Slovo soudce


Vážení kolegové, dovolte několik poznámek k současné situaci stavu SU a soudcovskému stavu obecně. Nelze nevidět jistou konsolidaci poměrů, která nastala po zajištění zdrojů financování nákladů SU a je na SU, aby se věnovala i jiným věcem. Jak referuje č. 4 Soudce letošního roku v článku „Kulatý stůl - Trestní odpovědnost podnikatele“, daří se překročit pomyslnou hranici mezi soudci a (podnikatelskou) veřejností pořádáním kulatých stolů. Takový směr je zajisté užitečný, je nutno méně formálním způsobem konat pokusy objasnit taje práva laické, avšak zainteresované, veřejnosti. Z citovaného referátu však je zřejmé, že jistá míra nepochopení aplikace práva zůstává a bude trvat i nadále. Laik vždy vyžaduje odpověď na otázky o nichž si myslí, že je (resp. měla by být) naprosto jednoduchá.




Vážení kolegové, když se mě na výročním zasedání v Jindřichově Hradci Miro Jirsa zeptal jaký měsíc mám nejraději, odpověděl jsem mu bezelstně a bez zaváhání, že červen, aniž bych tušil, že mi z toho vyplyne úkol vypracovat toto „červnové provolání“. V každém případě je pro mě červen dobou počínajícího léta, těšení se na dovolenou, prvního koupání (pro nás méně otužilé), dobou, kdy obvykle vrcholí play off v NHL a v neposlední řadě dobou úžasných dívčích triček a krátkých sukének uvádějících nás ostýchavé často do rozpaků.




„To určitě kvůli lásce“ řekl Mojmír, když jsem se přihlásila na měsíc květen k tomuto slovu soudce. „To teda určitě“ nakvašeně jsem si pomyslela něco o sexismu. Potom mě furor přešel a uvědomila jsem si, že dneska, v době vypjatého feminismu a nesmyslného důkazního břemene sexuálního ne-harašení, to chlapi mají složitější. Aby radši drželi jazyk za zuby i v nejnevinnějších souvislostech. Vlastně se nesmí říkat „natvrdo“ skoro vůbec nic, že abychom se nedopustili politické nekorektnosti.




Milé kolegyně, milí kolegové, pomalu nám začíná podle mě nejkrásnější roční období a i když to tak ještě před nedávnem nevypadalo, i letos sluníčko konečně převzalo vládu nad téměř nekonečnou zimou, provázenou vydatnými příděly sněhu. Na jaro obvyklé zvyšování teploty přírody je však v tomto roce doprovázeno i zvyšováním teploty, ba přímo hicováním, v soudcovském stavu, zvláště pak v jeho mládím se zelenajícím předstupni, v řadách našich justičních čekatelů. Před několika týdny se rozhořel pro mnohé justiční čekatele existenční spor ohledně jejich jmenování do funkcí soudců.




Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak nám ty měsíce nového roku opět nějak začínají utíkat. Je tady již březen, kdy se říká, že „za kamna vlezem“, a to tak, že doslova. Venku totiž opravdu přituhuje. Naštěstí nepřituhuje v naší organizaci, a to je dobře. Taktéž je doba postní a blíží se Velikonoce, což nás vybízí též k rekapitulaci a zamyšlení nad sebou sama.




Měsíc únor nás, vážení a milí kolegové, zdraví vzdáleným, již však slyšitelným zvoněním jara a blízkým, hmatatelným zvoněním zvýšených platů. Zvýšením?! Nu, zda-li! Namítnou jistě ti z vás, kteří si nenechají nic namluvit a ihned po hlasování a uveřejnění usedli s kalkulačkou, tužkou a ozbrojeni vrozenou, povoláním zbytnělou nedůvěrou, přepočítali kolik stojí ten mediální humbuk.




Vážené kolegyně, vážení kolegové, webové unijní stránky jsou sice od samého počátku poznamenány nevysokou publikační či alespoň komunikační aktivitou členů, nicméně doposud přinášely vždy jednu jistotu – že se měsíc co měsíc setkáme s novým slovem prezidenta. Tato jistota však nyní bere za své, letos se budou v měsíčních úvodnících střídat jednotliví členové Republikové soudcovské rady. O nezáviděníhodný úkol učinit první krok a pokusit se navázat na dosavadní přívětivá, povzbuzující i inspirující slova Mira Jirsy jsem se přihlásil sám. Nejen abych to měl rychle za sebou, ale poněkud vypočítavě i proto, že se jedná o slovo novoroční. Lze se tak vracet k uplynulému roku, pokoušet se nahlížet do budoucnosti, vše je v tuto chvíli aktuální.



Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011