Pohledy a názory
Již pátá pravidelná tisková konference Soudcovské unie České republiky pořádaná kanceláří Havlíček Brain Team se konala ve čtvrtek 30. 6. 2005 v budově Obvodního soudu pro Prahu 1. Uplynulé období nabídlo celou řadu velmi zajímavých a důležitých událostí a témat, které se dotýkají činnosti české justice. Jejich shrnutí se tentokrát ujal prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa, který mimo jiné hovořil o některých etických problémech soudců. Uvedl rovněž informace o iniciativě Soudcovské unie na pomoc soudnictví v oblastech, kde vznikají největší potíže s počty nevyřízených případů. O analýze efektivnosti justice mluvili na tiskové konferenci zástupci Českého helsinského výboru Pavel Bílek a Miroslav Krutina.
V souvislosti s přijetím zákona č. 216/2005 Sb., jímž se mimo jiné mění obchodní zákoník a občanský soudní řád, dochází
s účinností od 1. července 2005 v řízení ve věcech obchodního rejstříku k následujícím změnám
Návrh na zápis či změnu zápisu lze od uvedeného data podávat výhradně na formulářích vydaných vyhláškou Ministerstva spravedlnosti ČR. Text vyhlášky včetně příloh obsahujících formuláře pro návrhy na zápis či změny zápisů do obchodního rejstříku je k dispozici na internetu na stránkách www.justice.cz, není však dosud publikován ve Sbírce zákonů. Na téže adrese je k dispozici obecný návod k vyplňování formulářů. Formuláře v listinné v listinné podobě budou od 1. 7. 2005 k dispozici u vstupu z Blanické ulice v Praze 2 do budovy Městského soudu v Praze – pracoviště Slezská, to však za předpokladu, že jejich přislíbený tisk bude včas ministerstvem zajištěn.
Přišly první skutečné letní dny tohoto roku, poslední květnový čtvrtek mezi nimi nechyběl, takže nescházela ani další pravidelná tisková konference Soudcovské unie, kterou jako součást programu mediálních služeb organizovala opět kancelář Havlíček Brain Team za pomoci kanceláře SU ČR. Jako mluvčí tentokrát byli pozváni JUDr. Jaroslav Mádr, 1. viceprezident Soudcovské unie, JUDr. Monika Vacková, místopředsedkyně Městského soudu v Praze, JUDr. Libor Vávra, předseda Obvodního soudu pro Prahu 1, a JUDr. Petra Skřejpková z Ústavu právní historie PF UK.
Po zhodnocení událostí, které se v průběhu května dotkly českého soudnictví (k tomuto bodu vystoupil dr. Mádr), se podstatná část tiskové konference zaměřila na aktuální problémy, jež souvisejí i s mediálně sledovanými kauzami májových dní. Dr. Vacková vysvětlovala přítomným novinářům otázky, které se vyrojily kolem tzv. arbitráže ad hoc. Dr. Vávra se soustředil na další výklad problematiky nutné obrany. Ve velmi živé diskusi se potom více než hodinu hovořilo o různých pohledech na tyto záležitosti.
Proběhl dne 20. května 2005 na Nejvyšším soudě ČR v Brně. V úvodu vystoupila předsedkyně Nejvyššího soudu JUDr. Iva Brožová, která nad tímto setkáním převzala záštitu. Ve svém příspěvku zdůraznila význam etiky jako hodnotového regulativu soudcovské profese a seznámila přítomné s rozpornými argumenty, které padly v diskusi zástupců vysokých soudních orgánů ve dnech 25. - 26. listopadu 2002 nad jednotlivými zásadami bangalorského kodexu (vztah soudce a členů jiných právnických profesí, vztah soudce a médií, vzdělávací systém pro soudce a jeho uzavřenost či otevřenost). Profesor Jan Sokol zhodnotil obsah kodexu a zdůvodnil názor, proč etické zásady nelze spoutat do podoby několika psaných kánonů. Profesorka Alexandra Krsková, CSc., ve své prezentaci mimo jiné uvedla ...
Jako soudci Obvodního soudu pro Prahu 2, vědomi si své povinnosti v zájmu záruk nezávislosti a nestrannosti výkonu soudcovské funkce prosazovat a obhajovat nezávislost soudnictví a odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví, musíme reagovat na článek tiskového mluvčího Ministerstva spravedlnosti Petra Dimuna publikovaný ve čtvrtek 28. 4. 2005 v Mladé Frontě Dnes pod názvem: „Katarský princ a právní jistota“. Článek je totiž jenom dalším pokračováním kampaně, která je v posledních dnech vedena proti soudkyni Monice Křikavové v nezakrývané snaze ovlivnit rozhodování a postup soudu v „kauze katarského prince“. Autor článku, ať už záměrně nebo z pouhé neznalosti práva, předkládá veřejnosti dle jeho názoru jediný možný a správný výklad zákonných ustanovení upravujících postup a rozhodování soudu nebo jiných orgánů při předávání trestního stíhání do ciziny, přičemž odlišný právní názor soudce označuje za lež. Přitom zcela opomíjí, že jednotlivá ustanovení trestního řádu nelze v žádném případě vykládat bez souvislosti s jinými právními předpisy, zejména Ústavou a Listinou ...
