Monitoring médií


Datum:  Zobrazit


Elektronický generátor rozdělování věcí míří do třetího čtení, zřejmě se bude zkoušet na insolvencích

26.5.2017 - ceska-justice.cz (Legislativa)

Poslanci opět navrhli omezit nebo úplně zrušit automatické a náhodné přidělování kauz soudcům, jak je chce prosadit ministerstvo spravedlnosti novelou občanského soudního řádu. Kritika vůči novému systému zní z obou nejvyšších soudů i ze Soudcovské unie. Předloha je po dnešním druhém čtení ve Sněmovně v závěrečném schvalování, mohlo by se uskutečnit v červnu.

Vypuštění automatického mechanismu žádá Martin Plíšek (TOP 09), který jej pokládá za nesmyslný experiment, jenž nebyl projednán se soudní reprezentací. „Nedovedu si představit, že by se to mělo zavádět bez shody,“ uvedl. Předseda ústavně-právního výboru Jeroným Tejc (ČSSD) chce automatický systém zúžit jen na řízení o insolvencích. Podle návrhu Heleny Válkové (ANO) by měl platit jen pro insolvence, ale od roku 2022 by se rozšířil i na ostatní případy, pokud by se jej budoucí zákonodárci nerozhodli zrušit. Právní výbor už dřív žádnou z těchto úprav ke schválení nedoporučil.

Novinka, kterou prosazuje ministerstvo spravedlnosti, spočívá v tom, že v konečné fázi výběru by případ náhodně přidělil soudci počítačový systém. Podle ministerstva je nynější způsob přidělování manipulovatelný, kauzu tedy může dostat ‚ten správný‘ soudce. V současnosti se soudcům rozděluje práce podle postupného „kolečka“ daného rozvrhem práce. To může vést k tomu, že lze dopředu předpokládat, který soudce či senát bude řešit následující novou věc. I Ústavní soud opakovaně konstatoval, že takto lze obejít právo na zákonného soudce.

Místopředseda Sněmovny Radek Vondráček (ANO) se formálně přihlásil k ministerskému návrhu, podle kterého by pohledávky v justici vymáhala celní správa. Dluhy sice nejsou podle ministra Roberta Pelikána (ANO) velké, pohledávky například na soudních poplatcích nebo na neuhrazených znaleckých posudcích ale mají podle něho katastrofálně nízkou výtěžnost.

Právní výbor žádá z novely vypustit plánované převedení specializace Obvodního soudu pro Prahu 2 na řešení trestných činů v dopravě na všechny pražské obvodní soudy a snížení poplatku za antidiskriminační žaloby. Podpořil také například úpravy poplatků za vymáhání odpovědnosti státu za škodu a za dovolání.

(čtk)


Nehoráznost státního zastupitelství, označil Kalousek žádost o zproštění mlčenlivosti poslanců

26.5.2017 - ceska-justice.cz (Politika)

Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) nebude moci vyslechnout členy někdejší sněmovní vyšetřovací komise ke sporné reorganizaci policie kvůli únikům údajů z takzvané Šlachtovy zprávy. Sněmovna dnes poslance mlčenlivosti nezprostila. Bývalí členové komise opět zdůraznili, že od nich informace nepocházely. Některé se podle nich objevily v médiích dřív, než je dostali oni sami.

Podnět k prověření úniků údajů z takzvané zprávy bývalého ředitele někdejšího protimafiánského útvaru Roberta Šlachty do některých médií dala loni Nejvyššímu státnímu zastupitelství a inspekci sama komise. GIBS se na Sněmovnu obrátila, jak potvrdil předseda Sněmovny Jan Hamáček (ČSSD), na podnět státního zastupitelství. Chtěla také vyslechnout pět sněmovních úředníků a dva odborné analytiky, kteří měli v dolní komoře k dokumentu přístup.

Někdejší předseda komise Pavel Blažek (ODS) řekl, že je evidentní, že úniky mohly být jen ze strany orgánů činných v trestním řízení. Zpráva, kterou Blažek označil za soubor útržků z různých policejních spisů, existuje podle něho ve třech vyhotoveních, komise měla jedno. Rovněž místopředseda Martin Lank (Realisté) podotkl, že úniky je třeba hledat jinde než u komise.

„Státní zastupitelství si dovolilo neuvěřitelnou nehoráznost,“ prohlásil k žádosti GIBS předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Rovněž Marek Benda (ODS) označil zbavení mlčenlivosti za nemožné. Vyšetřovací komise je vrcholný orgán Parlamentu a státní zastupitelství není nadřazené všem mocím, uvedl. Podle Zdeňka Ondráčka (KSČM), který v komisi zasedal, měly orgány v trestním řízení prověřit úniky hned.

Proti zproštění mlčenlivosti se postavil i místopředseda Sněmovny a člen komise Jan Bartošek (KDU-ČSL). „Vznikne bludný kruh, ze kterého nebude cesta ven,“ řekl. Pochyby vyjádřil rovněž Bronislav Schwarz (ANO), mluvil o nestandardním postupu. Člen komise Daniel Korte (TOP 09) uvedl, že by stejně s odvoláním na ústavu před inspekcí vypovídat odmítl.

Sněmovna přijala hlasy 132 ze 143 přítomných poslanců na Hamáčkův návrh usnesení, v němž nesouhlasila se zproštěním mlčenlivosti lidí, kteří měli ve Sněmovně k takzvané Šlachtově zprávě přístup. Proti nebyl nikdo Inspekce žádala také o poskytnutí kopie zprávy. K této žádosti se dolní komora nevyjádřila.

(čtk)


Pelikán k oddlužovací novele: Insolvenčním soudům se ulevilo. Mají volnou kapacitu

26.5.2017 - ceska-justice.cz (Legislativa)

Díky schválení novely insolvenčního zákona se českým soudům ulevilo a na případné schválení nové tzv. oddlužovací novely jsou připraveny. Při debatě v rámci prvního čtení v Poslanecké sněmovně to řekl ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Soudy už dříve varovaly, že schválení novely zvýší odhadem nápad insolvenčních úseků až o 100 procent. Větší množství věcí bude také znamenat sledování a kontrolu velkého množství probíhajících řízení.

Do procesu oddlužení by podle nejnovějšího návrhu mohli vstoupit dlužníci v podstatě bez ohledu na výši svých závazků. Proces by trval tři, pět nebo sedm let v závislosti na výši splacených dluhů. Předloha by odstranila nynější vstupní podmínku, podle níž musí být dlužník schopen uhradit v pěti letech aspoň 30 procent svých dluhů. Hranice by nebyla stanovena. Novela podle poslanců pravicové opozice prakticky říká, že se dluhy nemusí platit, předsedové soudů se zase obávají vyšší zátěže.

„I s vaší pomocí – já vám za to velice děkuji – tady přednedávnem prošla novela, která výrazně přesunula zátěž spojenou s administrací oddlužení ze soudu na insolvenční správce, tzn. insolvenčním soudům se ulevilo a tato nová volná kapacita tedy jim umožňuje zpracovat více případů,“ řekl Pelikán minulý týden poslancům s tím, že navíc se obchodní agenda přesunula z krajských soudů na okresy. „A ti soudci, kteří toto soudili, tak jsou „volní“ a tedy mají kapacitu, kterou budou moci případně použít na insolvence, kam je také postupně převádíme v současné době, protože tam prostě už moc jiných agend nám vlastně nezbývá,“ dodává ministr. Vytvořily se tak podle něj kapacitní rezervy.

Soudci varují, že tento typ soudů je už nyní značně přetížen množstvím vyřizované agendy. „Pokud vyjdeme z faktu, že navržená změna by umožnila podat návrh na povolení oddlužení cca 400 tisíc lidí, kteří mají více exekucí, pak by o znamenalo, že v relativně krátkém časovém úseku zatíží ins. soudy nápad nových věcí v rozsahu 150 až 250 tisíc návrhů; nápad nových návrhů je momentálně asi 30 tisíc návrhů za rok, nápad 200 tis. je ak nápadem na asi 6-7 let. tzn. navýšení 6x až 7x vyšší zatížení než doposud. Pokud by měla být tato problematika řešena posílením soudů, pak by muselo jít o velmi výrazné posílení a tím i značný zásah do státního rozpočtu,“ řekl České justici insolvenční soudce KS v Brně Jan Kozák.

Novela klade velké nároky na činnost soudu, především prověřování poctivosti úmyslu dlužníka, soud má přitom pouze omezené možnosti, jak chování dlužníka v době před zahájením řízení prověřovat. Dá se tak očekávat, že prověřování dlužníka bude buď značně formální a povede k tomu, že většině návrhů bude vyhověno. Druhou možností je, že bude soud naopak postupovat velmi důkladně, pak zase bude soud touto agendou významně zatížen a to bude brzdit jeho jinou činnost – a všechna řízení se budou pravděpodobně prodlužovat.

„Významně by byly také dál zatíženi správci – je otázkou, zda by stávající počet správců byl schopen efektivně zvýšený počet řízení zvládat a zda by bylo možné počet správců dostatečně rychle doplnit,“ myslí si jan Kozák.

Oddlužení nebo také osobní bankrot je způsob řešení úpadku, který má dlužníkovi umožnit nový start a motivovat ho k aktivnímu zapojení do umořování dluhu. Předloha předpokládá, že dlužník bude oddlužen, jestliže za tři roky splatí alespoň polovinu pohledávek věřitelů, nebo za pět let alespoň 30 procent pohledávek, nebo bude po sedm let o splácení pohledávek usilovat – pak může být uspokojení věřitelů nižší než 30 procent, i nic. Nutná by byla asi tisícikorunová měsíční platba insolvenčnímu správci.

Novela ale na druhou stranu zavede nová omezení pro povolení oddlužení. Insolvenční soud by mohl žádost zamítnout například v případě, že dlužník by nebyl schopen splácet v plné výši pohledávky věřitelů na výživném.

(epa, sr)


Prezidentka soudcovské unie: Nekritizuji žádný model výběru soudců, ale nepřehledný stav. Vytváří prostor pro korupci

26.5.2017 - ceska-justice.cz (Justice)

Praxe na soudech při výběru kandidátů na soudce by měla být především jednotná a probíhat srovnatelným způsobem. Podle stanoviska prezidentky Soudcovské unie Daniely Zemanové je také nutné určit pravidla a kritéria pro jejich hodnocení. V rozhovoru pro Českou justici uvedla, že její postoj není takový, že by proti sobě stavěla výběrová řízení a čekatelskou přípravnou službu.

Který model výběru kandidátů na soudce tedy Soudcovská unie za současné legislativní úpravy považuje za optimální?

Je nutno odlišovat výběr kandidátů na soudce a jejich přípravnou službu. V tomto ohledu jsem se v rozhovoru pro Lidové noviny (15.5 2017 pozn. red.) vyjádřila nepřesně. Ale jsou to dvě odlišné věci. Soudcovská unie podle usnesení z 22. Shromáždění zástupců v roce 2012 podporuje model přípravy na funkci soudce, podle kterého by každý uchazeč o funkci soudce absolvoval přípravnou službu justičního čekatele a to by byla podmínka pro účast ve výběrovém řízení o funkci soudce. Na rozdíl od současné praxe by se však justičním čekatelem mohl stát pouze uchazeč, který již má složenou odbornou zkoušku. To je příprava na funkci. A výběr by měl vždy probíhat ve výběrových řízení, ve kterých by komise měla k dispozici hodnocení uchazeče z čekatelské praxe. Důležité je, aby tato praxe probíhala na soudech srovnatelným způsobem a zejména, aby byla stanovena pravidla a kritéria pro jejich hodnocení.

Který soudní obvod se podle vás optimálnímu modelu nejvíce přibližuje? Je to Městský soud v Praze, jak jste o tom hovořila ve zmíněném rozhovoru?

Městský soud vybírá soudce v otevřených výběrových řízeních, což považujeme za správné. Problémem je, že o uchazečích nemá takové informace, které by mohl mít, kdyby každý z nich v minulosti absolvoval část své praxe na soudě.

Předsedové krajských soudů, kteří prosazují tzv. „čekatelský model“ uvádějí, že jen tímto způsobem lze kandidáta důkladně poznat a vybrat ty nejlepší. Není tento model také, jak říkají, více personálně pružnější?

I Soudcovská unie prosazuje model přípravy soudců, který by umožnil uchazeče osobně poznat při dlouhodobější činnosti. Je nezbytné poznat zejména jejich osobnostní stránky. Zajistit personální pružnost je velmi těžký úkol všech předsedů soudů, s tím naprosto souhlasím. Nevidím ale žádnou personální „nepružnost“ v tom, pokud se každé uvolněné místo soudce obsazuje tak, že se o tom dozví co nejširší okruh uchazečů a do funkce je vybrán ten nejlepší. Nijak nezpochybňuji, že se předsedové soudů při obsazování soudcovských míst z okruhu svých čekatelů snaží zodpovědně vybrat ty nejlepší. Ale možná, že na vedlejším soudě působí někdo o třídu lepší, než je místní nejlepší čekatel. A soudcem by se vždy měl stát ten nejlepší možný uchazeč.

V rozhovoru pro LN jste také uvedla, že neexistence pravidel pro výběr soudců dává prostor pro přímluvy a nepřípustnou osobní korupci. Bylo to mířeno i na čekatelský model nebo obecně? V jaké míře si myslíte, že se takové věci na českých soudech dějí?

Já jsem pro LN uvedla výslovně toto: „Neexistence pravidel vytváří prostor pro přímluvy, pro nepřípustnou osobní korupci“. A přesně tak to bylo i otištěno. Kritizovala jsem neexistenci pravidel, která může působit uvedené negativní vlivy, v žádném případě bych to nespojovala s čekatelským modelem. V rozhovoru pro LN jsem také řekla, že nevíme o případech případné korupce, ale nesmíme dopustit stav, který by to aspoň hypoteticky připouštěl. Vzhledem k tomu, že na některých soudech se soudci nevybírají ani ve výběrových řízení, ani z řad justičních čekatelů, tak to vyloučeno není. Nekritizuji žádný konkrétní model, ale ten nepřehledný stav.

Jak se Soudcovská unie staví k pravidlům pro přechod soudců k vyšším soudům. Měla by být jednotná?

Hlavně by pravidla měla existovat a být upravena v zákoně. Prvostupňový soudce by měl vědět, jaké podmínky má splnit, pokud chce absolvovat stáž na vyšším stupni. Tyto stáže jsou důležitou součástí profesního růstu soudce a zvyšování kvality jeho činnosti. Neměl by je absolvovat jen soudce, který už na vyšším stupni zůstane, ale i ten, kterému rozhodování na prvním stupni vyhovuje a chce se tam po stáži vrátit. To ale naráží na velké organizační problémy soudů, které uvolňují své soudce na stáž. Chápu, že předseda soudu nemůže povolit stáž, kvůli které by se výrazně prodloužila délka řízení na daném úseku. To už jsou jiné problémy, které dlouhodobě zatěžují naše soudy. Nijak tím ale není zpochybněna potřeba kariérního řádu pro soudce.

Soudcovská unie se obrátila na nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a ombudsmanku Annu Šabatovou, aby podali žalobu ve veřejném zájmu kvůli opakování mandátu šesti místopředsedů na českých soudech. Tuto praxi přitom Ústavní soud zakázal. Můžete říci o které místopředsedy jde a zda už byla žaloba podána?

Z naší strany byl podán pouze podnět, nemáme žádné informace o tom, zda některý z oslovených žalobu skutečně podá. Je to věc jejich úvahy, do doby, než se rozhodnou, nepovažujeme za vhodné v té věci zveřejňovat žádné další informace.

Co říkáte na nová „Pravidla pro výběr soudců Nejvyššího soudu“, která prošla připomínkami soudců. Měla Soudcovská unie možnost se s nimi sezámit?

Neměla, ale ani jsem to v této fázi neočekávala. Považuji za samozřejmé, že o pravidlech nyní diskutují soudci Nejvyššího soudu.

Jak hodnotíte slova na adresu Soudcovské unie ze strany předsedy Nejvyššího soudu Pavla Šámala, který považuje kritiku SU k návrhu přijímání nových soudců bez praxe z obecné justice za neopodstatněnou? Nebyla by v této věci na místě větší komunikace mezi SU a vedením NS ještě před tiskovou konferencí SU, na níž zazněla kritika záměru předsedy Šámala?

Odlišné názory SU a pana předsedy Šámala nepovažuji za důsledek špatné nebo nedostatečné komunikace. Byli jsme spolu v kontaktu, ale každý máme na věc jiný názor. Stojím si za stanoviskem, které jsme za SU v této věci vyjádřili. A on má stejně tak plné právo na to, sdělit svůj názor, obhajovat ho a nesouhlasit s oponenty. Nečiní to z nás nepřátele. Pevně doufám, že naše výhrady přispějí k nalezení dobrého řešení pro přijímání právníků-nesoudců na NS.

Eva Paseková


Průlom v přípustnosti důkazů při kárném řízení nenastal. Soudce Veselého ale NSS osvobodil i na základě odposlechů z trestního řízení

26.5.2017 - ceska-justice.cz (Justice)

I nadále budou odposlechy a jiné závažné důkazy získané v trestním řízení nepřípustné pro kárné řízení se soudci. Svůj několik let starý judikát zopakoval ve středu senát Nejvyššího správního soudu (NSS) v čele se soudcem Karlem Šimkou ve finále projednávání kárného provinění soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích Miroslava Veselého. Přesto i na základě takových odposlechů ho nakonec kárného obvinění zprostil. Šlo o prostorové odposlechy Veselého kanceláře, k jejichž provedení jako důkazu dal však Veselý souhlas.

Rozhodnutí kárného senátu se dá shrnout do několika vět: Ani odposlechy, k jejichž použití při kárném řízení dal soudce Veselý souhlas, neprokázaly jeho kárné provinění. Navíc kárný senát dospěl k poměrně důležitému závěru, totiž že ani přátelské vztahy mezi soudcem a insolvenčním správcem nejsou důvodem pro kárný skutek, neboť jsou oba k intenzivnímu kontaktu nuceni z povahy výkonu funkcí soudce a insolvenčního správce.

K takovému závěru dospěl kárný senát i poté, co více než tři hodiny probíral za zavřenými dveřmi přepisy odposlechů mobilního telefonu bývalého insolvenčního správce Iva Haly a prostorového odposlechu kanceláře soudce Krajského soudu v Českých Budějovicích Miroslava Veselého.

document.createElement('audio'); http://www.ceska-justice.cz/wp-content/uploads/2017/05/CJ-170524-Vesely.mp3 Podle zjištění České justice byly pasáže, týkající se Haly, začerněny. Oba muže několik měsíců sledovala policie při rozkrývání případu miliardového úpadku společnosti Via Chem Group. Zatímco Hala je spolu s více než desítkou dalších osob od začátku loňského roku trestně stíhán, Veselý musel čelit kárné žalobě ministra spravedlnosti Roberta Pelikána (ANO), který požadoval Veselého odvolání z funkce.

Podle něj panovaly mezi oběma muži vztahy, které „dalece přesahovaly meze známosti z pravidelného pracovního styku či meze obvyklé profesní kolegiality“, přesto neoznámil svým nadřízeným možnou podjatost. Tím měl Veselý výrazně ohrozit důvěru veřejnosti v nezávislost justice.

Utajené odposlechy

Ministrův názor zopakoval při závěrečné řeči zastupující pracovník ministerstva spravedlnosti Jan Převrátil. Zdůraznil, že není podstatné, zda se Veselý subjektivně cítil podjatý, ale zda by vztah obou mužů prošel objektivním testem „pohledu veřejnosti na spravedlivé a nestranné rozhodování“. Podle žalobce nikoliv.

Naopak Veselý během minulého i tohoto jednání trval na tom, že mnohaletá spolupráce s Halou jakožto insolvenčním správcem nikdy nepřekročila rámec „pracovně-přátelských“ vztahů – přestože si vzájemně tykali, prakticky nikdy spolu neřešili nic jiného, než pracovní úkoly v budově soudu.

Konkrétní obsah odposlechů sice zůstal veřejnosti utajen, míru kárného provinění ale zřejmě poněkud zmírnily i u kárného žalobce – prohlásil totiž, že jako pouze zastupující není oprávněn měnit samotnou kárnou žalobu, ale i když o samotné vině nepochybuje, ponechává otázku trestu plně na senátu Nejvyššího správního soudu.

Zklamání pro Pelikána

Ten ale očekávání kárné žaloby zklamal hned dvakrát – nejenže soudce Veselého obvinění zprostil, protože nebylo dostatečně prokázáno, ale důrazně také popřel Převrátilovu domněnku, že radikálně změnil názor na použití důkazů z trestního řízení v řízení kárném. Předseda Karel Šimka to podrobně vysvětlil hned v úvodu zdůvodnění verdiktu – důkazy povolené soudem pro posouzení více závažně věci, tedy trestního obvinění, nemohou být bez souhlasu dotčených osob použity pro rozhodování ve věci méně závažné – tedy kárném či disciplinárním řízení, a to nejen soudců či státních zástupců, ale i dalších profesí.

Proto také NSS nepoužil odposlechy telefonu insolvenčního správce Iva Haly, protože ty se týkaly především jeho osoby a Hala k využití při kárném řízení souhlas nedal. Naopak zveřejněním odposlechů soudní kanceláře byl nejvíce postižen právě soudce Veselý a ten se použitím souhlasil. Pokud by ani takový důkaz soud nepřipustil, omezil by tak vlastně právo kárně obviněného na komplexní obhajobu.

Veselý kontaktoval GIBS

Pokud jde o samotnou otázku míry vztahů obou mužů a z ní vyplývající možnou podjatost, tak NSS konstatoval, že tyto vztahy byly sice přátelské, což ale bylo objektivně dáno i tím, že při projednávání jednotlivých insolvenčních případů se oba muži potkávali pravidelně řadu let.

Obecně prý sice hrozí, že takové vztahy mohou překročit únosnou míru nezávislosti a v daném případu nelze zcela vyloučit, že se tak nestalo, ovšem žádný z předložených důkazů tento fakt nepotvrdil a i v kárném řízení platí, že o žalovaném skutku nesmí být žádné pochybnosti. Podle kárného senátu se jednoduše neprokázalo, že by jejich vztahy přesáhly úroveň, k níž jsou soudce a insolvenční správce nuceni z povahy výkonu svých funkcí.

Kárný senát musel také zhodnotit fakt, že Hala Veselého nejméně dvakrát informoval o tom, že je odposloucháván a soudce na tuto nezákonně poskytnutou informace adekvátně nereagoval. V prvním případě šlo podle předsedy Šimky jen o velmi vágní informaci, ve druhém případě, kdy měl údajně Hala Veselému ukazovat na mobilním zařízení ofocené rozhodnutí soudce v přípravném řízení o nařízení odposlechu, pak Veselý – byť s určitým prodlením – kontaktoval Generální inspekci bezpečnostních sborů (GIBS).

Ivan Holas


SERIÁL – Analýza rozhodování ve veřejných zakázkách – Nejvyšší správní soud vrátil rozhodnutí kvůli novějším zákonům

26.5.2017 - ceska-justice.cz (Ekonomický deníkLegislativní monitor)

Právní situace se v každém státě vyvíjí. Nejvyšší správní soud před časem řešil případ veřejné zakázky, kvůli níž padl od Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže trest. Zadavatel se odvolal až ke správnímu soudu a ten mu dal zapravdu. Jenže ze zcela jiného důvodu, než který uváděli právníci zadavatele.

