Článek vyšel 7.2. 2011 v č. 6/2011 týdeníku EURO, v rubrice Hyde Park.
Zákonem, který byl narychlo na sklonku loňského roku přijat Poslaneckou sněmovnou ČR, posléze Senátem a podepsán prezidentem republiky, jsou řešeny dva okruhy problémů spojených s platy představitelů státu. Jednak je to snížení platu soudců o 5 procent pro tento rok (a u ostatních představitelů státu – ústavních činitelů o 10 % pro příští 3 roky), ale především je to definitivní a trvalé snížení platové základny do budoucna, a to z trojnásobku průměrného platu v nepodnikatelské sféře na 2,5 násobek. To je klíčový problém, který soudci vnímají jako daleko zásadnější, než samo snížení platu o 5 procent pro tento rok.
Pokud jde o samo snížení platu o 5 % pro rok 2011, ani to soudci nepovažují za příliš legitimní opatření, neboť opět nejsou respektovány mantinely vymezené opakovaně Ústavním soudem ČR pro to, kdy lze zasáhnout do platů soudců (např. naposledy nálezem ÚS ze dne 7.10.2010). Ústavní soud vyslovil, že zásah do materiálního zabezpečení soudců nesmí být výrazem svévole zákonodárce a je přípustný pouze jako:
- naprosto výjimečné opatření
- v době mimořádně tíživé situace státu,
- v rámci celospolečenské solidarity a proporcionality
- přičemž musí být zohledněna odlišnost funkce soudců a představitelů moci zákonodárné a výkonné, zvláště pak státní správy.
Přitom soudci namítají, že:
- snížení jejich platů nečiní 5 %, nýbrž ve skutečnosti 22 %, neboť spolu se snížením dochází k dalšímu zmražení jejich platů, což v souhrnu činí 22% pokles oproti zákonem předpokládanému stavu (nebylo-li by do něj protiústavně zasahováno),
- nejde o žádné výjimečné opatření, neboť se soudcům zmrazuje a snižuje plat s železnou pravidelností každoročně, a to pravidelně od roku 2002, resp. bezvýjimečně od roku 2007, jde tedy nikoliv o mimořádné, ale o trvalé opatření,
- tíživost situace státu se nezdá být horší než v předchozích letech, ekonomika hlásí jisté oživení.
Rozhodně nelze mluvit o celospolečenské solidaritě v situaci, kdy soukromá sféra hlásí opatrné zvyšování mezd v příštím roce, ale především ve veřejném sektoru opět nedochází ke snížení tarifních platů, ale jen ke snížení objemu rozpočtových prostředků. To může mít za následek nanejvýš určité snižování stavu počtu státních zaměstnanců, ale nikoliv jejich platů.
Paradoxně může dokonce dojít ke zvýšení některých platů ve veřejném sektoru, v důsledku jednak vynucené reorganizace (propouštění a s tím spojených úspor) a jednak odstranění tzv. platových stupňů (viz nař. vlády č. 381/2010 Sb). Nedochází k požadovanému rozlišení postavení soudců a zaměstnanců veřejné správy, plat se snižuje soudcům, ale ne už tak státním úředníkům (viz. výše – nedochází k proporcionálnímu snížení platových tarifů); nezohledňuje se, že právě u soudců tvoří plat jediný zdroj příjmu a významnou záruku nezávislosti (na rozdíl od ostatních představitelů státu i státních úředníků).
Nakonec se tím porušují relace platů ve veřejném sektoru a valorizační princip nastavený zákonem o platech ústavních činitelů.
Daleko závažnější je však trvalé snížení platové základny pro výpočet platů soudců (a ostatních ústavních činitelů) z onoho trojnásobku na 2,5násobek průměrného platu v nepodnikatelské sféře.
K tomu je třeba říci, že zákonem č. 236/1995 Sb., kterým se stanoví platy představitelů státní moci, byly nejprve v roce 1996 (a poté nově v roce 2002) nastaveny určité relace jak mezi výší platů všech představitelů státní moci (včetně soudců) navzájem, tak především i ve vztahu k ostatním státním zaměstnancům (státním úředníkům).
Byl zvolen princip, že plat ústavních činitelů se má odvíjet od trojnásobku průměrného platu ve veřejném sektoru (v nepodnikatelské sféře), a to vždy ke stavu za předminulý rok. Tím byl jednak stanoven základní poměr mezi platem ústavního činitele a státního úředníka a zároveň navázán růst nebo pokles platu na jeden ze základních ekonomických ukazatelů – průměrný plat v nepodnikatelské sféře (pouze vždy s dvouletým zpožděním).
Tedy jednoduše řečeno, dochází-li k vývoji platů ve veřejném sektoru v důsledku vývoje ekonomiky státu, platy ústavních činitelů automaticky a ze zákona musí tento vývoj kopírovat (s dvouletým zpožděním), aniž by bylo zapotřebí nějakých „extra“ zásahů ze strany exekutivy a zákonodárce. Bohužel vlivem opakovaných zásahů do platů ústavních činitelů – zmrazování a snižování – a dále vlivem kontinuálního růstu průměrné mzdy v nepodnikatelské sféře v posledním desetiletí fakticky stav, kdy nejenže platy ústavních činitelů nekopírovaly dosavadní růst platů ve veřejném sektoru, ale naopak šly proti němu.
Výsledkem bylo to, že se platy vyrovnaly a v řadě případů dokonce platy státních úředníků předběhly platy ústavních činitelů, takže dnes dochází běžně k tomu, že platy náměstků ministrů a ředitelů odborů na ministerstvech jsou vyšší než platy samotných ministrů (o soudcích již vůbec nemluvě).
A jestliže dochází k trvalému zakonzervování tohoto stavu zákonem, mění se natrvalo do budoucna základní poměry odměňování ve veřejném sektoru, a to aniž by takto zásadní změna byla provázena jakoukoliv veřejnou a celospolečenskou diskuzí o tom, jaké ty relace vlastně mají být a jaké má být postavení ústavních činitelů včetně soudců na straně jedné a státních úředníků na straně druhé.
Přitom taková diskuze by byla nepochybně žádoucí a aktuální, jednak např. i ve vztahu k právě žhavému tématu odměňování lékařů, avšak i ve vztahu k dalším veřejným i soukromým profesím. Součástí těchto úvah by mohla být i mnohem logičtější vázanost platů ústavních činitelů nikoliv na průměr platů ve veřejném sektoru, ale na celostátní průměr mezd zahrnující i soukromou sféru. K takové diskuzi bohužel nedochází, naopak jsme svědky nekompetentních a ad hoc zásahů vedoucích k výše popsaným vychýlením a absurditám.
V takto novelizované podobě pozbyl zákon jakoukoliv vnitřní logiku a celá oblast odměňování ve veřejné sféře by si zasloužila novou systémovou, koncepční a především stabilní úpravu. Zejména pokud by se tím předešlo napříště opakovaným zásahům do platů ze strany exekutivy a zákonodárce a následně nedůstojným soudním sporům.
Mgr. Tomáš Mottl,
I. viceprezident Soudcovské unie ČR