Dnes se v Praze konala tisková konference Soudcovské unie ČR na téma „Dítě mezi paragrafy“. Právní úpravy dotýkající se určitým způsobem speciálně dětí a mládeže jsou obsaženy ve vysokém procentu právních předpisů nejrůznějších a směřují především k tomu, aby právní režim těchto skupin vedl k jejich zvýšené ochraně a vytvářel vhodné podmínky pro jejich rozvoj. Otázky ochrany dětí a jejich zájmu se ale zejména v poslední době stávají předmětem širokého zájmu médií, především v souvislosti s případy exekucí, jimiž jsou řešeny některé sporné kauzy.
Může být dítě předmětem exekuce?
Prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa na tiskové konferenci představil některé náměty, jež by mohly pomoci v řešení těchto složitých otázek. Konstatoval, že exekuce spočívající v odebrání dítěte tomu, kdo je ohrožuje, musí být v našem právním řádu zachována. Stát nemůže a nesmí mlčky asistovat svévoli jednoho z rodičů. Byť je taková „exekuce na duši dítěte“ záležitostí spíše ojedinělou (podobně jako třeba mimořádně náročná a složitá operace), musí být vytvořeny podmínky pro to, aby byla co nejcitlivější.
„Pokud má stát skutečně zájem na tom, aby exekuce na dítě probíhala šetrně a bez vážnějších následků pro další vývoj mladého člověka, nezajistí pravděpodobně žádoucí výsledek tím, že odvolá ředitele Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dítěte nebo že bude školit soudce o Haagské úmluvě,“ řekl J. Jirsa. „Nic nepomohou ani alibistické instrukce, jak má soud obecně při exekuci postupovat. Je nutné koncipovat exekuce odebráním dítěte nově a zcela jinak než dosud.“
Soudci nabízejí nová řešení
Předložený návrh počítá s vytvořením centralizovaného celorepublikového pracoviště, jež by mělo roli jakési „jednotky rychlého nasazení pro odebrání dítěte“. Zde by působili specialisté na krizové situace, dětští psychiatři, psychologové, pediatři, mediátoři a další odborný personál, který by postupoval ve spolupráci s vybranými a zvlášť vyškolenými výkonnými úředníky (tento typ exekuce je do té míry specifický, že jej nemůže úspěšně provádět řadový výkonný úředník, který se s podobnou věcí setkává skutečně jen sporadicky). Odnětí dítěte se musí konat zásadně bez přítomnosti rodičů a musí k ní docházet z jiného místa, než je bydliště dítěte. Nové pracoviště by navíc mělo být ze zákona pověřeno asistencí při řízeném styku dítěte s rodičem, s nímž delší dobu nepobývalo (tzv. navykací režim), a mohlo by plnit i úkoly na úseku prevence a osvěty. Soud by měl exekuci pouze povolit, nikoliv provádět – realizace by vždy byla na posouzení výše uvedených odborníků, kteří by mohli pečlivě analyzovat konkrétní situaci a akcentovat v ní prvořadý zájem dítěte.
Soudce Jirsa jménem Soudcovské unie rovněž prohlásil připravenost této organizace pořádat pravidelná setkání odborníků a exekutivě předkládat návrhy řešení.
Havlíček Brain Team