Slovo soudce
Čas běží jako bláznivý, já nechytím ho, ani vy…Počáteční slova jedné z písní Karla Gotta přesně vystihují mé pocity. Ačkoli v době, kdy píši tyto řádky, počasí připomíná spíše blížící se jaro - kvetou petrklíče a teploty jsou dost vysoko nad nulou - kalendář je neúprosný. I když vánoce naznačují zatím pouze vyzdobené výlohy obchodů, nastupuje poslední kalendářní měsíc a blíží se opět závěr roku.
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
na letošním sjezdu Soudcovské unie se jedna z pracovních skupin zabývala tématem nazvaným etika. Pod toto téma bylo mimo jiné zahrnuto i chování soudce. Dovolte mi, abych se ve svém zamyšlení k tomuto tématu ještě jednou vrátila.
Jedu autem, poslouchám zprávy a jsem rád, že žiju u nás a ne jinde. Přesto, že mne tady spousta věcí štve, tak celá země v podstatě funguje. Není tu občanská válka, ani odtud neutíkají lidé přes hranice riskujíce při tom svůj život. Řeknu-li svůj názor, neriskuji vězení. Naprostá většina lidí má kde spát a co jíst. Děti chodí do školy a o jejich dalším studiu nerozhoduje uliční výbor lhostejno jaké strany.
Když jsem si sedl k napsání pár slov na měsíc září do pravidelné rubriky "Slovo soudce", zvažoval jsem, zda mám pohlédnout do budoucna nebo se ohlédnout zpět. Vzhledem k tomu, že první možnost jistě hojně využijí ve svých prezentacích ve stejném čísle časopisu Soudce kolegyně a kolegové, kteří se již brzy utkají o posty ve vedení SU, tak zbývá možnost druhá.
Vážení přátelé, vzhledem k tomu, že nám pomalu nastávají „DIES CANICULARES“, tedy psí dny, jak staří Římané nazývali nejteplejší období roku, dovolil jsem si následující úvahu poněkud odlehčit, ač původně jsem měl rozepsán vážný článek.
Nuže – važme si současných letních dnů, neboť přísně vědeckou metodou vám nyní prokáži, že léto u nás má správně trvat jeden týden, tj. 7 dní. Nevěříte? Přistupme tedy k analýze lidových rčení a pranostik, které mému závěru plně přisvědčí. Uznávám, že pranostiky jsou shromážděné z celého území, a že co platí v Liberci, nemusí úplně platit ve Znojmě. Nicméně – my, praktikující právníci, ostřelovaní tvrdou legislativní municí různých zákonů a podzákonů, v rámci výkladu musíme zkousnout mnohdy větší oříšky.
Nedávno jsem si přečetl s radostí lehce škodolibou zprávu o jistém panu Antonu Purisimovi, který podal žalobu proti městu New York, správě městské veřejné dopravy, kavárně Au Bon Pain, dvěma newyorským nemocnicím a „majiteli psa, kterého označil jako Hispánce“ (nevím, zda se tak jmenuje ten pes, či zda jde o upřesnění totožnosti jednoho ze žalovaných). Pan žalobce u Manhattanského federálního soudu nepožaduje nic menšího než dva undeciliony dolarů, což je údajně (podle zpravodajských serverů) více peněz, než kolik jich dnes na světě existuje. Ani si netroufám pomyslet, kolik nul musel pan Purisima do žaloby vepsat.
Vážení kolegové,
takřka tradičně se na Vás obracím se svými zamyšleními v měsíci červnu, který už od svých dětských let považuji za nejkrásnější v roce. Nepochybně v tom sehrály nezanedbatelnou roli blížící se prázdniny, červenající se jahody a třešně a později s přibývajícím věkem i letní dívčí trička a šatičky více odhalující, než zahalující, nelze pak pominout ani zahájení grilovací sezóny.
Jakkoli se všichni chystáme na prázdniny a dovolené, myslím, že je dobré se už nyní zamyslet nad tím, co nás čeká po návratu do podzimní reality. Dovolte, abych se v této souvislosti zamyslel nad situací a stavem soudcovské unie v roce 2014, který je pro českou justici v mnohém převratný a který nepochybně bude v určitém smyslu převratným i pro soudcovskou unii jako takovou.
Nyní potřetí se mohu s vámi jako členka Republikové rady Soudcovské unie ČR podělit o své názory a pocity v tomto krátkém zamyšlení. Již v květnu 2013 jsem se ve svém předchozím článku mimo jiné zabývala naší pracovní přetížeností, ale především jsem se zamýšlela nad negativní situací, která nastane s platností nového občanského zákoníku.
Koncem roku 2013 byla v Úředním věstníku EU zveřejněna směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/11/EU ze dne 21. května 2013 o alternativním řešení spotřebitelských sporů a o změně nařízení (ES) č. 2006/2004 a směrnice 2009/22/ES (směrnice o alternativním řešení spotřebitelských sporů). Lhůta pro implementaci této směrnice pak byla stanovena do července roku 2015. V této době lze již konstatovat, že převážná část ustanovení směrnice bude transponována novelou zákona o ochraně spotřebitele. V současné době probíhají přípravné práce s ohledem na nezbytný požadavek na implementaci této směrnice do stanoveného data. V této fázi zatím ještě nejsou určeny konkrétní subjekty k mimosoudnímu řešení spotřebitelských sporů. Tato otázka je však projednávána orgány státní správy, například Ministerstvem spravedlnosti ČR, Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a dalšími, s cílem zajistit splnění požadavků směrnice, tedy vytvoření stabilního a plně funkčního systému pro mimosoudní řešení spotřebitelských sporů. V tomto stadiu rovněž nelze jednoznačně zodpovědět otázku, zda výstup z mimosoudního řešení sporů bude pro obchodníky závazný či nikoliv a zda jejich účast bude povinná.
Lehkomyslně jsem si vybrala k napsání svého příspěvku právě tento měsíc. Zřejmě v tom sehrála svoji roli nostalgie, vzpomínky na školní léta a březnové nástěnky s velkými nápisy „Březen – měsíc knihy“. Zdálo se mi to přitažlivé a jednoduché. Ale jako vždy, když píšu cokoliv jiného než rozhodnutí, zastavuji se nad každým slovem, přemýšlím, jestli se nedá vyložit jinak, pro jistotu doplňuji a vysvětluji všechny možné varianty (výrazem nejvyššího stupně sebekázně je vynechání odkazů a poznámek pod čarou). Výsledkem je někdy snad solidní argumentace a vždy nulová čtivost takového textu. Ale zpět ke knihám. Čtení je mojí nejosvědčenější relaxací. Zní to banálně a jako klišé, ale je to tak. Neumím malovat, hrát na hudební nástroj, možná mi čtení tedy jen „zbylo“. To nemění nic na tom, že se z něho stala závislost, na kterou nemám nikdy dost času. Díky čtení jsem smířená s cestováním veřejnou dopravou, je to většinou jediný souvislý časový úsek, kdy se mohu "začíst".