Slovo soudce
Vážení a milí,
kdykoli jsem měla tu čest psát slovo soudce, snažila jsem se, aby mé zamyšlení bylo nikoli aktuální, ale spíše obecné a v žádném případě nikoli pesimistické, nýbrž napsané rytmicky, vtipně a s optimistickou pointou do budoucna.
Dostalo se mi zvláštní cti, napsat slovo soudce na měsíc leden roku 2014 a já si uvědomuji, že nedokážu psát ani obecně a ani vtipně, při nejlepší vůli.
Nepochybně se ocitáme na rozhraní, a dovolíte–li mi přece malý vtípek, řekla bych, že mezi samým středem rozhrady.
Nelze začít jinak v úvodním slově na měsíc prosinec, než zmínkou o čase adventním. Při pohledu do kalendáře zjistíme, že dny opravdu ubíhají velice rychle a čas jakoby nás stále hnal k budoucnosti. Každý z nás prožívá závěr roku různě, předvánočním úklidem ve svých domovech, dokonce i ve svých kancelářích, honbou za dárky, třeba i předsevzetími pro rok následující. Snažíme se podílet na tvoření světa, žijeme v rodinách a předáváme své hodnoty a tradice, máme svá zaměstnání, která rozvíjejí svět, máme také dědictví otců, každý z nás hledá správný směr pro život. Zapomíná se však na obsah vánočních svátků.
Za oknem je prosluněný podzim a my máme po něm, tedy po sněmu. Doufám, že příjemný podzim ještě chvíli vydrží a dodatečně chválím toho z nás, kdo jako první přišel s nápadem posunout termín konání sněmu na dobu dřívější, počasí bylo opět zcela pohodové. Možná, že časem stihneme i konec léta...
S menším zpožděním, tedy až po sněmu, jsem si přečetl v Soudci č.10 úvodní poznámku JUDr. Havlíčka, tradičně pojatou v lehce - vážném tónu (nezaměňovat s tónem lehkovážným), nazvanou "Relativní úvaha o sněmu" a sepsanou v měsíci září. Vzhledem k časovým souvislostem to bylo čtení o to zajímavější, že jsem při něm již věděl, jak to bylo nebo je doopravdy.
Jedním z nejužívanějších a nejotřelejších je klišé o okurkové sezóně. Těžko říci, proč je tato sympatická zelenina příměrem pro nudné údobí, které nepřináší žádných významných událostí ani pozoruhodných vzruchů. Jestliže se takto označuje nejčastěji období prázdnin, letos asi mediální okurky neměly šanci uzrát, protože celé léto se události líhly jak houby po dešti. Nejprve byl na hruškách nachytán premiér se svou intenzivní intimní spolupracovnicí a hned potom přestala kvést pšenka celé vládě. Nová vláda sice vydrží déle než do švestek, ale po pozoruhodných panoptikálních výstupech napříč politickým spektrem nabídla poslanecká sněmovna voličům těšínské jablíčko předčasných voleb. Ty prý mají vyřešit všechny neduhy od neúrody po přemnožení škůdců. Věř tomu, kdo chceš, navíc vrchní zahradník jistě nebude šetřit hlubokou orbou ani důkladným hnojením pečlivě udržovaných stranických záhonků. Bez ohledu na všechny ovocně – zeleninové příměry je zřejmé, že na politické scéně bude podzim „pěkné maso“!
Zdravím Vás v polovině krásného léta! Pevně doufám, že mi odpustíte, že se v dnešním příspěvku nebudu zabývat otázkou poslanecké imunity, ani se nebudu pokoušet předpovídat vývoj na politické scéně a zůstanu u praktičtějších, mně bližších, témat.
V poslední době jsem se v různých situacích setkala s poměrně silnými a zcela odlišnými reakcemi soudců vůči osobám asistentů.
Milé kolegyně, vážení kolegové, blíží se léto a já Vás nechci zdržovat ani od slunce, ani od práce. Proto se budu snažit být stručný. Většina z nás řeší, co nám přinese nový občanský zákoník. Mohu se pochlubit, že patřím mezi první, na které dopadl ještě v době, kdy nenabyl účinnosti. Pokud nevěříte, čtěte prosím dál.
Vážení přátelé, opět přichází krásný čas zrání jahod a třešní, čas nástupu léta, kdy je svět nejkrásnější a kdy se všichni těšíme na dovolenou a s ní spojené cesty za poznáním i odpočinkem.
Dovolte mi však krátké zamyšlení, ve kterém se s vámi podělím o myšlenky, které mě napadají při čtení některých rozhodnutí soudů všech stupňů.
Před necelým rokem jsem se ve svém článku Slovo soudce na červenec 2012 zamýšlela nad tehdy, pro veřejnost překvapivou, změnou osoby ministra spravedlnosti ČR. Z funkce byl odvolán dr. Pospíšil a do funkce jmenován tehdy „nám neznámý“ JUDr. Pavel Blažek, Ph.D..
„…JE-LI MOC SOUDNÍ SPOJENA S MOCÍ VÝKONNOU, JE TÉMĚŘ NEMOŽNÉ, ABY
SPRAVEDLNOST NEBYLA LECKDY OBĚTOVÁNA TOMU, ČEMU SE OBYČEJNĚ ŘÍKÁ POLITIKA. OSOBA, JÍŽ JSOU SVĚŘENY DŮLEŽITÉ STÁTNÍ ZÁJMY, MŮŽE LECKDY, A TO I BEZ ŠPATNÉHO ÚMYSLU, POVAŽOVAT ZA NUTNÉ OBĚTOVAT TĚMTO ZÁJMŮM PRÁVA NĚKTERÉHO JEDNOTLIVCE. ALE SVOBODA KAŽDÉHO JEDNOTLIVCE, JEHO POCIT VLASTNÍ BEZPEČNOSTI ZÁVISÍ NA NESTRANNÉM VYKONÁVÁNÍ SPRAVEDLNOSTI. ABY SE MOHL KAŽDÝ JEDNOTLIVEC CÍTIT NAPROSTO JIST VŠEMI PRÁVY, JEŽ MU NÁLEŽÍ, K TOMU JE NEJEN NUTNO MOC SOUDNÍ ODLOUČIT OD MOCI VÝKONNÉ, ALE JE NUTNO UČINIT JI NA TÉTO MOCI I CO NEJMÉNĚ ZÁVISLOU. SOUDCE NEMÁ BÝT VYSTAVEN NEBEZPEČÍ, ŽE BY MOHL BÝT ZBAVEN SVÉHO ÚŘADU JEN Z ROZMARU TÉTO MOCI. PRAVIDELNÉ VYPLÁCENÍ JEHO PLATU NEMÁ ZÁVISET NA DOBRÉ VŮLI VÝKONNÉ MOCI NEBO DOKONCE NA TOM, JAK TATO MOC DOVEDE HOSPODAŘIT…“. Adam Smith
P R O Č ? Proč od zavedení Elektronického platebního rozkazu (dále jen EPR) byla tato forma podání žaloby zvýhodněna proti jiným formám podání žaloby sníženým soudním poplatkem (dále jen SOP) když všechny náklady s vytisknutím žaloby a příloh nese soud?