Slovo soudce na srpen

 Mgr. Vladimír Janša, člen Republikové soudcovské rady SU ČR

Vážené a milé čtenářky a čtenáři,
rád bych se s vámi v tento letní čas podělil o jistou úvahu týkající se té skutečnosti, se kterou se dříve či později každý z nás v blízké budoucnosti setká. V poslední době jsou opakovaně na stránkách odborného tisku, v médiích a koneckonců částečně již i v zákonné úpravě zdůrazňována určitá témata, jimiž se má česká justice nadále ubírat. V tomto ohledu mám na mysli zejména asistenty soudců, vyšší soudní úředníky a administrativní aparát tj. všechny subjekty, které mají tvořit tzv. tým soudce, který bude pro soudce vytvářet potřebný servis, tým, jenž by měl soudce řídit.
         Jsem osobně přesvědčen o správnosti tohoto kroku, avšak v tomto článku se nemíním zabývat klady a možnými zápory uvedeného směru. Chtěl bych poukázat na možná opomíjenou skutečnost, kterou jsem shora uvedl. Soudce bude svůj tým řídit a bude se muset naučit jej řídit k prospěchu svého senátu a potažmo účastníků řízení. Soudce by se tak měl zejména věnovat své hlavní povinnosti i právu tj. soudit. Je však zřejmé, že si více něž dosud bude osvojovat i řídící schopnosti tzn., že se stane zčásti i manažerem odpovídajícím za svoji servisní organizaci. Zavedení uvedených týmů proto bude nepochybně znamenat pro každého soudce i změnu způsobu práce řízení svého senátu, jenž musí být založen na kontrole uvedeného minisystému ze strany soudce, na vzájemném respektu a důvěře.
         V této souvislosti si dovolím jistou paralelu. Drtivá většina z nás trávila či tráví dovolenou. Téměř každý svou dovolenou plánuje, vybírá si, kde a jakým způsobem ji bude trávit. Vydá-li se po vlastní ose či využije služeb cestovní kanceláře. Bude-li trávit dovolenou aktivně či pasivně apod. Každý z nás tak přijímá, byť nevědomky, řadu rozhodnutí, které ve svém důsledku vedou k tomu, zda dovolenou strávíme k obrazu svému či nikoliv. Ztraťme proto v tento čas aspoň chvíli úvahou, jak bychom vedli svou servisní organizaci a jak bychom změnili styl vedení svého senátu. Myslím si, že tyto úvahy pak zcela jistě, a to pro případ skutečné realizace uvedené servisní organizace soudce, nebudou ztraceným časem a přinesou své ovoce a střet s realitou nebude tak náhlý. Nemám pochybnosti o tom, že by soudci tuto situaci nezvládli, avšak jak se říká, kdo je připraven, není překvapen.
         Závěrem přeji všem příjemnou a pohodovou dovolenou a šťastný návrat z cest.


Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011