Pohledy a názory


Ve středu 7. dubna 2004 odpoledne se uskutečnila v pořadí již čtvrtá přehlídka talárů. Po Františkových Lázních, Českých Budějovicích a Hradci Králové tentokrát v Praze v budově Městského soudu ve Spálené ulici. A tentokrát bez televizních kamer a bez cvakání fotoaparátů, bez humbuku. Na přehlídku do Českých Budějovic, pokud vím, novináři nepřijeli, pravděpodobně proto, že je nikdo nepozval. Do Prahy novináři jezdit nemusejí, je jich tu spousta. K Městskému soudu přišel jeden (lépe řečeno jedna). Pro ostatní poté, kdy se novinářsky vyřádili v Hradci, téma zjevně vyčpělo. A mně je to skoro líto, protože třeba by tentokrát bylo možné vysvětlit, co že to je ten soudcovský talár a proč by bylo vhodné mít jiný. Připouštím, že jsem poněkud naivní, domnívám-li se, že lze vysvětlit, že soudci nejsou zpovykaná banda egocentrických šílenců, kteří, místo aby konečně začali řádně pracovat a zasloužili se tak o své pohádkově vysoké příjmy jdoucí z peněz daňových poplatníků, touží po jediném: svými nesmyslnými požadavky zruinovat státní rozpočet.




Na půdě Krajského soudu v Ostravě se v pátek 27. 2. 2004 uskutečnila první vpravdě historická návštěva prezidenta SU ČR Mgr. Jaromíra Jirsy. Spolu s ním k našemu soudu zavítal i viceprezident JUDr. Jaroslav Mádr, výkonná manažerka kanceláře SU Mgr. Eva Mrzenová a zástupce PR agentury D.D.M. Ing. Michal Dolana. Schůzky se účastnil vedle členů naší sekce i zástupce sekce Okresního soudu v Ostravě.




Na společném jednání Republikové soudcovské rady Soudcovské unie ČR a ministra spravedlnosti ČR byla potvrzena shodná vůle vyjádřená již na jednání dne 22. 12. 2003, že stabilizace soudnictví a řešení všech aspektů postavení soudců vyžaduje koncepční přístup. Obě strany považují za nekoncepční měnit současnou úpravu hmotného zabezpečení soudců, stejně jako je nešťastné prosazování individuálních nároků soudců žalobami, a jsou připraveny společně pracovat na nové koncepci této úpravy, jakož i na dalších problémech soudnictví.




Psal se rok 1988 a já, coby studentka třetího ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy, jsem se zúčastnila spolu s několika dalšími kolegy studijního pobytu v tehdejší NDR. Mimo jiné byla na programu i účast u soudního jednání. Byli jsme vpuštěni do jednací síně již před započetím samotného jednání, stejně jako další lidé, které jsme tehdy považovali za zástupce veřejnosti. Jednání stále nezačínalo, pouze skupinka lidí se bavila u malého stolku. Bavili jsme se tedy i my mezi sebou. Pochvíli jsme byli požádáni, zda bychom se mohli ztišit, neboť rušíme probíhající jednání. Byla to pro nás poněkud překvapivá informace, protože jsme si do té doby žádného jednání nevšimli, tím méně jsme nezaregistrovali osobu soudce a případně advokátů. Po skončení tohoto jednání za námi přišla nenápadná paní, která nás před tím žádala o klid, představila se jako soudkyně a byla ochotna zodpovědět naše případné dotazy. Omluvili jsme se za to, že jsme vyrušovali a vysvětlovali jsme, že u nás je soudní jednání oficielně zahajováno a zejména soudce má na sobě talár jako povinný úřední oděv. Německá soudkyně se velmi podivila a vyslovila pro mne nezapomenutelnou větu: „Cože, Vaši soudci nosí talár, takový buržoazní přežitek? Vždyť se tím odlišují od pracující třídy!“




Ve čtvrtek 28. 7. 2005 se v budově Obvodního soudu pro Prahu 1 konala již šestá pravidelná tisková konference Soudcovské unie. O svých zkušenostech z dlouhodobého působení v České republice v roli konzultanta a poradce pro evropské záležitosti promluvil na konferenci dr. Paul Springer...



Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011