Mgr. Jaroslav Sosík, člen Republikové rady SU ČR






Dostalo se mi té cti moci na tomto místě oslovit čtenáře v pravidelné rubrice Slovo soudce. Je zvykem, že drtivá většina z těch, kteří zde něco píší, se věnuje vážným a aktuálním tématům, případně nám poskytne nějaké poučení z historie či kultury. Zprvu i já jsem měl představu, že si vyberu nějaké vážné, důležité a vznosné téma, kterému se zde budu věnovat a ne, že by jich bylo málo. Jen namátkou – znalci, ekonomická situace soudů, platy soudců i administrativy, blížící se sněm a dalo by se jistě pokračovat. Kdo ví, co dalšího se ještě do vydání tohoto čísla časopisu objeví, když tento text píši na žhavém červencovém slunci a vyjít má až v září. A když tak listuji, hledajíc inspiraci, denním tiskem odzadu dopředu (snad každý sportovní fanda nejdříve čte sport), jedno obrovské téma mě přímo uhodilo do očí, až se divím, že se mu dosud nikdo nevěnoval.
Tímto tématem je plagiátorství systému české justice evropskou fotbalovou asociací (UEFA). Dá se říci, že UEFA ve své organizaci převzala náš systém skoro do puntíku.
No posuďte sami.
Každý fotbalista, který se chce stát platným ligovým hráčem, musí nejprve absolvovat fotbalovou přípravku a mládežnické kategorie, ve kterých se naučí základy taktiky, strategie, vypiluje techniku, kondici a učí se týmovému pojetí. Vidíte snad nějaký rozdíl proti systému kandidátů a čekatelů zavedenému v naší justici? Vždyť i tito budoucí soudci (hráči) se učí, jak práci zvládnout, jak jednat s lidmi, jak si práci zjednodušit a jak co nejlépe zjistit řádný skutkový stav, a přitom si zachovat duševní zdraví a morální integritu. Teprve po úspěšném zvládnutí této přípravy se mohou příslušníci jedné i druhé kategorie posunout výš do ligy, nebo-li stát se soudci.
Podaří-li se vyvoleným jedincům prodrat se do ligy, nesmějí usnout na vavřínech, čeká je každodenní práce, každodenní trénink a pravidelné předvádění výkonu před kritickým publikem. Stejně tak soudci nastoupivší na okresní soud, musí svůj výkon a svou formu pravidelně předvádět publiku v jednací síni, musí na sobě nadále pracovat, vzdělávat se a udržovat se v takové duševní i fyzické kondici, která jim výkon náročné práce a pravidelné podávání výborných výkonů umožní. Ovšem ambiciózní, dobří hráči i soudci se pochopitelně nespokojí pouze s tím, že hrají ligu či soudí na okrese, ale chtějí se dostat výš. A i vyšší patra převzala UEFA od naší justice, jako přes kopírák.
Prvním krokem v kariérním postupu každého soudce je postup na Krajský soud. Tlak je zde vyšší, práce náročnější a zájem veřejnosti o výsledky mnohem silnější. Pochopitelně i hráči mají takový první stupeň, kterým je Konferenční liga. I oni se v této soutěži musejí vyrovnat s větším zájmem publika, těžšími zápasy a vypjatějšími okamžiky. Ovšem s vyšší soutěží přichází pro hráče i soudce také větší prestiž.
Ukáže-li se, že výkonnost hráčů přesahuje Konferenční ligu, mají šanci si zahrát v Evropské lize. Prestiž soutěže je výrazně vyšší, hraje se o mnohem větší odměny, není zde už místo pro někoho, kdo by se v týmu už jen vezl. Účastníků soutěže je méně, diváků více a soutěž je opět náročnější. Je na první pohled patrné, že se zde UEFA nechala inspirovat našimi nejvyššími soudy. Ať se jedná o Nejvyšší soud či Nejvyšší správní soud, kdy možnost pracovat v těchto institucích je pro každého soudce vysoce prestižní záležitostí, se kterou se pojí obrovská odpovědnost a odborná i psychická náročnost. Stejně tak, jako je Evropská liga nedostižnou metou pro drtivou většinu ligových fotbalistů, tak je práce na nejvyšším soudu vzdáleným a nedostižným snem pro drtivou většinu soudců okresních soudů.
