Slovo prezidenta


Vážení a milí, cítíte ten rozdíl? Právě jsme se stali soudci evropskými. Jak jinak začít mé pravidelné slovo. Stali jsme se součástí „Spojených států evropských“, někdo si to přál více, někdo méně, někdo vůbec. Každého věc. Podle výsledků referenda však bylo více těch, kdo si přáli býti Evropany. Přiznám se, že já jsem si to přál hodně. Nejsem nějaký zvlášť velký „eurooptimista“, ale od našeho vstupu si slibuji, že do naší republiky zavane čerstvý evropský vítr a ten vítr rozčeří i značně stojaté justiční vody. Ty vody jsou stojaté na můj vkus příliš a já už trochu ztrácím naději, že bychom je byli schopni rozčeřit my, čeští soudci. Spoléhám tedy na pomoc zvenčí. Nikoli snad na pomoc bratrskou, které se nám dostávalo více než 20 let, ale na pomoc přicházející ze zemí, v nichž není slovo demokracie prázdným pojmem.




Vážení a milí, nelze, abych se neohlédl za prvním měsícem provozu našich webových stránek. Dopředu říkám, že jsem nadšen! I když samozřejmě s výhradami. Jak jinak než s výhradami. Jsem zvyklý pochybovat, ostatně domnívám se, že pochybovat je právníkům a potažmo soudcům vlastní ne-li souzeno. Již po měsíci provozu mohu konstatovat, že naše stránky se líbí. Nezaznamenal jsem zatím jediný negativní ohlas, až je mi to podezřelé. Jsme nyní ve fázi rozjezdu. „Start me up“, jak by zazpívali Rolling Stones. Na rozjezdu však velice mnoho záleží, neboť jak si naše stránky nastartujeme, takové je budeme mít.




Vážené kolegyně, vážení kolegové, zahajujeme provoz našich zbrusu nových webových stránek. Je mým úkolem, a zároveň přáním, přesvědčit vás, že jsme nevyhodili peníze zbytečně, pokud jsme se rozhodli pro jejich realizaci. Slíbil jsem ve Františkových Lázních, že stránky budou nejen nové a lepší, ale že se pokusíme prostřednictvím této, dnes zcela běžné a dostupné formy komunikace, rozhýbat i komunikaci uvnitř Unie. Jak jsem slíbil, tak činím, zatím jde skutečně pouze o pokus, věřím však, že se z pokusu stane nikoliv omyl, ale samozřejmost a tradice. Doufám, že si nové stránky otevřou nejprve všichni naši členové, poté všichni soudci, právníci, ústavní činitelé, politici, občané, krajané, přátelé, nepřátelé, příbuzní, známí i neznámí. Nikoliv proto, aby si pravidelně přečetli mé příspěvky, které jsem hrdě nazval „Slovem prezidenta" (původně mě samozřejmě napadly „Hovory z Ovocného trhu") a k nimž jsem se zavázal, abych byl jaksi příkladem, ale aby se čitatelé dozvěděli něco více ze života našeho spolku, z justičního prostředí, ze společnosti, o soudcích jako takových. Není totiž vůbec podstatné, abych měl slovo já, ale abyste je měli vy. Přiznám se totiž, že mi vaše slovo schází, neboť setkání na výročním shromáždění s některými z vás a kontakt prostřednictvím Republikové soudcovské rady mně nestačí. Mám-li mluvit sobecky sám za sebe, chybí mi to, čemu se říká „zpětná vazba", a prostřednictvím těchto stránek bych ji rád získal.



Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011