(Pokračování textu…)


Děkan Jan Kuklík: Lidé jsou ochotni se vzdát svých práv za nabídku větších jistot

27.5.2017 - ceska-justice.cz (Justice)

Univerzální profil absolventa právnické fakulty je i přes bující specializaci práva stále tím nejlepším modelem pro budoucí kariéru. Myslí si to děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jan Kuklík. V rozhovoru pro Českou justici hovořil i o tom, jak pohlíží na přirovnávání dnešních kauz k procesům v 50. letech minulého století nebo jaká je role univerzit v dnešním světě.

Mohl byste popsat, zda se Právnická fakulta Univerzity Karlovy v současné době snaží zaměřovat na přípravu na různé profese již během samotného studia či nikoliv?

Rozhodli jsme se mít i nadále univerzální profil absolventa. Považujeme to za výhodu, protože se studenti až v průběhu studia nebo dokonce až po něm mohou rozhodnout, kam budou směřovat. Nepřipravujeme absolventy jen pro klasické právnické profese. Určitá část z nich míří i do veřejné správy, soukromé sféry, pokračují ve studiu nebo odejdou do zahraničí. Máme také poměrně velkou část studentů, kteří kombinují studium s jinou vysokou školou a pak získávají specializaci právě kombinací dvou vysokých škol. Ze všech těchto důvodů jsme se rozhodli, že si necháme univerzální profil absolventa, ale studentům v průběhu studia nabízíme různé možnosti dílčí specializace.

Pokud se tedy student chce věnovat například advokacii nebo trestnímu právu, může se i při univerzálním profilu rozvíjet tímto směrem?

Máme několik druhů předmětů. Povinné předměty zajišťují univerzální profil. Pak jsou předměty, které si studenti volí sami, a ty je mohou nějakým způsobem směrovat – to jsou povinně volitelné předměty nebo volitelné předměty, které pak mohou tvořit tzv. specializační moduly, třeba právě ten věnovaný trestnímu právu. Absolvent pak může budoucímu zaměstnavateli říct, že se již v průběhu studia specializoval. Je tady i možnost vzít si více modulů a specializaci si ještě kombinovat. Také máme zvláštní modul právních dovedností – a v něm právní praxe, kliniky, street law apod. Praxe realizujeme zejména dlouhodobou spoluprací s Městským soudem a obvodními soudy v Praze, kam chodí každý rok až 80 studentů. Máme stejnou spolupráci se státním zastupitelstvím, ale třeba i s ministerstvy. Naší výkladní skříní je také předmět, který je v USA známý jako „street law“, kdy naši studenti učí právo na středních školách.

Jak jste na tom se zahraniční zkušeností vašich studentů?

Pro naši fakultu je typický důraz na výuku v cizích jazycích a možnost studovat v zahraničí v rámci programu Erasmus. Snažíme se vysílat stále více studentů na prestižní západní univerzity a myslíme si, že je důležité, aby zahraniční zkušenost mělo co nejvíce studentů.

Otázka rozšiřující se specializace ve všech oborech práva nyní rezonuje mezi právními profesionály více než dříve. Někteří reprezentanti justice říkají, že právo je tak složité, že se v něm nevyznají ani sami právníci. Jak hodnotíte tento stav?

Ideální právní řád je podle mého názoru jednoduchý, přehledný, systematicky uspořádaný. Ale to jsou ideály, které se pro právo hledaly již v minulosti. Počet předpisů stále narůstá a samozřejmě je to komplikováno i tím, že se dnes právník neobejde bez znalosti evropského práva a mezinárodních souvislostí a alespoň základního přehledu jiných právních řádů. Specializace je určitě nezbytná, ale v právnickém vzdělávání a poté i ve výkonu právní praxe musí být ponechán prostor pro co nejširší společný základ, ze kterého by měl každý právník vycházet. Právnické profese by si tak měly právě v těch základních věcech rozumět. Ještě bych k tomu podotkl, že kromě specializace tato otázka souvisí s nutností odlišovat co je podstatné, co tvoří teoretický základ a co jsou rychle se měnící, ale často ne tak podstatné detaily.

Profesor Kuklík při debatě na právnické fakultě Foto: PF UK V rámci debaty o novele zákona o advokacii zaznívaly i názory, že advokátů je příliš a zda by nebylo namístě ztížit vstup do profese nebo například vytvořit pro počet advokátů numerus clausus. Vnímají vaši studenti tyto debaty a co na ně říkají?

Naši studenti to vnímají určitě velmi citlivě. Opravdu velká část našich studentů vztah k praxi má již v průběhu studia a přirozeně proto míří právě do advokacie.

My samozřejmě můžeme reflektovat všechny důvody, které jsou v těch diskuzích zmiňovány pro zpřísnění podmínek, zkoušek, délky praxe apod., ale z hlediska pohledu školy a studenta je přirozeným zájmem otevírat co nejširší možnosti uplatnění. Pokud je naším cílem zlepšovat studium a mít lepší absolventy, tak to jsou dvě tendence, které mohou jít proti sobě a vyvolávat určité napětí. Studenti by přeci měli mít nějaké možnosti, které by se jim neměly snižovat, které by měly být v zásadě i pro další generace stejné. Už jenom proto, aby nedocházelo k mezigeneračním pnutím nebo k napětí mezi těmi, kteří již v profesi jsou a těmi, kteří do ní vstupují.

Zmínil jste stáže studentů Vaší fakulty na Městském soudě v Praze. Spolupracujete i s jinými soudy?

Projekt stáží na soudech zde funguje dvanáctým rokem, druhým rokem studenti míří i na Vrchní soud. Studenti mohou poznat fungování soudu například po administrativní stránce a to je mezi studenty také poměrně populární. Taková stáž není omezena jen na Prahu, ale jako tzv. letní praxe je možná i v místě jejich bydliště. Také mezi učiteli na fakultě máme soudce a tento prvek záměrně posilujeme. Myslím, že každý právník by měl poznat, jak to chodí u soudu, a to ideálně ještě předtím, než dostane diplom. Máme také cvičnou soudní síň, která se velmi osvědčuje při výuce procesních předpisů a tzv. moot courtů.

Máte stáže i na státních zastupitelstvích?

Je to podobně, ale v menším měřítku, protože to má praktičtější problémy. Studenti podepisují mlčenlivost, míst je o něco méně a je o ně o trochu menší zájem. Na druhou stranu místa, která nabízíme, se vždycky naplní.

Jak se díváte na to, že by na Nejvyšším soudu mohli soudit i právníci bez praxe z obecné justice? Mohli by to být třeba akademici z Vaší fakulty.

Je otázkou, kolik by jich bylo a jaký by byl cíl takového návrhu. Již tvůrci občanského zákoníku předpokládali, že role Nejvyššího soudu bude hrát pro výklad ustanovení zákoníku klíčovou roli, čili z tohoto pohledu by se to samozřejmě mohlo jevit jako logický krok. Na druhou stranu, tady existují výrazné argumenty proti tomuto řešení, zejména proto, že působení u Nejvyššího soudu je působení u soudní instance a povolání soudce není jen o aplikaci teoretických poznatků na praktický případ, ale je to profese se vším všudy. V tomto směru bych rozuměl některým výhradám. Je to samozřejmě i otázka počtu a konkrétních jmen a na pražskou právnickou fakultu žádný návrh nesměřoval. Ten krok by mohl mít svůj význam, kdyby se jím do určité míry vyvažovaly různé pohledy, což se mi ale podle těch jmen, o kterých se mluví, úplně nezdá.

Byl byste tedy pro nebo spíše proti?

Já myslím, že jsou argumenty pro i proti a určitě bych je vážil, ale myslím, že jsem zaznamenal opravdu vážné důvody proti ze strany právě soudců a ty bych vzal rozhodně v úvahu, protože si myslím, že je to určitý zásah do soudní profese. Ale na druhou stranu tu máme například úspěšné působení doc. Zdeňka Kühna na Nejvyšším správním soudu.

Podepisování nových vnitřních předpisů PF UK Zejména v éře ministra spravedlnosti Roberta Pelikána je často kritizována legislativní činnost tohoto resortu. Proč je tak málo legislativců? Mají o tuto profesi studenti zájem?

Jsou studenti, kteří o to mají zájem již v průběhu studia, nabízíme jim teď dokonce vhodné předměty v tzv. legislativním modulu. Určitým problémem je, že než se někdo stane dobrým legislativcem, tak to trvá řadu let. Studenti oplývají entusiasmem, který může být určitou výhodou, ale musí být korigován zkušenostmi. Když se podíváte na historii legislativních prací od vzniku republiky, což má nějakou relevanci právě pro situaci, ve které se Česká republika nachází dodnes, tak zde existuje řada historických paralel. A z toho je možné vzít si ponaučení, zejména v tom, že již právě po vzniku Československa došlo ke kombinaci práce zkušených legislativců, kteří na ministerstvech působili již před rokem 1918 se spoluprací s akademickou sférou a s novou, mladou generací.

Zaměřujete se také na výuku práva ve světle moderních technologií, například kyberkriminalitu a podobně?

V posledních letech jsme se na tom snažili pracovat, i když Brno je na tom lépe. Získali jsme ke spolupráci například advokáta Zdeňka Kučeru, který působí i na ČVUT. Právě v těchto dnech probíhá konference o právu a umělé inteligenci a o jeho předmět je veliký zájem. Je to ale jen povinně volitelný předmět, což je trochu problém, neboť si jej může zapsat jen omezený počet studentl. Potřebovali bychom, aby právě takové prvky byly v univerzálním studijním základu. Co se týče kyberkriminality, tak spolupracujeme i s Národním bezpečnostním úřadem a příslušný předmět u nás zajišťuje docent Tomáš Gřivna.

Vy jste právním historikem. Sám jste zmínil, že v historii se opakovaně opakovaly stesky na nepřehlednost právního řádu, obecně pravidel, podle nichž se společnost řídí. Je ale něčím ta dnešní „krize“ výjimečná?

V současnosti je výjimečná spíše svým rozsahem a dynamikou. Nové technologie urychlují možnosti, informací je obrovské množství a čelíme úplně jiným problémům, než v minulosti. V tomto ohledu bych řekl, že je situace výjimečná, ale na druhou stranu, v historii vidíme určité paralely, zejména v době výrazných společenských změn. U nás to bylo typicky po vzniku republiky nebo v roce 1948 nebo po roce 1989. Po roce 1948 v rámci tzv. právnické dvouletky se objevily například argumenty o přílišném rozsahu právního řádu, který je komplikovaný, používá latinské pojmy a dělník jej nemůže pochopit, měl by být proto zjednodušen a psán nějakým přístupným, lidovým jazykem. V 17.století za anglické revoluce přišli puritáni s myšlenkou reformovat právo tak, aby se veškeré právní předpisy, které by měl Angličan znát, vešly do jediné knihy, kterou by si přečetl v neděli na lavičce, jako si člověk může přečíst Bibli. Zajímavé je, že vždy po snahách něco se stavem práva radikálně udělat, právo zreformovat a zjednodušit se nakonec dojde k tomu, že se příliš nezjednodušilo, příliš nereformovalo a čeká se na nějakou další společenskou krizi.

Jan Kuklík se zaměřuje jak na dějiny angloamerického práva, tak na právní dějiny Československé republiky, úzce pak na historii československého odboje za druhé světové války a dějiny komunistického Československa Co říkáte na historické paralely ve veřejné debatě, například přirovnávání některých dějů k době po roce 1948?

Jsem dost velký odpůrce používání historizujících argumentů v současných politických debatách. Když se řekne, že je to politický proces jako v padesátých letech, tak to bych řekl, že situace je úplně nesrovnatelná. Fenomén politických procesů 50. let má určité, konkrétní parametry, které nás opravňují jej za takový označit. Jednalo se totiž o předem připravené scénáře řízení, vynucená přiznání či předem politicky schvalované obžaloby a rozsudky . Ne každý proces, kde jsou nějaké politické ohledy, politické tlaky nebo politický důvod pro vedení řízení, je proto skutečně politickým procesem jaký známe právě z 50. let.

A vidíte vy nějaké tendence, které by k podobným výrokům mohly vést?

Určitě je tu důležitý problém možného zneužití trestního práva k politickým účelům a historickou paralelou by mohla být i lichá představa, že právě trestním právem by bylo možné řešit všechny problémy společnosti či politické spory. Možná, že diskuze na které poukazujete, by měly vést k zamyšlení se nad tím, jaké mají být zejména záruky jednotlivce proti veřejné moci, proti jejímu zneužití. V tomto ohledu bych viděl, že je zcela legitimní na možné zneužívání veřejné moci poukazovat a jednotlivé případy kritizovat. Ochrana práv jednotlivce ale jde v současnosti trochu proti některým jiným tendencím, kdy vlastně vidíme, že v různých diskuzích se v zásadě relativizuje postavení jednotlivce, zejména kvůli bezpečnostním aspektům a lidé jsou ochotni se vzdávat svých práv, když jim někdo nabídne, že budou mít větší sociální jistoty, klid, bezpečnost. Ale z mého pohledu tohle je možná nebezpečnější nebo větší problém, než čistě jenom ta dílčí otázka politického zneužití trestního práva. Tohle může ovlivnit celou společnost. Hrozně těžké je předvídat vývoj do budoucna. Často ti, kteří před něčím varují, jsou v současnosti označováni za příliš velké škarohlídy nebo jim není z různých důvodů věnována větší pozornost a někdy jim dá za pravdu až historie.

Jaká je a měla by být role akademické obce obecně a právnické fakulty konkrétně v současné době, kterou mnozí nazývají jako krizi hodnot a autorit?

Myslím, že role univerzit je i v současném světě nezastupitelná. Akademická sféra, která je založena na myšlenkách svobodné a demokratické samosprávy, by měla právě v současné době přicházet s kritickými analýzami současných společenských problémů a nabízet řešení. Měla by právě být takovou přirozenou autoritou a dokázat čelit demagogii, manipulaci či populismu. Zároveň má velkou roli ve výchově nové generace a to nejen předáváním nějakých poznatků či dovedností, ale i při definici hodnot. Výhodou akademické obce by mělo být nezávislé, kritické myšlení a přirozená mezinárodní spolupráce. To se týká i právnické fakulty, která by právě takovou roli měla hrát nejen ve světě práva, ale i celé společnosti a politiky.

Eva Paseková, Petr Dimun


Nejvyšší správní soud zamítl stížnost některých pražských městských částí a středočeských obcí

26.5.2017 - ČRo Radiožurnál (18:00 Zprávy)

Jana UTTENDORFSKÁ, moderátorka
--------------------
Nejvyšší správní soud zamítl stížnost některých pražských městských částí a středočeských obcí, které leží v místě plánované trasy pražského okruhu. Radnice si stěžovaly na to, že doprava zhorší životní prostředí. Odůvodnění soud zatím nezveřejnil. Má na to 30 dnů.

Jana UTTENDORFSKÁ, moderátorka
--------------------
K žalobě se kromě městských částí a středočeských obcí připojili i lidé, kteří v dotčených oblastech žijí nebo tam mají domy. Jak bude vedení radnic postupovat dál, zatím není jasné. Říká starosta Suchdola Petr Hejl ze sdružení STAN.

Petr HEJL, starosta, Praha-Suchdol /STAN/
--------------------
O dalším postupu se budeme muset poradit s ostatními žalujícími.

Jana UTTENDORFSKÁ, moderátorka
--------------------
Magistrát už má ale jasno, zamítnutí kasační stížnosti podle náměstka primátorky Petra Dolínka z ČSSD přestane stavbu zdržovat.

Petr DOLÍNEK, náměstek primátorky /ČSSD/
--------------------
Již nic nebrání tomu, aby po získání stavebního povolení mohl pražský okruh být vystavěn.

Filip TITLBACH, redaktor
--------------------
Praha si od dokončení vnějšího okruhu slibuje, že se výrazně uleví dopravě v centru metropole. Filip Titlbach, Radiožurnál.


Kauza soudce Jiřího Berky

27.5.2017 - ČT 1 (19:00 Události)

Michal KUBAL, moderátor
--------------------
Další průtahy v kauze údajných konkurzních podvodů kolem ústeckého soudce Jiřího Berky. Soud ani po roce a půl po vyhlášení verdiktu nestihl rozeslat rozsudek. Kauza přitom trvá už čtrnáct let. Táborský soudce Zdeněk Kučera se hájí, že případ je rozsáhlý a samotné rozhodnutí bude mít několik stovek stran.

Ivo BRÁNIŠ, redaktor Jiří HYNEK, redaktor redaktor
--------------------
Jiří Berka, první soudce v Česku obžalovaný ze zločinného spolčení.

Jiří BERKA, obžalovaný soudce /podzim 2015/
--------------------
Věc už trvá třináctý rok, a to si myslím, že mluví samo za sebe.

Ivo BRÁNIŠ, redaktor Jiří HYNEK, redaktor redaktor
--------------------
8,5 roku vězení, tento nepravomocný verdikt si Berka vyslechl předloni v listopadu. Dodnes ale nemá rozsudek.

Zdeněk KUČERA, soudce /podzim 2015/
--------------------
Pokud jde o rozsudek pana Berky, mám lhůtu od pana předsedy do konce června.

Ivo BRÁNIŠ, redaktor Jiří HYNEK, redaktor redaktor
--------------------
Berkova skupina měla připravit severočeské firmy zmanipulovanými konkurzy o více než 250 milionů korun. Mezi nejznámější patří konkurzy na Union banku, Zbrojovku Brno nebo Báňské stavby Most.

Arnošt KADAVÝ, předseda odborů, Báňské stavby Most /únor 2005/
--------------------
Podnik to poškodilo totálně, protože podnik neexistuje už samozřejmě.

Ivo BRÁNIŠ, redaktor Jiří HYNEK, redaktor redaktor
--------------------
Rozsudek nad Berkovou skupinou bude podle některých právníků jedním z nejdelších v historii českého soudnictví.

Zdeněk KUČERA, soudce
--------------------
To prostě je zdlouhavá práce, únavná, bude to mít několik stovek stránek ten rozsudek, počítám, že možná kolem 400 stránek. Je to nekonečná práce.

Ivo BRÁNIŠ, redaktor Jiří HYNEK, redaktor redaktor
--------------------
Bez trestu zůstává i někdejší Berkův kolega ze severních Čech, soudce Josef Knotek. Původně 5,5letý trest za korupci kvůli procesním chybám soudů zrušil nedávno Nejvyšší soud.

Radim DRAGOUN, státní zástupce
--------------------
Je tady potřeba provést hlavní líčení vlastně od znovu. Je otázka samozřejmě, jak bude probíhat dlouho.

Ivo BRÁNIŠ, redaktor Jiří HYNEK, redaktor redaktor
--------------------
Knotek se podle odposlechů o jeden z úplatků dělil se soudní zapisovatelkou.

redaktor /citace: soudce Josef Knotek, Zdroj: Policie ČR/
--------------------
"Co bysme byli blbí, vyděláváme."

redaktor /citace: zapisovatelka, Zdroj: Policie ČR/
--------------------
"To hlavně teda."

redaktor /citace: soudce Josef Knotek, Zdroj: Policie ČR/
--------------------
"Že jo, kdybychom bejvali možná řekli dvacet, třicet, tak to taky přihráli. Já říkám, nemůžu si říct dvacet, tak desítku."

Ivo BRÁNIŠ, redaktor Jiří HYNEK, redaktor redaktor
--------------------
Soudce Jiří Berka je stále zaměstnancem krajského soudu. Už čtrnáctý rok je mimo službu a pobírá polovinu platu. V případě, že ho soudy neodsoudí, bude mu muset stát zbytek doplatit. Ivo Brániš a Jiří Hynek, Česká televize.


Milost pro vraha

28.5.2017 - ČT 1 (21:45 168 hodin)

Nora FRIDRICHOVÁ, moderátorka
--------------------
Dobrý večer. Omilostněný dvojnásobný vrah Jiří Kajínek je od úterka na svobodě. Asi málokterý příběh umí tak hýbat veřejností a vyvolávat otázky, jak přesně to bylo. On svou vinu dodnes odmítá. Soudy o ni nepochybovaly nikdy. Už samotné předstoupení před novináře naznačilo, že Jiří Kajínek má svou veřejnou image tvrdě pod kontrolou. A policejní psycholožka Ludmila Čírtková nás upozornila na podobný příklad z Rakouska, kde vrah totožným způsobem uměl strhnout veřejnost na svou stranu. Natáčela Kristina Ciroková.

Jiří KAJÍNEK, propuštěný vězeň
--------------------
Rád bych vám všem poděkoval, že jste tady na mě čekali.

Ludmila ČÍRTKOVÁ, psycholožka, Policejní akademie ČR
--------------------
Propuštění z věznice vyvolávalo dojem, že přichází vítěz. Nebyly vidět žádné autentické emoce, které bysme očekávali.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Dvojnásobného vraha Jiřího Kajínka vítá před rýnovickou věznicí dav fanoušků. Fotí se s ním, prosí ho o autogram, s některými i jejich děti.

Dalibor ŠPOK, psycholog a publicista
--------------------
Byl odsouzený, ale jeho, jeho fanoušci to vidí tak, že nebyl. Tak to, to je důvod, proč ony děti na ta, na ta setkání vedou. Protože oni ho nevidí jako dvojnásobného vraha.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Jiří Kajínek je klidný, dokonale se kontroluje. Ochotně odpovídá 20 minut. Právě média sehrála v jeho případu a hlavně v tom, jak ho vnímá veřejnost, zásadní roli.

Ludmila ČÍRTKOVÁ, psycholožka, Policejní akademie ČR
--------------------
Překontextovali celý příběh, a to z pachatele odsouzeného za dvojnásobnou vraždu udělali možnou oběť údajné nedokonalosti spravedlnosti.

Jaroslav SPURNÝ, investigativní novinář, Respekt
--------------------
Pro řadu novinářů, bohužel mých kolegů, se stal jakousi obchodní značkou. Články o Kajínkovi, reportáže o Kajínkovi se dobře četly, dobře se prodávaly, to znamená, že, a hlavně se prodá..., četly dobře, když byla zpochybňována vina.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Právě pochybnostmi o Kajínkově vině zdůvodňuje udělení milosti prezident Miloš Zeman.

Miloš ZEMAN, prezident republiky
--------------------
Moje pochybnosti jsou obdobné, jako u některých právníků, konkrétně například u Pavla Rychetského, který říkal, že když si prostudoval kdysi spis Jiřího Kajínka, tak že mu vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.

Aleš GERLOCH, ústavní právník a teoretik práva, Právnická fakulta UK
--------------------
Určité spekulace spíš byly o otázce viny. Tady bych ale připomněl, že otázku viny může rozhodovat jen soud podle Listiny základních práv a svobod. Takže nepřísluší do pravomoci prezidenta republiky.

Jaroslav ORTMAN, advokát
--------------------
Česká justice má celý systém, je to od sobu..., od soudů obecných až po soud, nejvyšší soud Ústavní. A ty všechny to projednávaly. A pan prezident jim řekl, v podstatě: "Trhněte si nohou, já mám na to svůj názor a bude to podle mě."

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Případ Kajínek je nejprověřovanější kauzou v zemi. Soudy o jeho vině nikdy nepochybovaly.

Jaroslav SPURNÝ, investigativní novinář, Respekt
--------------------
Rozsudek hned toho prvního krajského soudu, který pana Kajínka odsoudil k doživotí, má 130 stránek. Ten rozsudek jsem četl s celým usnesením a je velmi přesvědčivý v tom, jak zvažují jednotlivá pro a proti a jak se s tím vyrovnává. A od té doby jsem přesvědčený, ano, pan Kajínek je vinen. A ty vraždy spáchal.

