O výběru soudců aneb Přezkoušení přezkoušených


JUDr. Lubomír Michálek, člen Republikové rady SU ČR



 
V souvislosti s přirozenou neustálou generační obměnou soudcovského stavu a též s připravovanou novelou zákona o soudech a soudcích se stále častěji zamýšlím nad současným způsobem výběru nových soudců. Možná i proto, že jsem v nedávné době dosáhl 35 let soudcovské praxe, bilancuji nad tím, jak to bylo za nás v jednotném systému justičních čekatelů, a jak je to nyní, a tiše pozoruji, čemu všemu jsou v současné době skuteční zájemci o soudcovskou funkci podrobeni. Nerad bych snižoval důležitost výběru osoby soudce a tím zlehčoval náročnost soudcovské profese jak po stránce odborné, tak s ohledem na nároky, které jsou kladeny na osobnost soudce. Proto jsem svou úvahu vedl tím, jaký by soudce vlastně měl spolu se splněním zákonem stanovených předpokladů být, a jak se tyto požadavky při výběru soudců v praxi ve většině soudních krajů ověřují.
Bezvýjimečně potřebný intelekt v dnešní době hravě ověří již příjímací zkoušky na právnickou fakultu ve spojení s jejím úspěšným absolvováním. Absolvent právnické fakulty, poté co složil zkoušky z římského práva, teorie práva a platného práva ve všech odvětvích, dále též státní zkoušky z občanského práva, trestního práva a správního práva, by měl být odborně vybaven, a to zejména v rovině teoretické. Pokud jde o praktickou stránku a aplikaci platného práva, tu zájemce o funkci soudce získá po dobu minimálně tříleté praxe u soudu. Po minimálně třech letech této právnické praxe je asistent soudce či justiční čekatel připuštěn k odborné justiční zkoušce. Tato zkouška trvající čtyři dni sestává z části písemné a části ústní. Písemná část obsahuje psaní rozsudku na podkladě přiděleného spisu, a to z oblasti práva trestního, civilního a správního. Pokud uchazeč uspěje v písemné části, je pozván na část ústní, kde jsou touto formou ověřeny jeho odborné teoretické znalosti platného práva a stavovských předpisů, i jeho praktické schopnosti. Pokud jde o morální vlastnosti, které mají dávat záruku, že funkce soudce bude řádně zastávána, ty nejlépe poznají soudci toho soudu, u kterého daný asistent soudce či justiční čekatel vykonává po dobu minimálně tří let onu čekatelskou praxi. Stejně tak velmi brzy poznají, zda se jedná o člověka pracovitého, když pracovitost podle mého názoru patří k jedné z nejdůležitějších vlastností budoucího soudce.
Po úspěšném složení justiční zkoušky a kladného stanoviska soudců či předsedy daného soudu asistenta soudce či čekatele by se tak mohlo zdát, že tento asistent či čekatel by se po posouzení příslušným předsedou krajského soudu mohl zařadit pro jmenování prezidentem do funkce soudce. Není tomu tak. Asistenti soudce (stále) usilující o funkci soudce po prakticky čtyřech letech praxe u soudu a složení odborné justiční zkoušky čekají na vypsání výběrového řízení pro obvod některého z krajských soudů (a to i bez ohledu na jejich bydliště a dosavadní působení) a na to, aby byli opět přezkoušeni. Nyní ovšem sofistikovanější metodou, neboť výběrové řízení spočívá v první řadě v písemném testu, který je na základě Memoranda o spolupráci ministra spravedlnosti a předsedů krajských soudů při výběru soudců přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy organizován Justiční akademií ve spolupráci s krajským soudem, pro jehož obvod je výběrové řízení vypsáno. Písemný test obsahuje 40 otázek a za 70 minut a má ověřit schopnost uchazeče pod tlakem aplikovat platné právo. Pokud jsem se mohl se zadáním takového testu na stránkách Justiční akademie zpětně seznámit, mám o ověření požadovaných schopností tímto způsobem jisté pochybnosti. Po případném postupu s přibližně dalšími 30 uchazeči do ústního kola, kde má být ověřena motivace uchazeče o funkci soudce (pokud by nebyla dostatečně zřejmá již z absolvování všeho výše uvedeného) a též opět prověřena jeho způsobilosti pro výkon funkce soudce. Úspěch v kole ústním je završen psychologicko-diagnostickým vyšetřením, které provádí a vyhodnocuje odborné pracoviště vybrané Ministerstvem spravedlnosti. V případě kladného doporučení by měl být uchazeč zařazen na pořadník osob doporučených pro jmenování do funkce soudce. Voila! Zbývá jen s nadsázkou dodat, že byť od absolvování právnické fakulty uplynulo přibližně pět let a délka praxe s počtem přezkoušení převyšuje i počet letových hodin nutných pro pilota dopravního letounu, není asistent soudce připuštěn ani k rozvodu manželství.
Závěrem bych proto v této době plné nejistot a očekávání rád popřál všem současným asistentům soudce hodně štěstí, odhodlání a výdrže. Justici pak přeji, ať jsou vybráni pracovití a odborně zdatní lidé, a především, jak řekl velmi trefně v rozhovoru pro minulé číslo časopisu Soudce JUDr. Mojmír Putna, lidé s elementárními vlastnostmi slušného člověka, kteří se umí rozhodnout. Nakolik však současný a do budoucna připravovaný způsob výběru soudců právě řečené reflektuje?


Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011