Slovo soudce na červen
Mgr. Petr Franc, viceprezident SU ČR
Vážení kolegové,
když se mě na výročním zasedání v Jindřichově Hradci Miro Jirsa zeptal jaký měsíc mám nejraději, odpověděl jsem mu bezelstně a bez zaváhání, že červen, aniž bych tušil, že mi z toho vyplyne úkol vypracovat toto „červnové provolání“. V každém případě je pro mě červen dobou počínajícího léta, těšení se na dovolenou, prvního koupání (pro nás méně otužilé), dobou, kdy obvykle vrcholí play off v NHL a v neposlední řadě dobou úžasných dívčích triček a krátkých sukének uvádějících nás ostýchavé často do rozpaků. Červen má však pro nás soudce i své stinné stránky. Kromě toho, že často musíme sedět celý den v jednací síni, když je venku tak krásně, je také červen posledním měsícem pololetí. Je to tedy doba, kdy na mnoha soudech vrcholí pravidelná tabulková bitva o počty skončených věcí či osob. V rámci této bitvy někteří kolegové, patrně pod tlakem své ctižádostivosti nebo pod nátlakem svých předsedů, zcela ztrácejí soudnost a v důsledku toho přestanou soudit a začnou „vyřizovat“. Světlo světa tak mnohdy spatří soudní rozhodnutí, která nemají nic společného ani s právem, ani se zdravým rozumem. Co si lze myslet o trestních příkazech, které jsou vydávány jen proto, aby věc byla skončena k pololetí, byť nejsou plněny podmínky pro jejich vydání? Co si lze myslet o kompromisních rozsudcích zjevně poznamenaných snahou jejich autora o to, aby se do nich nikdo neodvolával a aby tedy nebylo nutno vypracovávat odůvodnění rozsudku? Myslet si lze jediné, a to, že autor takových rozhodnutí rezignoval na své poslání soudce a sám sebe degradoval na úředníka. Omluvou pro takové jednání není ani to, že soudce je celým systémem hodnocení soudců podle tzv. výkonnosti do takového jednání tlačen, ani to, že je svázán mnoha nesmyslnými lhůtami. Je třeba mít neustále na paměti, že rychlost řízení je významným aspektem řízení, nikoliv však aspektem jediným a požadavek rychlosti nelze upřednostňovat před dalšími požadavky kladenými na řízení, ať již trestní či civilní. Musíme si uvědomit, že za svá rozhodnutí odpovídáme my soudci a nikoliv předseda soudu, ani ministr pyšnící se ve sdělovacích prostředcích počty skončených věcí, ani úředníci vymýšlející ony pochybné tabulky. Vyzývám nás tedy všechny, abychom nepodléhali pochybným svodům pragmatismu a přistupovali ke své práci s náležitou odpovědností, a to bez ohledu na pololetí, tabulky a procenta výkonnosti.
Užijte si krásný červen 2005.