Mgr. Miroslav Jurman, člen Republikové rady Soudcovské unie ČR

Vážení přátelé,

když jsem se chystal ke psaní tohoto úvodníku, zamýšlel jsem, že by bylo hezké využít datum zveřejnění tohoto příspěvku na webu k nějakému aprílovému žertíku či fabulaci. Nejprve jsem zvažoval představy o době, kdy se soudci mohou soustředit na svou běžnou práci, aniž by museli řešit výši svého platu a nebyli v této souvislosti neustále veřejně okopáváni jako nenasytné bytosti třetí kategorie. Je to však téma, které se jen za dobu mého výkonu funkce soudce, tj. nyní více jak třinácti let, opakovalo nikoli naší vinou asi desetkrát, a proto se objevovalo a objevuje často i na těchto místech časopisu, pročež by už asi nikoho nepobavilo. To platí i přes to, že určitý svěží vítr do našeho věčného snažení přineslo nedávné rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie. 

Druhé téma, které mě napadlo, byla představa o demokratických státech se standardně fungujícím právním státem, které dokázaly odolat autokratickým, populistickým či jiným destrukčním tlakům. Tyto tlaky se však i kolem nás v současné době objevují až příliš na to, aby bylo na místě o nich vtipkovat. Naopak s velkým zaujetím čekám, jak se bude vyvíjet a jaké následky bude mít nyní velmi sledovaný souboj amerického prezidenta s mocí soudní, zejména pak s Nejvyšším soudem, kterému se asi nelze vyhnout. Z pohledu aktivit Soudcovské unie pak v této souvislosti velmi vítám, že bychom se v dohledné době měli podílet na organizaci odborné konference, jejímž tématem budou právě ataky na právní stát zejména v nám blízkých státech a možná ponaučení z nich.

Dále mě myšlenky opětovně vedly k tématu, o němž jsem na tomto místě psal loni, totiž představám o společnosti, kde rozdílný názor nepředstavuje bariéru komunikace a důvod k nevraživosti, stigmatizaci či dokonce násilným útokům. Pokud bych si chtěl naopak představovat možné důsledky čím dál více vyostřené současnosti, narazil jsem na limit vlastní omezené představivosti, neboť mám za to, že realita zejména sociálních sítí je mnohdy daleko za hranou nejen elementární lidské slušnosti, ale i zdravého rozumu. Já proto nejsem schopen a snad raději ani nechci domýšlet, kam až by to mohlo dojít.

Jelikož jsem insolvenční soudce, samozřejmě se aktuálně nemohu vyhnout ani myšlenkám a představám o hledání osobního cíle dlužníků, tj. soudem dopředu určované předpokládané míře uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů s ohledem na schopnosti, možnosti a majetkové poměry dlužníka v nových zkrácených oddluženích. Zcela si odpustím úvahy o tom, zda poslední insolvenční novela je krok správným směrem a má šanci dosáhnout zamýšleného cíle a jaké následky může mít na nálady ve společnosti. Nemohu se ale zbavit dojmu, že zákonodárce považuje náš soudcovský talár za kouzelnický plášť, k němuž náleží křišťálová koule, z níž bez obtíží vyčteme, kolik si dlužník bude schopen za dobu oddlužení vydělat. V mnoha případech jde samozřejmě o značnou nadsázku a v praxi nebude těžké se rozumného cíle dobrat. Stále si však neumím představit, jak budu cíl stanovovat a odůvodňovat u dlužníka, který mnoho let pracoval leda tak na černo, tudíž formálně nemá pracovní historii, návrh na oddlužení podal jako čerstvě přijatý zaměstnanec, ale při přezkumném jednání se správcem již byl evidován na Úřadu práce, neboť jeho pracovní poměr skončil ve zkušební době. I v případě, že u jednání k tomuto účelu nařízeného doloží nástup k novému zaměstnavateli, bude opět ve zkušební době a mnohdy s minimální mzdou, která by jistě cílem být neměla. Nemohu si v této souvislosti nevybavit slova jedné kolegyně, která relevanci takového stanovování srovnávala s losováním Matesa.

Jak vidíte, mnoho vtipného mě k Aprílu nenapadlo. I tak ovšem zůstávám optimistou, a to zejména díky lidem, kteří se i nad rámec svých povinností snaží posouvat věci dál i v zájmu ostatních, jimiž jsou mj. i členky a členové Soudcovské unie. My jsme schopni neustále dokola vysvětlovat podstatu platových sporů, jsme schopni vzájemně i navenek klidně a věcně diskutovat s respektem k ostatním, pokoušíme se společnost kultivovat nejen prostřednictvím svých rozhodnutí a dbát pravidel právního státu. 

Za to Vám všem děkuji a přeji příjemně pestré a zábavné jaro!

Miroslav Jurman