Časopis SOUDCE
Otevřený soubor etických dilemat soudce
(dále jen „Soubor dilemat“ nebo „SD“)
Preambule
V oblasti etiky neexistují univerzální a vždy správná řešení. Správnost či přijatelnost jednotlivých řešení záleží na mnoha okolnostech.
Otevřený soubor etických dilemat soudce si neklade za cíl pojmenovat veškeré eticky sporné situace a jejich řešení. Vznikl na základě zjištění, že většina etických pochybení vzniká tehdy, kdy soudce si střet s etickým principem neuvědomí. Hlavním záměrem je těmto případům předejít, a to tím, že otevřený soubor etických dilemat soudce soustředí a předestře různé pohledy na jednání soudce a seznámí ho s tím, jak jeho chování či osoba může být zvnějšku hodnocena. Upozorní na to, jak různorodě může být vnímáno chování soudce a jaká rizika přinášejí určité typové situace.
Otevřený soubor etických dilemat soudce je pracovní pomůckou soudce, pomáhá posílit předvídatelnost a právní jistotu samotného soudce. Poskytuje soudcům podporu i v každodenních situacích.
Každá situace má vždy mnoho různých řešení, otevřený soubor etických dilemat soudce si neklade za cíl určovat ani doporučovat jediné jako správné, cílem je zvýšit přehled o různých možnostech a citlivost ohledně rizik, která mohou přinášet.
Zvolení jiného postupu či řešení, než je doporučeno v otevřeném souboru etických dilemat soudce, neznamená bez dalšího etické pochybení!
Soudce je jen člověk, má zůstat člověkem, a proto i chybuje! Součástí jeho autority je si pochybení uvědomit a přiznat ho.
Otevřený soubor etických dilemat soudce si neklade za cíl pojmenovat veškeré eticky sporné situace a jejich řešení. Vznikl na základě zjištění, že většina etických pochybení vzniká tehdy, kdy soudce si střet s etickým principem neuvědomí. Hlavním záměrem je těmto případům předejít, a to tím, že otevřený soubor etických dilemat soudce soustředí a předestře různé pohledy na jednání soudce a seznámí ho s tím, jak jeho chování či osoba může být zvnějšku hodnocena. Upozorní na to, jak různorodě může být vnímáno chování soudce a jaká rizika přinášejí určité typové situace.
Otevřený soubor etických dilemat soudce je pracovní pomůckou soudce, pomáhá posílit předvídatelnost a právní jistotu samotného soudce. Poskytuje soudcům podporu i v každodenních situacích.
Každá situace má vždy mnoho různých řešení, otevřený soubor etických dilemat soudce si neklade za cíl určovat ani doporučovat jediné jako správné, cílem je zvýšit přehled o různých možnostech a citlivost ohledně rizik, která mohou přinášet.
Zvolení jiného postupu či řešení, než je doporučeno v otevřeném souboru etických dilemat soudce, neznamená bez dalšího etické pochybení!
Soudce je jen člověk, má zůstat člověkem, a proto i chybuje! Součástí jeho autority je si pochybení uvědomit a přiznat ho.
Soubor dilemat, mající podobu komentáře, úvah a otázek a odkazů na související soudní rozhodnutí i zajímavé články k jednotlivým bodům Etického kodexu Soudcovské unie, bude průběžně doplňován a upravován Etickým soudem Soudcovské unie ve spolupráci s Republikovou radou Soudcovské unie.
I. Nezávislost
Etický kodex SU:
Soudcovská nezávislost je pilířem právního státu a zárukou práva na spravedlivý proces. Soudce je povinen hájit soudcovskou nezávislost v osobním i profesním životě.
I.1. Soudce vykonává svou funkci nezávisle, na základě vlastního hodnocení skutečností a svědomitého výkladu a aplikace zákona. Nepodléhá žádným vlivům, zájmům, zásahům, nátlaku a výhrůžkám.
I.2. Soudce podporuje kontrolu plnění soudcovských povinností i vysokých nároků na chování soudců, směřujících k posílení důvěry veřejnosti v soudnictví, která je nezbytným předpokladem jeho nezávislosti.
OKRUHY DILEMAT:
Etický kodex SU:
Soudcovská nezávislost je pilířem právního státu a zárukou práva na spravedlivý proces. Soudce je povinen hájit soudcovskou nezávislost v osobním i profesním životě.
I.1. Soudce vykonává svou funkci nezávisle, na základě vlastního hodnocení skutečností a svědomitého výkladu a aplikace zákona. Nepodléhá žádným vlivům, zájmům, zásahům, nátlaku a výhrůžkám.
I.2. Soudce podporuje kontrolu plnění soudcovských povinností i vysokých nároků na chování soudců, směřujících k posílení důvěry veřejnosti v soudnictví, která je nezbytným předpokladem jeho nezávislosti.
OKRUHY DILEMAT:
- Vyjádření postoje soudce k politickým a jiným veřejným tématům, k politické straně či hnutí, církvi
Soudce je loajální ke státu, který lze považovat za demokratický, a k jeho institucím. Může být přiměřeně kritický, ale není destruktivní.
Soudce si je vědom, že vyjádřením se k politickým či jiným veřejným otázkám dává najevo svoji osobní preferenci, hodnotové založení, což mohou účastníci řízení (zejména ti s opačným „světonázorem“) považovat za zpochybnění nezávislosti a nestrannosti.
Soudce rozpozná přiměřenou míru zdrženlivosti při zaujímání různých názorových postojů, aby na jedné straně nebyl izolován od běžného života, a na druhé nesnížil důvěru ve schopnosti soudce aplikovat právo v situacích, které se dotýkají i témat veřejného života. Zejména zvažuje, zda se vyjádření jeho názorového postoje nestane součástí politické soutěže. Vyvaruje se z toho důvodu účasti na politické kampani.
Soudci a zejména soudní funkcionáři či představitelé profesního spolku soudců vyjadřují veřejně názory, které se týkají systému soudnictví a otázek souvisejících s postavením soudní moci. V těchto vyjádřeních se soustředí na systémové otázky. Kritiku směřují vůči návrhům či opatřením, nikoliv primárně vůči osobám. Návrhy prosazují prostředky, které jsou k tomu určeny.
Otázky:
Soudce si je vědom, že vyjádřením se k politickým či jiným veřejným otázkám dává najevo svoji osobní preferenci, hodnotové založení, což mohou účastníci řízení (zejména ti s opačným „světonázorem“) považovat za zpochybnění nezávislosti a nestrannosti.
Soudce rozpozná přiměřenou míru zdrženlivosti při zaujímání různých názorových postojů, aby na jedné straně nebyl izolován od běžného života, a na druhé nesnížil důvěru ve schopnosti soudce aplikovat právo v situacích, které se dotýkají i témat veřejného života. Zejména zvažuje, zda se vyjádření jeho názorového postoje nestane součástí politické soutěže. Vyvaruje se z toho důvodu účasti na politické kampani.
Soudci a zejména soudní funkcionáři či představitelé profesního spolku soudců vyjadřují veřejně názory, které se týkají systému soudnictví a otázek souvisejících s postavením soudní moci. V těchto vyjádřeních se soustředí na systémové otázky. Kritiku směřují vůči návrhům či opatřením, nikoliv primárně vůči osobám. Návrhy prosazují prostředky, které jsou k tomu určeny.