Jaroslav KMENTA, investigativní novinář, Reportér
--------------------
Jsem přesvědčenej o jeho vině. Nejsem si úplně jistý, jestli on u toho trestného činu prostě byl sám. Je možný, že tam mu někdo asistoval, že tam byl přímo při tom. Ale to, že zjevně střílel on, a byl u, u t..., u té vraždy, prostě je několikrát prokázaný.

Jaroslav SPURNÝ, investigativní novinář, Respekt
--------------------
Proti Jiřímu Kajínkovi s..., svědčila řada svědků. Kromě jednoho korunního, kterej byl teda postřelený. A kteří dnes mají obrovský strach z toho, co se bude dít. A to si myslím, že od pana prezidenta bylo velmi neodpovědné.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Kajinkův trest je dostatečný, tvrdí prezident.

Miloš ZEMAN, prezident republiky
--------------------
Kajínek je ve vězení už 23 let. A posudky, které byly zpracovány v posledních letech jeho věznění, mluví o možnosti takzvané resocializace.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Nejde o milosrdenství, ale o politický kalkul, namítají jeho kritici.

Dalibor ŠPOK, psycholog a publicista
--------------------
Jedním z velkých motivů, myslím té prezidentské milosti, bylo ukázání jeho moci. A vyvolání strachu. U lidí, který, kteří vlastně poslední dobou neberou příliš vážně, zesměšňují a, a podobně. On prezident Zeman ukazuje, já mám moc. Podívejte se, bojte se.

Vladimíra DVOŘÁKOVÁ, politoložka, Fakulta mezinárodních vztahů VŠE v Praze
--------------------
Kajínek je celebrita, a s touto celebritou se vlastně kandidát na prezidenta Miloš Zeman bude dostávat do časopisů, které by normálním způsobem o něm nepsali.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
S propuštěním Jiřího Kajínka souhlasí podle průzkumu společnosti Median pro Českou televizi 54 procent Čechů. Za čtvrtstoletí se z vraha stala legenda.

Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Ta legenda nemá se skutečností vůbec nic společnýho. Ta legenda je o tom, že tedy tady je ještě navíc hrdina, který prchnul z toho Mírova. Je takovej českej Jánošík. Bohatejm bral a chudejm mával. A ten českej Jánošík si zaslouží teda ten soucit.

Jaromír VOLEK, sociolog médií, Fakulta sociálních studií MU
--------------------
Byl zachycen, nebo zadržen v bytě jedné dámy. V oblečen..., nebo spíš zahalenej v jakémsi prostěradle. To vyvolalo obrovskou pozornost, tam se zdá, že získal zvláště divačky.

Ludmila ČÍRTKOVÁ, psycholožka, Policejní akademie ČR
--------------------
Střídání rolí, flexibilita stylu vystupování, povrchní šarm a velmi dobré manipulativní schopnosti. To všechno patří pod trs machiavelistické inteligence, která se zdá možnou hypotézou tady.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Policejní psycholožka Ludmila Čírtková upozorňuje na podobný případ, který se odehrál v 80. letech v Rakousku. I tam si na doživotí odsouzený vrah Jack Unterweger doslova dokázal podmanit veřejnost. Ve vězení psal knihy a za jeho propuštění bojovali i významní umělci.

Ludmila ČÍRTKOVÁ, psycholožka, Policejní akademie ČR
--------------------
Po intervencích intelektuálů, herců a podobně byl propuštěn, a dokonce působil jako reportér.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
I z Jacka Unterwegera se stala celebrita. Rakouský zpěvák Falco se k vrahovi odkázal v hitu Jeanny. Ve videoklipu použil i úryvek ze zpravodajství o Jacku Unterwegerovi.

osoba
--------------------
Jedná se o devatenáctiletou dívku, která byla naposledy spatřena před čtrnácti dny. Policie nevylučuje možnost, že se zde jedná o zločin.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Propuštěný vrah ale začal hned po pár měsících vraždit znovu.

Ludmila ČÍRTKOVÁ, psycholožka, Policejní akademie ČR
--------------------
Nakonec mu bylo prokázáno sériové vraždění prostitutek a za to byl znovu postaven před soud.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Jack Unterweger dostal znovu doživotí za vraždy dalších devíti prostitutek. Jednou z nich byla i Češka, zabil ji v Praze. Krátce po rozsudku v roce 1994 spáchal ve vězení sebevraždu. Před dvěma lety o něm vznikl film.

osoba
--------------------
Jack Unterweger - spisovatel a úspěšný vrah žen.

Kristina CIROKOVÁ, redaktorka
--------------------
Film už vznikl i o Jiřím Kajínkovi. Ač mají oba příběhy společnou jen první polovinu, záporní hrdinové fascinují. Kajínkův příběh ale už dávno nevypovídá jen o něm.

Radkin HONZÁK, psychiatr
--------------------
Společnost oslavuje, oslavuje tady hrdinu, který má teda pochybnou anamnézu, pochybnou minulost. A je to současně výpověď o tom, jakej má ta společnost postoj k hodnotám, jo. Takže pod tím zdánlivým rebelstvím proti vrchnosti, což je tedy taková česká charakteristika věčnýho remcání, tak je vlastně neúcta k řádu, neúcta k právu, neúcta v podstatě k lidskýmu životu, jo.


Přehled událostí uplynulého týdne

27.5.2017 - ČT 24 (11:32 Týden v regionech)

Radim BÁRTŮ, moderátor
--------------------
No, a teď už si pojďme pěkně den po dni připomenout události, který přines uplynulý pracovní týden.

/ Pondělí /

Radim BÁRTŮ, moderátor
--------------------
Stavba dálnice z Karlových Varů do Prahy bude pokračovat. Ředitelství silnic a dálnic vykoupilo poslední pozemek důležitý pro budování obchvatu Lubence. Stará silnice je přetížená. Silničáři ji musejí často opravovat. U Karlových Varů navíc přibývá vážných nehod.

/ Úterý /

Radim BÁRTŮ, moderátor
--------------------
První dva řidiči kamionů byli v Česku obviněni za falšování tachografu. Ještě donedávna za podobné přestupky nesl odpovědnost jen dopravce. Nejvyšší správní soud ale rozhodl, že protiprávního jednání se dopouštějí i řidiči.

/ Středa /

Radim BÁRTŮ, moderátor
--------------------
Narychlo museli opustit své domovy nájemníci bytů v budově Střední uměleckoprůmyslového školy v Karlových Varech a už se do nich pravděpodobně nebudou moci vrátit. Kraj do budovy zakázal vstup, protože je v havarijním stavu.

/ Čtvrtek /

Radim BÁRTŮ, moderátor
--------------------
Víc než dvojnásobek by mohli platit řidiči za špatné parkování v Plzni. Takzvané botičky tam od letoška nově nasazují strážníci spolu s lidmi z Městského dopravního podniku a ten chce vedle samotné pokuty účtovat ještě poplatek.

/ Pátek /

Radim BÁRTŮ, moderátor
--------------------
Už za necelý týden začne platit zákaz kouření v restauracích. Symbolicky na Světový den bez tabáku 31. května. Kuřáci už si zapálí jen venku nebo na předzahrádkách. Města proto očekávají nárůst počtu žádostí o povolení k jejich stavbě.


Porušení práva na spravedlivý proces na Slovensku

28.5.2017 - ČT 24 (22:32 Týden v justici)

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Evropský soud pro lidská práva dal za pravdu slovenskému soudci Nejvyššího soudu Peteru Paludovi. Slovensko v jeho případě porušilo právo na spravedlivý proces. Paludovi se nelíbilo chování bývalého předsedy Nejvyššího soudu Štefana Harabina, který ho sesadil z funkce, když proti němu Paluda podepsal otevřený dopis. V něm vyjádřil nesouhlas s jeho jmenováním do čela Nejvyššího soudu.

Andrej KISKA, prezident Slovenské republiky /19. 6. 2014/
--------------------
Soudnictví by mělo dostat do čela Nejvyššího soudu pevnou morální autoritu, jejíž profesionální výbava by měla být samozřejmým předpokladem.

redaktorka
--------------------
Slova, která před třemi lety slovenský prezident Andrej Kiska mířil směrem ke Štefanu Harabinovi. Chtěl tím vyjádřit nesouhlas s jeho opětovnou kandidaturou na předsedu Nejvyššího soudu. Za 5 let v této funkci se totiž stal pro mnohé symbolem korupce a justiční mafie. Přezdívku Štefan Čistič si vysloužil díky tomu, že měl odstraňovat z justice takzvané nepohodlné kolegy. Jedním z nich byl třeba Peter Paluda, kterému pozastavil výkon soudce Nejvyššího soudu.

Peter PALUDA, /23. 5. 2014/
--------------------
Byl jsem 25 měsíců doma disciplinárně stíhaný, že jsem nemohl soudit, že jsem teď přeřazený po 30 letech praxe z trestního úseku na správní, že jsem se nemohl zúčastnit dvou výběrových řízení, do kterých jsem ani nebyl připuštěný předsedou senátu.

redaktorka
--------------------
Peter Paluda se tak po několika neúspěšných soudních sporech obrátil na Evropský soud pro lidská práva, který rozhodl, že Slovensko porušilo právo na spravedlivý proces. Navíc mu přiznal náhradu nemajetkové újmy 7 800 eur, které musí Slovensko zaplatit do tří měsíců od vydání rozsudku.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Soudce Peter Paluda se na Nejvyšší soud na Slovensku vrátil v roce 2015. Natáčení Týdne v justici se nemohl zúčastnit osobně, proto jsme se ho na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva, se ho ptali ale taky na nové složení soudní rady Slovenska v předtočeném rozhovoru.

Peter PALUDA, soudce Najvyššího súdu SR
--------------------
Rozhodnutí přijímám jako velkou satisfakci, i když s velkým časovým odstupem. Ale rozhodně teda jsem uspokojen tím, jakým způsobem zněl výrok, že bylo porušeno moje právo podle článku 61 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

redaktorka
--------------------
Bude mít podle vás dopad rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva na slovenskou justici?

Peter PALUDA, soudce Najvyššího súdu SR
--------------------
No, já si osobně myslím, že bude mít, protože Ústavní soud si, doufám, od tohoto momentu dá trošičku větší pozor. Zejména určitě soudci konkrétní, kteří rozhodovali i v mém případě opakovaně, jakým způsobem budou nakládat s právy nejen soudců Nejvyššího soudu, soudců vůbec, ale vůbec občanů Slovenské republiky. Myslím si, že to, ty moje rozhodnutí Ústavního soudu Slovenské republiky byly dost, bych řekl, povrchní, tak jak na to poukazuje právě to rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva.

redaktorka
--------------------
Jak vidíte slovenskou justici v tuto chvíli?Stačila se dodnes vzpamatovat z vlivu Štefana Harabina?

Peter PALUDA, soudce Najvyššího súdu SR
--------------------
Já si myslím, že nestačila, výsledky voleb do soudní rady to dokazují. A nestačila se i z toho důvodu, že pan Harabina ve velkém teda pracuje, rozbíjí platnou judikaturu, jde v mnohém proti, v protisměru, než konají jeho kolegové soudci. Zejména pokud jde o rozhodovací činnost i pokud jde o komunikaci s médii. Dokonce spolupracuje se soukromými médii a rozjíždí kampaň proti svým kolegům, nadává jim prostřednictvím těchto médií a dokonce agituje a snaží se kandidovat do budoucích prezidentských voleb. Přitom všechny kolem nazývá prostitutkami, juristutkami a politickými kdejakými přisluhovači. Přitom si myslím, že pokud někdo šíří nějakou politickou agendu, tak je to především on. Ale takže určitě to neprospívá slovenské justici a její popularitě.

redaktorka
--------------------
Vy už jste to zmínil, volby do soudní rady. Co říkáte na to nové složení? Ve velkém triumfovali kandidáti Sdružení soudců Slovenska. Jedním z členů soudní rady se stal bývalý státní tajemník pana Harabina Daniel Hudák. A naopak ani jeden z kandidátů za proreformní Sdružení za otevřenou justici neuspěli.

Peter PALUDA, soudce Najvyššího súdu SR
--------------------
Pan doktor Hudák je jedním z těch, který ve velkém napomáhal nejen hlasováním soudní rady za moje disciplinární stíhaní a za moje dočasné pozastavení výkonu funkce soudce. Jsou tam i další, například doktor Burik, který v tomto figuroval v soudní radě, když došlo k tomu hanebnému rozhodnutí, který teda vyhlásil v rozporu Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod Evropský soud pro lidská práva a jsou tam další lidé, o kterých se veřejně ví ve slovenské justici, že jsou to kamarádi a spolupracovníci, úzký spolupracovníci Štefana Harabiny. Takže si osobně myslím, že on ani kandidovat nemusel, protože tam má své výrazné zástupce a z toho důvodu mám obavu, jaké hodnoty bude slovenská justice uznávat. To, že Sdružení za otevřenou justici prohrálo, je fakt, ale z jakého důvodu prohrálo, proč byly volby takovýmto způsobem zorganizované a připravené a v čí prospěch a jak se bude teda slovenská justice vyvíjet, o tom mám obavy. A myslím si, že justice by neměla být bordel, neměla by být prostě nějakým orgánem nebo organizací, seskupením lidí, kteří by sloužili k tomu, abychom se vybavovali a kamarádíčkovali mezi sebou, ale abychom soudili, rozhodovali spravedlivě a čestně.


Stížnost pro porušení zákona v kauze Rath

28.5.2017 - ČT 24 (22:32 Týden v justici)

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Hned 4 dny bude Nejvyšší soud veřejně projednávat stížnost ministra spravedlnosti pro porušení zákona v případu bývalého hejtmana a poslance Davida Ratha. Senát Nejvyššího soudu by měl rozhodnout, jestli Vrchní soud v Praze postupoval správně, když v odvolacím řízení v Rathově kauze označil použité odposlechy za nezákonné a kvůli tomu původní rozsudek zrušil.

redaktorka
--------------------
Veřejná zasedání nejsou na Nejvyšším soudě úplně běžná. Navíc tu počítají s velkým zájmem médií i veřejnosti, proto bude tříčlenný senát výjimečně zasedat ve velkém jednacím sále. Ten ještě čekají poslední úpravy. Do první řady se musí vejít kompletní jedenáctka obviněných i s obhájci.

Petr TOMÍČEK, mluvčí Nejvyššího soudu
--------------------
Budeme muset nechávat tuhle řadu za nimi zase volnou, protože nechceme, aby veřejnost nahlížela přes ramena obhájců a obviněných do jejich spisů.

redaktorka
--------------------
Zbytek míst obsadí až šedesátka novinářů a dalších diváků. Po dobu jednání se uzavře i knihovna v zadní části sálu. Soudci budou mít po ruce celý spis případu, tedy vlastně za zády. Několik metrů šanonů přijde do řady na zem za soudcovská křesla. Hlídat je bude justiční stráž.

Petr TOMÍČEK, mluvčí Nejvyššího soudu
--------------------
Stížnost pro porušení zákona směřuje v neprospěch všech 11 obviněných. Pražský vrchní soud podle ministra Roberta Pelikána tím, že původní rozsudek zrušil kvůli použitým odposlechům, porušil zákon.

Kateřina PANCOVÁ, /záznam policejních odposlechů, Události 8. 1. 2014/
--------------------
Musí bejt spodek a musí bejt vršek. A mezitím se všichni musej mít jako dobře. Protože když se někdo nebude mít dobře a někdo bude spokojenější, tak to je nebezpečná hra.

redaktorka
--------------------
Právě o podobné konverzace tady běží. Podle vyšetřovatelů se na nich lidé kolem Ratha domlouvali na úplatcích. Podle vrchního soudu ale nebyly žádosti o odposlechy dostatečně odůvodněné, a proto se informace z nich nesmí použít. S tím ministr spravedlnosti nesouhlasí. Klíčové důkazy by podle něj šly jinak získat jen těžko.

Robert PELIKÁN, ministr spravedlnosti /ANO/ /natočeno pro Reportéři ČT/
--------------------
Popravdě ten vrchní soud to tam vlastně neříká. On, on je moudrý v tom, že nám říká, že tohle se nemělo použít, ale vlastně vůbec neříká, co jiného by se použilo.

redaktorka
--------------------
Kauza korupce ve Středočeském kraji se táhne od května 2012, kdy policisté tehdy ještě poslance a hejtmana Davida Ratha zadrželi se 7 miliony korun v krabici od vína. Tu měl dostat na návštěvě u Kateřiny Pancové a poslance Petra Kotta. Celkem bylo kauze úplatků a manipulace zakázek na opravu zámku v Buštěhradě obžalovaných 11 lidí. Rath strávil celkem 18 měsíců ve vazbě, v červenci 2015 ho středočeský krajský soud poslal nepravomocně na 8,5 roku za mříže. Vrchní soud loňským rozhodnutím případ vrátil prakticky na začátek.

Robert PELIKÁN, ministr spravedlnosti /ANO/ /natočeno pro Reportéři ČT/
--------------------
Já jsem přesvědčen, že jak ty žádosti, tak to rozhodnutí jsou v pořádku z pohledu zákona. A i v porovnání s nějakou běžnou praxí, tohle jsou spíše pečlivěji připravené dokumenty, podrobnější. A já za sebe musím říci, že jim nemám co vytknout.

redaktorka
--------------------
Veřejné zasedání na Nejvyšším soudě je zatím naplánované do 7. června. Teprve během jednání se ukáže, zda nebude nutné přidat ještě další termíny.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Hostem ve studiu je Zdeněk Kopečný z katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Dobrý večer.

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Dobrý večer.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Pane Kopečný, 4 veřejná jednání o jedné stížnosti pro porušení zákona. Zažil jste to už někdy?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Tak jako já osobně na vlastní kůži samozřejmě ne, nicméně jak i v médiích zaznělo, tak ta, ty veřejná zasedání, ne veřejná jednání, veřejná zasedání jsou ne běžná, ale stávají se u Nejvyššího soudu, když projednává stížnost pro porušení zákona. Nicméně ta délka je skutečně překvapující. Já si nedovedu představit, co tam ty 4 dny v podstatě budou dělat.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Je to kvůli rozsahu případu, kdy je tam několik obžalovaných? Nebo to může mít i jiné důvody?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Určitě to bude kvůli rozsahu nejenom počtu obžalovaných, ale i toho spisového materiálu. To je několik tisíc stran spisu. Takže pokud budou opravdu chtít v rámci toho projednávání to vzít tak nějak zgruntu, tak nebude, ten časový prostor možná nebude stačit těch čtyřech dnů.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Setkal jste se někdy s tím, že by odvolací soud označil odposlechy povolené soudem prvního stupně za nepoužitelné, protože jejich nasazení nebylo dostatečně odůvodněné? Stává se to běžně?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Tak není to zase úplná, úplná záležitost, která by byla na denním pořádku. Nicméně kolem těch odposlechů je dlouhodobě takový stín pochybností a záleží vždycky na obhajobě, jak se toho chopí, anebo i na, v tomhle případě to v podstatě i ten odvolací soud sám rozhodoval. Vždycky ty pochybnosti tam můžou být, protože to je poměrně subjektivní záležitost, naplnění těch podmínek, jestli to bylo opravdu nezbytně nutné. To odůvodnění, to může někomu připadat důvodné a někomu ne. Takže těch problémů tam může nastat celá řada.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Je řízení u soudu prvního stupně o povolení odposlechu čistě formální věc nebo soudci skutečně zjišťují, jestli některé důkazy nemůže policie zajistit jiným způsobem? A prosím, než mi odpovíte, tak se pojďme podívat, co o odůvodnění Vrchního soudu v Praze řekl ministr spravedlnosti Robert Pelikán pro pořad Reportéři ČT.

Robert PELIKÁN, ministr spravedlnosti /ANO/ /natočeno pro Reportéři ČT/
--------------------
Tam v nějakém místě, ale to snad nemohl myslet vážně, říká: Co třeba vysvětlení těch podezřelých osob, podání vysvětlení těmi podezřelými osobami. No, představa, že, že tedy policie přijde za hejtmanem a říká: Dobrý den, tak my se vás chceme zeptat, jestli čirou náhodou tedy nemanipulujete dotace a neberete za to úplatky? A tak co by asi řekl? Řekl že ne. A oni řekli: Aha, tak promiňte, tak, tak my zas půjdeme. No, my jsme po pravdě tohle bohužel dost dlouho zažívali, kdy policie tímto způsobem vyšetřovala podobná oznámení trestní. A asi víme všichni, jak to dopadalo a asi bychom nechtěli, aby to takhle bylo do budoucna.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Jak tedy soudy prvního stupně obvykle rozhodují o žádostech policie nebo státního zastupitelství o odposlechy? Opravdu zkoumají to, jestli policie nebo státní zástupci nemůžou ty důkazy zajistit jinak?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Tak ten návrh podává teda státní, státní zástupce, kde musí zdůvodnit, proč ten návrh považuje jako tedy za vhodný a proč by ty odposlechy měly být nařízeny. A soudy by v podstatě neměly přejímat čistě to odůvodnění toho státního zastupitelství a měly by přezkoumávat tu...

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Říkáte měly by. Dělají to?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Já tam s nima nesedím při té rozhodovací činnosti. Takže tohle nedokážu úplně posoudit. Nicméně z těch rozhodnutí, které jsou veřejně známé, anebo které i já ve svých případech jsem zažil, tak tam to většinou bývá spíše formální záležitost, skutečně, že je ta v podstatě přepsaný, ten návrh státního zástupce je přepsaný do toho odůvodnění toho odposlechu. Takže mělo by to tak být. A asi to bude záležet taky případ od případu, jo. Nemyslím, že se to dá říct paušálně tohle to.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová v reakci na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze napsala, cituji z tiskové zprávy: To rozhodnutí významně vybočilo z principů základní předvídatelnosti aplikace práva a soudních rozhodnutí a bylo příliš formalistické. Souhlasíte s tím, nebo dáváte za pravdu Vrchnímu soudu v Praze, který řekl, že to byla čistě formální věc a že ten soudce z Ústí prostě sepsal to, opsal to, co vlastně dostal v tom návrhu?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
No, takhle to bylo samozřejmě prezentováno, že skutečně tedy ten soudce opsal, zkopíroval ten návrh státní zástupce. Jestli souhlasím s paní vrchní státní zástupkyní, ono to má dva pohledy. Tady jsou argumenty pro a proti. Já myslím, že je podstatné tu diskusi vést a ty argumenty nějakým způsobem se snažit vyvrátit nebo potvrdit, že úplně není jednoduché říct takhle jako z plezíru, jestli je to správné, nebo ne. Co se týče toho, toho odůvodnění, že to je formalistické, tak ten postup, pokud bychom teda skutečně šli čistě, překopírovali to odůvodnění, tak to formalistické je a skutečně to není výstupem takovým, jaký byste očekávala v těchhle případech. Nicméně spoustu soudů ve spoustě případů to takhle dělá. A teď je otázka, proč zrovna tady se tomu věnuje taková pozornost a proč v tomhle případě došlo tedy k tomuhle rozhodnutí, které někdo označuje za překvapivé.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
A vás nepřekvapilo?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Překvapilo, přiznám se, překvapilo mě. Co se týče toho finálního rozhodnutí, tedy že se, že se to zruší, s tím jsem tak nějak počítal. Spíš mě překvapilo to zdůvodnění, tedy že tím důvodem je nebo ještě to zrušení a to zdůvodnění ani ne, ale ten finální závěr, že ty odposlechy budou jako nezákonný důkaz zcela nepoužitelné pro další řízení. To je poměrně asi šokující pro většinu veřejnosti.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Předseda odvolacího senátu v odůvodnění svého rozhodnutí použil výraz plody otráveného stromu. O tom mluvil i ministr Pelikán. Pojďme si ho poslechnout.

