Jaký je rozdíl mezi soudním a nesoudním exekutorem?
Tak především u soudu není exekutor, ale soudní vykonavatel. Soudní exekutor je osoba splňující podmínky pro jmenování exekutorem, kterému ministr spravedlnosti mezi léty 2001–2004 udělil licenci na vedení exekutorského úřadu.
Nemyslíte tedy, že název soudní exekutor je pro veřejnost trochu zavádějící? Neuvažovali jste o změně názvu?
Určitě ne, já si myslím, že název je správný. Nejsme soukromí exekutoři. Jsme takové určité legislativní vakuum, nejsme ani soudní, ani soukromí. Na jedné straně jsme prodloužená ruka státu, stát nám dal licenci, abychom mohli provádět exekuce a řídit exekutorský úřad, na straně druhé jsme soukromníci. Nechci však říci podnikatelé jako každý jiný. Soudní exekutor jako pojem se používá všude v Evropě a většinou se překládá jako Judicial officer. Je potřeba říci, že exekutor u soudu není a nikdy nebyl. U soudu pracují pouze soudní vykonavatelé. V českých médiích jsou bohužel zaměňováni s exekutory, přestože exekutory nejsou, a naopak.
Co vás vedlo k rozhodnutí přejít z práce v Radě pro reklamu na místo soudního exekutora?
Na Radě pro reklamu bylo zajímavé to, že vznikla jako úplně nový subjekt pro tzv.samoregulaci reklamy a její hlavní náplní bylo zavést etiku do reklamy. Po sedmi letech, kdy si Rada vybudovala velmi dobré jméno nejen v české mediální sféře, ale i v Evropě, jsem cítil potřebu změny. Pokud bych se ke změně neodhodlal, zůstal bych v Radě pro reklamu asi napořád. Navíc si myslím, že je vždy zajímavé být u něčeho, co se rodí, co je úplně nové. Dalším důvodem byly zkušenosti od mých slovenských spolužáků, z nichž někteří působí od roku 1995 jako exekutoři.
Říkal jste, že exekutoři v ČR „vznikli“ v roce 2001. Předtím vůbec nebyli?
Byli, ovšem pouze za první republiky. A to už je dávno. Od té doby se exekuce prováděly pouze u soudu jako výkony soudních rozhodnutí. Od roku 2001 existuje v České republice „dvojkolejnost“. Na jedné straně stále fungují klasické soudní výkony rozhodnutí a na straně druhé existují exekuce prováděné prostřednictvím soudních exekutorů.
Bude se do budoucna tento dvojkolejný stav měnit?
Do budoucna tento trend zřejmě bude kopírovat západní Evropu. To znamená, že všechny exekuce se přesunou k soudním exekutorům. U soudu by podle mého názoru měly do budoucna zůstat jen záležitosti opatrovnické a výživné.
Takže podle vás by soudní vykonavatelé měli zaniknout?
Podle mě k tomu směřuje celoevropský trend a v mnoha státech provádějí exekuce pouze soudní exekutoři.
Co považujete během tří let existence soudních exekutorů za největší úspěch?
Za největší úspěch nepochybně považuji bezplatnou součinnost všech dotčených orgánů v rámci prováděných exekucí a zřízení dálkového elektronického přístupu k centrálnímu registru obyvatel. Soudní exekutoři, kteří jako první nestátní organizace získali přístup k centrálnímu registru obyvatel, jsou při této činnosti velmi bedlivě sledováni a každý jednotlivý přístup je velice přísně sledován, dokladován a evidován. Další důležitá věc, která se podařila, je, že se nám daří neustále zvyšovat odbornost soudních exekutorů, a to i ve spolupráci se Soudcovskou unií ČR. Podobných excesů, které tady byly ze začátku, už tolik není a věřím, že jich ani tolik nebude. I díky tomu, že pořádáme vzdělávací akce, několikrát ročně se setkáváme a řešíme problémy.
Výběr exekutorů nebyl od počátku pečlivý tak, aby se kvalitním výběrem předešlo případným excesům?