Otázky:
- Dotýká se mé vyjádření rozhodovací činnosti?
- Reaguji na výslovný dotaz či výzvu k vyjádření, nebo se jedná o moji osobní iniciativu?
- Zpochybňuje mé vyjádření důvěru ve stát, jeho systém a v demokratické hodnoty?
- V případě, že vyjádření podpory či kritikou veřejně diskutovaným tématům může vyvolat pochybnosti o mé nezávislosti v konkrétní věci, jsem schopen je věrohodně rozptýlit? Nejsem-li toho schopen, za jakých podmínek bych měl takové jednání učinit?
Judikatura:
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2617/15 z 5. 9. 2016, kterým byla zamítnuta stížnost soudce K. K. proti rozhodnutí kárného senátu NSS č. j. 16 Kss 7/2014-92 z 11. 6. 2015 (sepsání a distribuování letáku do poštovních schránek voličům v obci Mnichovice s hodnocením volební kampaně). Právní věta k nálezu: Jednotlivec, který přijal funkci soudce, je při výkonu své svobody projevu podle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy vázán povinností loajality a zdrženlivosti. Jeho svoboda projevu tudíž podléhá zvláštním omezením, která vyplývají z této povinnosti. Soudce zejména nesmí svými projevy narušovat důvěru veřejnosti v to, že bude rozhodovat v souladu se základními principy demokratického právního státu, a důvěru v nestrannost a nezávislost soudní moci. Soudce proto musí být zdrženlivý v projevech týkajících se politické soutěže, zejména veřejného hodnocení jednotlivých kandidátů či volebních stran a uskupení nebo tvorby politických koalic. Každý případ je však nutné posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem, přičemž je nutné vzít v potaz zejména postavení soudce, který projev pronesl, obsah jeho výroků, místo a způsob projevu a celkový kontext, ve kterém tyto výroky byly učiněny.
Pro zachování důvěry veřejnosti v soudní moc je nezbytné, aby si soudci udržovali i ve svých projevech odstup od politické soutěže, a to na jakékoliv úrovni, včetně místní. Soudci se nemohou podílet na kampani politických stran, politických hnutí či volebních seskupení nebo konkrétních politiků. Stejně tak není namístě, aby se svými veřejnými projevy snažili ovlivnit podobu koalic v zastupitelstvu, ani to, kdo bude zastávat funkci starosty. Takové projevy narušují důvěru veřejnosti v to, že soudci budou spory rozhodovat podle práva, a nikoliv podle politických zájmů.
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2016, č. j. 13 Kss 5/2016-75:
I. Při posuzování práva soudce na svobodu projevu i jeho limitů, jak jsou vymezeny zejména v čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), čl. 17 Listiny základních práv a svobod a § 80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, je třeba rozlišovat projevy soudce zasahující zejména do politické soutěže na straně jedné, které podléhají výraznějšímu omezení, a na druhou stranu projevy vztahující se ke správě soudnictví a kritice vnitřních poměrů v justici, jež požívají vysoké míry ochrany a případná omezení takových projevů nesmí mít odrazující efekt na ostatní soudce. Z povahy kárného řízení jako prostředku ultima ratio přitom vyplývá, že intenzity kárného provinění budou dosahovat pouze projevy skutečně způsobilé znatelně narušit důstojnost soudcovské funkce, resp. ohrozit důvěru veřejnosti v soudnictví, tedy v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, či bránit danému soudci v řádném výkonu jeho funkce. Jiné z etického hlediska nevhodné projevy je naopak na místě řešit domluvou, popř. udělením výtky dle § 88a zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů.
II. Funkce soudce je dle čl. 82 odst. 3 Ústavy, § 74 odst. 2 a § 85 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, neslučitelná s výkonem funkce člena rozkladové komise ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu.
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. 16 Kss 1/2016-55:
Soudkyně, která se zajímá o vývoj případu u jiného soudce na základě známosti její dcery s účastníkem řízení, se dopouští porušení povinnosti soudce spočívajícího v nepřímém ovlivňování věci, navzdory tomu, že nevyjádří přání ohledně konečného výsledku rozhodnutí. O to spíše je však takové jednání nepřípustné, jde-li o předsedkyni soudu, která je z titulu funkce nadřízená rozhodujícímu soudci, dotazuje se na vývoj případu a skutečnost, že účastník má známost s její dcerou, oznámí rozhodujícímu soudci bezprostředně před učiněním a vyhlášením rozhodnutí (§ 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů).
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 13 Kss 1/2015-112:
Soudce má právo vyjadřovat a šířit, i veřejně, své občanské a politické postoje, včetně názorů otevřeně kritických, avšak toto právo na svobodu projevu, jak je vymezeno zejména v čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) a čl. 17 Listiny základních práv a svobod, je soudce povinen vykonávat s jistou zdrženlivostí, tedy tak, aby neohrožoval důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, resp. aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a nenarušoval důstojnost či řádný výkon soudcovské funkce [§ 80 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů].
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2016, č. j. 11 Kss 6/2015-53
I. Z § 80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, lze dovodit, že soudci jsou, oproti jiným kategoriím osob, částečně omezeni ve svobodě projevu; jde přitom o omezení odpovídající kautelám uvedeným v čl. 17odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
II. Soudce má právo veřejně vyjadřovat svůj názor, a to i k otázkám, které mohou být chápány jako politické a konfliktní. Při realizaci práva na svobodu projevu nicméně soudce nesmí vyjadřovat přímou podporu konkrétnímu politickému subjektu či programu a podporovat či šířit myšlenky, které jsou v rozporu s principy demokratické společnosti. Obecným korektivem jeho počínání musí být vědomí hranice, za níž by již mohl vyvolat dojem, že jím prezentované názory by mohly mít vliv na výkon jeho soudcovské funkce. Při veřejné výměně politických či jiných názorů na otázky veřejného života tak především nesmí vzbudit u veřejnosti zdání oficiálního názoru zastávané funkce a způsob prezentace těchto názorů nesmí vést k narušení důstojnosti soudcovské funkce.
2. Účast soudce na demonstraci, podpora petiční akce
Soudce zůstává občanem, nevyjadřuje nepřiměřený odstup od důležitých společenských témat, avšak jeho účast na některých typech akcí si vyžaduje zvážení vzhledem k povinnosti jeho nezávislosti a nestrannosti. Vyvaruje se účasti na projevech destrukce vůči státu a jeho systému.
Otázky:
Nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2617/15 z 5. 9. 2016, kterým byla zamítnuta stížnost soudce K. K. proti rozhodnutí kárného senátu NSS č. j. 16 Kss 7/2014-92 z 11. 6. 2015 (sepsání a distribuování letáku do poštovních schránek voličům v obci Mnichovice s hodnocením volební kampaně). Právní věta k nálezu: Jednotlivec, který přijal funkci soudce, je při výkonu své svobody projevu podle čl. 17 Listiny a čl. 10 Úmluvy vázán povinností loajality a zdrženlivosti. Jeho svoboda projevu tudíž podléhá zvláštním omezením, která vyplývají z této povinnosti. Soudce zejména nesmí svými projevy narušovat důvěru veřejnosti v to, že bude rozhodovat v souladu se základními principy demokratického právního státu, a důvěru v nestrannost a nezávislost soudní moci. Soudce proto musí být zdrženlivý v projevech týkajících se politické soutěže, zejména veřejného hodnocení jednotlivých kandidátů či volebních stran a uskupení nebo tvorby politických koalic. Každý případ je však nutné posuzovat individuálně s přihlédnutím ke všem okolnostem, přičemž je nutné vzít v potaz zejména postavení soudce, který projev pronesl, obsah jeho výroků, místo a způsob projevu a celkový kontext, ve kterém tyto výroky byly učiněny.