Robert PELIKÁN, ministr spravedlnosti /ANO/ /natočeno pro Reportéři ČT/
--------------------
Je to nóvum, je to novinka v našem trestním právu, nepoužívá se to nebo nepoužívalo se to. Já bych to v obecné rovině nevylučoval, pokud by se s tím dobře pracovalo. Ale tady se s tím pracuje strašlivě. To znamená, to je něco, co by mělo být, a takhle to třeba je v Německu, jakýmsi výjimečným nástrojem bránícím v případech čirého zneužití moci nějakým třeba policejním třeba orgánem. Příklad typický, použije se mučení.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Tak a teď mi vysvětlete tu metaforu otrávené plody. Co to bude přesně znamenat v kauze Davida Ratha? Znamená to, že už ty důkazy, které přišly po těch odposleších, nebudou moct soudy použít?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Tak ono otázka je, jak myslíte, přišly po odposleších. To není o tom, kdy přišly, ale...

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Na základě, díky tomu, těm odposlechům, že vlastně policie zjistila nebo mohla dál pokračovat ve vyšetřování.

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Ano, ano, přesně tak. Pokud to, ta doktrína, která pochází z anglo-saského nebo anglo-amerického právního systému, říká, tam je to opravdu dohnané tedy až do toho z našeho pohledu ad absurda, že v podstatě v momentě, kdy nějaké důkazy byly získány způsobem, který je nezákonný, tedy ten otrávený strom, tak i ty otrávené plody, ty další důkazy jsou tedy otrávené, tudíž nepoužitelné. To by...

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Vyléčit je nejde?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Vyléčit je nejde. No, šlo by o to, jestli ten, jestli ta nepřípustnost nebo ta nezákonnost toho důkazu je absolutní nebo relativní. Ale to bysme zabíhali asi do detailů. My spíš když se bavíme o tom konkrétním v téhle kauze, tak mohlo by to znamenat, kdybychom šli striktně touhle doktrínou, že pokud se z odposlechů dozvěděli, že se budou předávat peníze v krabicích od vína nebo prostě předávat těch 7 milionů korun, tak pokud se to dozvěděli z odposlechů, tak i to, že ho zadrželi s těmi penězmi, by mohlo být to, ten otrávený plod a nepoužitelný důkaz. Ale to si skutečně nemyslím.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Umíte si to představit?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Já za sebe ne a popravdě, byl by to opravdu jakoby přelomový názor, přelomový jakoby postup soudu a nechtěl bych se toho asi dočkat.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Jaké rozhodnutí Nejvyššího soudu očekáváte?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Tak k tomu je potřeba říct, že asi je to samozřejmě těžko předvídat, jako to, to bez debat. Nicméně pokud by chtěli tu stížnost pro porušení zákona zamítnout, tak k tomu měli zamítnutí v rámci neveřejného zasedání, jo. To mohlo proběhnout, neveřejně vydat rozhodnutí. Pokud již nařídili veřejné zasedání, dokonce na 4 dny, navíc s tím týdenním odstupem tam, tak se dá předpokládat, že 3 dny se bude něco projednávat nebo něco, ta kauza, a ten poslední den bychom se mohli dočkat rozhodnutí. No, a vzhledem k tomu, že tedy v podstatě veřejné zasedání nařízené je v tomto rozsahu, tuším, že tam bude tedy rozhodnuto ne, že se zamítá ta stížnost o porušení zákona, ale tedy v meritu věci, jestli byl, nebo nebyl porušen zákon.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Tak a v tomhle případě ministr spravedlnosti podal stížnost pro porušení zákona v neprospěch obžalovaných, což znamená v praxi, že se nemůže změnit to rozhodnutí, že to rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zůstane v platnosti. Co to tedy znamená pro Davida Ratha?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Dobře. V podstatě ta, tahle ta situace nazývá, že ten Nejvyšší soud rozhodne takzvaným akademickým výrokem, který nemá vliv na ten případ, ale v podstatě je to do budoucna jakési vodítko výkladové pro další případy v podstatě judikatura, vytváření judikatury. Pro to to má význam. Pro Davida Ratha, tedy pro to jeho rozhodnutí, kterým bylo zrušeno to, ten rozsudek soudu prvního stupně, to nebude mít vliv žádný. Nicméně může nastat, řekl bych, zajímavá situace, kdy ten soudce Pacovský, který bude v prvním stupni tedy znovu tu věc projednávat, bude jednak vázán rozhodnutím vrchního soudu, který mu řekl: Rušíme ti to, protože jsou ty odposlechy nezákonné a nemůžeš je dál použít. A zároveň tady bude existovat rozhodnutí Nejvyššího soudu, které bude říkat, že vrchní soud tímhle tím pokynem porušil zákon. A teďka ten soud prvního stupně bude poměrně v těžké pozici, protože bude mít vlastně dva soudy, kterou jsou instančně nad tím a každý říká něco jiného. Takže ten význam, který by to mohlo mít, je ten, že pokud soudce bude nějakým způsobem dál s těmi důkazy pracovat, tak ví, že to zastání případně v budoucnu dál od toho Nejvyššího soudu může očekávat.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
A pokud by soud konstatoval, že v tomhle případě byl porušen zákon, hrozí soudcům odvolacího senátu nějaký postih? Nebo to všechno spadá do té soudcovské nezávislosti, a i když soudci poruší zákon, tak to prostě s tím se nedá nic dělat?

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Tak samozřejmě musíme rozlišovat nějaké úmyslné porušení zákona, na hraně nějaké trestné činnosti. Tak samozřejmě potom je kárná odpovědnost na místě. V tomhle případě si nemyslím, že by tahle ta názorová záležitost, kdy se mezi sebou budou teda nějakým způsobem tady přepinkávat ty názory, že by to vedlo až k nějakému kárnému postihu ve vztahu k tomu, k těm soudcům.

Světlana WITOWSKÁ, moderátorka
--------------------
Říká Zdeněk Kopečný. Děkuju za to, že jste přišel do Týdne v justici. Hezký večer.

Zdeněk KOPEČNÝ, katedra trestního práva, PrF UPOL
--------------------
Děkuji za pozvání, hezký večer i vám.


Hostem Jaroslav Bureš, předseda Vrchního soudu v Praze

28.5.2017 - Frekvence 1 (17:00 Press klub)

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Na Frekvenci 1 právě teď začíná Press klub a naším dnešním hostem je pan Jaroslav Bureš, předseda Vrchního soudu v Praze. Dobrý den, pane Bureši.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Dobrý den.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Tak, Vrchní soud, abychom to vysvětlili, to je taková ta instance, kde končí nebo znovu začínají takové ty velké kauzy, neboli to, co od krajského soudu se odvolá, odvolává k vám. Je to tak, laicky řečeno, správně?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
No, je to téměř přesně. Vrchní soud je ...

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Já bych snad mohl soudit.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano. Je vysoce specializovanou odvolací instancí v těch věcech, které začínají u krajských soudů v prvním stupni, a to jsou, obecně vzato, společensky, právně a skutkově ty nejsložitější věci.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
To znamená, že takové ty slavné velké kauzy, řeknu třeba kupříkladu doktora Ratha, tak to se odvolává k vám, protože to soudí krajský soud.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano. Ano.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Tak, a po..., tímto možná poj´dme začít, protože jak to tak pozoruju, promiňte, mnozí občané mají pocit, že ty kauzy týkající se, řekněme, prominentů, to je Dalík, to je Rath, Nečasová, Nagyová, já nevím, kdo všechno, že nakonec končí ti lidi nepotrestáni. Jaký je váš názor, pane předsedo?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Tak, zejména bych řekl, že ještě neskončily. Ono ...

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Některé.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Některé. Ono to tak vypadá, protože jsou mediálně sledované a je k nim upřena v tom veřejném prostoru pozornost. Ve srovnání s nějakými statistickými průměry to tak ale není. Nezaznamenal jsem jaksi jediný případ, kde bych mohl říct, že s těmi lidmi bylo u nás nebo u soudu prvního stupně zacházeno jinak, protože jsou, jak vy říkáte, prominenty. Každý obviněný nebo obžalovaný má stejná práva v tom řízení a soud by se měl ke každému chovat stejně. Možná je negativně vnímá, to chápu, ta délka řízení, nebývá také příliš odlišná od té průměrné, což bývá dáno složitostí těch věcí.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Hm. Pane předsedo Bureši, když je, jak vy říkáte, mediálně sledovaná kauza, popravdě to tomu obviněnému nebo odsouzenému už v té chvíli, byť nepravomocně, pomůže nebo uškodí?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Já bych řek, uškodí spíše.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Jo?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Měl jsem nedávno takové setkání s novináři v budově Vrchního soudu, které jsem pozval proto, abych se jich zeptal, jak bychom mohli vylepšit komunikaci, zejména jak by se mohli více a včas dozvědět o těch řízeních, která média zajímají. Tam jsme se shodli na tom, že probíhá řada významnějších řízení, která nejsou zajímavá prostě proto, že ty osoby se nepohybují ve veřejném prostoru. Ale proč jsem řekl, že škodí? Protože třebaže soudce nesmí vnímat mediální tlak na své rozhodování, tak jsem přesvědčen, že leckdo ho přesto vnímá. Jestliže se ohledně určité osoby vytvoří mediálně a dlouhodobě a pravidelně příběh, který je jednoznačný z hlediska vnímání veřejnosti, například je to lump, musí být odsouzen, pak se tu, pak je tu nějaká informace, která visí v tom veřejném prostoru a soudce ji vnímá. Říkám novinářům, nebo žádám je spíš, prosím, buďte zdrženliví, nesete jistou míru odpovědnosti za to, aby se nevytvořil nějaký hrubý nepoměr mezi tím očekávaným a výsledek, který by lidé pak vnímali tak, no, tak zase to dopadlo jinak, než to mělo dopadnout. Proč se tak asi stalo? Já bych řekl, že přemíra detailních informací v tom veřejném mediálním prostoru o projednávané věci škodí. Jsou státy, které ani neumožňují, typicky Spojené státy americké, nějaké detailní přenosy z jednací síně během věci, než se skončí. Takže proto jsem řekl, že spíše škodí.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Hm. No, a ještě prosím taková věc, která asi bude citlivá pro vás, ale je citlivá pro nás všechny, protože my občané, kteří sledujeme ty věci v médiích, tak můžeme mít třeba na chvíli pocit, že některé, byť třeba procesní chyby, na kterých se potom takzvaně celá ta kauza sveze, nebo spadne, tak že by teoreticky mohou být šlendriánem nebo nějakou nedokonalostí, lidskou chybou způsobeny. Ale lze se spolehnout, pane předsedo Vrchního soudu, na to, že to někdo neudělá schválně? Mám napříkla..., na, na mysli třeba soudce?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
To se lze spolehnout 100%. Soudci nedělají procesní chyby správně, bavíme-li se o soudcích prvního stupně i o soudcích soudu odvolacího. Jsou to lidské bytosti a chybují, a takového soudce neznám. Někdy může názor na to, že ten postup byl procesně chybný, vyplývat z jiného právního posouzení věci. Jak v trestním řízení, tak v civilním, máme určitou pojistku, a to je zásada, že procesní chyba má vliv na výsledek toho řízení jen tehdy, jestliže mohla ovlivnit věcnou správnost toho rozhodnutí. Což je něco jiného třeba v civilním řízení, dám příklad, mnozí lidé vnímají výsledek určitého konkrétního civilního sporu úkorně, protože dopadl v rozporu s obecnou představou spravedlnosti. Například proto, že máme určitou zásadu, které se říká koncentrace řízení a která zakazuje soudci přihlížet k tomu, co bylo uplatněno pozdě. Čili ukládá mu povinnost být slepý a hluchý k informacím, které byly v rozporu se zákonem uplatněny pozdě. Ale oni mohou mít zásadní vliv pro to rozhodnutí, a pak najednou se stane, že soudce rozhodne na základě neúplných skutečností a lidé si říkají, jak to mohlo takhle dopadnout? No, dopadnout to tak mohlo proto, že ten účastník něco zanedbal a zapomněl určité skutečnosti, které svědčí v jeho prospěch, uplatnit včas. Za chybu se v tomhle případě platí.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Rozumím tomu. Ale je tady jedno ale, které byste nám třeba mohl vysvětlit vy z pozice tedy vaší, předsedy Vrchního soudu v Praze. Když se stane, že třeba jsou neoprávněně získané odposlechy, a to je teď odposlechy alfa omega, mám pocit, každého trestního řízení, jako by nic jiného nebylo. Tak to musí být pro soudce asi velmi těžké na jedné straně, nevnímat, nebo jako by ty odposlechy nebyly, ale co se vlastně v tu chvíli dá dělat, kdyby z těch odposlechů bylo jasné, že byla spáchaná trestná činnost, ale oni byly získané nějak? V tu chvíli musí být zase sluchý..., hluchý a slepý?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano, jestliže jde o důkaz obecně vzato získaný nezákonným způsobem, tak k němu nelže..., nelze přihlížet, přesně řečeno nelze mít tím důkazem za prokázány skutečnosti, které z něj vyplývají. To neznamená, že ty skutečnosti, rozhodné skutečnosti o vině typicky, nelze mít za prokázané z jiných důkazů. Ale jestliže ten, jak vy říkáte, odposlech byl nařízen nezákonně, což je věc posouzení soudu, pak k tomu důkazu nelze přihlížet, stejně jako nelze přihlížet k jinému důkazu v jiném soudním řízení, třeba i v civilním, byl-li proveden nezákonně.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Mimochodem, pane doktore Bureši, řekněte, jak to, co vy si myslíte soukromě, já vím, že to je těžké na tato otázka, soukromě, ten dodatek, na předsedu Vrchního soudu, ale o tom, o té záležitosti odposlechů? Protože o tom se říkají celé legendy. Já nevím, co je pravda. Nemáte pocit, že to je, ten institut odposlechů je nadužíván v naší zemi?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Mám ten pocit, že je nadužíván.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
No jo, ale soudci ho povolují.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Soudci je povolují. To je, je to strašně složité téma. Uznávám, že jsou druhy trestné činnosti, kde lze těžko a obtížně hledat jiné důkazy, kterými by se ta vina dala prokázat.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Nebo nepovolit odposlech třeba.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Nebo nepovolit odposlech.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
A můžete být konkrétní? Nebo příklad třeba, jeden, dva? To je korupce třeba?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Myslíte, no, tam kde to jednání proběhne mezi dvěmi a žádný, není nic, co by obsah toho jednání mohlo jinak doložit. Takže svět je složitý, komplikovaný, státní zástupci a policisté říkají, my bychom ani bez těchto možností nebyli schopni tu trestnou činnost prokázat, tomu já rozumím, ale přece jenom jde o zásah do ústavou chráněných práv toho občana, takže musí být s nimi zacházeno velmi uvážlivě. Ale máte pravdu, je to věc soudů a soudců. Je to věc třeba do vlastních řad. O tom, zda budou ty poslechy nadužívány, nerozhoduje policie nebo státní zástupce, ale soud. Soud je tím garantem, který chrání ústavou zaručená práva účastníků, že ho nepovolí tam, kde k tomu nejsou zákonné důvody.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Ještě k těm odposlechům, pane předsedo, jednu věc. Vy asi jako předseda Vrchního soudu nerozhodujete o těch, to nechodí k vám na stůl pravděpodobně?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Mně na stůl ne, protože já mám agendu insolvenčních řízení. Já jsem civilní soudce.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Jasně. Jasně. Takže proto to říkám. To budou kolegové. Ale někdy v minulosti, rozhodoval jste o tomto?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
O tomto jsem nerozhodoval. Jednal jsem jako předseda soudu o tom, do jaké míry by byly, by byla role Vrchního soudu použitelná v té kontrole odposlechů, protože to asi veřejnost příliš neví, my máme specielní agendu, že jenom Vrchní soud v Praze kontroluje nasazení zpravodajské techniky vojenskou obrannou služb..., Vojenským obranným zpravodajstvím a Bezpečnostní a informační službou. Říkám to s hrdostí, protože mohu doložit, že nikdy, nikdy v historii těchto agend u Vrchního soudu v Praze nedošlo k žádnému úniku. Nikdy neměl nikdo příležitost psát, jaký je obsah zpráv získaných nasazením té operativní techniky Bezpečnostní informační služby a Vojenské...

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
To je dobrá zpráva. Dobrá.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
No, to je dobrá zpráva. Tím chci říct, že to lze zajistit. A nabízel jsem i v minulosti, využijte tu kapacitu Vrchního soudu a tu dobrou zkušenost s ním k tomu, že třeba z té, z té zpravodajské techniky obecně používané něco vytáhnete, co je mimořádně důležité a významné. Protože otázkou je, z mého pohledu, jestli je dobré, aby každý okresní soud mohl rozhodovat o takzvaných odposleších. To je otázka. Ale to není nic definitivně vyřešeného.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Pane předsedo Bureši, ještě poslední otázka k těm odposlechům, protože to se může dotknout každého. Promiňte, dvě otázky. Zaprvé jsem teď slyšel od jednoho bývalého policisty nedávno, že policisté s tím umí různě čachrovat. Že si najdou jakýsi spis, závažnou trestnou činnost, a tam dají několik čísel k odposlechu. A mezi to, mezi třeba 10, 12 čísel vrazí některé, na který, na kterých jim záleží. Kontroluje se toto? Děje se to?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Mělo by se to kontrolovat, avšak stalo se to. Vzpomínám si na případ, že takto se dostal do seznamu těch telefonních čísel předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Ano.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Naprosto neuvěřitelným nezákonným způsobem. A já nemohu mluvit o tom, co konkrétně nevím. Tedy že já osobně takové poznatky neznám. Ale stalo se to, v tom prostoru se to stalo a když se to stalo jednou, může se to stát podruhé. Jak říkám, tehdy v tom případě bylo právě využito té skutečnosti, že tam byla obrovské množství čísel, ten soudce pod nějakým časovým tlakem to nestihnul náležitě posoudit, což není omluva, spíš výmluva, a prostě to povolil na základě žádosti. Tady bych upozornil na to, že ten poslední trend, který razí Nejvyšší soud, který zpětně kontroluje, zda bylo oprávněně povoleno nasazení těch odposlechů, tak říká, ty odposlechy lze povolit, když je tu podezření z konkrétní do..., doložitelné trestné činnosti. Ale nelze je používat tak, že napřed zjistím, jestli se náhodou něco nestalo, a pak tu informaci použiju jinak. A to je, to je, řekněme, obecně evropský přístup k tomu, kdy tyto mimořádné prostředky lze používat.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
No, ale před časem, před, není to tak dlouho, několik měsíců nebo let, jsme v, slyšeli v médiích velké debaty o tom, jak je tady jakási nová úprava. A ve chvíli, kdy kohokoli z nás odposlouchávají, tak nám to posléze musí dát nějak na vědomost. Ale i o tomto jsem slyšel z poměrně dobrého zdroje, že to umí policisté a možná i státní zástupci, já nevím, třeba i soudci, obcházet.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
U soudců to vylučuji.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Dobře, tak ...

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Jak je to u policie, to nevím, ale nemám takové poznatky, abych mohl vám tady říci, je to tak, anebo není to tak.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Jak to má být, pane předsedo?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Jak to má být, je jasné.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Budou-li vás odposlouchávat, tak co?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Tak mám mít právo poté, co byl ten odposlech ukončen a jsou-li splněny zákonné podmínky, požádat Nejvyšší soud, aby to prověřil, což se děje. A těch rozhodnutí, kdy řekne, že odposlech byl nařízen nezákonně, říkám to částečně lidově, není málo. Není jich málo.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Nezákonně, ale oni jsou prý povinni informovat o, každého, koho odposlouchávají.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano. Po ukončení, no, jsou tam ještě nějaké podmínky, ty já vám z hlavy přesně neřeknu, ale těch rozhodnutí je řada. A je dobré je číst, protože tam hledáme především odpovědi na otázku, kdy ten odposlech byl nezákonný. Mimochodem to neřekl Vrchní soud v Praze. Ten jenom opsal nebo použil argumentaci Nejvyššího soudu, obecnou, že tam, kde ten soud jenom převezme, aniž by ji zhodnotil, argumentaci státního zástupce, tak nejsou splněny podmínky zákona pro nařízení toho odposlechu.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Co mám udělat jako občan, který mám podezření, že mně někdo odposlouchával telefon, kam se mám obrátit?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
No, tak na policii, aby to prověřila. Je, protože jestliže je to jaksi mimo povolení soudu, tak je to nezákonný čin v každém případě. Odposlouchávat vás může leckdo. S lecjakými prostředky technickými.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Soukromé firmy, ano.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Ale já se ptám na ten oficiální odposlech.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
No, tak tam by se mělo dokázat, jestli byl pov..., jestli proběhl, jestli byl povolen soudem, a poté, co byl ukončen, byste měl mít možnost za splnění těch zákonných podmínek požádat Nejvyšší soud.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
To mně řeknou automaticky, že jsem byl odposloucháván, anebo si musím požádat o tu informaci?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Oni by vám to měli říct. Jsou povinni vám to říct po ukončení odposlechu.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Posloucháte Frekvenci 1 a Press klub a naším dnešním hostem je předseda Vrchního soudu v Praze pan Jaroslav Bureš. Frekvence 1, Press klub a náš dnešní host Jaroslav Bureš, předseda Vrchního soudu v Praze. Také bývalý kandidát na prezidenta, a to je teď, pane Bureši, znovu aktuální. Když teď vidíte ty prezidentské kandidáty, jak moc vás dráždí ta myšlenka, že byste to znovu zkusil?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Vůbec.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Vůbec?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
V žádném případě. Ne, já jsem se vrátil kajícně a myslím, že docela rychle, zpět do justice.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Proč kajícně?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
No, protože jsem ne..., já, to byl takový výlet mimo justici na 4 roky, tehdy, když mi pan předseda Motejl nabídnul, ministr, jestli bych nešel místo něj ministrovat, ono se to tak sešlo.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
To bylo za Zemanovy vlády, mám pocit.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano, za Zemanovy vlády. Já jsem, a původně můj záměr byl, ukončím tu krátkou misi a vrátím se na Vrchní soud. Tehdy jsem byl také v pozici na Vrchním soudu. A pak nějak jsem mi zalíbilo, abych to tak řekl, vést legislativní radu vlády, protože to pro mě dávalo nebo nabízelo mi to velikou možnost skutečně se naučit evropské právo v době vstupu České republiky do Evropské unie. Což si myslím, že se mi povedlo a neskromně si myslím, že patřím mezi těch několik soudců, kteří o něm leccos vědí, a nevěděl bych to. Takže ten pobyt jsem si prodloužil a ta prezidentská kandidatura bylo něco, o čem, čemu bych nikdy neuvěřil, že, že se mě to může týkat. Prostě to proběhlo, ale nechci se k tomu vůbec vracet. Nelituji toho. Mimo jiné ...

