Anonymizovaná rozhodnutí Etického soudu SU ČR
Vyjádření Etického soudu SU ČR z 12. 2. 2025 - zda je působení soudce v aktivních zálohách Armády ČR z profesně etického hlediska v pořádku, zejména s ohledem na omezení výkonu jiné placené funkce a jiné výdělečné činnosti ve smyslu § 85 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb.
Vážený pan
Mgr. XXX
soudce
XXX
Praha 12. února 2025
Vážený pane magistře,
Vaší e-mailovou žádostí ze dne 24. ledna 2025 jste požádal Etický soud Soudcovské unie o zodpovězení tohoto dotazu:
1) Je působení soudce v aktivních zálohách Armády ČR z profesně etického hlediska v pořádku, zejména s ohledem na omezení výkonu jiné placené funkce a jiné výdělečné činnosti ve smyslu § 85 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb. (dále ZSS)?
2) Pokud ne, proč a zda je v tom případě v témže smyslu v pořádku soudcova účast na dobrovolném vojenském cvičení podle § 5a zákona č. 585/2004 Sb.?“.
K Vašemu dotazu jste přiložil svůj názor a argumentaci, proč se domníváte, že takové jednání není v rozporu ani s etikou soudce, ani se zákonem, a Vyjádření Etické komise k účasti státního zástupce na činnosti aktivních záloh ze dne 15. 10. 2021, které je většinové, a které se k takové činnosti státního zástupce staví negativně (resp. je toho názoru, že se jedná o činnost, která je pro státního zástupce neslučitelná pro rozpor se zákonem).
Etický soud v minulosti se k obdobné žádosti jiného člena Soudcovské unie již vyjadřoval, a to přípisem ze dne 6. listopadu 2019. Etický soud tehdy zaujal stanovisko, že samotné působení v aktivní záloze armády je v souladu s Etickými zásadami chování soudce, schválenými 15. shromážděním zástupců sekcí Soudcovské unie v Brně dne 26. listopadu 2005 – dále také jen „Etické zásady“ (tato činnost nijak neohrožuje nezávislost, nestrannost a bezúhonnost soudce). Avšak Etický soud považoval za rozporné se soudcovskou etikou přijímání služného a dalších peněžních náležitostí (příplatek za službu v zahraničí, zvláštní příplatek, odměna, motivační odměna), jak jsou vyjmenovány v § 23 zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze (dále také jen „zákon o službě vojáků v záloze“), a to s výjimkou náhrad podle § 19 až 21 tohoto zákona.
Etický soud se při svém novém rozhodnutí seznámil se všemi argumenty, vyjádřením Etické komise Unie státních zástupců, zákonnou úpravou i Etickými zásadami, a dospěl k novému závěru, který byl přijat jednomyslně:
Působení soudce v aktivních zálohách armády je v souladu s profesně etickými pravidly pro soudce, i když je spojeno s finančními náležitostmi podle § 23 zákona o službě vojáků v záloze. Nejedná se totiž o jinou výdělečnou činnost soudce ve smyslu § 85 odst. 1 zákona o soudech a soudcích.
Odpověď tedy již na první Vaši položenou otázku je kladná, proto není nutné odpovídat na druhou položenou otázku.
K tomuto závěru nás vedly tyto úvahy.
Prvním okruhem posouzení Vámi položené otázky je posouzení etického hlediska. V tomto směru Etický soud neshledal žádný důvod odchýlit se od předchozího svého stanoviska ze dne 6. listopadu 2019, kdy působení v aktivních zálohách armády rovněž neshledal v rozporu s Etickými zásadami a na důvody uvedené v dřívějším stanovisku odkazuje, aniž by k nim bylo třeba něco doplňovat.
Druhým okruhem otázek, které se k takové činnosti soudce pojí, je posouzení z hlediska poměrně výrazného omezení výkonu jiné výdělečné činnosti, kterou pro soudce stanoví zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o soudech a soudcích“).
Ustanovení § 85 odst. 1 zákona o soudech a soudcích zní: „Soudce nesmí ode dne, který je stanoven jako den nástupu do funkce, až do zániku funkce soudce kromě výkonu funkce soudce a funkcionáře soudu, anebo činností spojených s dočasným přidělením k Justiční akademii, zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku včetně členství v orgánech bytových družstev, společenství vlastníků jednotek a jiných právnických osob, jejichž hlavní předmět činnosti je zaměřen na uspokojování bytových potřeb svých členů, a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické, umělecké, aktivního sportovce a činnosti v poradních orgánech ministerstva, vlády a v orgánech komor Parlamentu,5) a to za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví.“.
Zákon o soudech a soudcích výkon funkce soudce přirovnává k pracovnímu vztahu soudců (§ 84 odst. 1 až 4 tohoto zákona).