Pro zachování důvěry veřejnosti v soudní moc je nezbytné, aby si soudci udržovali i ve svých projevech odstup od politické soutěže, a to na jakékoliv úrovni, včetně místní. Soudci se nemohou podílet na kampani politických stran, politických hnutí či volebních seskupení nebo konkrétních politiků. Stejně tak není namístě, aby se svými veřejnými projevy snažili ovlivnit podobu koalic v zastupitelstvu, ani to, kdo bude zastávat funkci starosty. Takové projevy narušují důvěru veřejnosti v to, že soudci budou spory rozhodovat podle práva, a nikoliv podle politických zájmů.
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 11. 2016, č. j. 13 Kss 5/2016-75:
I. Při posuzování práva soudce na svobodu projevu i jeho limitů, jak jsou vymezeny zejména v čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.), čl. 17 Listiny základních práv a svobod a § 80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, je třeba rozlišovat projevy soudce zasahující zejména do politické soutěže na straně jedné, které podléhají výraznějšímu omezení, a na druhou stranu projevy vztahující se ke správě soudnictví a kritice vnitřních poměrů v justici, jež požívají vysoké míry ochrany a případná omezení takových projevů nesmí mít odrazující efekt na ostatní soudce. Z povahy kárného řízení jako prostředku ultima ratio přitom vyplývá, že intenzity kárného provinění budou dosahovat pouze projevy skutečně způsobilé znatelně narušit důstojnost soudcovské funkce, resp. ohrozit důvěru veřejnosti v soudnictví, tedy v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, či bránit danému soudci v řádném výkonu jeho funkce. Jiné z etického hlediska nevhodné projevy je naopak na místě řešit domluvou, popř. udělením výtky dle § 88a zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů.
II. Funkce soudce je dle čl. 82 odst. 3 Ústavy, § 74 odst. 2 a § 85 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, neslučitelná s výkonem funkce člena rozkladové komise ministra nebo vedoucího jiného ústředního správního úřadu.
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 6. 2016, č. j. 16 Kss 1/2016-55:
Soudkyně, která se zajímá o vývoj případu u jiného soudce na základě známosti její dcery s účastníkem řízení, se dopouští porušení povinnosti soudce spočívajícího v nepřímém ovlivňování věci, navzdory tomu, že nevyjádří přání ohledně konečného výsledku rozhodnutí. O to spíše je však takové jednání nepřípustné, jde-li o předsedkyni soudu, která je z titulu funkce nadřízená rozhodujícímu soudci, dotazuje se na vývoj případu a skutečnost, že účastník má známost s její dcerou, oznámí rozhodujícímu soudci bezprostředně před učiněním a vyhlášením rozhodnutí (§ 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů).
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 13 Kss 1/2015-112:
Soudce má právo vyjadřovat a šířit, i veřejně, své občanské a politické postoje, včetně názorů otevřeně kritických, avšak toto právo na svobodu projevu, jak je vymezeno zejména v čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.) a čl. 17 Listiny základních práv a svobod, je soudce povinen vykonávat s jistou zdrženlivostí, tedy tak, aby neohrožoval důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů, resp. aby nezavdal příčinu ke snížení důvěry v soudnictví a nenarušoval důstojnost či řádný výkon soudcovské funkce [§ 80 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů].
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 6. 2016, č. j. 11 Kss 6/2015-53
I. Z § 80 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, lze dovodit, že soudci jsou, oproti jiným kategoriím osob, částečně omezeni ve svobodě projevu; jde přitom o omezení odpovídající kautelám uvedeným v čl. 17odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.).
II. Soudce má právo veřejně vyjadřovat svůj názor, a to i k otázkám, které mohou být chápány jako politické a konfliktní. Při realizaci práva na svobodu projevu nicméně soudce nesmí vyjadřovat přímou podporu konkrétnímu politickému subjektu či programu a podporovat či šířit myšlenky, které jsou v rozporu s principy demokratické společnosti. Obecným korektivem jeho počínání musí být vědomí hranice, za níž by již mohl vyvolat dojem, že jím prezentované názory by mohly mít vliv na výkon jeho soudcovské funkce. Při veřejné výměně politických či jiných názorů na otázky veřejného života tak především nesmí vzbudit u veřejnosti zdání oficiálního názoru zastávané funkce a způsob prezentace těchto názorů nesmí vést k narušení důstojnosti soudcovské funkce.
2. Účast soudce na demonstraci, podpora petiční akce
Soudce zůstává občanem, nevyjadřuje nepřiměřený odstup od důležitých společenských témat, avšak jeho účast na některých typech akcí si vyžaduje zvážení vzhledem k povinnosti jeho nezávislosti a nestrannosti. Vyvaruje se účasti na projevech destrukce vůči státu a jeho systému.
Otázky:
- Dotýkají se cíle nebo témata akce mé rozhodovací činnosti, v užším nebo širším smyslu?
- Jaká forma účasti je pro mě jako soudce adekvátní (pasivní účast, aktivní vystoupení)?
- Jak pravděpodobné je, že se má účast nebo mé vystoupení stane součástí politické soutěže?
- Znám pořadatele akce? Nevytváří riziko pro nezávislost soudce již jeho osoba?
- Pokud jsem byl na akci pozván, bylo to ve spojení s funkcí soudce?
3. Zapojení soudce do obecního života, prosazování či kritizování různých záměrů obce (školství, doprava, kultura, sport atd).
Výkon funkce soudce není důvodem k vyčlenění se z veřejného života. Soudce se účastní veřejného života na místní úrovni, přiměřeně hájí svá občanská práva a zájmy, s vědomím, že jeho zapojení do diskusí má vliv na vnímání jeho nezávislosti či nestrannosti, zvlášť v případě, že působí u soudu v obvodu svého bydliště. Funkce v obecní samosprávě je neslučitelná s funkcí soudce, proto soudce na tyto funkce ani nekandiduje. Zapojení členů rodiny či osob v blízkém okolí soudce v obecní politice nevede zpravidla k obecnému zpochybnění jeho nezávislosti, ale může vést k vyloučení z rozhodování jednotlivých věcí.
Otázky:
- Může být podpora určitému záměru považována za podporu určité skupiny osob? Jaká je míra pravděpodobnosti, že toto spojení povede k pochybnostem o mé podjatosti?
- Byl jsem osloven k podpoře záměru jako občan, nebo větší roli hraje, že jsem soudce?
4. Účast soudce na společenské, kulturní, sportovní akci
Ve většině případů nebude účast soudce na společenských či sportovních akcích představovat žádný problém. V pochybnostech je vhodné položit si před akcí následující otázky a vyhodnotit odpovědi z hlediska potřeby vnější důvěry v nezávislost soudce:
- Vím, kdo akci pořádá a jaký je její cíl?