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Tuším, že to bylo v roce 2003. Jestli se nemýlím.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
2003, březen, únor.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Ano. A vám ani neříkají třeba blízcí lidé nebo kamarádi, přátelé, kolegové, prosím tě, Jarku, zkus to?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ne. Ne, řekl mi to, to je pozoruhodné, byl jsem tuhle na obědě se syny a vycházel jsem z restaurace a šel tam mladý tatínek s dítětem a řekl, teď nevím, jak se to dítě jmenovalo křestním jménem, tak řekneme třeba Pepíčku, Pepíčku, tady vystupuje z auta budoucí pan prezident možná. A já jsem říkal, to určitě ne. A on říkal, a jak to můžete říct? Já jsem říkal, no, protože vůbec o ničem takovém neuvažuji. Tak jsme se dali do řeči a překvapilo mě, že mě vůbec poznal.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Rozumím. Vy jste byl kandidátem za sociální demokracii.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Pokud tedy si dobře vzpomínám. Sledujete teď to, co se děje v té straně? Máte pocit, pane Bureši, vy jste přeci jenom byl za Miloše Zemana členem vlády, že sledujeme až neférově pomalý pád sociální demokracie?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Já to nejsem schopen posoudit. Politice se tedy věnuji opravdu zcela minimálně. Jsem jako každý občan to do jisté míry pozoruji, a nevím. Nevím. Určitě se jí teď nedaří, bych tak řekl, z toho, co vidím. A nemám jiné informace než vy, které jsou veřejně dostupné. Tak si myslím, že se jí již dařilo sociální demokracii lépe.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Jako ministr Zemanovy vlády, jak hodnotíte Miloše Zemana coby prezidentem? Do které patříte skupiny?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Já ho respektuji, a to zejména proto, že Miloše Zemana znám i v jiných rolích, než v jakých je vidět jako prezident. Jako jemného, velice vzdělaného, kulturního člověka, s kterým jsem seděl nad ránem na zahradě, poslouchal Sentimental Journey, který si nechal hrát asi pětkrát dokola, a takže můj názor je založen na řadě jiných zkušeností a znalostí Miloše Zemana, než jsou veřejně dostupné.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
A teď v této chvíli, kdy Miloš Zeman úřaduje, má za sebou už tedy několik let v pozici prezidenta, je to jiný Miloš Zeman, než byl Miloš Zeman předseda vlády, v které vy jste seděl?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Tak jistě, že je. Už proto, že stárne. Stárneme všichni. Ale ten základ tam pořád zůstává.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Tedy to, co jste o něm říkal před tím.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
A jsou některé věci, které, kterými vás, řekněme jemně, zvedl nebo nadzvedl ze židličky?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Tak samozřejmě. Já neříkám, že všechno pan prezident dělá dobře. Ale respektuji ho a nemyslím si, že by bylo momentálně dobré, aby tam seděl na Hradě někdo jiný.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
No, a z těch kandidátů, které už známe, je tam pan Drahoš, je tam pan Horáček a potom řada bezejmenných, tak řekněte, vidíte tam důstojného konkurenta Miloše Zemana?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Pan Drahoš určitě, toho znám i osobně z řady jednání, kdy jsem měl za úkol starat se o, o vědu nebo pomáhat vědě. Je to velmi slušný, vzdělaný, inteligentní člověk s, s velkou minulostí, myslím odbornou, a to je velmi důstojný kandidát, si myslím. Ale jeho handicap patrně, jak čtu i ty reakce v médiích, je, že ho skutečně, že ho zná velmi úzká skupina voličů, abych tak řekl.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Hm. Když jsme u Miloše Zemana, on před pár dny prohlásil, že zvažuje prezidentskou milost pro Jiřího Kajínka. Mnozí lidé to vítají, já čtu, co o tom píší média, mnohdy i diskuse na internetových serverech. Myslíte si, že je dobré, pane předsedo Vrchního soudu, aby tato kauza skončila tímto způsobem? Že dostane Kajínek prezidentskou milost? Nebo když už je v tom tolik podivností, aby se opravdu někdo zasadil o to, aby ta kauza byla otevřena? A nemohl to být jakýsi vzkaz od Miloše Zemana vám, lidem do justice?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Určitě bych dal jako soudce přednost tomu, aby, má-li být otevřena, byla otevřena regulérním způsobem, to znamená cestou obnovy řízení. Ta už podle mého názoru několikrát, to řízení proběhlo, neúspěšně pro pana Kajínka. Já se musím trochu rozdvojit. Jelikož jsem v jedné etapě té kauzy byl ministrem a podával jsem tam nějakou stížnost, tehdy jsem měl, a ty mě nikdy neopustily, pamatuji si na rozhovor s panem Klímou, redaktorem, který byl člověkem, který mně těch pochybností přinesl nejvíc, protože on se tedy až nebývale do toho vložil a zjišťoval skutečnosti jinými prostředky, než mohou orgány činné v trestním řízení, a já jsem ty pochybnosti měl, tehdy jako ministr. Jako soudce si je ovšem musím nechat pro sebe, protože to nerozhoduji. A když bych chtěl si dělat nějaký názor, tak musím otevřít ten trestní spis a vycházet z toho, co je v něm. Čili když to shrnu, ano, nechť se ta věc posoudí, jsou-li pro to ještě možnosti, ale celou obvyklou, to jest obnovou řízení.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Víte, já jsem to sledoval, toho vašeho kolegu soudce, myslím, že se jmenuje Bouček, mám pocit, ten pán v Plzni, ten soudce.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
To bohužel si teď nevybavuji.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
To, to je ale jedno. Já si taky nejsem úplně jistý, který měl povolit a za..., nebo zamítnout Kajínkovu obnovu několikrát. A už skrze televizní obrazovku z toho byla cítit taková arogance a takový zvláštní přístup, a to ještě poté, co se navenek dostaly ty nahrávky jakési toho soudce, tak jak se vyjadřoval mimo jednací síň. No, ptám se, nejsem advokát Kajínka a nejsem z těch, kteří by mu na 100 % věřili, určitě to je člověk s výraznou kriminální minulostí. Jak je možné, že takovýto soudce ještě soudí?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
To nej..., zaprvé jsem tu reakci neviděl, většina soudců se právě toho do jisté míry obává, a tak je zdrženlivá a nechce mimo rámec písemného odůvodnění rozhodnutí vystupovat, obhajovat a odpovídat na nějaké otázky, proč tak nějak rozhodli. Určitě by neměl nikdy být, nemělo by být vidět nebo, nebo bezprostřední dojem z toho vystoupení soudce, že je zaujatý. Protože to pak vyvolává pochybnosti, jestli rozhodl v té věci nepodjatě. Jestli nemá nějaké důvody, proč ignoruje důkazy a tak dále. Ale to je soudce soudu prvního stupně. A jeho rozhodnutí samozřejmě, podá-li si ta osoba obžalovaného, nebo jestli mluvíme o panu Kajínkovi, tak odsouzeného odvolání, tak to posoudí náš senát Vrchního soudu v Praze.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
To znamená, že jaký by byl průběh? On to ...

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Jako v každé jiné věci. Patrně zamítnul návrh na obnovu řízení. O tom mluvíte.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
A pak to jde k vám?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
A když se odvolá pan Kajínek, my to posoudíme. Náš senát o tom rozhodne.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Ještě taková věc, která na první pohled, pane předsedo, může vypadat obecně, ale moc obecná není. Já to za chvíli vysvětlím. Je důležité ve vaší branži, jak se takový soudce chová i třeba mimo, mimo to, ten jednací proces samotný u soudu?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Určitě je to důležité, jak se soudce chová. Myslíte obecně v občanském životě?

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Ptám se zatím obecně.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Samozřejmě. Všude si nese s sebou do značné míry ten soudcovský talár. Ví se to, že je soudce, zejména když někdo bydlí jako já na vesnici, tak tam to ví každý občan té vesnice a každý moje chování, ať tam dělám, co dělám, posuzuje i podle toho, že jsem soudcem Vrchního soudu v Praze.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Víte, já se totiž kolikrát divím. Já zrovna teď točím jakousi reportáž o jisté soudkyni a dostal jsem jako novinář do rukou materiály, kdy ona v, v té jednací místnosti, byť o přestávce, hovoří a vyjadřuje se k těm lidem, které soudí. A musím vám říct, že mně z toho bylo velmi těžko. Slova, která já neopakuji ani v restauraci nad ránem. A bohužel to výrazivo a vůbec ten, to všechno, já si jenom říkám, co si o tom mám myslet, že tu a tam i ve vaší branži asi se najde jedinec, který prostě selže. Souhlasíte?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
No, určitě. Já nevím, kdy ten rozhovor měl proběhnout, jestli to bylo v poradě senátu, anebo mezi jednáními.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Mezi jednáními o přestávce.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Mezi. No, tak nemám na to jiný názor, než vy. Je to špatně.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Ale kdybyste slyšel ta slova, co ta dáma tam říká, ta soudkyně.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Já bych řekl, že procento chybujících soudců je asi tak stejné jako procento chybujících lékařů, učitelů a jiných osob s určitým vzděláním. Chybovati jest lidské, ale v té justici je to mimořádně citlivé.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Zrovna před pár dny jsem četl, pane Bureši, jakýsi komentář, kde bylo, a teď to budu parafrázovat, že každý v každé profesi má nárok na chybu, jenom soudce Vrchního soudu ne. Souhlasíte s tím? Částečně?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Každý má nárok na chybu, i soudce Vrchního soudu. A tu chybu lze spravit. Jsou tu opravné prostředky, je tu dovolání, v určitých případech je tu stížnost pro porušení zákona. Lidé nejsou neomylní. Ale když se podívám na statistiky, jak často naše rozhodnutí uspějí, když jsou přezkoumávána Nejvyšším soudem, a jak ne, tak myslím, že máme statistiku velmi dobrou.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Tak, ještě na samý závěr, pane předsedo Bureši, já jsem slyšel, a nevím, jestli je to pravda, že vy jste bubeník.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
No, bubeník, to je silný výraz. Kdysi zamlada jsem se snažil, odradila mě poměrně náročná teoretická příprava. Ale teď jsem se rozhodl, že na stará kolena zase začnu. Takže cvičím, jak můžu. Hraju, mám pana profesora, který mě učí. A občas si zahraju.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
A vy máte celou bicí soupravu?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Dvě dokonce.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Tak jak to vidíme u velkých rockových kapel?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano, no, tak rockovou ne, já hraju spíš, já jsem milovník Beatles, takže když je to možné, především hraju Beatles.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Jasně.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
To je moje, řekněme, specialita. Dokonce, řekl bych, naše nejlepší revivalová kapela Beatles Revival z Kladna, oni jsou tak velkorysí, že mi umožní, abych si s nimi občas zahrál.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
A kterou tak píseň si nejraději střelíte na bicí?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Nejraději si střelím Hard Day's Night, ale i třeba She Loves You nebo řadu dalších. Trénuju pro ...

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Nebo Help?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Help, jo, taky, ten je docela těžký, ale trénuju pořád. Snažím se.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
No, a pak taková nespravedlnost v těch písních Beatles, jedna z těch nejhezčích, Imagine, tak tam nejsou bicí vůbec.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Tam si moc neškrtnu, no.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
To je, co?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
To nejsou vůbec a já si k tomu přesto jemně hraju na pupek činelů.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Jo takhle. Tak si jen tak ...

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
To je na ride, ne na crash, to by nešlo. Jemně a trošičku na ráfek rytmičáků.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
No, mně se líbí ty odborné výrazy. Já na závěr položím zásadní otázku. Jak říkáte hovorově bicí soupravě?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Bicí. Nesnáším výraz ma..., když moje manželka říká, zase jdeš mlátit do bubnů? Tak já říkám, jdu hrát na bicí soupravu. Což řekne každý slušný bubeník. A musí odmítnout představu, že jenom tříská do bubnů. Protože to je skutečně hra. A řekl bych, protože jsem zkoušel i klávesové nástroje a dechové, že je těžší než která jiná, každým údem hrajete něco jiného.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
To je pravda. Já jsem ale slyšel, že hudebníci a muzikanti říkají mezi sebou bicí soupravě škopky.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Taky se to říká, a řek bych spíš na Moravě.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Na Moravě.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Na Moravě, no. Já to neužívám, protože ke své soupravě mám respekt, protože ona je mnohem lepší než já.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
A máte nějaké drahé, takové ty vzácné tama nebo já nevím, jak se to jmenuje všechny ty ...

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Já jsem si nechal poradit od svého pana profesora a ten mně přivezl ze Švýcarska za velmi levno. Ale skutečnou kvalitu, zejména ten hardware, to znamená to železo, je tam mimořádně kvalitní. Blány koupíte levně a vyměníte. Takže jsem spokojen. Nestálo to vůbec moc peněz a je to velmi kvalitní, dobře to zní.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Používáte do ucha click?

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Ano. Většinou si hraju na sluchátka vůbec, když hraju s kapelou, tak s clickem.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Jako bych se bavil s dvacetiletým rockovým muzikantem, pane předsedo Vrchního soudu v Praze. Děkuji za to, že jste přišel, bylo to zajímavé a těším se na příště. Na shledanou.

Jaroslav BUREŠ, předseda Vrchního soudu v Praze, bývalý člen vlády Miloše Zemana
--------------------
Na shledanou. Děkuju za pozvání.

Luboš Xaver VESELÝ, moderátor
--------------------
Hostem Press klubu byl Jaroslav Bureš, předseda Vrchního soudu v Praze.


Poslanci odmítli vypovídat

27.5.2017 - Haló noviny (Z domova)

Generální inspekce bezpečnostních sborů nebude moci vyslechnout členy někdejší sněmovní vyšetřovací komise ke sporné reorganizaci policie kvůli únikům údajů z tzv. Šlachtovy zprávy. Sněmovna totiž poslance mlčenlivosti nezprostila.
Proti návrhu usnesení, které přednesl předseda sněmovny Jan Hamáček (ČSSD), se nezvedla jediná ruka. Diskuse se odehrávala zejména v tomto smyslu, někteří zákonodárci se však ještě vraceli ke zprávě bývalé vyšetřovací komise. Její bývalí členové opět zdůraznili, že od nich informace nepocházely. Některé se podle nich objevily v médiích dříve, než je dostali oni sami.
Podnět k prověření úniků údajů z tzv. zprávy bývalého ředitele někdejšího protimafiánského útvaru Roberta Šlachty do některých médií dala loni Nejvyššímu státnímu zastupitelství a inspekci sama sněmovní komise. GIBS se na sněmovnu obrátila, jak potvrdil její předseda Hamáček, na podnět státního zastupitelství. Kromě sedmi členů komise chtěla vyslechnout pět sněmovních úředníků a dva odborné analytiky, kteří měli k dokumentu přístup. »Je to určitý střet mocí, možná pokus o to, kdo je silnější kohout na smetišti, jestli má někdo právo nás zbavit, nebo požádat o zbavení mlčenlivosti, jestli má někdo právo zákonodárce
tímto způsobem trošičku shodit, možná si z nás trošičku vystřelit, anebo nás jednoduše zařadit do kategorie sprostých podezřelých. Zásadně nesouhlasím,
abychom souhlas ke zbavení mlčenlivosti dali,« prohlásil předseda klubu KSČM Pavel Kováčik.

Vzácná jednota

Podle předsedy komise Pavla Blažka (ODS) je evidentní, že úniky mohly být jen ze strany orgánů činných v trestním řízení. Zpráva, kterou Blažek označil za soubor útržků z různých policejních spisů, existuje podle něj ve třech vyhotoveních, komise měla jedno. »Státní zastupitelství si dovolilo neuvěřitelnou nehoráznost,« prohlásil k žádosti GIBS předseda TOP 09 Miroslav Kalousek. Rovněž Marek Benda (ODS) označil zbavení mlčenlivosti za nemožné. Vyšetřovací komise je vrcholný orgán parlamentu a státní zastupitelství není nadřazené všem mocím, uvedl. Podle Zdeňka Ondráčka (KSČM), který v komisi zasedal, měly orgány v trestním řízení prověřit úniky hned. »Pokud chce někdo po roce zjišťovat, zda došlo k únikům,
nemůže využít odposlechy, ani výpisy od operátorů o uskutečněných hovorech. Ty se uchovávají pouze po dobu pěti měsíců, takže to bude postaveno
pouze na tom, co kdo řekne. Smyslem je, aby orgán činný v trestním řízení, který má na stole oznámení, které podala vyšetřovací komise, si mohl odfajfkovat a uložit, protože on nyní neví, na koho by měl směřovat, kdo únik zavinil,« prohlásil Ondráček.
Proti zproštění mlčenlivosti se postavil i místopředseda sněmovny a člen komise Jan Bartošek (KDU-ČSL). Bronislav Schwarz (ANO) mluvil o nestandardním postupu. Člen komise Daniel Korte (TOP 09) uvedl, že by stejně s odvoláním na ústavu před inspekcí vypovídat odmítl. »Je to pouze šaškárna, kterou tady děláme,
a zbytečně ztrácíme čas,« nechal se slyšet Ondráček.
Inspekce žádala také o poskytnutí kopie zprávy. K této žádosti se dolní komora nevyjádřila.

(ku, jad)

DIÁŘ HN

29.5.2017 - Hospodářské noviny (Extra)

VÝBĚR DŮLEŽITÝCH UDÁLOSTÍ TOHOTO TÝDNE

STŘEDA

Zákaz kouření je tady. Lidé už si v restauracích cigaretu nezapálí

Letošní Světový den bez tabáku, který připadá na středu, Česko oslaví zásadní změnou. S posledním květnovým dnem začíná platit zákon o ochraně zdraví, který zakazuje kouření v restauracích a na dalších veřejných místech. Reguluje také podávání alkoholu. Pokusy donutit hosty restaurací, aby típli, se datují už od 90. let. Až dosud však nebyly úspěšné a Česko zůstávalo poslední zemí EU, která kouření v hospodách neomezovala. Kromě restaurací se nebude smět kouřit ani na dětských hřištích, ve sportovních halách nebo na koncertech pod střechou a znovu ani na zastávkách hromadné dopravy. Oddělené kuřárny bude možné zřídit na letištích a v nákupních centrech. V zoologických zahradách bude povoleno kouřit pouze venku na vyhrazených místech. Zákaz v pohostinství nedopadne na vodní dýmky a e-cigarety. Za porušení zákona kuřákům hrozí až pětitisícová pokuta. Podnikatelé mohou zaplatit až milion korun, navíc mají úřady možnost zakázat jim činnost na šest měsíců až dva roky. Do zákona nakonec neprošel zákaz prodeje alkoholu na tradičních slavnostech či trzích a také na sportovních stadionech.

SPOTŘEBA CIGARET

NA OBYVATELE (ks/rok)

2345 2010 1882
1664

2000 2015

Skončí ale prodej lihovin v automatech. Poslanci zákon odsouhlasili loni v prosinci. Povedlo se jim to ale až napodruhé, květnové hlasování skončilo fiaskem. Koaliční hnutí ANO odmítlo zvednout ruku pro variantu, do níž opoziční poslanec Marek Benda (ODS) prosadil možnost zřizovat v hospodách oddělené kuřárny. Pro Bendův nápad hlasovala i velká část ČSSD, jejíž tehdejší ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček protikuřácký zákon předkládal. Při prosincovém hlasování už Benda neuspěl, a zákaz tak platí pro všechny restaurace bez výjimky.

SOBOTA FINÁLE FOTBALOVÉ LIGY MISTRŮ 3. června 2017, velšský národní stadion v Cardiffu REAL MADRID – JUVENTUS TURÍN Vítězství v Lize mistrů: 11 – 2 Průměrné skóre na zápas letos v LM: 2,67:1,40 – 1,75:0,20 Hodnota kádru: 765 milionů eur – 451 milionů eur 42 21 Příjmy v (sezona procentech 2015/2016): 13 milionů 620 vysílací vstupné práva 30 milionů 341 eur sponzoři eur 37 57 Dodavatel dresů a vybavení: Adidas – Adidas Roční smlouva s dodavatelem: 100 milionů eur – 24 milionů eur CRISTIANO RONALDO GIANLUIGI BUFFON Letos vstřelil v LM 10 branek Letos 9x z 12 zápasů udržel čisté konto

ČTVRTEK EUROPOSLANCI CHYSTAJÍ GRIL NA BABIŠE Zveřejněné nahrávky, ze kterých je patrné, jak Andrej Babiš ovlivňoval svá média, se dostaly na půdu Evropského parlamentu. Ve čtvrtek se v Bruselu europoslanci chystají projednat riziko politického zneužití médií v Česku. Přimělo je k tomu usnesení české sněmovny, že šéf hnutí ANO a dnes již bývalý ministr financí Babiš ovlivňoval svá média a opakovaně v této věci lhal. Reagovali tak na tajně pořízené nahrávky Babiše s novinářem Markem Přibilem. Ti se na nich domlouvali, kdy by Babišem vlastněná MF Dnes měla vydat kompromitující materiály o ministru vnitra Milanu Chovancovi nebo ČSSD. V Česku kauza předcházela Babišovu odvolání z pozice ministra. „V europarlamentu se žádné usnesení nedá očekávat, bude to jen debata o Babišově vlivu na média, což parlament velmi zaujalo,“ řekl europoslanec za TOP 09 Jiří Pospíšil. Podle něj bude tématem debaty i česká vládní krize.

STŘEDA MINISTRYNĚ ŠKOLSTVÍ MÁ SKONČIT Ve středu se ministryně školství Kateřina Valachová (ČSSD) v Senátu pokusí prosadit kariérní řád pro učitele. Tím pro ni skončí její téměř dvouleté působení v resortu školství. Demisi předala Valachová premiérovi Bohuslavu Sobotkovi už v pátek, ten jako jejího nástupce navrhl dosavadního náměstka Stanislava Štecha. Prezident Miloš Zeman se ale nechal slyšet, že Valachovou bude přemlouvat k setrvání v úřadu, protože má podporu velké části odborné veřejnosti. Valachová se rozhodla rezignovat, aby převzala politickou odpovědnost za kauzu, v níž figuruje její bývalá náměstkyně Simona Kratochvílová. Ta je podezřelá, že se domlouvala se šéfem fotbalového svazu Miroslavem Peltou na rozdělování investičních dotací. Svou rezignaci Valachová oznámila v době, kdy vládu odmítal opustit vicepremiér a ministr financí Andrej Babiš (ANO) kvůli podezřením z obcházení daní či ovlivňování médií.

518 STŘEDA ZBROJAŘŮ z 31 zemí se tento týden sjede na mezinárodní zbrojařský veletrh IDET v Brně. Většina z firem by ráda získala zakázky od české armády, která chce investovat desítky miliard.

PÁTEK KDO NAHRADÍ PELTU? Valná hromada Fotbalové asociace ČR zvolí nástupce současného předsedy Miroslava Pelty, který se kandidatury vzdal kvůli obvinění z možného zneužití dotací z ministerstva školství. Kandidují bývalý generální sekretář asociace Petr Fousek, ředitel společnosti Ondrášovka Libor Duba a šéf marketingové společnosti STES Martin Malík.

