Slovo soudce na říjen
Mgr. Petr Hoček, člen Republikové soudcovské rady SU ČR
Na posledním zasedání republikové rady jsem byl pověřen, poté, co jsem se po krátké debatě s Martou Fiřtíkovou svobodně a dobře rozhodl, k napsání pár řádek do této rubriky.
Je to pro mě poněkud symbolická příležitost, protože se jedná o poslední nepředvolební text, neboť dále dostanou na tomto místě slovo kandidáti na unijního prezidenta, aby prezentovali své vize a představy dalšího vývoje a směřování naší stavovské organizace.
A věru, nečeká je lehká cesta... Jak jsme se dozvěděli právě na poslední radě a jak to vyplynulo i z večerní televizní reportáže ze dne 18. září 2008, ministerstvo nastolilo ve vztahu k soudcovskému stavu takřka normalizační linii. Lze jinak nazvat situaci, kdy soudce v odůvodnění rozsudku upozorní, uživ pouze ustanovení platného práva, na možnou trestnou činnost svého kolegy, přičemž toto podezření plyne z provedených důkazů a za tento postup jest mu uděleno kárné opatření? Jakéže ponaučení si z toho má vzít soudcovská veřejnost? Zřejmě tady nadále, uvidím-li kohokoli z kolegů páchajícího trestnou činnost, je mojí svatou povinností odvrátit zrak, nejlépe i hlavu a dělat, že se nic nestalo a že je všechno v nejlepším pořádku. Média nám neustále podsouvají jakýsi jánabráchysmus nebo falešnou solidaritu, jde-li o rozhodování kárných senátů za někdy skutečně pitoreskní delikty. Pak najednou senát tří profesionálních soudců dojde k závěru, že se některý další z nás zřejmě podílel na spáchání trestné činnosti (a to dost závažné, protože veškeré levárny u konkursů považuji aspoň já osobně za mimořádný hnus) a zveřejní toto zjištění, potažmo podezření, v rámci své rozhodovací činnosti ve vyhlašovaném rozsudku, aby se vzápětí stal předseda senátu obětí, jak jinak to nazvat, zvůle a byl vláčen a doslova perzekvován za vyjádření vlastního názoru a přesvědčení, nota bene podloženého obsáhlým důkazním materiálem. Pokud v tomto případě kárný senát bude muset zasednout, strašně se mi chce věřit, že tentokrát zvítězí onen jánabráchysmus, falešná solidarita nebo prostě a jen zdravý rozum. Jinak bych, a asi ne sám, začal mít pocit, že od 17. listopadu neuplynulo 19 let, ale 19 dnů.
Jak jsem napsal v úvodu, po mně budou své vize prezentovat kandidáti na našeho nového vůdce. Protože je opravdu nečeká lehká doba, přeji jak jim, tak všem členům budoucí republikové rady hodně síly do dalšího boje.
Petr Hoček