- Pro koho je primárně určena a lze předvídat, kdo se akce zúčastní?
- Jaký je smysl mé účasti?
- Lze předem očekávat problematický průběh akce?
5. Podpora dobročinných projektů
Soudce vyjadřuje solidaritu se společností, podporuje v rámci svých možností důvěryhodné dobročinné záměry. Je zdrženlivý při přijímání funkcí v dobročinných organizacích. Podporuje záměry, které nenarušují činnost státu a jeho institucí.
6. Účast soudce v zájmových, sportovních a jiných spolcích, včetně neziskových organizací
Je běžnou součástí života soudce. V případě pochybností je vhodné si položit následující otázky:
- Jaký je předmět činnosti, cíl činnosti? Stává se často předmětem soudního přezkumu? Jak je pravděpodobné, že se stane předmětem mého rozhodování?
- Kdo jsou zakladatelé a osoby spojené s organizací? Vyvolá spojení s nimi pochybnosti o mé nezávislosti či nestrannosti?
- Jaké mám povinnosti dle vnitřních předpisů dotyčného subjektu? Jsou v souladu s povinnostmi a zákonnými omezeními soudce?
- Jakou míru odpovědnosti za činnost dotyčného subjektu nesu?
7. Soudce jako funkcionář ve spolcích
Soudce vykonává rozhodovací činnost jen v rámci své funkce. Zdrží se proto vstupu do funkcí, v nichž by významnou měrou vykonával rozhodovací (rozhodčí) činnost. Učiní vhodná opatření, aby nezastupoval spolek ve správních řízeních.
8. Svědomitý výklad a aplikace práva
Soudce využívá všech zdrojů, které mu umožní nezávislý a kvalitní výklad potřebných právních předpisů. Zdrží se selektivního přístupu a manipulativních metod výkladu či výběru judikatury. V případě existence několika možných výkladů či řešení soudce srozumitelně vysvětlí, na základě jakých důvodů a preferencí se rozhodl.
Soudce si uvědomuje, že hodnocení objektivních skutečností v rozhodované věci mohou ovlivnit různé vlivy (rodinná a osobní situace, vlastní hodnotová preference, atd), které nezakládají důvod k vyloučení, ale je nutné jejich vliv na rozhodování pokud možno eliminovat a nacházet nástroje pro zvýšení odolnosti vůči těmto vlivům.
9. Pokusy o ovlivnění soudce
Soudce je povinen odmítnout jakýkoliv zásah, nátlak, vliv, přání nebo žádost, jejichž důsledkem by mohlo být ohrožení nezávislosti soudnictví. Tato povinnost se vztahuje také na nezávislost soudce ve vztahu k jiným soudcům či soudním funkcionářům.
Soudce důsledně vyhodnotí každé podezření, zda určité jednání je pokusem o ovlivnění či nikoliv. Okruh osob vhodných ke konzultaci si zvolí podle typu sporného jednání.
Vyhodnotí-li soudce, že došlo k pokusu o jeho ovlivnění, tuto skutečnost oznámí vhodné osobě (kolegům, předsedovi soudu, předsedovi nadřízeného soudu), podle závažnosti pokusu o ovlivnění vyhodnotí možnosti reakce či jiného řešení.
Odborné konzultace s kolegy jsou přirozené a zvyšují odbornou úroveň soudců, je ale nutné respektovat jejich meze, zejména dbát na to, aby se jednalo o konzultace odborné a vyžádané (s oboustranným zájmem).
Otázky:
- Jsem schopen vyhodnotit i hraniční („měkké“) formy pokusu o ovlivnění rozhodování?
- S kým mohu projednat své pochybnosti o tom, zda určité jednání naplňuje znaky pokusu o ovlivnění?
- V jakých případech se rozhodnu o pokusu o ovlivnění v dané věci neseznámit účastníky řízení? Jaký zájem chráním tím, že je s pokusem o ovlivnění neseznámím?
- Podle jakých kritérií rozlišuji pokus o ovlivnění od komunikace v rámci profesní spolupráce?
- Co musím dodržet, pokud chci projevit zájem o věc, kterou projednává jiný soudce či senát, aby se nejednalo o nepřípustné ovlivňování?
- Jaké jsou meze osobních konzultací složitých případů s kolegy, se soudci soudu vyššího stupně či s jinými odborníky?
10. Mediální prezentace soudního řízení ve vztahu k nezávislosti
Pro posilování důvěry společnosti, že řízení probíhá řádně a podle všech pravidel, je nutné sledovat zájem veřejnosti o soudní řízení a vhodně na něj reagovat. Je nutno posuzovat v každém jednotlivém případě podle jeho okolností, zda o věci poskytovat informace, v jakém rozsahu a v jaké fázi řízení.
Otázky:
- Jak mohu minimalizovat vliv mediálního nátlaku ve sledovaných případech?
- Jak připravit strategii poskytování informací o mediálně sledovaných řízeních a rozhodnutích? Na koho se mohu obrátit s žádostí o pomoc v této oblasti?
- Je vhodné o mediální prezentaci hovořit s účastníky řízení, kterého se to týká?
- Existují situace, v nichž je vhodné, aby soudce poskytl informace o řízení ještě před vydáním rozhodnutí?
- Došlo při projednávání věci k nestandardním krokům či postupům, které by bylo vhodné veřejně vysvětlit?
- Jak zajistím, aby v mediálně sledovaných případech bylo k dispozici srozumitelné odůvodnění rozhodnutí v okamžiku jeho veřejného vyhlášení, případně co nejdříve po něm? (nejedná se o plné znění rozhodnutí, ale srozumitelné důvody rozhodnutí)
- Kdy vstupuji do veřejné diskuse o právních otázkách? Jaké jsou vhodné a nevhodné prostředky a prostor pro takovou komunikaci?
11. Mimosoudní pracovní aktivity soudce z hlediska nezávislosti
Pro každou z činností soudce musí být splněna obecná podmínka, že tato činnost neohrožuje důstojnost soudce a nesnižuje důvěru v nezávislé, nestranné, spravedlivé a odborné rozhodování soudů. U činností pro moc výkonnou a zákonodárnou musí být také zachovány meze vyplývající z obecných principů dělby moci.
Při zvažování účasti na mimosoudní aktivitě (např. vzdělávací, přednáškové či jiné) jsou na místě následující otázky:
- Proč jsem k působení přizván? Jsem garantem odbornosti?
- Jde o odborné vzdělávání? Jedná se o vzdělávání pro justici nebo pro soukromý subjekt?
- Lze přednášet soukromému subjektu v pracovní době? Případně v jakém rozsahu?
- Kdo je hlavním koordinátorem vzdělávání? Jaký je zájem koordinátora na organizovaní akce? Je dostatečně důvěryhodný?
- Jakým způsobem získali organizátoři můj kontakt či doporučení mé osoby?
- Kdo budou další účastníci vzdělávací akce?
- Jaký je další obsah vzdělávacího programu a pro koho je určen?
- Nevyvolává časová náročnost mimosoudní činnosti či míra zatížení pochybnosti o schopnosti řádně vykonávat funkci soudce?
