Časopis SOUDCE
Před sněmem
JUDr. Libor Vávra, prezident Soudcovské unie ČR
Letitá tradice glos úřadujícího prezidenta Soudcovské unie před sněmem samozřejmě nesmí být přerušena ani letos. Tak jsem přemýšlel, o kterém z těch mnoha úkolů z uplynulých tří let psát, co se nám povedlo více, co méně. Ale protože je před námi sněm volební, tak jsem se nakonec rozhodl věnovat tématu, které by podle mého názoru mělo být jedno z nejdůležitějších do dalších let.
Komunikace
A to nejen komunikace navenek, s novináři, politiky, úředníky ministerstva, s dalšími právnickými profesními spolky a komorami, zaměstnanci soudů. Ale, a možná především, komunikace uvnitř naší organizace, mezi členy, případně s dalšími soudci.
Transformace našeho časopisu na ryze elektronický zatím většině z nás nepřirostla k srdci. Přitom obsah je zajímavý, některá čísla řada čtenářů vysloveně chválí, statistika čtenosti je však tristní (mimochodem, vůbec nevíme, kolik lidí si přečetlo každý měsíc papírovou verzi). Pokud se rozhodneme pro návrat k tištěné podobě, bude to velmi drahé, zatím se stále snažíme zjednodušit přístup a více propagovat tu elektronickou.
Naše webové stránky poskytují o nás dostatečné základní informace veřejnosti, ale jejich využití pro vnitřní komunikaci se nedaří podnítit. Vždyť dokonce i v době covidové izolace, kdy jsme nemohli pořádat volební sněm a volba probíhala elektronicky, se debata na intranetu vlastně vůbec nerozeběhla.
Klopýtavé užívání sociální sítě X asi také nikomu z nás moc radosti nepřináší.
Na téma komunikace Soudcovské unie jsem v uplynulých měsících mluvil s řadou našich členů a dalších soudců. Zdaleka to nebylo jen o kritice, ale výhrady shora zmíněné leckdy padaly.
Co s tím?
Lze předpokládat, že k tomuto tématu bude pracovní skupina na sněmu (text píšu ještě před Republikovou radou, která program definitivně sněmu navrhne). Nemálo kolegů navrhuje jistou míru profesionalizace naší mediální politiky.
K nastávající debatě bych rád přidal jiný námět, který zatím nepadl. Musíme do mediální prezentace naší organizace zapojit mnohem víc kolegů bez ohledu na to, zda zrovna jsou součástí nejužšího vedení Unie. Řada novinářů totiž shání informace z konkrétního oboru práva, případně regionu, a naší kanceláři se ne vždy podaří včas vhodného respondenta sehnat. Přitom ochota takového soudce odpovědět často vede k tomu, že je následně osloven přímo. Má-li Soudcovská unie udržet a dále rozvíjet svou dobrou pověst u novinářů, tak tohle je podle mého názoru dobrá cesta. Navíc nic život spolku tak nepodnítí, jako vyšší aktivita více členů.
Bude-li dostatek informací od našich členů v mediálním prostoru, bude i více příležitostí jejich výstupy dále prezentovat na sociálních sítích či na webu.