Motto:
Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy – ach, nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!
K. H. Mácha - Máj
Zamyšlení nejen májové
Nabízí se zcela bez váhání, abych slovo soudce na květen zasvětil dílu, které se stalo uměleckým symbolem tohoto krásného období. Máchův Máj je mému srdci blízký již od dob studentských, kdy nám paní profesorka Rinkeová na táborském gymnáziu nenápadně vštěpovala cit pro krásno. Neodvažuji se obecných básnických rozborů, nicméně postižen nemocí z povolání v pokročilém stádiu, nemohu si nepovšimnout povážlivých konotací díla s trestním zákonem, potažmo pak prací justice vůbec.
Již letmé nahlédnutí do jinak barvitého textu nás nenechá na pochybách o právní kvalifikaci věci odsouzeného Viléma – trestný čin vraždy podle § 219 trestního zákona (bližší určení odstavce přenechám trestním kolegům) s poměrně nezvyklou skutkovou větou – „on svůdce tvého vraždě zavraždil otce svého“. Protože Vilémovi uložený trest smrti již dnes není součástí našeho právního řádu, můžeme se vcelku s nadhledem začíst i do porozsudkové agendy. Velmi působivý je popis technických podmínek nezbytných pro výkon trestu (Intermezzo I Půlnoc), v němž se k přípravě jednotlivých úkonů vyjadřuje sbor vykonavatelů od padající rosy přes čekan s kolem až po krtka. Protokol o výkonu trestu (kapitola 3) je nezvykle obsáhlý a spojený navíc s podrobným ohledáním místa včetně popisu pohybu bělavých par po modrém blankytu. Pak už nepřekvapí, že spisový materiál vykonávacího řízení by snad ani nebyl kompletní bez neobyčejně jímavého a zevrubného popisu pocitů, jež odsouzený zakouší v noci předcházející exekuci (kapitola 2)...
Skoro by se zdálo, že za vší krásou jazykového vylíčení nádhery přírody v kontrastu s drtivou bezútěšností lidského osudu nestojí romantismus autora, nýbrž jeho právnické angažmá. Vždyť Karel Hynek na sklonku svého krátkého života pobýval v Litoměřicích (Leitmeritz, Lange Gasse 199), kde pracoval v kanceláři justiciéra a advokáta H. H. Josefa Durase. Jakých romantických děl s právnickým podtextem jsme se mohli dočkat, kdyby čára Mistrova života nebyla tak znenadání přeťata!
A přesto, pocity plynoucí z úryvku vloženého jako motto, jakoby i po více jak sto sedmdesáti letech byly použitelné k vyjádření nejistoty putování české justice krajinou vroubenou potížemi, nepochopením, zklamáním a nepřejícností. Ale nedejme se a stejně jako Máchův poutník spěchejme k cíli, o němž jsme přesvědčeni; jedině tak naše rozhodnutí nebudou jen zašlého věku děj, věčnosti skleslý byt, slitého zvonu hlas či mrtvé milenky cit.
Přeji vám všem krásný pozdní večer, nejen první, ale celý máj.
Váš Petr Vojtek