Vážený pane ministře,
dovolte, abych se tímto dopisem důrazně ohradil proti názoru ředitele tiskového odboru Ministerstva spravedlnosti ČR, který byl publikován v Mladé frontě DNES dne 28.dubna 2005 pod titulkem „Katarský princ a právní jistota.“
V prvé řadě zdůrazňuji, že nehodnotím ani jinak neposuzuji rozhodnutí a postup soudkyně. To v daném případě může učinit toliko nadřízený soud a nikoli předseda soudu nebo ředitel Vašeho tiskového odboru.
V budově Obvodního soudu pro Prahu 1 se ve čtvrtek 28. 4. 2005 konala další pravidelná tisková konference Soudcovské unie. Události v českém soudnictví za uplynulý měsíc hodnotil viceprezident SU ČR Mgr. Petr Franc. Stanovisko Obvodního soudu pro Prahu 2 k mediálně mimořádně sledovanému případu katarského prince a k postupu Ministerstva spravedlnosti přednesl mluvčí tohoto soudu Mgr. Vít Bičák. Soudkyně JUDr. Hana Tichá z Krajského soudu ...
Vážený pane prezidente,
obracím se na Vás formou tohoto dopisu, abych Vám velmi stručně nastínil situaci na okresní úrovni našeho soudnictví.
Přiznávám se, že hlavním důvodem, proč jsem se rozhodl tento dopis napsat, je Vaše nedávné rozhodnutí jmenovat soudci jen menší část navržených justičních čekatelů.
Plně respektuji odpovědnost, kterou při jmenování nových soudců pociťujete. Vaše rozhodnutí, pane prezidente, chápu především jako zájem se na situaci v soudnictví podílet aktivním způsobem. Proto se na Vás obracím, abych se pokusil Vám nastínit situaci na našem okresním soudu, neboť toto Vaše rozhodnutí našemu soudu do budoucna může způsobit značné obtíže.
Dovoluji si přispět k diskusi o odmítnutí jmenování soudců z důvodů nedostatku věku. Jsem nucen, ač nerad s ohledem na důstojnost a vážnost prezidentského úřadu, konstatovat, že odborná diskuse o způsobu zajištění kvalitní a rychlé justice nabrala nečekanou a nepříjemnou razanci.
Prezident republiky odmítl jmenovat soudce mladší 30 let. Důvodem pro jejich odmítnutí je výslovně jejich věk. Tento krok odporuje zejména Ústavnímu zákonu číslo 1/1993 Sb. (Ústava), Listině základních práv a svobod (LZPS) vyhlášené pod číslem 2/93 Sb., zákonu o soudech a soudcích č. 6/2002, a dále Evropské úmluvě o základních právech a svobodách a dalším předpisům i platné judikatuře Evropského soudního dvora v Lucemburku a Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
Pan prezident odmítl jmenovat do funkce soudce třicet dva justičních čekatelů, kteří podle zákona splnili veškeré předpoklady, aby tuto práci mohli vykonávat, vyjma dosažení věku 30 let. Tento věk je skutečně jednou z podmínek pro to, aby se občan České republiky mohl stát soudcem, v zákoně o soudech a soudcích je však zakotven až novelou tohoto zákona, účinnou od července 2003. Do té doby činila věková hranice pro jmenování soudcem 25 let. Protože předepsaná přípravná služba justičního čekatele trvá 36 měsíců, lze si snadno spočítat, že všichni justiční čekatelé, kteří předstoupili před prezidenta republiky, zahájili tuto přípravnou službu ještě v době, kdy jim zákon umožňoval vykonávat soudcovskou funkci již od 25 let. Je tedy fér jim najednou říkat „promiňte, jste moc mladí“? A je to o to víc fér, když někteří jejich kolegové, kteří začali vykonávat přípravnou službu jen o trochu dříve, již nyní soudí, aniž by ještě hranice 30 let dosáhli? Dle mého názoru pro tyto i pro tamty platila stejná pravidla, když byli jako justiční čekatelé přijímáni, a stejná pravidla by pro ně měla platit i poté, kdy jejich justiční služba úspěšně skončila složením justiční zkoušky.