Zákon o službě vojáků v záloze upravuje mj. výkon vojenské činné služby, na kterou je voják v záloze povolán, s níž spojuje vznik nároku mj. na peněžní plnění, která byla v předchozím stanovisku Etického soudu shledána jako neslučitelná s výkonem funkce soudce (jedná se o nároky podle § 23 tohoto zákona, jimiž jsou služné, příplatek za službu v zahraničí, zvláštní příplatek, odměna, motivační odměna, náborový a stabilizační příspěvek).
Všechny tyto nároky se vážou na to, že voják v záloze má na ně nárok ve službě, tedy v době, kdy nastoupil výkon vojenské činné služby (§ 2 zákona o službě vojáků v záloze). Ze služného, příplatku za službu v zahraničí a zvláštního příplatku je pak povinen služební orgán vojákovi srazit veřejnoprávní platby jako je např. daň z příjmů, pojistné na sociální zabezpečení či na veřejné zdravotní pojištění (§ 29 tohoto zákona). Nárok na výplatu všech těchto peněžních náležitostí zákon o službě vojáků v záloze vždy váže na to, že voják v záloze vykonal aspoň nějaký čas vojenskou činnou službu.
K vojenské činné službě je voják v záloze povolán povolávacím rozkazem, který vydává příslušné krajské vojenské velitelství (§ 13 zákona č. 585/2004 Sb., branný zákon). Z tohoto důvodu je zaměstnavatel povinen poskytnout soudci pracovní volno bez nároku na plat, který za tuto dobu nahrazuje plnění od vojenského správního úřadu (§ 204 odst. 1, 4 zákoníku práce).
Je běžně přijímaná teze, vyplývající z ústavního zakotvení a zákonného postavení soudce, že soudcem je soudce od okamžiku nástupu do funkce do dne zániku funkce soudce. Po celou tuto dobu je soudce soudcem, má soudcovské povinnosti, které musí dodržovat. Avšak po dobu vojenské činné služby soudce funkci soudce fakticky nevykonává. Je tomu tak proto, že se musí na základě povolávacího rozkazu podrobit tomuto rozkazu, zaměstnavatel je povinen mu z tohoto důvodu poskytnout pracovní volno, a na základě zákonného ustanovení (§ 23 zákona o službě vojáků v záloze) mu po tuto dobu vzniká nárok na služné a další peněžní náležitosti podle citovaného ustanovení. Po tuto dobu mu funkce soudce nezaniká, soudce ji však nevykonává, což má odraz i v tom, že po tuto dobu za výkon této funkce nepobírá plat a další náležitosti.
Vzhledem k této skutečnosti tak ve smyslu § 85 odst. 1 zákona o soudech a soudcích nelze hovořit o jiné placené funkci nebo jiné výdělečné činnosti, která je soudci obecně zakázána, neboť po tuto dobu se nejedná o jinou výdělečnou činnost. Po tuto dobu se jedná o jedinou výdělečnou činnost soudce, z povahy věci tak nemůže jít o jinou (tedy další, ostatní) výdělečnou činnost. Tomu nasvědčuje i uvedení spojky „kromě“ na počátku zákazu podle ust. § 85 odst. 1 tohoto zákona. Slovní spojení „kromě“ a „jiná“, kterou toto ustanovení užívá, tak vede k závěru, že se musí jednat o činnost, která je vykonávána vedle výkonu funkce soudce, nikoliv namísto ní.
Navíc zákonná úprava tím, že soudci umožňuje výkon vojenské činné služby, ukládá zaměstnavateli povinnost poskytnout mu za tím účelem pracovní volno, avšak nikoli již soudcovský plat a další náležitosti s touto funkcí spojené, předvídá výkon vojenské činné služby soudci včetně působení v aktivních zálohách, a to včetně úpravy plnění, které je za tuto službu (jež je v zájmu státu) poskytováno.
Etický soud uzavírá, že pobírání náležitostí podle § 23 zákona o službě vojáků v záloze po dobu povolání soudce k vojenské činné službě není v rozporu s § 85 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, neboť se nejedná o jinou výdělečnou činnost. Působení soudce v aktivních zálohách armády je tedy zcela v souladu s etickými pravidly pro soudce.
Ke změně stanoviska Etického soudu vedlo i posouzení původního stanoviska, které vylučovalo, aby soudce pobíral peněžní nároky plynoucí z jeho působení jako vojáka v činné službě, a stanovilo, že soudce tyto peněžní náležitosti pobírat nesmí. To je však v rozporu s § 4a odst. 4 zákoníku práce, které bylo novelizováno, a zakazuje v obecné rovině zaměstnanci vzdát se práva, které mu vznikne. Etický soud tak v tomto směru svůj názor přehodnotil.
Vzhledem k tomu, že došlo ke změně stanoviska Etického soudu v otázce, v níž již jednou Etický soud rozhodoval, bude tato odpověď na vědomí zaslána i členovi Soudcovské unie, jemuž byl původní názor sdělen.
S pozdravem,
JUDr. Ladislav Hejtmánek
předseda Etického soudu Soudcovské unie