Rakouské sdružení soudců představuje soudce Dr. Dietmar Koller
Rakouská soudcovská unie (Vereinigung der Österreichischen Richter) byla založena v r. 1907 a skládá se z celkového počtu cca 2.600 členů (stav 2004), což představuje stupeň organizovanosti soudců ve výši 95 %. Sestává z jedenácti odborných skupin (Fachgruppen) z věcného hlediska, jako např. civilní právo, trestní právo, nesporné záležitosti a rodinné právo, pracovní a sociální právo, právo ve věcech mladistvých, bytové a nájemní právo, evropské právo a mezinárodní spolupráce soudců aj. Kromě tohoto členění podle jednotlivých oborů je třeba uvést i další členění Soudcovské unie podle místních hledisek, tzv. Sekce (Sektionen) v jednotlivých rakouských spolkových zemích či krajích, z nichž je nejsilnější sekce Vídeň s 762 členy. Zvláštní sekci reprezentují soudci nejvyšších soudů (Nejvyšší soudní dvůr, Nejvyšší správní soud, Ústavní soud). Soudcovská unie vydává měsíčně časopis Richterzeitung, tiskový orgán soudců, s přehledem aktuální judikatury, literatury, personálních agend i (většinou v editorialu) s vyjádřením představitelů Soudcovské unie k aktuálním stavovským, ale i politickým otázkám. Od r. 1999 je zřízena webová stránka www.richtervereinigung.at.
Současná předsedkyně Soudcovské unie je od r. 1998 Mag. Barbara Helige, předsedkyně Obvodního soudu ve Vídni-Döbling, která zastupuje zájmy soudců vůči ministerstvu spravedlnosti. V současné době vystupuje proti tendencím rakouské vlády (koalice lidovců a svobodných) zkrátit počet soudců i dalších pracovníků soudů, a to i ve sdělovacích prostředcích, kde její stanoviska jsou často zveřejněna a její jméno je dost dobře známé, ale i v zasedáních s ministrem (nyní ministryní), schůzích a veřejných akcích, jako např. během tzv. Dne nouzového stavu (listopad 2004), který měl dost silný mediální ohlas, ale prakticky žádný efekt na jednání a postup ministerstva i vlády. Nejaktuálnější opatření Soudcovské unie bylo vyhlášení tzv. Týdnů bez jednání (nebo bez hlavních líčení). Tato akce, která začíná běžet od ledna 2005, vzbudila zájem velké veřejnosti i neprávníků, kde je nesprávně pojímána jako stávka soudců (i když stávkou není, jelikož se veškeré soudcovské činnosti kromě jednání, jako např. vyhotovování rozhodnutí, příprava a odbavování spisů, běžně vykonávají), a vyvolala ze strany ministryně hrozbu kárným stíháním soudců. Tato většinou soudců vítaná akce ovšem ukázala i komunikační problémy mezi Unií a jednotlivými soudci, když si soudci o uvedené akci i dokonce o jednotlivých termínech „stávky“ mohli přečíst v novinách týden předtím, než sami dostali formální usnesení o průběhu a podmínkách tohoto opatření.
Přes velkou pozornost, které takové akce vzbudí, je však pochopení personálních problémů justice ve veřejnosti dost nízké, jelikož v Rakousku – a to nebude nijak jinak v ČR – převládne nediferenciovaný všeobecný názor, že státní zaměstnanci i úředníci mají stejně málo práce. Toto klišé podporovala nedávno ve své reakci i ministryně spravedlnosti, když prohlásila, že pracovní vytíženost zaměstnanců ve výši 110 % je v soukromém hospodářství docela běžné, a proto by to měli vydržet i soudci.
Popis soudcovských organizací v Rakousku by byl neúplný, kdyby se neuvedlo, že cca 50 % soudců a státních zástupců je kromě v Soudcovské unii také členem v Odborech veřejné služby (Gewerkschaft Öffentlicher Dienst/GÖD) – Spolková sekce soudců i státních zástupců. Odbory veřejné služby jsou dílčí organizací Rakouského svazu odborů (Österreichischer Gewerkschaftsbund/ÖGB), jsou v nich zastoupeni všichni státní zaměstnanci, a to i úředníci i ostatní (smluvní) zaměstnanci, a jsou jako jedna z mála odborových organizací dominovány křesťanskými odboráři. Sekce soudců i státních zástupců zase zastupuje v rámci GÖD speciální zájmy těchto dvou profesí. Tato sekce se neskládá - jako jediná odborářská organizace v Rakousku - z politických stran (jako např. křesťanští odboráři, sociální demokraté atd.), což se považuje jako veřejný symbol nezávislosti soudců na výkonné moci nebo na politických stranách a činitelích. Předsedou Sekce je Dr. Klaus Schröder.
Kooperace mezi Soudcovskou unií a Sekcí soudců i státních zástupců je tradičně velice úzká, obě organizace jsou také personálně úzce propojeny (např. současná předsedkyně Soudcovské unie byla v letech 1992 – 1999 předsedkyní Sekce soudců i st.z.), většina akcí je podporována a koordinována oběma organizacemi spolu, jako např. výše uvedené Dny nouzového stavu nebo Týdne bez jednání.
Důvody vysoké organizovanosti (95 % soudců) v Rakouské soudcovské unii je třeba hledat jednak v dlouholeté tradici, jednak ale i v pevném přesvědčení rakouských soudců, že jako zástupci třetí státní moci nutně potřebují silné nezávislé zastoupení vůči vládě a legislativě, které se vždy ozývá a rezolutně protestuje, když hlasy z politiky nepovoleným způsobem zpochybňují judikaturu v určitých prominentních případech a útočí na soudce, a které veřejně upozorňuje na nedostatek personálu a ostatních zdrojů u soudů a žádá od administrativy zlepšení stavu.
Soudcovská unie se obrací pravidelně již na čerstvě jmenované soudní čekatele s nabídkou vstupu do unie dříve, než se stanou soudci či státními zástupci, tedy ve věku, kdy mají vysoké a idealistické cíle nejen právnického, ale i etického i společenského druhu, a ochotně akceptují nabídku členství v Soudcovské unii. A dokud jsou v Unii spokojeni, nemají důvod vystoupit.
Vysokému procentu členů v Unii neodpovídá vždy míra aktivity členů. Je podle funkcionářů Soudcovské unie sice poměrně jednoduché získat spoustu nadšenců pro určitý zajímavý projekt nebo pro organizování současných pseudo-stávkových akcí, dost obtížné je ale najít dost aktivních členů pro každodenní práci a pro některé funkce v grémiích. Bylo např. těžké najít někoho, kdo chtěl převzít funkci předsedy Vídeňské sekce. Činnost funkcionářů je bezplatná, dostávají maximálně jízdné na místo konání některé důležité schůze. Vyšším funkcionářům může – nikoliv musí – personální senát redukovat náplň práce u svých soudů o určité procento, aby měli čas na výkon činnosti ve prospěch ostatních soudců.