Listopad 2010


Milé kolegyně, vážení kolegové,
 
ani se mi nechce věřit, že už je to rok, kdy jsem se k Vám touto cestou obracel. Přesně před rokem        jsem psal o postavení naší justice ve společnosti a vyslovil myšlenku, že se snad představitelé justice jednou dostanou do „prvních řad!“. Slavnostní shromáždění na Pražském hradě skončilo a já mohu jen konstatovat: Nedostali!
 
Protože se však jedná „jen“ o symbol, trápí mne to méně, než to, kam se naše soudnictví během uplynulého roku dostalo skutečně. Nechť trestní kolegové prominou, ale budu se věnovat soudnictví civilnímu. Kam spěje? Kam spějeme my, civilní soudci?  Jsme tu stále ještě proto, abychom poskytovali ochranu právům, jak nám to ukládá Ústava? Nebo se opravdu stáváme továrnou na exekuční tituly? Možná spíše jednou ze součástí řetězce obchodu s pohledávkami či obchodu s náklady řízení. Každý měsíc, týden, den jsme zavalováni novými a novými žalobami. Velmi často žalobami, kterým nikdo neodporuje. Proč? Protože o nich ani neví. Doručujeme na fiktivní adresy, jednáme s virtuálními žalovanými. K tomu máme k dispozici důkazy, které jsme si sami vytiskli. Tak se dá nápor žalob „jakž takž“ zvládnout. Ale je to správná cesta? A nabízí se jiná?
 
            Nabízí. Ale kam povede? Můžeme rozhodovat jen tolik věcí, kolik jsme schopni skutečně pečlivě prostudovat, posoudit a rozhodnout. A do roka jsme na tom tak, jako v polovině devadesátých let. Zavaleni stovkami nevyřízených věcí a s ještě výraznější nálepkou pomalých a líných soudců. Nejsem si jist, že občané pochopí, že svou práci děláme pomaleji proto, aby jejich práva byla lépe chráněna.
 
            Měli bychom tedy na všech úrovních soudů a při všech příležitostech tento stav odhalovat a požadovat jeho řešení. Jaké? To je přece věcí moci výkonné, když si drží všechny pravomoci ve svých rukou. Třeba pochopí neudržitelnost tohoto stavu a podělí se o ně. Když ale budeme mlčet, tak těžko. A důležitý je každý hlas. Každého z nás. Nenechávejte vše na nadřízených či na Unii. Ať se oni starají. Všichni se musíme starat. I Vy! Ano, ano, na Vás ukazuji.
 
            Váš  Tomáš Lichovník


Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011