PROSINCOVÉ ZAMYŠLENÍ ČESTNÉHO PREZIDENTA

JUDr. Jan Vyklický, čestný prezident SU ČR
Kolegyně a kolegové,
 
obracím se k vám na konci jednoho a počátku dalšího roku, v období, které je pro kvalitu soudcovského života nadějné příklonem soudců k mravním hodnotám (činem, který to dokazuje je etický kodex, přijatý na výročním zasedáním našeho sdružení). Žijeme tisíciletí v prostředí křesťanské tradice, jež prověřila určité mravní principy jako nejvhodnější pro záchranu lidské integrity. To nelze přehlédnout…
 
Narození Krista slavíme jako doktrinálně druhý největší křesťanský svátek v roce, prvý však jako připomenutí tvořivé síly lásky, sdílené radosti blízkých a vzájemného porozumění. Jistě nejen o Vánocích bychom měli naplňovat křesťanské hodnoty v tom nejlepším mravním smyslu. Právě ve dnech obou největších křesťanských svátků si často připomínám listopadové cinkání klíčů na Václavském náměstí či na Letné v roce 1989, tehdy symbol ohleduplnosti, jednoty a také odpouštění. Pravda, stalo se to za výjimečných okolností, přesto věřím, že to byl důkaz naší schopnosti žít ve slušnosti a shodě, za současného respektu k našim odlišnostem.
 
Česká národní povaha nese těžkou kletbu stovek roků přehlížení a ponižování, transformujícího se postupně ve schizofrenní postoje lidí, bezohledný individualismus, brutální kariérismus a posluhování na jedné straně a na druhé fráze o touze po solidárním životě ve skromnosti a mravní čistotě. Jinak mnozí mluví na veřejnosti a jinak sami k sobě a kruhu těch nejbližších. Musí to tak být? Žít takový život přináší pramálo skutečného, a zejména trvalého, potěšení. Přeceňování vlastního zájmu odporuje křesťanské tradici nesobecké radosti z potěšení druhých.
 
Socialismus v českém pojetí od roku 1960 do konce roku 1989, ale vůbec všechny levicové politické systémy, prezentované jako sociální a solidární, spojuje tatáž plebejská lakota, bezcitnost, mravní prázdnota až nemravnost, nadbíhání lůze, podpora lenosti, ústící v podněcování závisti a nenávisti k tvrdě odpracovanému úspěchu a typicky totalitní devótní posluhování mocným a vychvalovaným zlodějům, vše balené do nepoctivých frází o solidaritě a sociální spravedlnosti. To nemá nic společného se sociálním cítěním inteligence, představující filosofickou projekci mravních křesťanských principů do konkrétních postojů vzdělaných a většinou také hmotně úspěšných lidí.
 
Nepochybuji o tom, že soudce stojí na této straně lidstva. Úcta k lidem a jejich právům, zpětná vazba reflektující účinek soudcova jednání na postoje veřejnosti a tvořící základ přetavení pouhé zákonnosti ve spravedlivé rozhodování, ochrana slabých a pravidel chování pro silné. Správně chápeme klasickou poučku ”Inde datae leges, ne firmior omnia posset” tak, že úcta k zákonu a zákon sám jsou zde proto, aby silnější nemohl dělat, co by se mu zachtělo. Reálný a poctivý soudcovský pohled na svět vylučuje populistické nadbíhání podprůměru. Naopak představuje úctu ke kvalitní  práci a zaslouženému úspěchu. Každý nemá talent, každý nemůže být úspěšný a naopak leckdo může mít obyčejnou smůlu, ale kdo je alespoň usilovný a slušný, zaslouží si solidární pomoc. Lenoch či nemravný šejdíř nezaslouží nic, snad jen útrpnost. To je moje krédo a hranice sociálního cítění. Každý má možnost být slušným člověkem a žít solidární život s ostatními. Mám rád slušné a pracovité lidi a není mně lhostejný osud těch, kteří se dostali do zoufalé osobní situace bez vlastní viny. Cítím s dětmi a starými lidmi a všemi slabými a handicapovanými. Nejen na Vánoce. Nemám rád flákače, bezohledné arogantní suverény, opilce, podvodníky, hulváty a surovce. Ani těmto lidem nemůžeme uzavřít svá srdce jednou provždy a odepřít jim možnost nápravy a naše odpuštění, nikoli však na úkor těch slušných. Ani o Vánocích.
 
Vánoční období je v různých částech světa různé. Někde panuje letní vedro, jinde třeskutá zima. Poselství Vánoc je však všude stejné. Blížící se svátky radosti a lásky nás motivují k pozitivnímu myšlení třeba naplněním odkazu Sv. Augustina ”In necessariis unitas, in dubiis libertas, in omnibus autem caritas”. Nemůžeme mít na každý aspekt pozemského žití stejný názor, v podstatných věcech se shodneme a v jiných nesmíme druhým odpírat jejich názor. Tento veliký problém pozitivní koexistence suverénních lidských bytostí nevyřeší jen racionální prostředky demokracie nebo dokonce demagogická manipulace. Hodně pomohou duchovní hodnoty, důvěra v existenci řádu nezávislého na sobecké motivaci člověka, láska a ohleduplnost, uznání a úcta k lidem, potěšení z radosti druhého a největší dar křesťanského odkazu – odpuštění, jemuž předchází trpké poznání. Dopracovat se životem k poznání chce čas, avšak pro tuto dobu dozrávání je zde pro každého duševní azyl ve skromnosti, pokoře a trpělivosti. Naše evropská kultura, i ta právní, vyrůstá z odkazu filosofie Antiky a tisícileté křesťanské tradice. V nich můžeme právem hledat inspiraci i pro naši soudcovskou práci v době, která se zdá být hodnotově tak vyprázdněná.
 
Přeji nám všem dost mravní síly obrátit se činy ke kořenům evropské kultury a ke křesťanským principům a hodnotám pozemského života. Přeji vám, vážené kolegyně, vážení kolegové a milí přátelé vánoční sdílenou radost,  v každém okamžiku nadcházejícího roku pevné zdraví, pracovní úspěch a krásné lidské vztahy, vyrůstající z nesobeckým postojů a úcty k poctivým činům lidí.
 
Jan Vyklický


Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011