Podle mého názoru byl od začátku pečlivý, pouze v první fázi vybíralo exekutory ministerstvo spravedlnosti a od roku 2002 Exekutorská komora ČR, což je výběr skutečně velice přísný. Samotným výběrem však nelze předcházet excesům, ty někdy přicházejí až se samotnou praxí.
Jak výběrové řízení probíhá?
Je to pohovor, který obsahuje konkrétní otázky z právních předpisů, které musí exekutor při své činnosti bezpodmínečně znát. Nehlásí se moc lidí, kteří by nebyli perfektně připraveni. Ve veřejnosti už se ví, že výběr je přísný a že exekutorem se může stát pouze ten, kdo v pohovoru uspěje na výbornou.
Prověřuje se nějak mravní zodpovědnost, zaměřujete se na psychologický profil?
Zatím ne. Několikrát jsme o této možnosti diskutovali, nejen na prezidiu, ale i s jinými orgány exekutorské komory. Nicméně k tomuto kroku jsme doposud nepřistoupili. Do budoucna je tato možnost otevřená.
Uvažujete o etickém kodexu?
Ano, dokonce jeho první verze už je na stole, ale nevím, jestli se nám ho podaří schválit už letos. Nejpozději příští rok však bude schválen. Etický kodex má každá asociace. Proto si myslím, že nesmíme být výjimkou.
Co se v exekutorství změnilo po vstupu České republiky do Evropské unie?
Prozatím nic. Od prvního května kromě změny DPH žádné změny nepociťujeme.
Myslíte, že český systém je srovnatelný s ostatními evropskými exekutorskými institucemi?
V základních rysech ano. Každý stát má své odlišnosti a svá specifika. Pokud vím, z vyspělých států pouze Německo a Rakousko nemají zavedený systém soudních exekutorů. Důležité je připomenout, že v roce 2002 se Česká republika stala 55. státem, který se stal řádným členem Mezinárodní unie soudních exekutorů, což je pro nás velká pocta.
Máte nějaký vzor v Evropě, ke kterému byste se chtěli přiblížit?
Za vzor se dá brát Francie, Holandsko a státy Beneluxu, s jistými obměnami pro Českou republiku. Kombinace jednotlivých systémů je možnou cestou do budoucna i pro nás.
Jak jste na tom v porovnání se Slovenskem?
Já myslím, že určitě lépe. Slovensko mělo velkou výhodu na začátku, v roce 1995. Nikdo ještě nevěděl nic o soudních exekutorech, a tak se slovenským exekutorům dařilo ve velkém zajišťovat peníze z bankovních účtů. Jenže od roku 2001, kdy tento systém přišel k nám, hodně úvěrů, které nyní vymáháme, už bylo tak „zdefraudováno“, že peníze už byly dávno na Kajmanských ostrovech nebo jinde. Další problém Slovenska je, že mezi exekutory nepůsobí pouze právníci. Mají tam i neprávníky a to je, myslím, špatně. Pro nás bylo velkou výhodou, že exekutorem může být pouze právník. I proto se nám podařilo rychle vybudovat určitý pozitivní kredit, který podle mého názoru po třech letech máme, přestože dlužníci tento názor nesdílejí.
Jak se projevují negativní reakce?
Negativní vnímání přináší určitým způsobem pozitivní výsledky. Lidé se exekutorů začali bát a platí své dluhy, začínají mít k právu respekt a platební morálka se začíná zlepšovat.
Jaký je u nás vztah soudců a exekutorů?
Komunikujeme převážně s exekučními soudci, kteří nás vlastně mají „takříkajíc na starosti“. V roce 2001, kdy jsme byli jako exekutorská komora ustaveni, Ministerstvo spravedlnosti ČR neuspořádalo jedinou odbornou přednášku či seminář, a tak jsme si museli pomoci sami. Spojili jsme se se soudcovskou unií a také s jednotlivými exekučními soudci a uspořádali jsme společně několik akcí. Snažili jsme se vlastními silami vysvětlovat problematická ustanovení zákona a najít společný výklad. A hlavně díky těmto společným akcím se nám podařilo mnohá ustanovení zákona vysvětlit. Takže vztahy zejména se Soudcovskou unií ČR, ale i s jednotlivými exekučními soudci, jsou velice dobré.
