Slovo soudce


Vážené kolegyně, vážení kolegové, tak nám ty měsíce nového roku opět nějak začínají utíkat. Je tady již březen, kdy se říká, že „za kamna vlezem“, a to tak, že doslova. Venku totiž opravdu přituhuje. Naštěstí nepřituhuje v naší organizaci, a to je dobře. Taktéž je doba postní a blíží se Velikonoce, což nás vybízí též k rekapitulaci a zamyšlení nad sebou sama.




Měsíc únor nás, vážení a milí kolegové, zdraví vzdáleným, již však slyšitelným zvoněním jara a blízkým, hmatatelným zvoněním zvýšených platů. Zvýšením?! Nu, zda-li! Namítnou jistě ti z vás, kteří si nenechají nic namluvit a ihned po hlasování a uveřejnění usedli s kalkulačkou, tužkou a ozbrojeni vrozenou, povoláním zbytnělou nedůvěrou, přepočítali kolik stojí ten mediální humbuk.




Vážené kolegyně, vážení kolegové, webové unijní stránky jsou sice od samého počátku poznamenány nevysokou publikační či alespoň komunikační aktivitou členů, nicméně doposud přinášely vždy jednu jistotu – že se měsíc co měsíc setkáme s novým slovem prezidenta. Tato jistota však nyní bere za své, letos se budou v měsíčních úvodnících střídat jednotliví členové Republikové soudcovské rady. O nezáviděníhodný úkol učinit první krok a pokusit se navázat na dosavadní přívětivá, povzbuzující i inspirující slova Mira Jirsy jsem se přihlásil sám. Nejen abych to měl rychle za sebou, ale poněkud vypočítavě i proto, že se jedná o slovo novoroční. Lze se tak vracet k uplynulému roku, pokoušet se nahlížet do budoucnosti, vše je v tuto chvíli aktuální.



Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011