ÚTERÝ SOUD PROJEDNÁ RATHOVY ODPOSLECHY Nejvyšší soud v Brně začne projednávat korupční kauzu Davida Ratha. Tu k němu poslal ministr spravedlnosti Robert Pelikán poté, co soudce Vrchního soudu v Praze Pavel Zelenka označil odposlechy – stěžejní důkaz proti jedenáctičlenné skupině v čele s Rathem – za nezákonně povolené. A přikázal případ projednat znovu, ale již bez jejich použití. Zelenka tvrdí, že soud nedostatečně odůvodnil, proč odposlechy na žádost státního zástupce povoluje. Nekriticky prý přijal jejich tvrzení, že důkazy nelze získat jinak. Pokud dá Nejvyšší soud Zelenkovi za pravdu, může to zkomplikovat nejen případ manipulace zakázek kolem středočeských nemocnic, ale i objasnění dalších závažných kauz. Kvůli nejasnosti o zákonnosti odposlechů Krajský soud v Praze vrátil žalobcům třeba další případ v Rathově kauze, kde jsou stíhány firmy v čele s Metrostavem. A že jde o zásadní věc, naznačuje i oznámení Nejvyššího soudu, že si na projednávání, které bude veřejné, vyhradil celé čtyři dny. Jednat chce tento týden od úterý do čtvrtka, příští středu 7. června by pak měl vynést verdikt.

PONDĚLÍ

RUSKÝ TANEC OKOLO TRUMPA Americký prezident Donald Trump se o uplynulém víkendu vrátil do Bílého domu ze své první zahraniční cesty. Podle jeho dcery Ivanky je spíše „pecivál“, a tak je zřejmě rád, že je zpět doma. Ale nic příjemného jej ve Washingtonu nečeká. FBI pokračuje ve vyšetřování kontaktů lidí z Trumpova týmu s Rusy v loňské prezidentské kampani. Podle zprávy listu Washington Post se FBI nyní zajímá i o prezidentova zetě a poradce Jareda Kushnera. Navíc je možné, že už tento týden bude v Senátu svědčit James Comey, kterého Trump před třemi týdny odvolal z funkce šéfa FBI. A zatím vše nasvědčuje tomu, že Comey musel jít, protože nechtěl zastavit vyšetřování „ruské aféry“.

Foto popis|


Soud zamítl stížnosti kvůli trase Pražského okruhu

29.5.2017 - Hospodářské noviny (Události)

ČESKO

Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost některých pražských městských částí a okolních obcí kvůli trase okruhu. Trasu specifikovanou v aktualizaci zásad územního rozvoje z roku 2014 nejprve zpochybnila hromadná žaloba podaná k Městskému soudu v Praze. Po neúspěchu následovala kasační stížnost, jejíž zamítnutí je patrné z úřední desky. Náměstek pražské primátorky Petr Dolínek (ČSSD) rozhodnutí soudu přivítal.


Prezident a jeho propuštěnec

27.5.2017 - Lidové noviny (Komentáře)

Zeman, kterému na Kajínkovi nezáleží, sleduje jen vlastní cíle. A veřejnost zahání nudu

Český prezident si dopřál pozdně postmoderní obdobu antického institutu milostivého léta, kdy pán propouštěl jednou za padesát let otroky, přičemž jejich svoboda měla jistý limit, takže je mohl případně znovu zotročit. Miloš Zeman propustil vězně, který si kroutil čtyřiadvacátý rok svého doživotního trestu, a jeho svobodu rovněž limitoval sedmiroční podmínkou, takže ho za neřádně vedený život může do vězení vsadit znovu.
Technicky vzato se vlastně nestalo nic zas až tak mimořádného. Prezident má právo udělovat milosti a nemusí nikomu vysvětlovat, proč tak činí. Fakticky vzato však milost pro Jiřího Kajínka mimořádnou pozornost vyvolala. Lze jen doufat, že tato pozornost rychle vyprchá. Odéry, jež prezidentovo rozhodnutí uvolnilo, však nějakou chvíli nevyčichnou.

Odér prezidentův

Miloš Zeman striktně dodržoval to, co řekl při nástupu do úřadu, že milostmi bude šetřit a bude je udělovat z humanitárních důvodů. Milost pro Kajínka je teprve devátá za čtyři roky. S přivřením obou očí ji lze označit také za humanitární, připustíme-li jako argument, že už si toho odseděl za dvě vraždy dost. Jenže zastánci milosti pro Kajínka z kruhů prezidentovi nejbližších argumentují mnohem víc tím, že Jiřímu Kajínkovi obě vraždy nikdo řádně neprokázal, že proces byl veden chybně a nespravedlivě, že své pochybnosti o jeho právní čistotě projevovala většina ministrů spravedlnosti včetně dnešního předsedy Ústavního soudu (a že se jich od Kajínkova odsouzení vystřídalo dost). To by ovšem podstatu celé záležitosti poněkud posouvalo. Formálně vzato se pak milost proměňuje v prezidentskou nápravu vadného soudního rozhodnutí, k níž se sama justice neodhodlala, tedy řešení velmi pochybné. Nicméně tuto verzi podporuje například vyjádření prezidentova oblíbeného filmaře Filipa Renče, který se nechal slyšet, že už delší časMiloše Zemana na pochybný rozsudek upozorňoval. Že by taková o sto let mladší bulvární verze Dreyfusovy aféry? Vždyť nespravedlivě odsouzený Alfred Dreyfus taky dostal po mnohaletém žaláři prezidentskou milost a na nespravedlivý rozsudek upozornil známý umělec.
Součástí prezidentského odéru je pak zjevný kalkul celé záležitosti. Zatímco jiné milosti se prostě vyhlašovaly, tato byla prezidentem veřejně zvažována týdny a paní prezidentová kandidáta milosti navštívila ve vězení. Zvědavost veřejnosti rostla, pozornost médií stoupala, s ní i popularita prezidentova ve voličských sférách, na které míří. Formálně to s volební kampaní nesouvisí, ostatně žádnou přece prezident nevede, avšak Kajínkovo osvobození je podporováno nadpoloviční většinou dotázaných. Troufám si tvrdit, že fakticky prezidentovi na samotném Jiřím Kajínkovi naprosto nezáleží, že mu jde jen o efekt, který udělení milosti vyvolalo a který si spolu se svým okolím vyhodnotil jako pro sebe pozitivní, alespoň momentálně. A čísla by mu to nejspíš potvrdila. Vsadím se, že kdyby Kajínka někdo zařadil do průzkumu popularity v měsíci květnu, určitě by předčil všechny běžné politiky, a kdo ví, zda by neměl víc procent než samotný Miloš Zeman.

Odér propuštěncův

Když Jiří Kajínek opouštěl vězení, byl přivítán potleskem desítek čekajících obdivovatelů, na selfíčko s ním se prý stála fronta. Televizní štáby hřadovaly před branou rýnovické věznice několik dnů, kdy konečně muž v zelenémnátělníku vyjde ven. Média referovala o tom, kam jel, co jedl.
Zbyněk Petráček byl na těchto stránkách oprávněně konsternován, že Kajínek byl uvítán jako hrdina, skoro jako političtí vězňové Husákova režimu. Co se změnilo za necelé tři desítky let, že stačí velmi formální podoba děje, avšak už nevnímáme zásadní rozdíl mezi osobností a celebritou?
Dnešek však přeje těm druhým. Kajínkův příběh byl už za jeho života natočen jako celovečerní hraný film a lámal rekordy v návštěvnosti. Komu jinému se takové pozornosti dostalo? Snad jen jeho kolegovi v oboru Radovanu Krejčířovi, ale rozhodně ne žádné osobnosti v pravém slova smyslu. Stačí tu vysvětlení, že lidé jsou zlem fascinováni víc než inspirováni dobrem? Přitom paradoxně valná většina z těch, kdo dnes Kajínkovi tleskají a fotí se s ním, k němu fakticky mají asi tak stejně vřelý vztah jako prezident. Jako konkrétní člověk s konkrétním osudem je nezajímá. Je jen momentální záplatou v nudném toku času. Kdo si dnes vzpomene na Ivana Jonáka, odsouzeného za objednání vraždy manželky? Když ho po osmnácti letech propouštěli, taky pózoval před kamerami. Když o necelé dva roky později zemřel, nezajímal skoro nikoho.
Je to vlastně paradox: pokud Jiří Kajínek bude dodržovat podmínku stanovenou prezidentem a bude odteďka žít řádným životem, stejným, jakým žijí jeho obdivovatelé, propadne se velmi brzy pod hladinu mizejícího zájmu. Bude-li chtít zůstat celebritou, musí něco provést, což ho ovšem vrátí zpátky do vězení. Těžká volba, řekl bych.

Co se změnilo za necelé tři desítky let, že stačí velmi formální podoba děje, avšak už nevnímáme zásadní rozdíl mezi osobností a celebritou?

Foto popis|

O autorovi| bych. JAROSLAV VEIS, novinář a spisovatel

JAROSLAV VEIS

Stát jako bojovník

27.5.2017 - Lidové noviny (Příloha - Orientace - esej)

proti kouření?

Kdybych měl shrnout své stanovisko k nově přijatému zákonu do jedné věty, řekl bych, že je to špatný zákon. Špatný ne proto, že omezuje kouření, nýbrž kvůli tomu, jakým způsobem to dělá.

Velkým omylem by byla domněnka, že postihuje pouze kuřáky; vpravdě jsou jím postiženi všichni občané, kuřáci i nekuřáci, a to právě jako členové občanské společnosti. Exemplárně se nám tu připomíná otázka po vlastní úloze státu a legitimním rozsahu jeho mocenských intervencí. K náležitému posouzení dotyčného legislativního aktu je nezbytné zasadit jej do těchto širších souvislostí. Bylo nového zákona zapotřebí? Nikomu, kdo žije v Praze, nemohl v posledních letech ujít jeden nápadný jev: nekuřácké restaurace a kavárny se množí dříve nevídaným tempem. Kromě nových podniků tohoto druhu přibývá zejména restaurací, které se po rekonstrukci mění z kuřáckých na nekuřácké. Podobná situace bude nepochybně i v jiných velkých městech. Potvrzují to aktuální odhady Asociace hotelů a restaurací, podle nichž je už nyní přes 60 procent hostinců nekuřáckých.
Za tohoto stavu věcí působí vyhlášení nového zákona asi tak, jako by stát zaváděl prohibici v době, kdy spotřeba lihovin trvale klesá. Nelze se ubránit dojmu, že skutečným účelem zákona není proklamovaná ochrana nekuřáků před nedobrovolným vdechováním tabákového dýmu, nýbrž programové vytlačení kuřáků z prostoru veřejného pohostinství. Jakou úlohu si stát v takovém případě přisvojuje?
Zdá se, že doba se opravdu mění. Jako kuřák mohu kvalifikovaně dosvědčit, že ve srovnání se situací před deseti či dvaceti lety je dnes tolerance vůči tomuto zlozvyku všeobecně mnohem nižší. A jak se ukazuje, restauratéři na změnu nálady odpovídajícím způsobem reagují. Volná hra nabídky a poptávky, tento klíčový princip tržní ekonomiky, tady skutečně funguje! Liberálové by z toho měli mít radost. Přesto naše vláda, jakkoli se formálně hlásí ke konceptu liberální demokracie, považuje za nutné mocensky intervenovat do tržního procesu nekompromisním, totálním zákazem.
Proč? Je tady akutní nebezpečí z prodlení? Dá se takovýto brutální zásah do společenského vývoje, respektive do svobody podnikání, ospravedlnit bezprostředním smrtelným ohrožením života občanů? A pakliže ne, co to naše zákonodárce posedlo? K adekvátní odpovědi bude zapotřebí důkladněji přezkoumat oficiální argumenty, které jsou na podporu tohoto zákazu uváděny.

Protikuřácký diskurs

Ale než se k tomu dostaneme, podívejme se na některé rysy protikuřáckého diskursu, jak jej můžeme sledovat v projevech politiků či žurnalistů. Ukážou se přitom, obávám se, jisté skličující paralely s oficiálním diskursem někdejšího komunistického režimu.
„Pokud jde o omezení kouření na veřejnosti, zařazujeme se konečně mezi civilizované země,“ prohlásil po přijetí zákona premiér Sobotka. Na téže stránce Lidových novin, kde se cituje tento premiérův výrok, nacházíme přehled o situaci v jednotlivých evropských zemích, z něhož kupodivu vyplývá, že poměr „civilizovaných“ zemí (tj. zemí s totálním zákazem) a zemí „necivilizovaných“ (kde stále platí podobná pravidla jako dosud u nás) je 18 ku 15. Ano, v patnácti evropských zemích je i nadále zachována možnost vyčlenit v restauracích zvláštní oddělené kuřácké místnosti anebo si menší podniky mohou vybrat, zda budou kuřácké, nebo nekuřácké. K těmto – podle Sobotky necivilizovaným – zemím patří například Itálie, Německo, Rakousko či Švýcarsko. Někde byl původní totální zákaz po čase zmírněn: tak třeba v Nizozemsku bylo po dvou letech povoleno kouření v barech o rozloze pod 70 metrů čtverečních, Chorvatsko dokonce původní omezení pro restaurace ještě podstatněji zmírnilo již po půl roce (poučení pro české zákonodárce: přiznat chybu není nic zahanbujícího).
Jsme tedy svědky pozoruhodného jevu: předseda vlády si osobuje právo rozhodovat o tom, která země je civilizovaná a která nikoliv. Pamětníkům se pravděpodobně vynoří v mysli vzpomínka na dobu, kdy straničtí pohlaváři rozhodovali o tom, která země (vláda, třída, společenská vrstva) je „pokroková“ a která „reakční“.
Jiný vládní úředník se zase pokouší vnucovat veřejnosti své představy o „normalitě“. „Normální je nekouřit,“ suverénně prohlašuje ministr zdravotnictví Ludvík a k tomu ještě dodává, že „normální je nepít“. Zřejmě si neuvědomil, že v dané situaci nemluví jako soukromá osoba ani jako lékař, nýbrž jako státní činitel. Jeho výrok by byl plausibilní ještě tak v ústech občanského aktivisty, ale v ústech představitele státní moci se mění v něco hrozivě nehorázného. Nezapomněli jsme snad ještě docela, jak se nás komunistický režim pokoušel „normalizovat“. Co s člověkem, který odmítá být „normální“? Nejspíš bude třeba předat ho do péče psychiatrů...
Arogantním politikům přizvukují i někteří žurnalisté. V tomto ohledu se zvláště vyznamenává komentátor LN Martin Zvěřina. V úvodníku z 10. 12. 2016 píše: „Zákaz kouření je restrikcí, nepochybně i omezením svobody. Avšak ve veřejných prostorech je omezením svobody jednoho zabíjet spolubližní vedlejším produktem jeho vlastní závislosti.“ Pamatujme si jeho tezi: Kdo kouří (ve veřejných prostorách), zabíjí své spolubližní. A vedle toho postavme dva jiné citáty z téhož listu. V článku Paříž se dusí (21. 3. 2015) čteme: „Podle údajů Světové zdravotnické organizace způsobují exhalace z naftových motorů rakovinu plic, podle průzkumů jsou nebezpečnější než pasivní kouření.“ – V příloze Česká pozice z 31. 1. 2015 se dovídáme, že primárním zdrojem vysoce toxických oxidů dusíku jsou motorová vozidla (materiál má sugestivní titulek: Jedy, které dýcháme).
Nuže, v duchu páně Zvěřinovy teze bychom mohli formulovat tvrzení: Je třeba potírat automobilismus, neboť motoristé zabíjejí spolubližní vedlejším produktem své závislosti. (Závislosti? Nu ano, stačí postát chvíli u libovolné silnice, abychom zjistili, že většina aut je obsazena jedinou osobou, totiž řidičem; proč ti lidé nevyužívají dobře fungující veřejné dopravy?) Nabízí se otázka, zda by byl autor úvodníku ochoten podepsat i takovéto prohlášení. Jestliže ano, pak je vše v pořádku, pan Zvěřina má nárok na svůj radikalismus. Pakliže ne, museli bychom usoudit, že jeho slova o „zabíjení spolubližních“ svědčí o ztrátě soudnosti a smyslu pro míru nebo že je vyřkl pod vlivem nějakého mentálního úrazu.
Ve zmíněném sloupku se dále píše: „Zákaz kouření je vyjádřením společenského odsudku masově rozšířené závislosti.“ Tedy společnost, podle p. Zvěřiny, odsuzuje kouření jakožto určitou masově rozšířenou závislost. Je krajně ošidné přisuzovat takovým kolektivním entitám, jako je společnost, národ nebo lid, nějaké pocity, postoje či volní akty. Otvírá to prostor k všelijakému kouzlení s jazykovou referencí. Neboť kdo vlastně tvoří onu „společnost“, která odsuzuje? Zřejmě do ní nepatří kuřáci, ledaže by odsuzovali sami sebe. Rozsah pojmu je tedy v tomto případě určován postojem ke kuřáctví: ten, kdo mu holduje nebo je třeba jen toleruje, ztrácí nárok na členství ve „společnosti“. Přesně řečeno, sám se z ní vylučuje. Byť bylo kuřáctví třebas i „masově rozšířené“, stále tu zůstává intaktní zdravá společnost, která odsuzuje... Už zase ty truchlivé paralely! Vzpomínáte? To přece byla příslovečná figura oficiální rétoriky komunistického režimu: náš lid (naše společnost) podporuje, nepřipustí, rozhodně odsuzuje – a tak dále, ad libitum.
Výrazným rysem protikuřáckého diskursu je manipulace se slovem závislost. Tento obecný (přesněji rodový) pojem umožňuje ve vší počestnosti hodit do jednoho pytle nejrůznější druhy návyků či náruživostí, čehož se dá příhodně využít i k pochybným účelům pragmatickým. Termín „závislost“ je totiž v obecném povědomí spjat především s návykem na požívání drog v užším smyslu, tedy s tím, čemu se říkávalo narkomanie. A tak se kuřák, mocí pojmové abstrakce, rázem ocitá takříkajíc na jedné lodi nejen s alkoholikem, ale i s feťákem. Prostě drogově závislý jedinec. V boji proti „závislostem“ netřeba pedantsky rozlišovat. (Jak se tu krásně hodí to množné číslo: závislosti.)
Jistěže každá „závislost“ má nějaké škodlivé účinky; avšak přestaneme-li se řídit zdravým rozumem, ztratíme-li schopnost rozlišovat mezi konkrétními případy a situacemi, pak se časem dočkáme třeba i zákazu prodeje alkoholických nápojů na veřejných slavnostech, jako jsou trhy, poutě, posvícení či historické jízdy. Pro pana Zvěřinu již dnes znamená prodej alkoholu při podobných příležitostech jen zhůvěřilou „svobodu intoxikace“. Tož tedy, pryč s tradičním svařákem na vánočním trhu! Závislosti je třeba potírat a basta.

„Pasivní kouření“

Protikuřácká kampaň přirozeně vychází z argumentů lékařských, které dokládají, že kouření jako takové je zdraví škodlivá náruživost. Ovšem při zdůvodňování nového zákona se hlavní důraz klade na argument sociální: kouřit ve společnosti znamená nejen poškozovat své vlastní zdraví, ale působit újmu na zdraví také ostatním. Rozsah a závažnost této újmy bude tedy pro posouzení zákona rozhodující.
Máme-li tento argument nezaujatě uvážit, musíme v prvé řadě přejít z roviny abstraktních hesel, proklamujících „ochranu zdraví“ a „právo nekuřáků na čistý vzduch“, do reálného světa naší zkušenosti. Aby se nám o věci lépe přemýšlelo, vyjděme si za jasného, slunného dne na některé z vyhlídkových míst nad levým břehem Vltavy, třeba na Dívčí hrady nebo na Barrandov, a popatřme na pražské panorama, které se nám tu otevírá. Při pohledu na příkrov špinavě naoranžovělého smogu, pod nímž se metropole dusí, získáme správné měřítko pro posouzení zdravotní újmy, kterou působí kuřáci nekuřákům. Neboť i v této věci je žádoucí zachovat si zdravý smysl pro proporce. Kdyby si někdo dal tu práci, mohl by myslím snadno spočítat, že půlhodinovou procházkou po některé z pražských dopravních tepen uškodí nekuřák (a nejen on) svému zdraví mnohem víc než stejně dlouhým pobytem v kuřácké restauraci (zvláště mají-li tam účinnou vzduchotechniku). Chceme-li tedy postulovat „právo na čistý vzduch“, musíme zároveň volky nevolky konstatovat, že všichni pražští občané jsou tohoto práva zbaveni. Mohou se jen modlit, aby jim Pánbůh seslal alespoň snesitelné rozptylové podmínky. A na jejich situaci by se nezměnilo zhola nic, i kdyby kuřáků vůbec nebylo. Nejde ovšem jen o Prahu (o Ostravsku snad radši nemluvit). Z vrcholků Krkonoš za téhož jasného dne můžeme pozorovat, jak se nám celá česká kotlina ztrácí v zašedle starorůžovém oparu – a dozajista to nemají na svědomí kuřáci...
Takže, co kdybychom nechali té demagogie a spíše než o „poškozování zdraví“ mluvili prostě o obtěžování spoluobčanů? Tím bychom problému nijak neubrali na vážnosti. V mnoha případech a situacích mohou být kuřáci skutečně druhým na obtíž. Je to zajisté vážný problém, k jeho pojmenování však nepotřebujeme sporné lékařské statistiky. Problém spočívá především v deficitu občanské slušnosti a ohleduplnosti.
Je nesporně žádoucí a správné, aby stát tento deficit vhodnými zásahy kompenzoval. Tak nelze nic rozumně namítat proti zákazu kouření na krytých nástupištích a ve vozech veřejné hromadné dopravy, v nádražních halách a čekárnách, ve státních školách a nemocnicích, na úřadech a v dalších uzavřených veřejných prostorách, kde by mohl být tabákový dým občanům na obtíž. Zmíněná opatření představují legitimní ochranu veřejného zájmu a stěží mohou být předmětem sporu. O vhodnosti či oprávněnosti státních zásahů lze naproti tomu pochybovat v některých speciálních případech, kdy je těžko přesně stanovit hranici mezi sférou veřejnou a soukromou. V takových případech, na onom neurčitém pomezí, kde se stýká nějaký veřejný zájem se zájmy soukromými, je vždy lépe ponechat rozhodování v rukou komunity, které se problém bezprostředně týká; intervence státní moci zde natropí zpravidla více škody než užitku.
Není vskutku žádný rozumný důvod, proč by právě státní direktivy měly určovat režim (ne)kouření na půdě soukromé kliniky či vzdělávacího ústavu anebo univerzity jakožto autonomní instituce. Rovněž v soukromé firmě je to zásadně věc dohody mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Zkrátka a dobře, oblast „veřejného zájmu“ nelze libovolně rozšiřovat. Měli bychom na to být citliví, z historické zkušenosti přece víme, že rušení hranice mezi veřejným a soukromým patřilo k podstatným znakům totalitních režimů.
Dosavadní předpisy a vyhlášky jistě potřebují v lecčems doladit, modifikovat. Kvůli tomu však nebylo nutno vydávat nový zákon. Je zřejmé, že byl vyhlášen především proto, aby mohl být zaveden totální zákaz kouření v restauracích a jiných hostinských podnicích. Přejděme tedy rovnou k jádru věci.
Na podporu tohoto požadavku se pořád setrvačně omílá jeden a týž argument: tabákový dým nekuřákům znepříjemňuje pobyt v restauraci, veřejně to přístupném prostoru; vyžadovat po nich, aby tuto skutečnost tolerovali, by znamenalo upírat jim právo dýchat čistý vzduch; toto právo má evidentně přednost před „právem vzduch znečišťovat“, ergo: kuřáci musí vyklidit pole.
Jenomže tento argument již delší dobu neodpovídá aktuálnímu stavu věcí. Ve skutečnosti si totiž nekuřáci mohou vybrat z poměrně bohaté (a stále rostoucí) nabídky čistě nekuřáckých podniků, a k tomu ještě skoro ve všech větších restauracích mají k dispozici oddělené nekuřácké místnosti (jejichž rozloha leckdy přesahuje rozlohu místností kuřáckých). Restauratéři je nezřizují proto, že by jim to ukládal zákon; ukládá jim to poptávka zákaznictva. Jinými slovy: vede je k tomu jejich podnikatelský zájem. Z vlastní zkušenosti vím, že v některých pražských čtvrtích už začíná být problém najít vůbec nějakou kuřáckou restauraci.
Za této situace působí naprosto nevěrohodně, zdůvodňuje-li se totální zákaz ochranou nekuřáků před pobytem v zakouřeném lokálu. Spíše se potvrzuje dojem, který jsme vyjádřili hned na začátku, že totiž pravým účelem tohoto nařízení je prostě vyloučit kuřáky z prostoru veřejného pohostinství. Obhájci zákona se tím ostatně ani netají: „Náš požadavek, aby restaurace byly absolutně nekuřácké, bude naplněn,“ dal se slyšet jeden poslanec již v květnu loňského roku.

