Nahodilost jako pravidlo při výběru soudců?
Reakce Soudcovské unie ČR na článek Daniela Kaisera uveřejněný v Lidových novinách dne 25. 2. 2013 pod titulkem „Co tak najednou“. Byla zaslána všem médiím včetně redakce Lidových novin.
Autorkou je Mgr. Daniela Zemanová, I. viceprezidentka Soudcovské unie ČR.
Redaktor Lidových novin Daniel Kaiser (pondělí 25. 2., Lidové noviny, str. 1, Co tak najednou) ve své úvaze položil řečnickou otázku, proč Soudcovská unie jako stavovská organizace soudců nezasáhla při přijímání soudce Ondřeje Havlína zpět do soudcovského stavu po jeho problematickém diplomatickém angažmá. Je pravděpodobné, že pan Kaiser při psaní uvedeného článku neznal okolnosti zpětného přijetí O. Havlína mezi soudce (po vyslovení nesouhlasu předsedy Městského soudu v Praze rozhodl v jeho prospěch soud). V každém případě však neprojevil snahu či schopnost alespoň povrchně analyzovat systém výběru a jmenování soudců, neboť pouze tím si lze vysvětlit jeho pokus učinit zodpovědným za přítomnost soudce Havlína v soudcovském stavu subjekt, který ve stávajícím systému nemá v tomto směru ani ty nejmenší pravomoci. Soudcovská unie považuje za nutné na tuto otázku poukázat, a to nejen v reakci na neopodstatněné výtky pana redaktora, ale protože je toho názoru, že způsob výběru soudců je jedním z nejdůležitějších problémů současné justice, jehož vážnost je dlouhodobě podceňována.
Systém výběru uchazečů na funkci soudce je dle Soudcovské unie netransparentní, nevyhovující současným podmínkám a z naší strany je trvale kritizován. Stručně shrnuto, právní rámec se omezuje pouze na zakotvení v Ústavě (Čl. 63), dle které soudce jmenuje prezident republiky, k platnosti rozhodnutí je nutný spolupodpis předsedy vlády. Všechny fáze předcházející návrhu ministra spravedlnosti na jmenování určité osoby soudcem předloženému prezidentu republiky jsou otázkou pouze více či méně ustálené praxe. Kvalita výběru uchazečů je v tomto systému závislá pouze na dobré vůli Ministerstva spravedlnosti spolupracovat s předsedy soudů a v neposlední řadě na zájmu a schopnosti předsedů soudů vybrat kvalitní uchazeče. Je pozitivní, že v poslední době někteří předsedové soudů vypisují v případě potřeby vybrat nového soudce výběrová řízení, je to však pouze jejich dobrá vůle, průběh a podmínky případných výběrových řízení se liší.
Soudcovská unie považuje takto (ne)upravený postup výběru, kdy následným jmenováním do funkce v podstatě vzniká doživotní mandát, za nepřijatelný. V případě selhání výběru osoby soudce jsou záruky nezávislosti, kterými musí být soudce v právním státě vybaven, překážkou k jednoduchému a rychlému odvolání. Cestou kárného řízení lze soudce odvolat až v případě jeho fatálního či opakovaného selhání, nikoliv pouze proto, že se na svoji práci nehodí a je zcela zřejmé, že by ji jiní vykonávali podstatně lépe. Kvalitní a transparentní výběr soudců, který bude náležitě právně zakotven, je proto dle našeho názoru jednou z nejdůležitějších otázek, kterou je pro dobrou činnost justice nezbytné řešit. V současné době byla za tímto účelem zřízena při Ministerstvu spravedlnosti pracovní skupina. Je však nutné zdůraznit naléhavost přijetí kvalitní úpravy výběru a jmenování soudců, aby činnosti této skupiny byla přiznána příslušná vážnost a priorita, neboť v konkurenci s jinými otázkami justice byl dosud tento problém trvale zastíněn.
Soudcovská unie tímto upozorňuje na vážnost situace, kdy neexistují právně zakotvená pravidla pro výběr uchazečů na funkci soudce, a vyzývá všechny zúčastněné z řad odborné i laické veřejnosti, včetně médií, aby se k ní připojili a pomohli k rychlému ukončení současné nepřijatelné situace, ať již aktivní činností při tvorbě nové úpravy, či vytvářením intenzivního společenského tlaku na její přijetí.
26.2. 2013