Vážený pan
Mgr. Petr Pospíšil, ředitel justičního odboru, Ministerstvo spravedlnosti ČR
V Praze dne 6. 4. 2011
K č.j. 65/2011-OJ-ORGV/3
Věc: Připomínkové řízení
k návrhu Instrukce ministerstva spravedlnosti o výběru a navrhování uchazečů o funkci soudce
(dále jen „Instrukce“)
Vážený pane magistře,
k návrhu Instrukce uplatňuje Soudcovská unie ČR následující zásadní připomínky:
Návrh obchází zákonný institut justičních čekatelů a jejich postavení zakotvené v § 109 a násl. zákona o soudech a soudcích, neboť zcela pomíjí zákonný účel jejich přípravné služby, a to přípravu pro výkon funkce soudce. Rovněž fakticky duplikuje proces výběru justičních čekatelů dle vyhlášky č. 303/2002 Sb.. Je na místě také upozornit, že institut přípravné služby (ať už je nazýván jakkoliv) je běžný i v dalších vyspělých zemích EU (Švédsko, Rakousko), v ČR neexistují objektivní podklady pro závěr, že se tento institut v praxi neosvědčil (naopak v celorepublikovém průměru se zkracuje délka soudního řízení, roste počet vyřízených věcí a zároveň klesá počet nedodělků ve všech soudních agendách) a v neposlední řadě nelze odhlédnout od nemalých finančních prostředků vynaložených na dosavadní přípravu stávajících justičních čekatelů.
Návrh se zcela odklání od legitimního a celosvětově uznávaného trendu a potřeby zavedení jiné formy správy soudnictví, a ignoruje tak závěry Ústavního soudu ČR obsažené např. v rozhodnutí Pl. ÚS 7/02: „Zároveň Ústavní soud dodává, že současný stav, kdy ústředním orgánem státní správy soudů je Ministerstvo spravedlnosti a soudní moc sama nemá vlastní reprezentativní orgán odpovídající svým postavením úrovni Ministerstva spravedlnosti (kterýžto orgán by mohl být orgánem povolaným převzít kvalitativně úlohu ministerstva ve věcech personálních včetně dohledu nad odbornou úrovní soudcovského sboru, případně i v dalších oblastech řízení a výkonu správy soudnictví), podle názoru Ústavního soudu dostatečně nevylučuje případné možnosti nepřímého ovlivňování soudní moci mocí výkonnou.“
Návrh naopak znamená posílení vlivu moci výkonné na moc soudní, když minimálně v rozporu se současně platnou úpravou zákona o soudech a soudcích naprosto nerespektuje působnost soudcovských rad. A k tomuto posílení vlivu ministerstva spravedlnosti by navíc mělo dojít nastavením podmínek výběrových řízení na místa soudců nikoliv zákonem, ale pouze interní normou, což považujeme za neakceptovatelné (viz. níže).
Výběr a navrhování uchazečů o funkci soudce je natolik zásadní problematikou s celospolečenským dopadem, že nemůže být upravena interním normativním aktem ministerstva spravedlnosti, který není pramenem práva, ale odvozeným podzákonným právním předpisem. K tvorbě a přijetí instrukce s navrhovaným obsahem (tj. k zakotvení otevřeného výběrového řízení na místa soudců) navíc neexistuje pro ministerstvo spravedlnosti zmocnění dané zákonem (za něž nelze považovat ustanovení § 60 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., které systémově neodkazuje na možnost stanovení dalších předpokladů pro ustanovení soudcem formou podzákonného předpisu, viz. související úprava zákona č. 451/1991 Sb.). Je tak zcela nepřijatelné, aby proces výběru a navrhování uchazečů o funkci soudce řešil předpis nejnižší právní síly, který lze libovolným a izolovaným zásahem výkonné moci kdykoliv měnit.
Závěrem uvádíme, že Soudcovská unie vnímá jako velmi potřebné zakotvení jednotných, pevných a transparentních pravidel pro obsazování volných míst soudců a tuto myšlenku dlouhodobě podporuje a prosazuje. Vzhledem ke shora uvedeným výhradám však navržený způsob o formu této úpravy (tj. Instrukci) jednoznačně odmítá jako celek.
S pozdravem za Soudcovskou unii ČR
JUDr. Tomáš Lichovník
prezident