Vážený pane prezidente,
Úřadu Rady pro rozhlasové a televizní vysílání byla doručena Vaše stížnost jménem Soudcovské unie České republiky na odvysílání protiprávně pořízeného zvukového záznamu z porady soudního senátu KS v Plzni, kterou se připojujete k dřívějšímu podání předsedy Krajského soudu v Plzni JUDr. Zdeňka Jaroše v téže věci. Zvukové záznamy z porady soudního senátu byly odvysílány v rámci reportáží v pořadech Televizní noviny dne 8. a 9. března 2006 od 19.30 hod. a Na vlastní oči dne 8. března 2006 od 22.25 hod. na televizním programu Nova. Rada se s Vaším dopisem seznámila na svém 7. zasedání ve dnech 4.–5. dubna 2006.
Vzhledem k tomu, že dva podněty JUDr. Zdeňka Jaroše v téže věci byly dřívějšího data než podnět Váš, Rada již předmět stížností projednala, a to na svém 6. zasedání ve dnech 21. a 22. března 2006, pokud jde o výše zmíněné pořady odvysílané dne 8. března 2006, a na svém 7. zasedání ve dnech 4.– 5. dubna 2006, pokud jde o pořad odvysílaný dne 9. března 2006.
Rada zahájila s provozovatelem CET 21 spol. s r. o. správní řízení pro možné porušení ustanovení § 31 odst. 2 zákona č. 231/2001 Sb., neboť v reportáži Tichá dohoda o zamítnutí obnovy procesu J. Kajínka, která byla součástí pořadu Na vlastní oči dne 8. března 2006 od 22.25 hodin na programu Nova, mohlo dojít k porušení povinnosti poskytovat objektivní a vyvážené informace nezbytné pro svobodné vytváření názorů. Ve věci výše zmiňovaných reportáží v pořadech Televizní noviny ze dnů 8. a 9. března 2006 Rada, která rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů svých členů, nepřijala usnesení.
Dovolte mi poznamenat, že aniž by bylo zpochybňováno vlastní meritum Vaší stížnosti, je nutné si uvědomit, že Rada nemá možnost posuzovat porušení různých zákonů, jakož i vést vyšetřování ke zjištění takových skutečností, ze kterého by až sekundárně mohlo vyplynout, že došlo zároveň k porušení zákona č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání. Pravomoc Rady je dána v okruhu působnosti zákona č. 231/2001 Sb., nebo případně ve specifických otázkách, souvisejících s působností Rady, v okruhu působnosti některých dalších zákonů, avšak v žádném případě se pravomoc Rady nevztahuje na oblast trestněprávní. V tomto případě bylo primární věcí pořízení zvukového záznamu z jednání soudního senátu, a odvysílání části záznamu bylo věcí sekundární. Lze se domnívat, že problém je především v pravomoci orgánů činných v trestním řízení a není možné ho adekvátně řešit výhradně na bázi pravomoci Rady.
S úctou
Ing. Petr Bartoš
vedoucí Úřadu
Rady pro rozhlasové a televizní vysílání