Účel světí prostředky?

Můžeme tedy začít odpovídat na otázky položené v úvodu. První otázka zní: Opravdu bylo nezbytné zavádět ve jménu „práva nekuřáků na čistý vzduch“ totální zákaz kouření ve všech hostinských podnicích? Odpověď musí být záporná, neboť je naprosto zřejmé, že i bez takového zákazu lze v restauracích snadno zařídit, aby nekuřáci nebyli tabákovým dýmem obtěžováni. Máme tu ukázkový případ pohrdání realitou, v nejlepší tradici ideologického myšlení: k čertu s fakty, předem pojatého cíle musí být dosaženo za jakoukoliv cenu.
Otázka druhá: Co to naše zákonodárce posedlo? – Zdá se, že naši zákonodárci (ne všichni, abychom nekřivdili těm rozumnějším) propadli pokušení vzít vývoj do svých rukou a drobátko jej urychlit. Staré to pokušení všech totalitních hnutí, máme po této stránce jisté historické zkušenosti z doby poválečné. A jako tehdy, i nyní se ovšem klade otázka po legitimnosti užitých prostředků. Podle všech statistik tvoří u nás kuřáci necelou čtvrtinu dospělé populace. Představují tedy výraznou menšinu. V důsledku nově přijatého protikuřáckého zákona bude muset restauratér odepřít přístup do svého podniku některým hostům jen proto, že jejich způsob života se od toho většinového v jednom speciálním bodě odlišuje. Představme si, že by byli takto postiženi příslušníci jiných menšin, třeba Cikáni nebo barevní přistěhovalci. Náramný skandál, což? Média by se zalykala rozhořčením. Ale že jde „jenom“ o kuřáky, hlídací pes demokracie nehne ani brvou. Nicméně i za převládajícího nezájmu médií je třeba trvat na tom, že toto zákonné ustanovení je svou podstatou diskriminační.
Je tu však ještě další důvod, proč nový zákon dlužno v tomto ohledu považovat za legislativní přehmat. Představuje totiž nedomyšlený, leč fatální zásah do svobody soukromého podnikání.
Jakmile padne stěžejní argument újmy, kterou v hostinských podnicích nutně trpí nekuřáci (a ten je, jak jsme viděli, vskutku neudržitelný), vyrojí se mračno nepohodlných otázek. Majitel restaurace nabízí své služby veřejnosti. Součástí veřejnosti jsou (i když se to někomu nemusí líbit) také kuřáci. Nuže, jakým právem chce stát restauratéra nutit, aby určitou část veřejnosti z okruhu své klientely předem vyloučil? Hrozí tu snad nebezpečí, že bude nějak poškozen veřejný zájem, jestliže se pro kuřáky vyhradí stavebně oddělená místnost, kde by se mohli oddávat své zálibě, aniž by to obtěžovalo hosty, kteří nekouří?
Anebo: proč by majitel hotelu či penzionu nesměl pro své hosty zařídit kuřácký salonek, podobně jako pro ně zřizuje třeba saunu nebo biliár? Jaká újma by z toho mohla vzniknout pro hosty nekuřáky?
A proč by se tak nesmělo zachovat dejme tomu vedení divadla nebo hudebního klubu?
Od milovníků plošných zákazů bychom asi marně očekávali rozumnou odpověď. Zvykli si reagovat po způsobu rozmazlené slečinky, která si prostě dupne, řkouc: Já to tak chci – a basta. Tož nechme tedy slečinku slečinkou a zamysleme se nad tím, co se stalo. Stát se chystá diktovat soukromému podnikateli v pohostinství, komu smí, respektive nesmí své služby poskytovat. Ve svobodné společnosti je to stejně absurdní, jako kdyby stát předpisoval obchodníkovi, komu smí, respektive nesmí prodávat své zboží, nebo advokátovi, koho smí, respektive nesmí zastupovat. A postižen bude i majitel nekuřácké restaurace, nemylme se. Neboť jeho volba přestane být jeho svobodným rozhodnutím a stane se (nezamýšleným) aktem podřízení státnímu nátlaku.
Zdá se mi, že stížnost k Ústavnímu soudu by mohla mít slušné vyhlídky na úspěch.

Úloha státu

Zákaz kouření v restauracích představuje krajně znepokojivý precedens. Lze se obávat, že nebude-li intervenčním choutkám našeho až hyperaktivního státu učiněna přítrž, dočkají se hostinští co nevidět toho, že jim státní úředníci budou cenzurovat jídelní lístky, vyškrtávajíce z nich „zdravotně závadné“ pokrmy (ovšemže, jak jinak, s patřičným vědeckým zdůvodněním).
Je-li opravdu třeba proti kouření bojovat, nu prosím, ať se tedy bojuje. Avšak přirozeným kolbištěm pro tento zápas je půda občanské společnosti, nikoli ministerské kabinety či parlamentní kuloáry. Nejde tu o věc, která by patřila do vládní agendy. Není úkolem státu bojovat proti kouření, stejně jako není úkolem státu bojovat proti hazardu nebo prostituci – prostě proto, že není úkolem státu, aby společnost vychovával. Idea „převýchovy“ občanstva, pokud ještě někde přetrvává, je pohříchu dědictvím komunismu. Státní aparát si nevydržujeme proto, aby nás učil zdravému či mravnému životu. Úlohou státu je stíhat trestné činy a hájit veřejný zájem tam, kde by jej společnost vlastními silami účinně obhájit nedokázala. Což evidentně není případ režimu (ne) kouření v restauracích.
Připusťme, že na kouření je možno pohlížet jako na společenské zlo. Nuže, ve svobodné společnosti mají občané bezpočet možností, jak tomuto zlu čelit. Mohou za tím účelem zakládat různé spolky, asociace, pořádat veřejné osvětové akce, mohlo by dokonce vzniknout cosi na způsob protikuřácké Armády spásy; podobně jako odpůrci potratů organizují pochody za život, mohly by se pořádat pochody proti kouření atp. Občanská iniciativa je vždy vynalézavější nežli státní úředníci. Je-li ve společnosti skutečně živá vůle potírat kuřáctví, můžete se spolehnout, že tato vůle se časem prosadí i bez represivních zásahů státní moci. A není-li, pak platí, co bylo řečeno výše: státu nepřísluší role vychovatele, respektive poručníka. Ostatně i v případě hazardu či prostituce, jak se ukázalo, dokáže si občanská samospráva docela dobře poradit s problémem sama, a přiměřeně místní situaci, tedy nakonec efektivněji než centrální státní moc se svou vášní pro paušální řešení. Specifickou úlohou státu v takovýchto věcech je funkce regulační: tvorba obecných pravidel, zákonného rámce pro rozvoj iniciativy autonomních společenských subjektů (tato pravidla ovšem nesmí narušovat ústavně zaručená práva občanů).
Osobně se domnívám, že otázka kouření v restauracích se vyřeší sama přirozeným vývojem, jak bude kuřáků ve společnosti ubývat. Není posláním státu tento vývoj násilně urychlovat. To však neznamená, že by stát v této záležitosti měl složit ruce do klína. Naopak. Státu zde legitimně připadá dvojí úloha. Jednak je to zmíněná již funkce regulační, a pak zejména výsostná pravomoc kontrolní (vedle práva trestat patří právo nejvyšší kontroly mezi podstatné rysy toho, co tvoří samu raison d’etre státu). Řekněme tedy, že stát může restauratérovi oprávněně uložit tyto dvě povinnosti: 1) kuřácké místnosti musí být skutečně (ne jenom naoko) stavebně odděleny od místností nekuřáckých; 2) v podniku musí být zavedena účinná ventilace. Výkonnost a technický stav ventilačního zařízení mohou státní inspektoři (třeba v rámci hygienického dozoru) kontrolovat podobně, jako dopravní policie kontroluje technický stav vozidel. Budou-li zjištěny nedostatky v jednom či druhém bodě, mohou příslušné státní orgány udělit majiteli pokutu, v krajním případě provozovnu dočasně uzavřít.
Tím úloha státu končí. Ostatní už je na společnosti samotné.
Zatím jsme uvažovali o situaci v Praze a ve větších městech. Ale co menší obce – městečka, kde není tolik hostinských podniků na výběr, nebo vesnice, kde je často jen jediná hospoda? Ani tady by v zásadě nemuselo být tak těžké najít aranžmá, které by vyhovovalo všem, kuřákům i nekuřákům. Venkovské hostince mívají často několik sálů, z nichž jeden může být vyhrazen nekuřákům (nebo naopak kuřákům, podle místních poměrů). Leckde už to tak mají dávno zařízeno. Záleží vždy na občanech, kteří danou obec tvoří, jak se dohodnou. Podobně i na malém městě, kde jsou třeba jen tři čtyři restaurace, může se jeden podnik (nebo i více, podle poptávky) specializovat na klientelu čistě nekuřáckou. Obecní rada má navíc v ruce ekonomické nástroje, jimiž může poměr mezi nabídkou a poptávkou v žádoucím směru ovlivňovat. Což je důležité i v případě větších měst, kde mohou v tomto ohledu vznikat disproporce v jednotlivých čtvrtích.
Vskutku, jestliže obecní zastupitelstva dokážou zvládnout problém hazardu či prostituce, proč by se jim nemohlo svěřit i rozhodování o režimu (ne)kouření v místních hospodách?

Princip subsidiarity

Dostáváme se tak ke klíčové otázce: kolik pravomocí jsme ochotni státu svěřovat? Odpověď bude nepřímo úměrná vyspělosti politické společnosti samé. Tam, kde stát na sebe bere úkoly, které se dají řešit na úrovni komunální, můžeme vždy usuzovat na nízký stupeň občanského sebevědomí. V pluralitní demokratické společnosti by měla platit zásada tzv subsidiarity. Definujme si ji třeba slovy francouzského filozofa J. Maritaina: „Všechno, co se v politické společnosti dá realizovat dílčími sdruženími a organismy, jež jsou nižší úrovně než stát a jež vznikly z iniciativy lidu, se na základě pluralitního principu také má realizovat těmito dílčími sdruženími a těmito organismy.“ Stát o tom arci nerad slyší, neboť jen nerad pouští ze svých rukou jakýkoli zlomek moci. Vzpomeňme, jak dlouho u nás trvalo, než si obce vybojovaly právo regulovat samostatně na svém území provoz heren a hracích automatů. Právě v demokratickém státě (jak vypozoroval již Tocqueville) má centrální moc neblahou tendenci ovládat život občanů do všech podrobností. Proto společnost, která chce býti svobodná, musí si žárlivě hlídat, aby byl princip subsidiarity v praxi uplatňován. (Mimochodem: současná krize Evropské unie pochází valnou měrou z toho, že tento princip zde zůstal pohříchu jen na papíře.)
Ovšem budou-li o věci rozhodovat obce podle místních podmínek, výsledkem pochopitelně nebude žádná jednota. Někde možná převládne nulová tolerance vůči tabáku, jinde budou mít navrch kuřáci. Pravděpodobně se však poměr kuřáckých a nekuřáckých podniků bude lišit od obce k obci. Ale proč by se vše mělo řídit jednotným předpisem? Proč by měl být režim (ne)kouření v hospodách všude stejný? Nezapomínejme, že sakralizovaná jednota je neomylným znakem všech totalitářů. * * * Abychom si to tedy na závěr shrnuli: Ustanovení o absolutním zákazu kouření ve všech hostinských podnicích
1) uzákoňuje diskriminaci kuřácké menšiny, jež bude takto vyhnána z prostoru veřejného pohostinství;
2) neobhajitelným způsobem omezuje svobodu podnikání, zakazujíc de facto restauratérům poskytovat služby určitému segmentu společnosti;
3) je v rozporu s principem subsidiarity, jenž patří k základním pilířům demokratické organizace společnosti.
V té podobě, jak byl přijat, neobstojí zákon ani před zdravým rozumem, ani před ústavním pořádkem této země.

Autor (* 1948) je editor a kritik. Vystudoval filologii na FF UK, ale za normalizace se živil jako topič. Spoluredigoval samizdatový časopis Kritický sborník. V roce 1998 a 2016 mu v nakladatelství Triáda vyšla kniha Řeč komunistické moci. Krom editorské činnosti přednáší také na FHS UK. Publikovaný text je autorským výtahem z rozsáhlejší eseje, která vyjde v plném znění na serveru ceskapozice.lidovky.cz.

Za současného stavu věcí působí vyhlášení nového protikuřáckého zákona asi tak, jako by stát zaváděl prohibici v době, kdy spotřeba lihovin trvale klesá V té podobě, jak byl přijat, neobstojí zákon ani před zdravým rozumem, ani před ústavním pořádkem této země

Foto popis| Tohle nám byl čert dlužen. Poslanci na půdě sněmovny projednávají protikuřácký zákon; Praha, 25. května 2016. Foto autor| FOTO MAFRA – PETR TOPIČ

PETR FIDELIUS

Stížnost obcí u soudu neprošla

27.5.2017 - Lidové noviny (Domov)

PRAŽSKÝ OKRUH

BRNO Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost některých městských částí a okolních obcí kvůli trase Pražského okruhu. Odůvodnění zatím nezveřejnil. „Kasační stížnost byla rozsáhlá, obsahovala množství různých námitek,“ uvedla mluvčí NSS Sylva Dostálová. Soud podle ní nakonec dospěl k závěru, že žádná z uplatněných námitek není důvodná. Pražský okruh má vést od Ruzyně kolem Suchdola k dálnici D8 a dále kolem Vinoře a Satalic k dálnici D10 a D11. Podle některých obcí trasa přivede tranzitní dopravu do obydlených oblastí a zhorší životní prostředí.

Regionální mutace| Lidové noviny - Morava

čtk

O svobodě zřizovat školy

29.5.2017 - Lidové noviny (Názory)

DISKUSE

Kdo chce otevřít novou soukromou školu, toho čeká letos podivný schvalovací proces. Už nestačí dodat ministerstvu potřebné dokumenty, mít k tomu prostory a zájem rodičů. „Vznik školy musí mít zdůvodnění,“ tvrdila v novinách odcházející ministryně Valachová. Jak je možné, že právník vysloví takový nesmysl?
Úmluva o právech dítěte říká, že „ustanovení (o právech dítěte na vzdělávání) nesmí být vykládána způsobem omezujícím svobodu jednotlivců a organizací zřizovat a řídit výchovné instituce“. Listina základních práv Evropské unie v článku 14 praví, že „svoboda zakládat vzdělávací zařízení při náležitém respektování demokratických zásad a právo rodičů zajišťovat vzdělání a výchovu svých dětí ve shodě s jejich náboženským, filozofickým a pedagogickým přesvědčením musí být respektovány v souladu s vnitrostátními zákony, které upravují jejich výkon“. Všimněte si, „výkon“, nikoliv vznik. A podobně mluví i Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Zmíněné úmluvy jsou u nás závazné a Ústavní soud je klade na roveň Listiny práv a svobod, která je součástí naší ústavy.

Právo, nikoliv zdůvodnění

Kde je zde řeč o nějakém zdůvodnění? Kdo má co zdůvodňovat? Jde o právo rodičů volit školu podle svých představ a právo zřizovat školy. Není úkolem rodiče zdůvodňovat, proč chce jinou školu než veřejnou. I když, pokud vím, mnozí své důvody již i paní ministryni napsali a nepochybuji, že je rádi také zveřejní.
A není ani úkolem zřizovatele zdůvodňovat, proč chce školu založit. Dostatečným důvodem je nepochybně zájem rodičů.
Ostatně i náš školský zákon je postaven přesně takto. V paragrafu 148 taxativně vypočítává důvody případného zamítnutí žádosti o zápis do rejstříku škol, například když nejsou dány předpoklady pro řádnou činnost školy nebo když žádost obsahuje nepravdivé údaje. A v odstavci 5 uzavírá: „Pokud nejsou dány důvody (ty taxativně vyjmenované), žádosti vyhoví.“ Je to tedy ministerstvo, které musí zdůvodňovat, proč určité žádosti nevyhovělo. Amusí se omezit jen na vyjmenované důvody.
Ministerstvo teď nové soukromé školy povoluje jen tam, kde není dostatečná kapacita okolních veřejných škol. Znamená to, že se soukromé škole nebudou povolovat vůbec, až poklesne populační vlna nebo stát splní své povinnosti a zajistí, že kapacit ve veřejných školách bude všude dost? Slabiny takového argumentu jsou očividné. Rodiče mají o nové školy obrovský zájem, který někdy násobně převyšuje možnosti zakládaných škol, a to krom jiného proto, že nechtějí své děti svěřovat nejbližší veřejné škole. Proč asi?
Víte třeba, že podle šetření PISA 2016 u nás osm procent žáků veřejných základních škol udává, že se jim jednou týdně (nebo častěji) učitel vysmívá nebo jim před ostatními řekne něco urážlivého? A 47 procent žáků uvádí, že se jim něco takového přihodí několikrát ročně. Výsměch učitele přitom často spouští šikanu mezi dětmi. To jsou souhrnná data. Ministerstvo už jednou dostalo přes prsty, když rozsudek Městského soudu v Praze zrušil zamítavé rozhodnutí a konstatoval, že povinností ministerstva je respektovat ustanovení § 2 školského zákona a přiměřeně přihlížet k zájmům konkrétních jednotlivců, rodičů, dětí a nenadřazovat zájmy systému jako celku – ať už jde o obec, kraj, či celý školský systém.
Přesto MŠMT letos znovu vydalo zamítavé rozhodnutí škole ve FrýdkuMístku s odvoláním na dostatek míst ve veřejných školách. Ačkoliv také zřizovatel těchto veřejných škol – město Frýdek-Místek – o zřízení ScioŠkoly stojí a plně ho podporuje. Na ministerstvu ale nejspíš lépe vědí, co ve Frýdku potřebují.
Pan premiér Sobotka právem žádal po prezidentovi, aby respektoval při výkonu funkce ústavu, zákony a veřejný zájem. A ten si nakonec dal říct. Asi by bylo namístě, aby totéž chtěl i po své ministryni či jejím nástupci. Snad si dají říct.

Foto popis| Odcházející ministryně Valachová Foto autor| FOTO ČTK

O autorovi| ONDŘEJ ŠTEFFL, ředitel společnosti Scio Autor založil v minulých letech síť tzv. ScioŠkol

ONDŘEJ ŠTEFFL

Soudci se musí na internetu krotit

29.5.2017 - Lidové noviny (Právo a justice)

Soudcovská unie vypracovala etický kodex pro chování soudců na internetu a sociálních sítích. Reaguje tím na případy z poslední doby, kdy byli soudci kárně potrestáni za projevování svých názorů.

Soudce může být v soukromí sprostý a plný odpudivých předsudků, ale jakmile se vyjadřuje veřejně, měl by vystupovat tak, aby nepoškozoval obraz justice jako celku.
„Soudce má představovat jistou společenskou autoritu a musí si tedy být vědom toho, že veškeré jeho počínání bude veřejností vnímáno citlivěji, než je tomu u jiných osob,“ odůvodnil loni v červnu kárný senát Nejvyššího správního soudu (NSS) verdikt nad soudcem Milošem Zbránkem z Liberce kvůli nevybíravým článkům o uprchlících a neziskových organizacích publikovaných na internetu. Moderní doba s sebou přináší nové způsoby komunikace a ne vždy si s nimi soudci vědí rady. Vposlední době se objevilo několik kárných řízení, kde bylo namítáno překročení mezí svobody projevů soudců. Kromě Zbránka byl potrestán i teplický soudce Miroslav Čapek za rozeslání mailu s údajnými přepisy odposlechů politiků v první den komunálních voleb v roce 2014.

Svoboda slova má své limity

„Evropský soud pro lidská práva říká, že přípustným omezením této svobody jsou požadavky loajality a zdrženlivosti soudců při jejich veřejných projevech,“ říká Karel Šimka, předseda jednoho z kárných senátů NSS.
„Požadavek loajality znamená, že po soudci je přípustné požadovat, aby se zdržel ve svých projevech odmítání ústavního systému a základních hodnot, na nichž je tento systém postaven. Nemůže ale soudci bránit ve vyjadřování se k veřejným otázkám. Požadavek zdrženlivosti znamená, že soudce by se při svém veřejném vyjadřování měl vyvarovat hrubě jednostranných a přehnaně emotivních soudůa měl by připouštět, že jeho názor nemusí být nutně jediný správný. A jeho projevy by měly mít určitou minimální noblesu,“ vysvětluje Šimka.
Verdikt nad Zbránkem inspiroval k zásahu i Soudcovskou unii, která na svém listopadovém shromáždění zadala etickému soudu vypracování manuálu, jak se mají soudci chovat v prostředí internetu a sociálních sítí. „Neexistují ustálená pravidla, o která by se soudci mohli opřít. Při zpětném posuzování porušení etických pravidel se velmi často ukáže, že soudce si toto nebezpečí neuvědomil. Naším cílem je proto popsat, do jakých etických střetů se soudce při komunikaci a projevu na internetu může dostat, zvyšovat tak povědomí soudců o podobě sporných situací,“ řekla LN prezidentka unie Daniela Zemanová s tím, že etickými pravidly se bude zabývat i republiková rada unie na svém červnovém zasedání.
Karel Šimka potvrzuje, že komunikace na internetu je specifická. „Je to pomezí veřejného a soukromého. Mail zaslaný konkrétnímu člověku či několika kolegům nebo kamarádům je soukromý a zde po soudci nemáme zdrženlivost příliš požadovat. Ale webový blog je už skoro jako psaní do novin či časopisu. A pak je velká šedá zóna mezi tím – u Facebooku bude jistě záviset i na velikosti a charakteru okruhu osob, jimž soudce svůj profil zpřístupňuje. Půjde-lio menší skupinku kolegů či kamarádů, jde spíš o soukromé prostředí, má-li však facebookových přátel desítky nebo stovky a mezi nimi řadu vzdálených lidí, asi už se jeho vyjádření blíží spíše veřejnému projevu,“ říká.