- Může převzetí závazku přednáškové činnosti znamenat vysokou pravděpodobnost střetu zájmů či ohrožení mé nezávislosti? Mohu ji případně snížit pořízením zvukového či jiného záznamu přednášky?
- Mohu působit v akademické funkci? Jaká je převažující povaha této funkce?
- V jaké míře a za jakých okolností přijímám odměnu za mimosoudní činnost?
12. Účast na výkonu státní správy soudů
Soudce se zapojuje do výkonu státní správy soudů vždy pouze v souladu se zákonem, zejména pouze vymezeným způsobem a v přípustné míře. V případech konkurence výkonu státní správy soudů a nezávislého postavení soudce vždy upřednostní nezávislost soudce. Uvědomuje si vyšší nároky na osobní integritu a transparentnost jednání v průběhu výkonu funkce předsedy či místopředsedy soudu.
Soudní funkcionář si uvědomuje i odpovědnost za řádný chod soudu, za dobrou pověst soudu. V rámci této odpovědnosti dbá na to, aby jemu známé pokusy o ovlivnění soudce byly prošetřeny, snaží se nalézt a přijmout preventivní opatření.
Judikatura:
K otázce působení soudce v orgánech moci výkonné a zákonodárné:
Nález Ústavního soudu Pl. ÚS 39/08 ze dne 14.10.2010, podle kterého imanentním rysem soudcovské funkce je kontinuálnost jejího výkonu. Proto členství v poradních orgánech ministerstva, vlády i obou komor Parlamentu, stejně jako plnění úkolů těchto odlišných složek státní moci, je v rozporu s principem dělby moci. Přidělování soudců k plnění úkolů v rámci jiné větve státní moci proto odporuje čl. 82 odst. 3 Ústavy České republiky. Vzhledem k tomu, že tento právní názor Ústavní soud již jednou vyslovil (nález Pl. ÚS 7/02), odporuje to i čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky.
II. Nestrannost
Etický kodex SU:
Nestrannost je základním předpokladem a znakem výkonu funkce soudce.
II.1. Soudce vykonává svou funkci vždy nestranně, nezaujatě a bez předsudků.
II.2. Při výkonu funkce i v osobním životě se soudce vždy chová způsobem, který neohrožuje důvěru odborné i laické veřejnosti, jakož i stran řízení, v jeho nestrannost. Vyvaruje se chování, které by mohlo vést k jeho vyloučení z projednávané věci.
II.3. Soudce se zdrží projevů, které by mohly ovlivnit výsledek řízení nebo vzbudit pochybnost veřejnosti o nestrannosti řízení, a to jak ve věcech, které osobně projednává, tak i v ostatních věcech. Se zástupci sdělovacích prostředků jedná otevřeně, při zachování požadavku nezávislosti a nestrannosti soudní moci.
OKRUHY DILEMAT:
- Posilování důvěry v nestrannost průběhu soudního řízení
Soudce využívá stávající nástroje k posilování důvěry v nestrannost průběhu soudního řízení, což jsou zejména: vyrovnaná komunikace s účastníky, udržování autority soudce vůči oběma stranám, komunikace ve věci samé výhradně v soudní síni, vyvážené sdělování názoru soudce na věc. Tyto nástroje soudce vhodně a citlivě používá, vzájemně je kombinuje, případně se podle tytu případu a situace snaží nacházet další. Uvědomuje si a má pod kontrolou jakékoli projevy sympatií či antipatií vůči účastníkům či zástupcům.
Otázky:
Otázky:
- Reaguji dostatečně a odpovídajícím způsobem na vyjádření pochybností některé ze stran ohledně mé nestrannosti?
- Respektuji nutnost ochrany slabší strany bez narušení principu rovnosti účastníků?
- Zdržuji se v dostatečné míře osobních projevů, kvůli kterým by bylo možno pochybovat o mé nestrannosti?
- Jaký vliv má na důvěru v moji nestrannost předchozí působení mého asistenta?
- Jaký vliv má na důvěru v moji nestrannost mé předchozí profesní působení? Považuji za dostatečný časový odstup a změnu charakteru vazeb na předchozí kolegy či klienty?
- Jaký vliv má na důvěru v moji nestrannost případné budoucí uvažované profesní působení?
2. Podjatost a vyloučení soudce z pohledu nestrannosti
Pro vyhodnocování vztahů s účastníky nebo jejich zástupci jsou důležité především charakter a intenzita daného vztahu. Čím více je vztah osobní (a ne jenom profesionální) a intenzivní, tím větší je riziko pochybností o nestrannosti soudce.
Charakter vztahu určuje, zda jde o vztah v rodině (včetně širších rodinných vztahů), dlouhodobé či krátkodobé přátelství, seznámení se prostřednictvím třetí osoby, vztah daný společnými zájmy, vztah pouze pracovní.
Intenzita vztahu je určena zejména četností vzájemných kontaktů, ale i typem a místem setkávání.
Otázky:
- Jsem schopen při posuzování případné podjatosti nahlížet na její důvody z pohledu účastníků řízení a nejen na základě znalosti svého postoje?
- Existují okolnosti, na jejichž existenci bych měl strany sporu upozornit, i když je nepovažuji za důvody pro mé vyloučení?
- Udržuji kontakty s právníky jiných profesí s ohledem na aktuálně projednávané věci a s respektem k pohledu účastníků řízení?
- Vyvracím dostatečně přesvědčivě vyjádřené pochybnosti účastníků řízení o mé nestrannosti, které považuji za nedůvodné?
- Jsem schopen se vyvarovat se kontroverzních přátelských vztahů zpochybňujících mou nestrannost?
- Zvažuji důsledně členství v zájmových, sportovních, kulturních či jiných spolcích ve vztahu k pravděpodobnosti vzniku pochybností o mé nestrannosti s ohledem na mé zaměření a specializaci?
- Jsem schopen se vyvarovat se závazků, které by mohly ohrozit důvěru v nestrannost a nezávislost?
- Nezneužívám institutu vyloučení soudce ke zbavení se skutkově nebo právně složité věci?
Z hlediska zvažování mého vyloučení z důvodu podjatosti pro známost či setkávání se s právním zástupcem jsou důležité otázky:
- Jak často k setkáním dochází?
- Jde o plánovaná či spíš nahodilá setkání?
- Kde probíhají? Je přítomen i někdo jiný?
- Jde také o setkávání se v soukromí? (dovolená, sportovní aktivity)?
- Jak by na informaci o setkávání reagovali účastníci či veřejnost? (pro ilustraci lze využít např. tzv. „Front page test“ – představit si, že zpráva o setkání vyjde na prvních stránkách tisku?“)
Judikatura:
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2018, č.j. 16 Kss 1/2018 –207:
I. Podjatost soudce je založena existencí „důvodu pochybovat“ - vážných důvodů domnívat se, že soudce by nemusel nestranný být.