Co se změní na současném zákoně, který upravuje exekuční proces?
Zatím se jedná pouze o předběžný návrh. Chtěli bychom změnit zejména systém nařizování exekuce. V současné době nařizují exekuci exekuční soudci u příslušných obvodních nebo okresních soudů. Do budoucna by to mělo fungovat tak, že exekuci si nařídí exekutor sám. Dále chceme upravit možnost proti každé exekuci podat odvolání, o kterém nyní rozhoduje odvolací soud. Problém je, že tyto soudy rozhodují ve lhůtách mezi třemi a šesti měsíci. Ale existují soudy zejména v Brně a okolí, které o odvolání rozhodují dvanáct až šestnáct měsíců a to vidíme jako velký problém. Ten systém by se měl změnit tak, že exekutor si nařídí exekuci sám, a dlužník bude mít možnost podat odvolání nebo námitky, o nichž bude rozhodovat specializovaný exekuční soudce na prvním stupni. To znamená u okresního nebo obvodního soudu. Tam by se to potom vyřešilo do dvou týdnů.
Jak to bude vypadat konkrétně?
Nyní je praxe taková, že po podání návrhu na exekuci musí soud do 15 dnů exekuci nařídit, splňuje-li návrh všechny zákonem stanovené náležitosti. Většinou se jedná o administrativní akt, který vykonává vyšší soudní úředník. Proto se domnívám, že tento administrativní úkon může vykonat sám exekutor. Ale posléze, kdy je exekuce již nařízena, má dlužník možnost do patnácti dnů od doručení podat odvolání proti nařízené exekuci. Přestože zákon uvádí, že v odvolání nelze namítat jiné skutečnosti než ty, které jsou rozhodné pro nařízení exekuce, v mnoha případech je odvolání koncipováno ve smyslu : „Odvolávám se proto, že mohu.“ Soud sice takovéto odvolání zamítne, protože je to naprosto nesmyslné, ale trvá to někdy i rok. Kdybychom si mohli nařizovat exekuci sami, doručíme oznámení dlužníkovi a ten má možnost podat odvolání či námitku. Soud, který bude přezkoumávat, zda je exekuce nařízena správně, musí o tomto podání rozhodnout například do patnácti dnů. Za patnáct dnů soud buď exekuci zruší, anebo ji potvrdí. Žádná další odvolání v průběhu exekuce, jak je tomu doposud, již samotný průběh exekuce zdržovat nemohou.
Jak chcete zamezit nesmyslným námitkám?
Mohly by se omezit například zpoplatněním jako je tomu ve Francii. Pokud ve Francii někdo podá nesmyslnou nebo neoprávněnou námitku proti exekuci, zaplatí nejen poplatek soudu za to, že se tím musí zabývat, ale i škodu, kterou tímto jednáním způsobil buď exekutorovi, anebo oprávněnému. To pak může vyjít asi na 800 EUR, ne-li více.
Kolik bylo doposud provedeno kárných řízení s exekutory a s jakým výsledkem?
Konkrétní číslo přesně nevím, ale za loňský rok proběhlo kolem šestnácti kárných řízení, z čehož pouze ve třech případech byl udělen kárný postih. Zbývající žaloby byly zamítnuty pro jejich nedůvodnost či prekluzi.
Došlo někdy k vyloučení exekutora z jeho úřadu?
Ještě nikdy. Pevně věřím, že k tomu ani nedojde. Znám pouze jeden případ, kdy byla exekutorovi pozastavena činnost. Dodnes však nebylo ukončeno soudní řízení o oprávněnosti pozastavení výkonu exekuce. Čin, kvůli němuž došlo k pozastavení výkonu exekuční činnosti, totiž nesouvisel s výkonem exekutorské činnosti.
Co říkáte na medializaci některých konkrétních kauz? Myslím, že na obrazu exekutorů u veřejnosti se nepodílí jen vámi často jmenovaná Nova. Máte nějaký koncept komunikace s médii?
