Balada v próze o vlastní bláhovosti

JUDr. Tomáš Rychlý, Ph.D., člen Republikové rady SU ČR

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

píšu tento text a namísto klidné jazzové hudby mi běží v pozadí rozprava v Senátu (28. 1. 2025) o novele platového zákona. Nepřidává mi na klidu. Nechci proto komentovat ani politické debaty o tomto tématu, ani legislativní proces a jeho konečný výsledek. Chtěl bych tu jen přednést jakousi baladu v próze o vlastní bláhovosti. 
Než jsem se stal v roce 2017 soudcem, strávil jsem necelých dvacet let v komerční advokacii. V soukromém sektoru, prací pro klienty, kteří byli – takřka výlučně – osobami soukromého práva. A protože v soukromém sektoru vládne smluvní svoboda, kromě vlastního právního poradenství bylo velmi významnou a obtížnou součástí mé práce bohužel také vyjednávání o palmární odměně, vymáhání pohledávek za klienty po splatnosti, případně jednání o své mzdě (v roli advokátního koncipienta) a později o své odměně trvale spolupracujícího advokáta s vedením advokátní kanceláře. 
Protože jsem většinou pracoval pro mezinárodní advokátní kanceláře, v rámci této agendy jsem byl nucen absolvovat četné pohovory a vyplňovat sofistikované dotazníky, vyrobené byrokraty z HR oddělení v Londýně či ve Vídni, kde jsem musel hodnotit služebně mladší i starší kolegy a kolegyně a také sám sebe. Účastnil jsem se nesčetně schůzek, kde jsem vyjednával za sebe anebo naopak proti svým kolegům výši mezd, odměn, bonusů a dalších benefitů. Byla to agenda citlivá, často osobně nepříjemná, časově náročná a velmi nevděčná. Ačkoli výše čistých příjmů v komerční advokacii pro seniorní advokáty podstatně převyšuje i ty nejvyšší soudcovské platy, na konci vyjednání byl málokdo zcela spokojen s jeho výsledkem, mne nevyjímaje. Věřte, že většinu času, stráveného řešením této agendy, bych byl býval raději strávil řešením zajímavých právních otázek pro klienty! A těšil jsem se na dobu, kdy tuto agendu nebudu muset řešit vůbec.
Když jsem odcházel do justice, byl jsem smířen s tím, že výše mých čistých příjmů podstatně klesne. Nicméně jsem si myslel (a nyní prosím hleďte na moji bláhovost!), že výměnou za nižší příjem získám skálopevnou jistotu ohledně svých příjmů. Nebudu muset již nikdy věnovat svému platu pozornost, ten se bude nadále odvíjet a automaticky se zvyšovat či snižovat podle objektivních ekonomických ukazatelů a já budu mít (na rozdíl od soukromého sektoru) neochvějnou jistotu, jakého příjmu budu v blízké budoucnosti dosahovat. Ba bude to jistota právní, neboť výše platu se bude odvíjet od stabilní zákonné úpravy. 
Trochu se rdím, protože zkušení soudci dobře vědí, že takový pohled na soudcovské platy byl ryzí iluzí, která snad mohla existovat v platónské říši idejí, ale ne ve světě reálné politiky v České republice. Já se ovšem v platónské říši idejí nepohyboval, pouze jsem si neudělal due diligence a nezjistil si hned zkraje, jak to s tou platovou (ne)jistotou soudců vlastně je. 
Následovalo vystřízlivění. Za relativně krátkou (sedmiletou) dobu výkonu své soudcovské profese jsem již zažil opakovaná zmrazení platu, snížení platu, úpravy vyvolané nálezy Ústavního soudu, nově vydávané a posléze nahrazované platové výměry a tak dále, a tak podobně. Reagoval jsem nejprve překvapeně, nyní již vše sleduji jako poučený skeptik a nevěřící Tomáš. Mohu se utěšovat snad jen tím, že o svém platu aspoň nemusím (a ani nemohu) individuálně vyjednávat a že mám na své straně tak solidní profesní organizaci jakou je právě Soudcovská unie. A útěcha to není špatná, vezmeme-li v úvahu moje prvotní – zcela nelegitimní – očekávání.
Mohl bych tím svoji baladu ukončit, ale dodám přeci jen ještě jeden povzdech. Ať jsou změny výše platů jakékoliv, děsí mne, jak přezíravým způsobem vládní představitelé (ne)jednají se zástupci justice. Naposledy je loni na podzim prostě jen postavili před hotovou věc. 
Je v právním státě bláhové očekávat, že vláda bude následovat závěry Ústavního soudu, jenž (mimo jiné) smysluplné projednání platových úprav se zástupci justice jednoznačně požaduje? Zřejmě i toto je bláhovost. Pokud ano, pak ale nebuďme překvapeni ani tím, až cynická exekutiva bude ignorovat závěry Ústavního soudu v dalších otázkách, bude-li to považovat za politicky výhodné.