II. „Důvod pochybovat“ musí mít svůj konkrétní skutkový důvod a také svou míru. Míra „důvodu pochybovat“ musí být přiměřená. Nestačí, že lze vysledovat vztahovou linku mezi soudcem a jeho věcí. Aby byla určitá vztahová linka důvodem podjatosti, musí být její význam pro soudce dostatečně intenzívní. Soudci jsou totiž profesionály zvyklými rutinně rozhodovat věci na základě relativně objektivních kritérií a v rámci toho jsou za běžných okolností obvykle schopni se oprostit od svých subjektivních pocitů, postojů a inklinací. Stejně tak je zcela běžné, že opakovaně přicházejí v souvislosti s výkonem své profese do styku s lidmi, které znají a k nimž je nezřídka pojí profesní přátelství. Teprve u nadkritické intenzity vztahu soudce k věci lze o
podjatosti uvažovat.
III. Kárná odpovědnost soudce za to, že způsobem předvídaným procesními předpisy neřešil svou možnou podjatost, připadá v úvahu jen tehdy, jestliže soudce mohl sám rozpoznat, že objektivně existuje určitý jeho vztah k věci, který by mohl být důvodem podjatosti. Soudce musí projevovat jistou ostražitost či předběžnou opatrnost. Musí se snažit na různé aspekty svého možného vztahu k věci hledět očima inteligentního laika mimo justiční praxi a zvažovat, jak by se takovéto osobě tyto aspekty jevily.
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2017, čj. 16 Kss 1/2017-183: Skutečnost, že mezi soudcem a jinou osobou, zejména jiným právním profesionálem (typicky státním zástupcem, advokátem, notářem, soudním exekutorem,insolvenčním správcem), jenž ve věcech, o nichž rozhoduje daný soudce, vystupuje jako procesní aktér, existuje profesní přátelství, nelze považovat samu o sobě za porušení povinností soudce podle § 80 odst. 1 věty první a odst. 2 písm. b) či f) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů.
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 5. 2011, čj. 13 Kss 11/2010-51: Nerespektování závazného právního názoru srozumitelně formulovaného a vysloveného odvolacím soudem ve zrušujícím rozhodnutí může vyvolat pochybnosti o správném fungování soudnictví jak uvnitř soudů, tak především navenek, a je schopno narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů. V takovém případě jde o zaviněné porušení povinností soudce stanovených zákonem (zde § 149 odst. 6 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád) a naplnění skutkové podstaty kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích.
Rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2609/16: Literární a publikační činnost soudců, garantovaná v rámci jejich práva na svobodu projevu, by měla být vykonávána s jistou zdrženlivostí, tedy tak, aby neohrožovala nepřijatelným způsobem autoritu a nestrannost soudní moci, zajišťovala zachování důvěry veřejnosti v soudní moc a nezasahovala do práva účastníků řízení na spravedlivý proces.
Rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19.10.2011 č. j. 11 Kss 1/2011-131: Soudkyně, která v exekučním řízení po zjištění, že povinný je jejím rodinným příslušníkem, ihned neoznámila svoji podjatost, namísto toho činila ve věci na základě údajů získaných mimo řízení nikoliv bezodkladné úkony, čímž poskytla rodinnému příslušníku časový prostor pro uhrazení dlužné částky, se dopustila kárného provinění ve smyslu § 87 odst.1 zákona č. 6/2002 Sb o soudech a soudcích.
III. Bezúhonnost
Etický kodex SU:
Bezúhonnost je nezbytným předpokladem řádného výkonu a důvěry veřejnosti v řádný výkon funkce soudce.
III.1. Soudce se chová tak, aby jeho chování nesnižovalo vážnost soudcovského stavu. Při plnění své funkce i v osobním životě se vyvaruje jednání, které by mohlo ohrozit jeho bezúhonnost a tím vážnost soudcovského stavu a podrobuje se omezením z toho plynoucím.
III.2. Důležitý je nejen samotný výkon spravedlnosti, ale i to, aby soudce svou bezúhonností a důvěryhodností přispíval k tomu, aby jeho rozhodnutí byla veřejností vnímána jako spravedlivá.
III.3. Soudce je oprávněn zakládat a být členem organizací sdružujících soudce nebo zastupujících jejich zájmy.
III.4. Při výkonu funkce soudce nepřijímá dary, výhody, či jiná plnění, která by mohla vzbudit dojem, že jsou poskytována v souvislosti s výkonem jeho funkce a nepřipustí, aby takové dary, výhody, půjčky či plnění přijímala osoba, která je vůči němu v postavení podřízeného, člena rodiny nebo s ním žije v domácnosti.
III.5 Soudce odpovědně vystupuje při správě vlastního majetku a majetku své rodiny a uzavírá jen takové závazky, jejichž plnění není na újmu řádnému výkonu soudcovské profese a své finanční záležitosti je povinen uspořádat tak, aby jich nemohlo být využíváno k nepřípustnému ovlivňování jeho, členů jeho rodiny a osob, žijících v jeho domácnosti. Soudce usiluje o to, aby stejným způsobem vystupovali i příslušníci jeho rodiny a osoby žijící s ním v jeho domácnosti.
OKRUHY DILEMAT:
- Povinnosti uložené ve správním či soudním řízení, účast soudce ve správním nebo soudním řízení
Soudce si udržuje dostatečný přehled o zákonných omezeních a regulaci týkající se jeho majetku či jím vykonávaných činností. Stanovené povinnosti dodržuje řádně a ve stanovených lhůtách. Snaží se o prevenci přestupkových řízení a řízení o jiných správních deliktech.
Pokud se stane účastníkem správního (soudního) řízení, pak jedná a prosazuje své zájmy odpovědně a slušně, nezneužívá funkce soudce.
2. Zodpovědná správa vlastního majetku
Soudce je schopen rozpoznat a stanovit rizika spojená s některými formami správy vlastního majetku.
Nevstupuje do rizikových závazků – ve vztahu k osobám věřitelů i výši závazku.
Otázky:
Pokud se stane účastníkem správního (soudního) řízení, pak jedná a prosazuje své zájmy odpovědně a slušně, nezneužívá funkce soudce.
2. Zodpovědná správa vlastního majetku
Soudce je schopen rozpoznat a stanovit rizika spojená s některými formami správy vlastního majetku.
Nevstupuje do rizikových závazků – ve vztahu k osobám věřitelů i výši závazku.
Otázky:
- Mám v případě pronájmu nemovitosti dostatek informací o nájemci a mohu se tak vyvarovat spojení s pochybnými osobami a subjekty? Nabízím nájem za přiměřených podmínek?
- Ověřil jsem si před nabytím družstevního bytu (družstevního podílu spojeného s právem užívat byt) či bytové/nebytové jednotky obsah stanov, zda neobsahují pro soudce nepřípustné nebo nevhodné závazky?
- Ověřil jsem v případě přijetí funkce v bytovém družstvu (společenství vlastníků) povinnosti, které funkce obnáší? Jsem schopen transparentně zajistit zastoupení ve sporných situacích při vědomí okolnosti, že s ohledem na § 80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb. o zákonech a soudcích nemohu SVJ zastupovat v soudním nebo správním řízení?
- Mám dostatek informací, abych se v případě vlastnictví cenných papírů vyvaroval spojení s rizikovými subjekty i osobami?
3. Dary a výhody
Soudce v běžném životě přijímá dary a výhody, pěstuje si však citlivost na rozlišování přípustných a nepřípustných darů či výhod. Nepřípustnost daru či výhody nemusí být zjevná, záleží na mnoha okolnostech, které je soudce povinen zvažovat.
