Časopis SOUDCE
MEZINÁRODNÍ A EVROPSKÁ ASOCIACE SOUDCŮ (IAJ/EAJ) v roce 2017
I.
Zásadní pozornost věnovala IAJ, (zejména pak její regionální organizace EAJ), kritickým reakcím na vývoj v Turecku a Polsku. Odkazem na mezinárodní dokumenty, zabývající se postavením soudnictví demokratických států, IAJ/EAJ ve svých stanoviscích zdůraznila, že porušováním základních principů nezávislosti soudnictví je zpochybněna existence nezávislého soudnictví jako pilíře právního státu.
II.
IAJ, vědoma si toho, že zpochybnění hodnoty nezávislého soudnictví nelze redukovat jen na transparentní útoky na soudce a soudní systémy, připomněla také deficity v jeho finanční a systémové podpoře. Prvá pracovní skupina IAJ (1st WG - tradičně se věnuje profilovým otázkám, ovlivňujícími schopnost justice naplňovat zásadní aspekty ochrany principů právního státu) ve svém Memorandu k dotazníku pro rok 2017 explicitně uvedla: „Úkolem této pracovní skupiny je nalézt a pojmenovat případy ohrožení justice a formulovat jejich možná řešení, a to s využitím zkušeností a příkladů z členských soudcovských asociací“.
Pro rok 2017 bylo vybráno téma: Tři možná ohrožení justice – přetížení, nedostatek zdrojů a problémy s rozpočtem pro justici. Tato ohrožení je třeba vnímat v kontextu dvou hodnot, totiž nezávislosti soudnictví a jeho kvality. Proto je nutné hledat odpověď na otázku, jak jsou zmíněná ohrožení způsobilá ovlivnit uvedené hodnoty justice.
V té souvislosti byly připomenuty dokumenty, které zkoumanou problematiku rozvíjejí již desítky let. Pro příklad lze zmínit:
Zásadní pozornost věnovala IAJ, (zejména pak její regionální organizace EAJ), kritickým reakcím na vývoj v Turecku a Polsku. Odkazem na mezinárodní dokumenty, zabývající se postavením soudnictví demokratických států, IAJ/EAJ ve svých stanoviscích zdůraznila, že porušováním základních principů nezávislosti soudnictví je zpochybněna existence nezávislého soudnictví jako pilíře právního státu.
II.
IAJ, vědoma si toho, že zpochybnění hodnoty nezávislého soudnictví nelze redukovat jen na transparentní útoky na soudce a soudní systémy, připomněla také deficity v jeho finanční a systémové podpoře. Prvá pracovní skupina IAJ (1st WG - tradičně se věnuje profilovým otázkám, ovlivňujícími schopnost justice naplňovat zásadní aspekty ochrany principů právního státu) ve svém Memorandu k dotazníku pro rok 2017 explicitně uvedla: „Úkolem této pracovní skupiny je nalézt a pojmenovat případy ohrožení justice a formulovat jejich možná řešení, a to s využitím zkušeností a příkladů z členských soudcovských asociací“.
Pro rok 2017 bylo vybráno téma: Tři možná ohrožení justice – přetížení, nedostatek zdrojů a problémy s rozpočtem pro justici. Tato ohrožení je třeba vnímat v kontextu dvou hodnot, totiž nezávislosti soudnictví a jeho kvality. Proto je nutné hledat odpověď na otázku, jak jsou zmíněná ohrožení způsobilá ovlivnit uvedené hodnoty justice.
V té souvislosti byly připomenuty dokumenty, které zkoumanou problematiku rozvíjejí již desítky let. Pro příklad lze zmínit:
- Syrakuské principy nezávislosti soudnictví (1981)
- Minimální standard soudcovské nezávislosti, vypracovaný IBA (1982)
- Montrealská všeobecná deklarace nezávislosti justice (1983)
- Základní principy nezávislosti soudnictví OSN (1985)
- Všeobecná deklarace nezávislosti soudnictví [„Singhvi Declaration“ (1985)]
- čl. 32: hlavní odpovědnost při řízení soudů, včetně kontroly a disciplinárních opatření vůči soudnímu personálu, by měla náležet soudnictví nebo orgánu, ve kterém by bylo soudnictví zastoupeno a mělo efektivní roli
- Pravidla efektivní implementace základních principů nezávislosti soudnictví (rezoluce RE 1989/60, květen 1989)
- Podíl soudní moci na řízení justice (1984 IAJ 1st WG)
- Evropská charta o statutu soudce (1998)
- čl. 1.8: upravující zastoupení soudců /sdružování/ reprezentativním orgánem s kompetencemi také v oblasti personálních zdrojů, podílu na řízení soudů, rozhodování o použití rozpočtových prostředků na práci soudů. Charta nevyžaduje, aby soudci rozhodovali o takových otázkách, předpokládá však jejich podíl v této oblasti (It does reguire them not to be left out administrative decisions)
- Nezávislost soudce v rámci jeho vlastní organizace (2000 IAJ 1st WG)
- Návrh č. 2 (2001) Poradního sboru evropského soudce při RE
- Ustanovování a úloha předsedů soudů (2001 IAJ 1st WG)
- Principy tří složek moci (2003 Commonwelth Principles –Latimer House)
