JUDr. Radka Šimková, členka Republikové rady SU ČR

Tahle otázka donedávna trápila pouze členy kárných senátů Nejvyššího správního soudu. A pokud ne, klobouk před nimi dolů. Nás, „novopečené“ předsedy kárných senátů u vrchních soudů začala občas budit ze spaní po 1. lednu 2025. Tehdy nabyla účinnosti novela zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, která mimo jiné zavedla dvoustupňovou soustavu kárných soudů a rozhodování v kárných věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů v prvním stupni svěřila vrchním soudům.

Vrchní soud jedná a rozhoduje v sedmičlenných kárných senátech. Ve věcech soudců je senát složen z předsedy senátu, tří dalších soudců a tří přísedících. Ve věcech státních zástupců a soudních exekutorů jej tvoří předseda kárného senátu, dva další soudci a čtyři přísedící. Přísedícími kárného senátu ve věcech soudců jsou z řad soudců soudce Nejvyššího soudu, soudce Nejvyššího správního soudu a soudce krajského nebo okresního soudu se sídlem v obvodu příslušného vrchního soudu a dále státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nebo státní zástupce vrchního, krajského nebo okresního státního zastupitelství se sídlem v obvodu příslušného vrchního soudu, advokát a osoba vykonávající jiné právnické povolání. Přísedícími kárného senátu ve věcech státních zástupců jsou z řad soudců soudce Nejvyššího soudu a soudce Nejvyššího správního soudu a dále tři státní zástupci státních zastupitelství se sídlem v obvodu příslušného vrchního soudu, a to státní zástupce vrchního státního zastupitelství, státní zástupce krajského státního zastupitelství a státní zástupce okresního státního zastupitelství, a advokát. Přísedícími kárného senátu ve věcech soudních exekutorů jsou z řad soudců soudce Nejvyššího soudu a soudce Nejvyššího správního soudu a dále dva soudní exekutoři vykonávající exekutorský úřad se sídlem v obvodu příslušného vrchního soudu, advokát a osoba navržená Veřejným ochráncem práv.

Znáte piškvorky, nebo možná ještě lépe lodě? Určitě ano, ve škole jsme je hrávali často – o přestávkách, někdy i v hodinách při nudném výkladu nebo ve chvíli, kdy před tabulí trpěl spolužák a nám nehrozilo bezprostřední nebezpečí zkoušení. K lodím jsem se vrátila s prvním kárným spisem, který napadl do „mého“ kárného senátu ve věcech soudních exekutorů. Vrchní soud v Praze má jen málo jednacích síní, do nichž se důstojně vejde sedmičlenný kárný senát spolu s protokolujícím úředníkem. Sehnat vhodnou jednací síň proto není jednoduché. Navíc ji vedle čtyř kárných senátů, které u Vrchního soudu v Praze aktuálně působí, využívají i „standardní“ senáty. Takže krok 1: požádat kancelář, aby „předrezervovala“ několik termínů, kdy lze v odpovídající jednací síni kárné jednání uskutečnit. Krok 2: zjistit, který z těchto termínů vyhovuje členům kárného senátu. Věřte, shodnout se na konkrétním termínu není vždy jednoduché. Každý člen senátu má již dříve naplánované pracovní povinnosti, občas zaslouženě čerpá dovolenou na zotavenou a nedej bože jej potrápí nějaký zdravotní neduh. Když se nám tedy klopotně podaří na konkrétním termínu shodnout, hurá: „zásah – potopená“. Jenže to je teprve první loď.

Termín se totiž ze závažných důvodů nemusí hodit kárnému navrhovateli, kárně obviněnému nebo jeho obhájci. Požádá-li některý z nich o odročení, kolotoč hledání volné jednací síně a volného času členů kárného senátu se roztočí nanovo a zásah další lodě nemusí přijít bezodkladně.

Nemluvě o vznesené námitce podjatosti. O vyloučení člena kárného senátu rozhoduje jiný kárný senát téhož kárného soudu se stejnou specializací, a není-li zřízen, jiný kárný senát téhož kárného soudu. Rozhodnout sice může v neveřejném zasedání, i k tomu se však jeho členové musejí „nějak sejít“. Začíná tedy další klopotné hledání termínu, který vyhovuje všem členům senátu rozhodujícího o podjatosti. A jestliže je námitka podjatosti důvodná, nastoupí místo vyloučeného člena senátu jeho náhradník. Jde-li o přísedícího, který dosud nesložil slib, musí jej nejprve složit do rukou předsedy kárného soudu. Teprve po téhle strastiplné anabázi se znovu roztočí kolotoč hledání termínu kárného jednání. „Zásah – potopená“ přitom též nemusí přijít hned.

Má-li být soudní řízení rychlé a účinné a věci projednávány bez průtahů, pak právní úprava kárného řízení obsažená v zákoně č. 7/2002 Sb. této zásadě vpravdě příliš nenahrává. Paradoxem je, že mezi častá kárná provinění, která kárné senáty projednávají, patří právě průtahy v řízeních, jichž se kárně obvinění dopustili při vyřizování svých věcí. Takže jak tedy „soudit průtahy bez průtahů“?