Sporným darem může být i věc nízké hodnoty, která je pro soudce obtížně dostupná.
Otázky:
- Je dárce (či může s velkou pravděpodobností v budoucnu být) účastníkem řízení v mé věci; případně, je jeho rodinným příslušníkem či jinak blízkou osobou?
- Je výhoda, kterou přijímám, dostupná za podobných podmínek i pro ostatní skupiny občanů?
- Není zvýhodňován člen mé rodiny či jiná mně blízká osoba z důvodů, které souvisí s mým postavením soudce?
- Obhájím přijetí daru nebo výhody, pokud by bylo zveřejněno?
4. Dodržování povinnosti mlčenlivosti
Povinnost mlčenlivosti soudce dodržuje nejen vůči veřejnosti a sdělovacím prostředkům, ale i vůči rodinným příslušníkům a blízkému okolí. Soudce žádá poskytnutí informací o řízení vedeném kolegou či jiným senátem výhradně úředně stanoveným postupem. Nezneužívá informačních databází soudu ke zjištění údajů, které nepotřebuje ke své rozhodovací činnosti.
IV. Důstojnost
Etický kodex SU:
Důstojné vystupování při výkonu funkce i v soukromém životě je pro každého soudce samozřejmostí.
IV.1. Soudce se při plnění své funkce vyvaruje nevhodného vystupování, projevů, i všeho, co by mohlo vzbudit takový dojem.
IV.2. V řízení před soudem soudce vždy zachovává důstojnost a pořádek. Ke stranám řízení, jejich zástupcům, svědkům a dalším osobám se chová zdvořile, korektně a trpělivě. Stejné chování vyžaduje od stran řízení, zástupců, soudních osob, jakož i všech, kteří jsou mu podřízeni.
IV.3. Zdvořilé a korektní vystupování je soudci vlastní i mimo řízení před soudem, zejména jedná-li se zaměstnanci soudu.
IV.4. Při jednání se zástupci sdělovacích prostředků je soudce vstřícný a zdvořilý. Nepokládá-li osobní sdělení za vhodné, odkáže zástupce sdělovacích prostředků na příslušného tiskového mluvčího.
OKRUHY DILEMAT:
- Důstojnost průběhu soudního řízení
Soudce působí na účastníky řízení zejména přirozenou autoritou soudce. Dbá na věcný průběh řízení při zachování všech procesních práv účastníků a ponechání prostoru k jejich projevům. Neumožní účastníkům řízení ani jejich zástupcům neuctivé jednání, ponižování či jakýkoliv projev diskriminace.
Soustředí se na rozpoznání a odmítnutí manipulativního jednání.
Pečlivě kontroluje a zdokonaluje svůj slovní a písemný projev.
Při nařizování jednání si na každé z nich vyčlení odpovídající časový prostor. Snaží se dodržovat oznámené časy jednání, případné zpoždění vysvětlí a omluví.
2. Vztahy na pracovišti
Ve vztazích na pracovišti se soudce snaží o vytvoření příjemného a dělného pracovního prostředí. I případný nesouhlas s názory nebo pracovními postupy kolegů a podřízených soudce projevuje věcně a dbá o to, aby nepřešel do osobní roviny.
K projevům úcty vůči ostatním patří také samozřejmé pravidlo, že soudce má do zaměstnání chodit vhodně oblečen a upraven. Totéž platí i pro společenské akce, jichž se účastní, ať už z titulu své funkce, nebo soukromě.
3. Osobní a rodinný život
Soudce řeší případné problémové situace v rodinném či osobním životě citlivě, s ohledem na nutnost zachování důstojnosti funkce soudce.
Brání se vytvoření či udržování závislosti na návykových látkách či provozování činností se zjevně negativním společenským vlivem.
4. Mimosoudní činnost soudce z hlediska důstojnosti
Soudce při výkonu jakékoliv mimosoudní činnosti, zejména umělecké, zvažuje, zda tato činnost neohrožuje důstojnost soudce a nesnižuje důvěru v nezávislé, nestranné, spravedlivé a odborné rozhodování soudů.
5. Důstojná mediální prezentace
Soudce si uvědomuje důležitost důstojného veřejného vystupování a zdokonaluje se v dovednostech mediální komunikace.
Otázky:
Soustředí se na rozpoznání a odmítnutí manipulativního jednání.
Pečlivě kontroluje a zdokonaluje svůj slovní a písemný projev.
Při nařizování jednání si na každé z nich vyčlení odpovídající časový prostor. Snaží se dodržovat oznámené časy jednání, případné zpoždění vysvětlí a omluví.
2. Vztahy na pracovišti
Ve vztazích na pracovišti se soudce snaží o vytvoření příjemného a dělného pracovního prostředí. I případný nesouhlas s názory nebo pracovními postupy kolegů a podřízených soudce projevuje věcně a dbá o to, aby nepřešel do osobní roviny.
K projevům úcty vůči ostatním patří také samozřejmé pravidlo, že soudce má do zaměstnání chodit vhodně oblečen a upraven. Totéž platí i pro společenské akce, jichž se účastní, ať už z titulu své funkce, nebo soukromě.
3. Osobní a rodinný život
Soudce řeší případné problémové situace v rodinném či osobním životě citlivě, s ohledem na nutnost zachování důstojnosti funkce soudce.
Brání se vytvoření či udržování závislosti na návykových látkách či provozování činností se zjevně negativním společenským vlivem.
4. Mimosoudní činnost soudce z hlediska důstojnosti
Soudce při výkonu jakékoliv mimosoudní činnosti, zejména umělecké, zvažuje, zda tato činnost neohrožuje důstojnost soudce a nesnižuje důvěru v nezávislé, nestranné, spravedlivé a odborné rozhodování soudů.
5. Důstojná mediální prezentace
Soudce si uvědomuje důležitost důstojného veřejného vystupování a zdokonaluje se v dovednostech mediální komunikace.
Otázky:
- S kým mohu konzultovat otázky spojené s mediální prezentací?
- Mám dostatek informací o tom, kde bude mé vyjádření uveřejněno?
- Mohu zasáhnout, pokud zjistím nevhodné (nedůstojné) zveřejnění mého projevu?
- Nebude můj projev spojen s jiným, který nepovažuji za důstojný,
6. Prezentace vlastních názorů, postojů
Soudce volí důstojné platformy pro prezentaci osobních názorů a postojů. Uvědomuje si a dodržuje omezení soudce v oblasti svobody projevu, která se na něj vztahují i v případech, kdy při prezentaci nezveřejní, že je soudcem.
7. Zdravotní stav soudce
Soudce si udržuje objektivní pohled na svůj zdravotní stav. Nevykonává rozhodovací činnost v nepříznivém zdravotním stavu vylučujícím její řádný výkon. Je schopen a ochoten přijmout přiměřená opatření v případě závažných zdravotních problémů.
8. Vnitřní i vnější kritika soudu
Soudce dodržuje vůči soudu a jeho vedení přiměřenou loajalitu. Cítí (spolu)odpovědnost za chod soudu jako celku. V případě sporných situací využívá k nápravě nejprve obvyklé vnitřní mechanismy. Je schopen přijmout kritiku.
Otázky:
- Jsem schopen si v případě kritiky kolegy či vedení soudu si ujasnit předmět a cíl kritiky a ověřit si, zda je v zájmu řádného chodu soudů a rozhodování?