Můj přítel soudce

Pětistránkový dokument vypracovaný etickým soudem mají LN k dispozici, vyplývá z něj šest konkrétních doporučení. Obecné pravidlo je, že všechny projevy soudce musí zachovávat důstojnost soudcovské funkce a nesmí vzbuzovat pochybnosti o jeho nestrannosti či nezávislosti.
Soudce nesmí na internetu a sociálních sítích komentovat probíhající soudní řízení ani poskytovat právní rady, měl by se též vystříhat politických hodnocení, typicky „lajkování“ stránek politiků nebo stran a hnutí. „Soudce by měl mít na paměti, že si nemůže být nikdy jist, kde všude se jeho komunikace objeví, byť původně byla určena jen omezenému okruhu adresátů,“ uzavírá dokument. Všechna tato pravidla by přitom měla platit i tehdy, když soudce nevystupuje pod svým jménem, ale pod pseudonymem. Za zcela nevhodný je přitom považován postup, když by soudce argumentoval svou soudcovskou funkcí.
Zvláštní pozornost etický soud věnoval tomu, nakolik by se měli soudci „přátelit“ na sociálních sítích s advokáty a dalšími potenciálními účastníky soudních řízení. „Soudce si nemá vytvářet takové vztahy, které by mohly vzbudit dojem, že mohou ovlivnit soudcovo rozhodování,“ zní doporučení etického soudu. Podle jeho názoru totiž může být problematické, pokud si účastník řízení či jeho advokát například na Facebooku najde informaci, že soudce projednávající jeho kauzu se „kamarádí“ s protistranou nebo jejím právním zástupcem. Podle etického soudu to ale neznamená, že facebookové přátelství automaticky značí soudcovu podjatost.
Přijímání podobných pravidel není nic neobvyklého, například v USA existuje modelový kodex chování soudce zahrnující i vystupování na sociálních sítích. Expert na právnickou etiku z pražské právnické fakulty Tomáš Friedel přitom podotýká, že soudci ze starší generace se mohou na internetu dopustit eticky nevhodného chování i nevědomky nebo nedopatřením, protože je pro ně toto prostředí stále ještě nové a cizí. „Třeba si neosvojí pravidla nastavování soukromí na osobní stránce na Facebooku,“ míní Friedel.

Shoda na pravidlech chybí

Soudce kárného senátu Šimka se k podobným kodexům staví rezervovaně. „Zejména nechci, aby se v tomto ohledu jakkoli oficializovala role Soudcovské unie. Reprezentuje jen třetinu soudců a řada soudců není členem proto, že nesouhlasí s jejími nejrůznějšími názory,“ říká s tím, že pravidla pro chování soudců na internetu a sociálních sítích zpracovaná etickým soudem uniemohou být zajímavou inspirací pro kárné senáty či kárné žalobce. „Ale ani náznakem nejsou etalonem správného chování, na němž je v soudcovské veřejnosti shoda. Ta zatím neexistuje a rodit se bude postupně, po krůčcích, při řešení konkrétních hraničních situací,“ dodává Karel Šimka.

Foto popis| Soudci na hanbě. Oplétačky kvůli svým názorůmměli soudci Miroslav Čapek (vlevo) a Miloš Zbránek a čelili kárné žalobě před Nejvyšším správním soudem. Teplickému soudci Čapkovi byl v roce 2015 na čtvrt roku snížen plat o deset procent kvůli přeposílání politických e-mailů v první den komunálních voleb. Liberecký soudce Zbránek dostal loni v červnu od kárného senátu důtku za dva články publikované na internetu, kde se nevybíravě vyjadřoval o migrantech a neziskových organizacích. Foto autor| FOTO ČTK (2x)

KRISTIÁN LÉKO

Fórum čtenářů

27.5.2017 - Mladá fronta DNES (Názory)

Konečně pravda o komunistech

Jsem rád, že konečně někdo řekl pravdu o komunistech. Reaguji na projev ministra kultury Hermana v parlamentu, který konečně nazval věci správným jménem, když řekl, že je ostuda, že komunisté ještě v roce 2017 sedí v českém parlamentu. Bylo mi špatně z reakcí komunistických poslanců, kteří žádali omluvu pana ministra českým lidem. Myslím si, že by to mělo být právě naopak!

— Antonín Pokorný

Milost – relikt monarchie

V naší zemi máme dostatečně hustou síť soudů – od okresních až po Ústavní soud. A soudci jsou dostatečně kvalifikovaní a velmi dobře placení, aby správně a nestranně v každé kauze rozhodli. Pan prezident požívá jednu pravomoc, která do právního řádu republiky vůbec nepatří – a sice udělování milosti. Jde o pozůstatek z dob, kdy v čele zemí Koruny české stálo z Boží milosti Jeho královské, či dokonce císařské Veličenstvo, které mohlo a také nemuselo rozhodnout, zda vydá, či nevydá mistru popravčímu odsouzence. Je načase, aby z naší ústavy tento přežitek co nejrychleji jednou provždy zmizel. — Pavel Hýbl


Soud zamítl stížnost kvůli trase Pražského okruhu

27.5.2017 - Mladá fronta DNES (Praha)

Praha, Brno

Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost některých pražských městských částí a okolních obcí kvůli trase okruhu. Trasu specifikovanou v aktualizaci zásad územního rozvoje z roku 2014 nejprve zpochybnila hromadná žaloba podaná k Městskému soudu v Praze. Po neúspěchu následovala kasační stížnost, jejíž zamítnutí je patrné z úřední desky. Odůvodnění zatím soud nezveřejnil, na jeho zpracování má 30denní lhůtu. Podle aktualizovaných zásad rozvoje má Pražský okruh vést od Ruzyně kolem Suchdola k dálnici D8 a dále kolem Vinoře a Satalic k dálnici D10 a D11. Podle některých obcí trasa přivede tranzitní dopravu do obydlených oblastí a zhorší životní prostředí.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha

(ČTK)

„Střecha nad hlavou“ by měla být pojištěna

27.5.2017 - Právo (Komerční příloha - Pojištění majetku a financování bydlení)

ŘEDITEL ÚSEKU NEŽIVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ ČESKÉ PODNIKATELSKÉ POJIŠŤOVNY VÁCLAV HÖNIG:

* Jak se Češi stavějí k majetkovému pojištění, které je jednou z nejdůležitějších pojistných ochran?


V případě celé řady pojistných událostí se bohužel ukáže, že smlouvy klientů jsou podpojištěné. Často kvůli tomu, že pojistná smlouva nebyla dlouhou dobu aktualizována. Podpojištění majetku je v Česku obecný problém, se kterým se setkávají všechny pojišťovny. A týká se nemalé části bytového fondu. Ještě horší je však varianta, kdy nemovitý majetek, na kterém je rodina existenčně závislá, není pojištěný vůbec. Bohužel i to je častá realita mnoha tuzemských domácností. Pomyslná „střecha nad hlavou“ by naopak měla být vždy pečlivě pojištěna.

* Proč je dobré si pojistit svou nemovitost a domácnost právě v ČPP?


Našim klientům nabízíme komplexní produkt s názvem Domex. Pojišťujeme v tzv. nových cenách, to znamená, že v případě pojistné události klient z vyplaceného plnění dokáže takovou poškozenou nebo zničenou věc znovu pořídit. Klienti si navíc sami mohou poskládat pojištění tak, jak potřebují – díky stavebnicovému principu. Toto pojištění navíc neustále vylepšujeme, aby poskytovalo našim klientům maximální možnou pojistnou ochranu. Před časem jsme například rozšířili pojištění stavby o škody způsobené živočišnými škůdci, v domácnosti zase o škody způsobené poruchou chladícího zařízení a mnoho, mnoho dalších. Samozřejmostí u produktu Domex jsou i asistenční služby, které jsou k dispozici 24 hodin denně. Lidem zajistí služby například instalatérů, plynařů, topenářů nebo zámečníků.

* Je komplikované si sjednat majetkové pojištění Domex?


Sjednání majetkového pojištění je velice jednoduché. Zájemci mohou buď navštívit nějakou naši pobočku, nebo vše pohodlně vyřídit přes internet. Při vývoji pojistných produktů velice dbáme na to, aby naše pojistky byly jednoduché na pochopení pro klienty a zároveň nebyly zbytečně komplikované ani pro pojišťovací zprostředkovatele. Kolik minut celá procedura klientovi zabere, záleží na tom, co všechno chtějí lidé pojistit a proti čemu. U ČPP je možné v rámci jedné smlouvy sjednat pojištění stavby, domácnosti i pojištění odpovědnosti.

* Jaký způsob sjednání pojistné smlouvy lidé u majetkového pojištění preferují?


Přestože internetový prodej umožňuje jednoduché sjednání kdykoli a odkudkoli, klienti tohoto způsobu uzavření pojistné smlouvy zatím nevyužívají v takové míře. Lidé na webu sice hledají potřebné informace, ale při uzavření smlouvy většinou preferují osobní kontakt, který umožňuje poskytnutí odborného poradenství. V tomto směru se nám maximálně osvědčily naše kamenné pobočky a kanceláře, které máme po celé republice.

* Zvýhodňujete případy, kdy se lidé rozhodnou si sjednat majetkové pojištění přes internet?


Při sjednání majetkového pojištění přes naše webové stránky poskytujeme slevu ve výši 25 procent. Klienti mohou dále získat slevu za zvolenou výši spoluúčasti nebo slevu za vyšší úroveň zabezpečení pojištěného majetku. V případě, kdy je na pojistné smlouvě sjednáno více druhů pojištění, poskytujeme slevu za propojištěnost a pokud již u ČPP mají sjednané nějaké další pojištění, obdrží slevu věrnostní. Standardem je poskytování i obchodních slev, a to až do výše 20 procent. Navíc poskytujeme i bonusy za bezeškodní průběh majetkového pojištění. Za každý rok bez pojistné události získá klient pětiprocentní slevu, maximální výše bonusu může dosáhnout až 30 procent. Výši tohoto bonusu můžeme klientovi poskytnout už při sjednání pojištění jako tzv. vstupní bonus.

* Volitelnou součástí pojištění Domex je i pojištění odpovědnosti. S jakým zájmem klientů se setkáváte?


Zájem lidí o pojištění odpovědnosti nám narůstá. Významnou měrou k tomu přispěl nový občanský zákoník, který je v platnosti již čtvrtým rokem. Ten totiž umožňuje lidem požadovat po viníkovi mnohem vyšší náhrady škod. V případě materiálních škod sice řešíme škody v řádu desetitisíců korun, něco jiného je to u újem na zdraví. V těchto případech nejsou výjimkou částky převyšující milion korun.

Foto popis|

Jiří Tichý

Kuřáci si už v hospodách nezapálí

27.5.2017 - Právo (Zpravodajství)

Kuřáci si už nebudou smět cigaretu zapálit v žádném ze stravovacích zařízení, a dokonce ani tam, kde se podávají jen nápoje. Zakazuje jim to protikuřácký zákon, který nabude účinnosti 31. května. Tolerovat se někde mohou jen elektronické cigarety a vodní dýmky.

Cílem tohoto opatření je podle ministra zdravotnictví Miloslava Ludvíka (ČSSD) ochrana zdraví nekuřáků. Zvláště dětí a mladistvých, kteří jsou v začouzených hospodách, restauracích, barech, i kavárnách nuceni vdechovat tabákový kouř.
V Česku kouří čtvrtina dospělých a nejvíce kuřáků je mezi mladými do 24 let.
Děti zkoušejí kouřit v průměru už v deseti letech a téměř pětina z nich je vystavena pasivnímu kouření. Přitom na následky kouření umírá v ČR podle údajů ministerstva zdravotnictví ročně 15 až 18 tisíc lidí.
Pro restaurace a hospody zejména na venkově ale zákaz kouření zřejmě přinese úbytek hostů. Zákon sice povoluje kouřit na venkovních terasách a v předzahrádkách a tam, kde nejsou, umístit alespoň před stravovacím zařízením popelník. Jak však Právu řekl prezident Asociace hotelů a restaurací (AHR) Václav Stárek, zdaleka ne všude jsou to města či obce ochotny restauratérům povolit.
„Problém se tak přesune na ulici a zejména štamgasti budou těžko ochotni dál do takové hospody chodit,“ obává se Stárek. Většina stravovacích zařízení se ale už smířila s tím, že zákon bude muset dodržovat.

Kubera podal ústavní stížnost

Na diskriminační charakter tohoto zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek podal ústavní stížnost senátor Jaroslav Kubera (ODS). Ten tvrdí, že jde o další opatření omezující v Česku osobní svobody. „Naše asociace čeká, jak o tom Ústavní soud rozhodne. Aktuálně nás ale zajímá, jak ustanovení zákona v praxi naplnit. Problém to nebude pro 60 procent restaurací, které jsou už teď nekuřácké nebo mají oddělené stavební prostory pro kuřáky a nekuřáky. Venkovské hospody to ovšem poškodí mnohem víc než zavedení Elektronické evidence tržeb (EET). Zákaz kouření totiž na rozdíl od EET neprovázejí žádné úlevy pro podnikatele,“ upozorňuje Stárek.
S úlevou hospodští alespoň přijali, že z vládního návrhu zákona při projednávání ve Sněmovně vypadlo ustanovení ukládající stravovacím zařízením nabízet nejméně jeden nealkoholický nápoj levněji než ty alkoholické. Na dotaz, jestli se teď v hospodách nebude kvůli zákazu kouření zdražovat, Stárek odpověděl: „Mnohde už pro zdražování není prostor, ale tam, kde to jde, se samozřejmě zdražovat bude.“

Potravinou i nápoj

Bojovat proti tomuto zákonu se nadále snaží poslanec Marek Benda (ODS). Ten nesouhlasí s výkladem ministerstva zdravotnictví, že zákon se vztahuje i na bary, herny, nálevny, výčepy, sklepy či vinárny, kde se nepodává jídlo, ale jenom nápoje.
„Pokud provozovatel nechce obsluhovat hosty pokrmy nebo jim prodávat jen ty balené, určené ke spotřebě mimo provozovnu, zákaz se na něj nevztahuje,“ tvrdí Benda.
Náměstkyně ministra zdravotnictví Lenka Teska Arnoštová ale trvá na tom, že Benda pravdu nemá. „Měl by si poctivě přečíst důvodovou zprávu k tomuto zákonu, v níž uvádíme, že zákaz kouření se vztahuje i na prostory, kde se podávají nápoje ke konzumaci,“ uvedla. Z nařízení Evropského parlamentu totiž vyplývá, že jako pokrm je definován i nápoj.
Podle šéfky Klubu labužnických pohodářů Dagmar Krylové se bude možné zákazu kouření vyhnout, když štamgasti-kuřáci založí spolek, přijmou stanovy, zaevidují členy, získají registraci u rejstříkových soudů a doloží konkrétní činnost. Restaurace by se pak oficiálně proměnila v klubovnu či klubovou pivnici.
Právní rozbor, který si nechala udělat AHR, však ukázal, že náplní takového klubu by nesměla být jen restaurační činnost. „I tak by šlo o zařízení pouze pro členy spolku, a to pro restaurace a hospody cesta k přežití rozhodně není,“ varuje před přeměnou stravovacích zařízení na kluby Stárek.
Že by mohlo jít o obcházení zákona, je přesvědčeno i ministerstvo zdravotnictví.
„U kuřáckého klubu nelze vyloučit, že bude vzhledem k činnosti, která je tam provozována (například prodej alkoholických nápojů a pokrmů), považován rovněž za provozovnu stravovacích služeb. Proto může být zřizování soukromých kuřáckých klubů považováno za obcházení tohoto zákona. To však bude záležet na vyhodnocení konkrétních případů kontrolními orgány. V této souvislosti žádné zpřísnění nového zákona neplánujeme,“ sdělilo Právu toto ministerstvo.

Se zastávkami bude problém

Novela zákona o ochraně zdraví zakazuje i prodej potravin a hraček napodobujících vzhled tabákových výrobků nebo kuřáckých pomůcek. Kouřit se nebude smět ani v divadlech, školách, nemocnicích, na dětských hřištích, ve vnitřním prostoru sportovišť, v čekárnách, na nástupištích a nově i na zastávkách veřejné hromadné dopravy, kde zákaz dosud platil pouze pro přístřešky.
Právě se zastávkami ale zřejmě bude problém. Otázkou totiž je, kde vlastně zastávka končí. Zatímco u těch tramvajových je to ve městech většinou jasně vymezeno nástupním ostrůvkem, u autobusových takové vymezení většinou chybí. Přitom právě kvůli této nejasnosti byl zákaz kouření v otevřeném prostoru zastávek před lety zrušen.
Ve školách, nemocnicích a nákupních centrech nebudou povoleny ani elektronické cigarety. S výjimkou škol tam však budou moci být stavebně oddělené prostory pro kuřáky. Takové kuřárny bude možné zřídit i ve firmách, na letištích, v nemocnicích či v sousedství zoologických zahrad. A výjimku ze zákazu kouření mají i věznice.
Omezen od 31. května bude prodej tabákových výrobků. Zakázán bude v automatech i pojízdných prodejnách. To se bude týkat i elektronických cigaret a alkoholických nápojů. A pokud by prodavač prodal cigarety mladistvému, bude dané provozovně hrozit pokuta až dva milióny korun a při opakovaném přestupku zákaz činnosti až na dva roky.
Česká republika tak v EU přestává být skanzenem kuřáků. Přidává se k Bulharsku, Irsku, Maďarsku, Makedonii, Maltě, Řecku, Španělsku a Velké Británii, kde absolutní zákaz kouření ve stravovacích zařízeních panuje již delší dobu.

***

Cílem tohoto opatření je ochrana zdraví nekuřáků, zvláště dětí a mladistvých Miloslav Ludvík, ministr zdravotnictví

Foto autor| Ilustrační foto archív PRÁVO

Jiří Novotný

Napětí mezi poslanci, policií a žalobci roste

27.5.2017 - Právo (Zpravodajství)

Napětí mezi poslanci, policií a žalobci se stupňuje. Dokazuje to fakt, že včera Sněmovna 130 hlasy rozhodla, že sedm bývalých členů sněmovní vyšetřovací komise k reorganizaci policie nezbaví mlčenlivosti, aby mohli vypovídat na Generální inspekci bezpečnostních sborů.
Právě představitelé GIBS na základě pokynu dozorového státního zástupce se s žádostí o zproštění mlčenlivosti obrátili už v únoru na šéfa dolní komory Jana Hamáčka (ČSSD).
Předmětem šetření měly být úniky z tzv. Šlachtovy zprávy, kterou členové komise měli k dispozici.
Poslanci odmítli, že by zveřejněné informace pocházely z komise, neboť některé se objevily ještě předtím, než ji od olomouckého vrchního žalobce Ivo Ištvana získali.
Sami členové komise kvůli únikům dali podnět k prošetření. To včera připomněl i někdejší šéf komise Pavel Blažek (ODS). „Není to tak, že bychom byli z něčeho podezíráni,“ prohlásil.

Kalousek: Je to nehoráznost

Svými slovy ale poslance neuklidnil. „Pokládám za naprosto nemožné, abychom něco takového udělali,“ uvedl ke zbavení mlčenlivosti Marek Benda (ODS) a dodal: „Mám pocit, že tady někdo nerozumí rozdělení moci ve státě, respektive rozumí, ale snaží se z nás dělat blázny.“ Žádost pobouřila také šéfa TOP 09 Miroslava Kalouska. „Domnívám se, že už jenom ta žádost sama o sobě by si měla vyžádat omluvu nejvyššího státního zástupce, to je neuvěřitelná nehoráznost, co si dovolili,“ zaútočil.
Podle Zdeňka Ondráčka (KSČM), který v komisi zasedal, měly orgány v trestním řízení prověřit úniky hned.
Před bludným kruhem, ze kterého nebude cesta ven, varoval i další člen komise, místopředseda komory Jan Bartošek (KDUČSL). Za nestandardní postup označil žádost Bronislav Schwarz i bývalý člen komise Bohuslav Chalupa (oba ANO). Na Ústavu se odvolal Daniel Korte (TOP 09). „Stejně bych odmítl vypovídat,“ prohlásil v narážce na ustanovení, podle kterého má poslanec právo odmítnout výpověď ve věci, kterou se dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu.
Kritice postupu GIBS odpovídalo i hlasování, kdy ze 143 přítomných proti zbavení mlčenlivosti hlasovalo 130, zdrželo se 13 poslanců.
Jasný distanc od žádosti GIBS poslanci vyslali den poté, co členové sněmovního mandátového a imunitního výboru nepřímo kritizovali policisty za zveřejněné usnesení o zahájení stíhání dvou poslanců, aniž by vyčkali na rozhodnutí Sněmovny o zbavení imunity.

Foto popis| Miroslav Kalousek při včerejším projevu ve Sněmovně. Foto autor| Foto PRÁVO – Petr Horník

(ada, nig)

Prezident těžko může někoho držet jako v nucené práci

27.5.2017 - Právo (Zpravodajství)

EXPERT NA ÚSTAVNÍ PRÁVO JAN WINTR ŘEKL PRÁVU:

* Má prezident možnost s přijetím demise, kterou podá ministr prostřednictvím předsedy vlády do rukou prezidenta, vyčkávat nebo ji nepřijmout?


V tomto případě to není povinná demise, prezident ji může nepřijmout, tudíž může s odcházejícím ministrem vést rozhovory.

* Jak se ta situace liší oproti stavu, kdy premiér navrhl odvolat Andreje Babiše? Hrozil kompetenční žalobou u ÚS, pokud by prezident nepřijal návrh bezodkladně.


Je to jiná situace než s odvoláváním člena vlády na návrh předsedy vlády, protože tam je jasné, že prezident musí odvolat.

* Jsou v případě nepovinné demise stanovena nějaká omezení?


Má to dva mantinely. První je, že kdyby prezident nechtěl přijmout demisi ministra, jehož odchod ale chtěl premiér, pak premiér může navrhnout jeho odvolání a tím by prezidenta donutil, aby ho odvolal. Druhá možnost je, že když ministr pokračovat nechce, těžko ho může prezident držet ve funkci jako v nějaké nucené práci. Jinak má pan prezident o něco volnější ruku tím, že může demisi nepřijmout a může vést rozhovor s členem vlády. Kdyby například šlo o nějakou impulzívní demisi, může přispět k hladkému fungování vlády tím, že zajistí stabilitu před tímto zbrklým krokem. Prezident nemusí automaticky přijmout demisi, která není povinná. Slouží k tomu, aby byl stát řádně spravován.

Jiří Mach

Soud zamítl stížnost obcí kvůli Pražskému okruhu

27.5.2017 - Právo (Praha - Střední Čechy)

Nejvyšší správní soud (NSS) zamítl kasační stížnost některých pražských městských částí a také okolních obcí kvůli trase Pražského okruhu.
Trasu nejprve zpochybnila hromadná žaloba podaná k Městskému soudu v Praze. Po neúspěchu následovala kasační stížnost, jejíž zamítnutí je patrné z úřední desky.
Odůvodnění zatím soud nezveřejnil, na jeho zpracování má 30denní lhůtu.
„Kasační stížnost byla značně obsáhlá, obsahovala množství různých námitek," uvedla mluvčí NSS Sylva Dostálová. Soud podle ní nakonec dospěl k závěru, že žádná z uplatněných námitek není důvodná.
„Tímto rozhodnutím jsou plně potvrzeny zásady územního rozvoje. Díky tomu může být okruh vybudován ve schválené variantě," reagoval náměstek primátorky Petr Dolínek (ČSSD).
Podle něj tak není potřeba v současné chvíli posuzovat variantu vedení okruhu dále od hlavního města Prahy, která se v minulosti objevila.
Pražský okruh má vést od Ruzyně kolem Suchdola k dálnici D 8 a dále pak kolem Vinoře a Satalic k dálnici D 10 a D 11.
Podle některých obcí trasa přivede tranzitní dopravu do obydlených oblastí a zhorší životní prostředí.
Podle žaloby chybělo v aktualizaci zásad například posouzení jednotlivých variant, kudy by mohl Pražský okruh vést, aby byla vybrána ta nejméně problematická.

Regionální mutace| Právo - Praha - střední Čechy

(ČTK, zr)
Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011