Mgr. David Havlík, člen Republikové rady SU ČR

Letošní letní okurková sezóna nezačala vůbec okurkově. Témata týkající se justice plní přední stránky novin a nenechávají, myslím, nikoho z nás chladným. Vždyť kdy naposledy proběhl v naší zemi ústavní puč! Již si ani nevzpomínám. A že pučistou má být sám Ústavní soud, to je myslím světová rarita. Samozřejmě, žijeme v klidné české kotlině, takže se při puči nestřílí, a jak jsem se byl včera večer osobně přesvědčit, barikáda nevyrostla ani na Joštově ulici v Brně. Ale vážně, myslím, že tak silná slova z úst nejvyšších představitelů našeho státu bychom neměli přejít mlčením a pouhým pozdvižením obočí. Samozřejmě, že žádný ústavní puč neproběhl, samozřejmě, že justice zákeřně neničí křehké vazby mezi státními mocemi a nesnaží se o nové rozdání karet. Ústavní soud pouze rozhodl, tak jak je k tomu povolán, v řízení, které vyvolal prezident ve sporu s vládou. Politici mohou bezesporu kritizovat obsah či formu takového rozhodnutí, ale strašit veřejnost a vydávat jedno předběžné opatření za puč a bezprecedentní krok ohrožující ústavní pořádek je hanebné a podlé jednání, zasluhující si rázné odsouzení. Takže sám za sebe volám: Hanba těm, kdo lživě straší a plivou jed!

Ještě krátce k druhému justičnímu tématu, které mrazí i v letních vedrech. Podle ministra spravedlnosti jsou soudci drazí a je jich zbytečně moc. S takovým vyjádřením přichází ministr ve stejné chvíli, kdy vychází nejnovější zpráva Evropské komise pro efektivitu justice (CEPEJ), podle které patří česká justice k nejvýkonnějším a co do nákladů i nejefektivnějším v Evropě. Nevšiml jsem si přitom, že by ministr opíral své názory o nějaký odborný personální a hospodářský audit (tak dlouho ministerstvem slibovaný, ale nikdy nevypracovaný) či o závěry systematizační komise. Proč tedy volí takové rychlé odsudky? Upřímně netuším, doufám jenom, že nejde pouze o líbivé populistické výkřiky určené pro matení široké veřejnosti. Ještě větu ke zmiňované zprávě CEPEJ. Nechápu, proč se naše ministerstvo nechlubí skvělými výsledky, kterých justice dosáhla, navíc ve srovnání s nejrozvinutějšími evropskými zeměmi? Myslím, že pozitivních zpráv není nikdy dost, tak proč je zašlapávat pod koberec.

Uvědomuji si, že k letnímu číslu našeho měsíčníku patří spíše odlehčené téma. Takže se omlouvám za své úvodní stesky a kritické úvahy a obracím list. Před rokem jsem psal o nutnosti využít prázdninové měsíce k načerpání nových sil a energie. Na tomto apelu trvám, dokonce ho zdůrazňuji. Bojujme s vyčerpáním a profesním vymačkáním sebe sama, seč nám síly stačí! Nikdo jiný to za nás neudělá. Můžeme se sice přihlásit na nějaký další termín kurzu Justiční akademie o profesním vyhoření, tak jak jsme si to všichni zapsali do plánu vzdělávání, ale obávám se, že volné místo seženeme jenom stěží. Ten požár budeme muset nakonec uhasit jenom my sami. A vhodnější čas na hašení, než je léto, těžko najdeme. Voda na plovárnách, v rybnících či mořích je příjemně vlahá, slunko suší zmáčené vlasy spolehlivě, takže není čas váhat. Tedy plavejme, jezděme na kolech horských či silničních, pochodujme po horách i pahorkatinách, navštěvujme hrady a zámky, čtěme po večerech krásnou literaturu, objevujme lehká svěží vína, a hlavně užívejme si společnosti milých a pozitivních lidí. Nebo jak již před sto padesáti lety napsal Ralph Waldo Emerson „žijme v slunečním svitu, plavme v moři a dýchejme divoký vzduch“. Myslím, že stejně nikdo nic lepšího nevymyslel a nevymyslí.

 David Havlík