- Úloha soudcovských rad nebo podobných orgánů při organizaci a řízení národních soudních systémů (IAJ mítink 2003)
- Ekonomika a nezávislost (IAJ 2005)
- v daném kontextu bylo připomenuto, že nedostatek zdrojů, ekonomických i personálních, a to včetně podpůrného aparátu soudů a soudců, může vytvářet nepřípustný tlak na soudce postupovat v řízeních určitým způsobem)
- čl. 32: ten, kdo rozhoduje o organizaci soudního systému, je povinen poskytnout soudcům dostatečné podmínky pro řádné naplnění jejich soudcovských povinností, a to s plným respektem k jejich nezávislosti a nestrannosti
- Deklarace minimálních principů nezávislosti soudnictví a soudců v Latinské Americe (Deklarace z Campech)
- 5. c) v souladu se svou ústavní odpovědností samo soudnictví nastavuje zásady justiční politiky, pro kterou by mělo mít dostatečné zdroje. K tomu je nezbytné uznat právo soudnictví vypracovat vlastní rozpočet a podílet se na všech krocích ve vztahu k vytváření jeho hmotných potřeb
- Doporučení CM/REC (2010) 12 výboru ministrů RE
- Postavení soudnictví a jeho vztah k ostatním mocím v moderní demokracii - podnět č. 18 Poradního sboru evropského soudce
-18. Úloha předsedů soudů – stanovisko CCJE č. 19 (2016)
Nelze přehlížet, že uvedené (a všechny další) dokumenty představují průsečíky zkušeností a představ různých justičních systémů – byrokratických, samosprávných, tradičních, skandinávských, jihoevropských, anglosaských. Neexistuje tedy jediný model justice (soudnictví), nicméně určitou převahu nabývají takové systémy, kde samotní soudci hrají větší roli i v oblastech, které nepředstavují výkon soudnictví v užším slova smyslu (rozhodování konkrétních případů). Obecněji je přijímán, i v byrokraticky organizovaných systémech, podíl soudců na personálních a kvalifikačních otázkách justice, rovněž na formulaci představ o hmotných potřebách soudnictví a soudců.
III.
IAJ zároveň připravuje téma a zadání otázek pro 1st WG na rok 2018.
Soudcovská unie při různých příležitostech, třeba při úvahách o kariérním řádu, o výběru a přijímání uchazečů o soudcovské povolání nebo soudců samotných, o výběru akademiků do soudcovských funkcí u nejvyšších soudů, akcentuje, vedle odbornosti uchazečů, osobnostní charakteristiku těchto lidí. Vychází z principu, že soudcem by se měl stát jen takový člověk, který primárně splňuje osobnostní podmínky pro výkon soudcovské funkce. Tam, kde přijetí nepředchází nějaká zkušební doba (čekatelé, asistenti) totiž přijetí externisty bez nějakých ochranných mechanismů představuje experiment s nejistým výsledkem. Osobnostní charakteristika uchazeče by proto měla být podrobena předběžnému posouzení na základě předem daných kriterií, metodiky. Kdo by se tím měl zabývat a kdo by za výsledek měl být odpovědný? A jak? To bychom mohli nabídnout jako téma pro rok 2018.
Jan Vyklický
Nelze přehlížet, že uvedené (a všechny další) dokumenty představují průsečíky zkušeností a představ různých justičních systémů – byrokratických, samosprávných, tradičních, skandinávských, jihoevropských, anglosaských. Neexistuje tedy jediný model justice (soudnictví), nicméně určitou převahu nabývají takové systémy, kde samotní soudci hrají větší roli i v oblastech, které nepředstavují výkon soudnictví v užším slova smyslu (rozhodování konkrétních případů). Obecněji je přijímán, i v byrokraticky organizovaných systémech, podíl soudců na personálních a kvalifikačních otázkách justice, rovněž na formulaci představ o hmotných potřebách soudnictví a soudců.
III.
IAJ zároveň připravuje téma a zadání otázek pro 1st WG na rok 2018.
Soudcovská unie při různých příležitostech, třeba při úvahách o kariérním řádu, o výběru a přijímání uchazečů o soudcovské povolání nebo soudců samotných, o výběru akademiků do soudcovských funkcí u nejvyšších soudů, akcentuje, vedle odbornosti uchazečů, osobnostní charakteristiku těchto lidí. Vychází z principu, že soudcem by se měl stát jen takový člověk, který primárně splňuje osobnostní podmínky pro výkon soudcovské funkce. Tam, kde přijetí nepředchází nějaká zkušební doba (čekatelé, asistenti) totiž přijetí externisty bez nějakých ochranných mechanismů představuje experiment s nejistým výsledkem. Osobnostní charakteristika uchazeče by proto měla být podrobena předběžnému posouzení na základě předem daných kriterií, metodiky. Kdo by se tím měl zabývat a kdo by za výsledek měl být odpovědný? A jak? To bychom mohli nabídnout jako téma pro rok 2018.
Jan Vyklický