- Jsem schopen eliminovat subjektivní výhrady a potlačit osobní antipatie vůči kolegům a vedení soudu, které se neprojevují v řádném chodu soudu a rozhodování?
- Jaké jsou meze osobních konzultací složitých případů s kolegy, se soudci soudu vyššího stupně či s jinými odborníky?
V. Rovnost
Etický kodex SU:
Zajištění rovnosti před soudem je základním předpokladem řádného výkonu funkce soudce.
V.1. Soudce se při své činnosti vždy vyvaruje jakéhokoli projevu diskriminace. Přistupuje stejně ke každému, ať již jde o strany řízení, svědky, příslušníky jiných právních profesí, zúčastněné osoby a jiné soudce.
V.2. Soudce zabrání zaměstnancům soudu a jiným osobám, které jsou mu podřízeny, aby ať již otevřeně nebo skrytě diskriminovaly osoby vystupující ve věci a nedovolí, aby takovým způsobem jednaly strany a zástupci stran řízení.
OKRUHY DILEMAT:
- Projevy diskriminace
Soudce je schopen rozpoznat, jaké názory mohou být důvodně chápány jako diskriminační. Zdrží se projevů či podpory takovýchto názorů i ve svém úzkém okolí, včetně sociálních sítí.
Citlivě hodnotí, kdy je nutné se vůči projevům diskriminace otevřeně distancovat.
Snaží se vyvarovat se používání jakýchkoliv symbolů, které jsou spojovány s podporou diskriminačních hnutí.
Odkazy k sociálním sítím:
Soudcovská unie ČR v květnu 2017 sepsala doporučení pro chování soudců na sociálních sítích („Etické meze působení soudce na sociálních sítích“, viz úplné znění na http://www.soudci.cz/zpravy-a-stanoviska/pohledy-a-nazory/843-eticke-meze-pusobeni-soudce-na-socialnich-sitich.html ).
Inspirativní a obsažný je „Praktický průvodce soudce pro užívání sociálních sítí v kontextu střední a východní Evropy“ vytvořený v listopadu 2019 CEELI Institutem, o. p. s. (viz úplné znění na https://ceeliinstitute.org/wp-content/uploads/2020/03/SoMeGuidelines-CZ.pdf ).
2. Ponižující jednání
Soudce respektuje vnější a většinové hledisko toho, co může být považováno za ponižující jednání a vyvaruje se ho.
VI. Odbornost
Etický kodex SU:
Odborná způsobilost a pečlivost jsou základními předpoklady pro řádný výkon soudcovské funkce.
VI.1. Soudcovské povinnosti mají pro soudce přednost před veškerými jeho jinými profesními činnostmi. Soudce se rovněž věnuje i jiným úkolům, významným pro výkon soudcovské funkce a chod soudu.
VI.2. Soudce soustavně prohlubuje své odborné znalosti, využívá možností odborné přípravy a dalšího vzdělávání nabízených v rámci soudnictví i mimo ně, sleduje též vývoj mezinárodního práva.
VI.3. Soudce neopomíjí prohlubovat a rozvíjet i další své znalosti, zkušenosti a osobní kvality, které jsou důležité pro řádný výkon jeho povinností a pro jeho působení na veřejnosti jako významné osobnosti.
VI.4. Soudce plní všechny své povinnosti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
OKRUHY DILEMAT:
Soudce vysvětluje účastníkům řízení srozumitelně postupy v řízení a jeho průběh.
Dodržuje pravidla senátního rozhodování – tj. dostatek času, poskytnutí všech potřebných a nezkreslených informací ostatním členům senátu, dostatečná pozornost při rozhodování senátních věcí, v nichž není zpravodajem.
Volí přiměřenou délku rozhodnutí, usiluje o jeho maximální srozumitelnost.
Zabývá se optimální organizací svého pracovního času.
Vyhledává vhodné formy vzdělávání.
V případě pochybení je schopen ho přiznat a přijmout opatření k jeho nápravě, činí preventivní opatření do budoucna pro eliminaci podobných chyb.
Snaží se dostatečně zapojovat do odborné diskuse, je schopen v ní přijmout kritický názor. Rozhodnutí kolegů kritizuje v rámci odborné diskuse pouze po odborné a nikoliv osobní stránce.
Citlivě hodnotí, kdy je nutné se vůči projevům diskriminace otevřeně distancovat.
Snaží se vyvarovat se používání jakýchkoliv symbolů, které jsou spojovány s podporou diskriminačních hnutí.
Odkazy k sociálním sítím:
Soudcovská unie ČR v květnu 2017 sepsala doporučení pro chování soudců na sociálních sítích („Etické meze působení soudce na sociálních sítích“, viz úplné znění na http://www.soudci.cz/zpravy-a-stanoviska/pohledy-a-nazory/843-eticke-meze-pusobeni-soudce-na-socialnich-sitich.html ).
Inspirativní a obsažný je „Praktický průvodce soudce pro užívání sociálních sítí v kontextu střední a východní Evropy“ vytvořený v listopadu 2019 CEELI Institutem, o. p. s. (viz úplné znění na https://ceeliinstitute.org/wp-content/uploads/2020/03/SoMeGuidelines-CZ.pdf ).
2. Ponižující jednání
Soudce respektuje vnější a většinové hledisko toho, co může být považováno za ponižující jednání a vyvaruje se ho.
VI. Odbornost
Etický kodex SU:
Odborná způsobilost a pečlivost jsou základními předpoklady pro řádný výkon soudcovské funkce.
VI.1. Soudcovské povinnosti mají pro soudce přednost před veškerými jeho jinými profesními činnostmi. Soudce se rovněž věnuje i jiným úkolům, významným pro výkon soudcovské funkce a chod soudu.
VI.2. Soudce soustavně prohlubuje své odborné znalosti, využívá možností odborné přípravy a dalšího vzdělávání nabízených v rámci soudnictví i mimo ně, sleduje též vývoj mezinárodního práva.
VI.3. Soudce neopomíjí prohlubovat a rozvíjet i další své znalosti, zkušenosti a osobní kvality, které jsou důležité pro řádný výkon jeho povinností a pro jeho působení na veřejnosti jako významné osobnosti.
VI.4. Soudce plní všechny své povinnosti podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.
OKRUHY DILEMAT:
Soudce vysvětluje účastníkům řízení srozumitelně postupy v řízení a jeho průběh.
Dodržuje pravidla senátního rozhodování – tj. dostatek času, poskytnutí všech potřebných a nezkreslených informací ostatním členům senátu, dostatečná pozornost při rozhodování senátních věcí, v nichž není zpravodajem.
Volí přiměřenou délku rozhodnutí, usiluje o jeho maximální srozumitelnost.
Zabývá se optimální organizací svého pracovního času.
Vyhledává vhodné formy vzdělávání.
V případě pochybení je schopen ho přiznat a přijmout opatření k jeho nápravě, činí preventivní opatření do budoucna pro eliminaci podobných chyb.
Snaží se dostatečně zapojovat do odborné diskuse, je schopen v ní přijmout kritický názor. Rozhodnutí kolegů kritizuje v rámci odborné diskuse pouze po odborné a nikoliv osobní stránce.