Koncept komunikace s médii v pravém slova smyslu doposud nemáme. Podstata naší činnosti je velice kontroverzní. Na jedné straně je oprávněný nadšený z toho, že po několika letech se konečně dostane ke svým penězům, na straně druhé bereme lidem majetek. A každá negativní věc, když někdo přichází o majetek, je pro média vždycky zajímavá. Maminka s dítětem, plačící na ulici, když jsou vystěhováváni, to je jistě velmi atraktivní záležitost pro média. Naopak média nezajímá zpráva, že jsme vymohli statisíce korun na někom, kdo je dlužil deset let. To už nikoho nezajímá. Proniknout do médií s pozitivními informacemi je velmi těžké, po negativních naopak, jak se říká, všichni hned skočí.
Proč myslíte, že je postoj Čechů takový?
Lidé to tak berou kvůli médiím, která takové případy zveřejňují. Ale v některých případech si za to můžeme i my sami. Novináři pro své reportáže mnohdy používají způsoby, s nimiž se exekutoři při své činnosti nesetkali. Myslím tím skrytou kameru, sestříhávání reportáží atd. Pokud potom exekutor v reportáži vystoupí, je jeho vyjádření upraveno tak, že vyznívá negativně. Abychom tomu mohli čelit, po vzoru jiných asociací či orgánů jsme přistoupili k centralizaci mediálních výstupů.
Jakou nejmenší částku lze vymáhat?
Bez problémů i korunu. Pokud se však ta koruna nedohledá, tak se to oprávněnému nevyplatí. V mnoha případech vymáháme 100 korun pro dopravní podniky nebo městské policie. Pokud je exekuce úspěšná, dlužníkovi se pořádně prodraží. Sto korun dluh na začátku znamená na konci exekuce částku mezi šesti až desetitisíci korunami na konci. V této částce je započítána minimální odměna exekutorovi – 3.000,-Kč, náklady za právní zastoupení u prvostupňového soudu, náklady právníkům v exekuci, náklady na poštovné a k tomu všemu DPH.
Provádějí se častěji exekuce právnických nebo soukromých osob?
Asi 60 procent dlužníků tvoří fyzické osoby. Jsou to převážně dlužníci dopravních podniků, telekomunikačních firem, plynáren, elektráren. Zbytek jsou právnické osoby. Do budoucna bude podle mého názoru narůstat počet fyzických osob - dlužníků, protože lidé si velice rádi berou různé spotřebitelské úvěry, které v budoucnu nebudou schopni platit.
Proč je mezi právníky tak malý zájem o místo exekutora?
Nám se dlouhodobě nedaří obsadit všechny okresy. Je ještě dvacet okresů, ve kterých nepůsobí žádný soudní exekutor. Naší prioritou je obsadit všechny okresy co možná nejdříve. Právníkům post exekutora asi nepřipadá zajímavý. Možná, že to nechtějí dělat i z psychických důvodů.
Jak dlouho dnes trvá samotný proces exekuce?
Na západě trvají exekuce a prodeje movitých věcí kolem čtyř měsíců. U nemovitostí je to devět až dvanáct měsíců. U nás je to déle právě kvůli dlouhým odvolacím lhůtám. Pevně věřím, že se na úroveň lhůt běžných u našich západních sousedů dostaneme urychleně.
V čem vidíte největší problém české justice?
Soudní exekuce jsou sice součástí justice, ale jako její úplně poslední prvek. Největší problém, nejen z mého pohledu, je stále v rychlosti nalézacího řízení jako předstupně vymahatelnosti práva.
Jaký je váš osobní vztah k Soudcovské unii ČR?
Dobrý. Opravdu dobrý a já jsem rád, že soudcovská unie s námi navázala spolupráci hned na začátku našeho působení v roce 2001. Nebýt soudcovské unie a aktivity exekučních soudců, nebyli bychom tak daleko s výkladem zákona jako jsme nyní. Řešili bychom věci, které máme už dva roky vyřešeny. Právě díky spolupráci se Soudcovskou unií ČR se nám podařilo počáteční problémy s exekučním řádem překlenout. Takže já jsem za tu spolupráci velice rád.