A na řadu přichází opravdová šlechta, účastníci Ligy mistrů, nejprestižnější soutěže, jakou UEFA pořádá. Výkladní skříň fotbalu, nejsledovanější, nejoblíbenější soutěž, kde se chyba neodpouští, jakékoli zaváhání či pochybení trestá a rozpitvává nejen fanoušky, ale samozvanými i opravdovými odborníky. Stejnou šlechtou mezi soudci jsou pak soudci Ústavního soudu, kdy ústavní soud je tou nejvyšší metou, na kterou se může obyčejný „ligový“ soudce dostat. I s prací v této instituci se pojí obrovská prestiž a odpovědnost, výkon se podává v palbě reflektorů a pod pečlivým dohledem laické i odborné veřejnosti. Stejně, jako hvězdy fotbalu i soudci Ústavního soudu musí pracovat pod dohledem kamer, paparazziů, novinářů, a přitom být schopni tuto mediální pozornost zvládnout, zpracovat ji a v pozápasových rozhovorech publiku vysvětlit, proč zápas dopadl tak, jak dopadl. Jak pozice v Ústavním soudu, tak v Lize mistrů jsou jen pro několik málo vyvolených, ale představují vrchol snažení pro každého hráče i soudce.
Stejně tak, jako je pro každého hráče odměnou za dobré výkony povolání do reprezentačního týmu, kdy hráč hraje za svou vlast, stejně tak v justičním režimu jsou někteří soudci povoláni zastupovat svou vlast u mezinárodního soudu. V obou případech podléhá účast hráče – soudce přísnému, složitému a těžkému výběru, který má vést k tomu, aby naši vlast ve fotbale i v justici reprezentovali vždy jen ti nejlepší z nejlepších.
Dalšími styčnými body, kdy se UEFA zjevně nechala naší justicí značně inspirovat, jsou pak i např. určitá systémová řešení. Zatímco pochybení soudců je řešeno kárným senátem, tak pochybení fotbalistů je řešeno před disciplinární komisí. Je až neuvěřitelné, s jakou rychlostí zavedla UEFA ve svých soutěžích VAR jen krátce poté, co u nás bylo zahájeno nahrávání v jednacích síních. A opravdu si nejsem jistý, zda je možné považovat za náhodu, že zrovna ve stejném období opustily Ligu mistrů a Ústavní soud jejich nejblyštivější hvězdy, pánové Rychetský a Messi? To vše v situaci, kdy termín odchodu JUDr. Rychetského byl dopředu dlouhodobě znám, tedy kdo koho napodobuje?
Možná Vám v mém textu chybí zmínka o úloze Vrchních soudů, resp. o jejich kopiích v organizaci UEFA. Chybu však nehledejte ve mně, ale v nedůslednosti UEFy, která evidentně kopírování systémů ještě nedovedla k dokonalosti.
Vy, kteří jste dočetli až sem, se možná domníváte, že jsem byl na slunci příliš dlouho a zřejmě bez pokrývky hlavy. Možná si myslíte, že jen vymýšlím konspirační teorie, ale na základě výše uvedených nezpochybnitelných faktů jsem nabyl přesvědčení, že zde zřejmě další celoevropská instituce tyje z dřiny a potu českého člověka. Když jsem začal spřádat plány, jak od UEFA získat za toto bezostyšné plagiátorství pořádný ranec peněz a chystal se jít žalovat k organizaci FIFA, přišel jsem na zřejmé vysvětlení podobnosti obou organizačních systémů a přijdete na něj dozajista i Vy, když si odpovíte na mnou položené otázky. Je jen náhoda, že FIFA byla založena roku 1904 a rozkvět fotbalu započal koncem 19. století, obojí tedy v době života našeho génia Járy Cimrmana? Je vyloučeno, že to byl Cimrman, kdo vymyslel geniální systém aplikovatelný na fotbal i justici? Neměla by se justice zastydět, že Cimrmanovi nevyjádřila žádný vděk, na rozdíl od fotbalových týmů, z nichž mnohé nesou v názvu zkratku FC (Fandíme Cimrmanovi)? Musí se justiční areál v Praze jmenovat Na Míčánkách, místo Járy Cimrmana?
V justici i ve fotbale se většinou přes léto nic důležitého neděje a hlavní sezóna začíná v září. A ať už je pravda jakákoli, je důležité si nejen před novou sezónou, ale neustále připomínat, že fotbalisté i soudci by měli k výkonu své práce – hry, přistupovat vždy s pokorou, s respektem ke spoluhráčům i protihráčům a s vědomím, že, byť to tak na první pohled nemusí vypadat, výsledný produkt je vždy výsledkem práce týmu lidí a nikoli jednotlivce. Přeji všem soudcům i hráčům, aby jim tato sezóna i všechny následující vyšly dle jejich představ.