Jsem nadšen z našeho shromáždění, opět žiji v euforii, o které jsem hovořil ve svém projevu a která mě provází ještě dlouho po shromáždění. Letos mám obzvlášť dobrý pocit zejména z toho, že náš spolek žije (alespoň já jsem nabyl tohoto dojmu), že se vedle tradičních tahounů začínají objevovat nové mladé soudcovské osobnosti, které vnímají Unii jako velice prestižní společenství, že máme na čem stavět do budoucna. Snad konečně nastupuje generace soudců, která není postižena členstvím v Pionýru, SSM a vnímá, stejně jako já, spolkovou činnost, jako něco, co neoddělitelně patří k naší demokratické společnosti. Nechci už přemlouvat ty kolegy, kteří si vytvořili představu, že Unie pro ně nic nedělá, přičemž to nic znamená jejich 14. plat. Chtěl bych se však obrátit (o totéž bych chtěl poprosit každého člena naší Unie) zejména na naše začínající soudce, na justiční čekatele a chtěl bych jim nabídnout vize, které naše Unie nabízí již 15 let. Doufám, že se podaří je oslovit. Kdo jenom trochu chce naslouchat, může se dozvědět mnohé. Jsem připraven k jakékoliv diskusi, a nejenom já.
Nejen platy živ je soudce. I když v našem případě je z platu živ více než kdokoliv jiný. Na shromáždění jsem sice prohlásil, že se necítím být žádným soudcovským odborářským bossem, ale sotva jsme se z J.H. rozjeli, už to zase začalo. Přehlasovaný senátní návrh a jako obvykle se začaly dít věci. Jeden telefon za druhým. Mé iluze o tom, že novináře začínají zajímat vznešenější témata, než naše platy, vzaly ihned za své. Kdepak zájem o mediace, exekuce, novelizace, reorganizace … prachy jsou prostě na prvním místě. Vydali jsme prohlášení, za kterým si stojím. Schytal jsem si to z obou stran, podle jedné Unie nemá právo, coby spolek zbabělců, vyzývat a mobilizovat, když se snažila před tím dělat ústupky, podle druhé to bylo až příliš kách a odborářské. Tak já nevím. Jedno je však jisté. Události se nějakým způsobem vyvinuly a tři dny po prohlášení bylo rozhodnuto o odmražení. Doufejme, že nebude rozhodnuto znovu o zmražení. Abychom neměli na Vánoce plné mrazáky našich platů, nemusela by se nám tam vejít rybí polévka. Přesto považuji poslední rozhodnutí Parlamentu za úspěch a bude nyní na každém z nás, jak si tento úspěch přebere.
Ve víru posledních událostí jsem znovu přemýšlel o tom, „co pro nás ta Unie vlastně dělá“. Znovu opakuji, že těm, kteří podobné otázky pokládají, bych doporučoval strávit alespoň hodinu v naší unijní kanceláři. Zde je patrno v každý okamžik, co Unie vlastně dělá. A vzhledem k tomu, že se blíží konec roku, tak si snad mohu dovolit malou rekapitulaci: spolupráce s PR agenturou, webové stránky, tiskoví mluvčí, kariérní řád, etický kodex, „normální je se nesoudit“, odklony, mediace, albánští, ukrajinští, norští, iráčtí soudci, taláry, právnická fakulta, „soudci do škol“, pravidelné mediální výstupy… a mohl bych pokračovat. Je toho málo, co Unie učinila nejen pro blaho své, ale pro blaho celé české justice? Zřejmě to však nic neznamená v porovnání s platy.
Rok 2005, který je před námi, bude pro Unii rokem jubilejním. Zatím se tedy události vyvíjejí tak, že bude zřejmě zahájen rozmražením. Možná přijde 1.1. 2005 obleva. Pokud by poté začalo opět mrznout, vytvořilo by se nebezpečné náledí. My jsme si sice zvykli za ta léta existence na náledí pohybovat, nicméně je čas, aby ledy roztály. Nejen pokud se týká vztahů soudců k politikům, ale také, a to možná především, vztahů soudců navzájem. Kromě oblevy a tání by měl být příští rok věnován především našim médiím, časopisu Soudce a webovým stránkám. Tato média nás mají začít živit a obracím se na vás všechny již poněkolikáté s prosbou, abyste v sobě probudili své literární sklony a dali si do nového roku závazek, že alespoň jednou přispějete na stránky tištěné či elektronické. Myslím, že k práci soudce, a navíc člena SU, patří i jistá publikační činnost. Berte to zároveň tak, že svými příspěvky budeme zvyšovat exkluzivitu našich médií, oč více soudců bude na stránky přispívat, o to zajímavější budou tato média pro inzerenty a komerční subjekty. Navíc jsem přesvědčen, že napsat jeden článek ročně bude každého bolet mnohem méně, než placení dvojnásobných členských příspěvků.
Těším se tedy na příští rok a zároveň se tak trochu loučím. Již se nemohu dočkat příspěvků našich kolegů, kteří mě od začátku roku 2005 vystřídají v této rubrice. Domnívám se, že pro oživení našich stránek a pro zkvalitnění komunikace je tento krok správný.
Přeji vám všem tedy klidný prosinec, když jsem si vědom, že je to přání poněkud nereálné. Do nového roku samozřejmě přeji hodně zdraví a co nejvíce spravedlivých a rozumných rozhodnutí.
Váš prezident