Poněkud rušná okurková sezona
Mgr. Stanislav Findejs, člen Republikové soudcovské rady
Poněkud rušná okurková sezona
Bývalo zvykem ve Slovu soudce na červenec popřát kolegům hezkou dovolenou a zvolit odlehčené téma o zájezdech a zážitcích.
Letošní červen byl však co do událostí o něco zajímavější než loňský, tak odlehčení témat přenechám kolegům, kteří budou psát k měsícům následujícím.
Velice mne zaujala otázka odposlechů či záznamů o provozu telekomunikačního zařízení ústavních činitelů. K tomu, jak je možné, aby někdo nezákonně monitoroval např. předsedu Ústavního soudu, se vyjádřili všichni, kdo tomu rozumí i nerozumí. Nezbývá než dodat, že systémem byl dostižen ten, kdo jej sám spoluutvářel, ať již z pozice ministra spravedlnosti, poslance či člena Legislativní rady vlády.
Jinou zajímavou věcí, kterou nikdo nepostřehl nebo na ni alespoň důrazně neupozornil, je chování ministra spravedlnosti v celé kauze. Pan ministr Pospíšil opět ukázal, že resort spravedlnosti vnímá jako pomůcku při vytváření svého mediálního obrazu. V době, kdy nikdo neznal ani odůvodnění rozhodnutí, kterým náš kolega rozhodl o „odposlechu“ (uvádím v neodborné a lidové zkratce), již pan ministr přispěchal s prohlášením, že zvažuje podání kárné žaloby na rozhodujícího soudce. Takové prohlášení nic nestojí. Nikdo za dva měsíce nebude vědět, že padlo. Až na to, že v kritické době ministr spravedlnosti říká, že soudce rozhodující ve věci rozhodl zřejmě špatně, podílel se vlastně na zločinu a je třeba jej potrestat. To vše bez základní znalosti věci a jen proto, že se „lidu“ líbí mít akčního ministra. Ministr střílí do vlastních řad (přirovnání s tím hnízdem mi nepřijde zdvořilé) a tím snižuje odbornou zdatnost soudce, aniž by zároveň vysvětlil, v čem se soudce kárně provinil či co vlastně udělal špatně. To je přece vedlejší. A v tuto chvíli je úplně jedno, jak náš kolega postupoval. Základem je totiž přístup moci výkonné k soudům a soustavnému snižování vážnosti soudů v očích veřejnosti. Přitom by to stálo jeden telefonní rozhovor s kýmkoliv ze soudců. Seznámit se s problematikou a poté moudře mlčet. Na druhou stranu alespoň víme, že bez ohledu na pověst vlastního resortu, kteréhokoliv soudu či soudce, budeme hozeni přes palubu ve chvíli, kdy pan ministr učiní závěr, že mu takový krok zdvihne preference. Bez přemýšlení o kolegialitě, presumpci neviny či o tom, že rozhodnutí je sice správné, leč nepopulární.
Sami víme, jak to s odposlechy chodí. Víme, že nemáme žádnou možnost ověřovat si pravdivost obsahu policejního spisu. Reakce pana ministra je dalším důkazem o tom, že ministerstvo včetně jeho hlavy neví, v čem spočívá práce soudů. Že se vůbec neorientuje v základních pojmech a nejjednodušších úkonech. Jistě s radostí by jim je vysvětlila kterákoliv zapisovatelka, která, ač o chodu resortu ví desetkrát více, na mzdě bere desetkrát méně než ministerští pomocníci. Kdy už politická reprezentace pochopi, když už tak zarytě trvá na tom, aby soudům velela, musí o resortu také něco vědět?
I tak přeji všem, včetně pana ministra, příjemnou dovolenou
Mgr. Stanislav Findejs