Připomínky SU ČR k nové instrukci Ministerstva spravedlnosti ČR o postupu při navrhování a jmenování funkcionářů soudu
Ministerstvo spravedlnosti vydalo dne 25. července 2014 (č. j. 100/2014 – OJ-ORGV/3) novou instrukci o postupu při navrhování a jmenování funkcionářů soudu, která významně ovlivňuje činnost soudů, aniž o změně této úpravy proběhla diskuse uvnitř justice. V důsledku toho nebylo umožněno vedení Soudcovské unie předem sdělit výhrady ke znění Instrukce, přičemž některé z nich považuje za zásadní.
Instrukce opětovně zavádí povinnost výběru místopředsedů okresních, krajských a vrchních soudů (dále jen "místopředsedové soudů") ve výběrovém řízení. Jedná se o závažnou změnu, není zřejmé, na základě jakých úvah k ní Ministerstvo spravedlnosti dospělo.
Další zásadní změnou je vypuštění ustanovení, které upravovalo zákaz opakovaného jmenování soudních funkcionářů v souladu s nálezem Ústavního soudu č. 294/2010 Sb. (Pl. ÚS 39/08 ze dne 6. 10. 2010). Zákaz opakování funkčních období soudních funkcionářů (§ 5 předchozí Instrukce) byl vypuštěn bez náhrady.
Tyto dvě změny jsou koncepční, ovlivňující zásadním způsobem celý systém soudnictví. Vedení Soudcovské unie považuje za velmi nešťastné, že nejméně k nim neproběhla diskuse odpovídající významu jejich důsledků.
Soudcovská unie k nyní již vydané Instrukci uvádí stručně zásadní výhrady:
- Ke změně výběru místopředsedů soudů:
Způsob výběru místopředsedů soudů neoddělitelně souvisí s vyjasněním jejich postavení, které by měli v systému soudnictví a v rámci jednotlivých soudů zastávat. Záleží na tom, zda má být upřednostněna úloha místopředsedy jako úzkého spolupracovníka předsedy soudu (tj. jakéhosi člena jeho týmu) nebo úloha samostatného orgánu státní správy justice, působícího vůči předsedovi soudu spíše jako kontrolní prvek při řízení soudu.
V prvním případě bude místopředseda soudu názorovou i praktickou oporou předsedy soudu, předseda a místopředsedové budou tvořit jednotný tým se shodným pohledem na podstatné otázky týkající se řízení soudu. V tomto modelu je předseda odpovědný za výběr svých místopředsedů, měl by mít možnost si je vybrat bez výběrového řízení, jejich funkční období by končilo s funkcí předsedy soudu.
V druhém případě by dominovala kontrolní funkce místopředsedy soudu jakožto člena vedení soudu, jehož úkolem by bylo korigovat řízení soudu prosazované předsedou. Má-li být upřednostněna tato úloha místopředsedy, potom má být vybírán ve výběrovém řízení, jeho funkční období není (a nemá být) závislé na funkci předsedy soudu.
Oba modely mají svá pozitiva i negativa, o kterých by bylo důležité vést seriózní a odbornou diskusi. Stanovením změny způsobu výběru místopředsedů soudů je předjímána kontrolní povaha činnosti místopředsedy soudu oproti modelu úzké spolupráce a názorové jednoty vedení soudu.
- Ke zrušení ustanovení zamezující opakovanému výkonu funkce soudních funkcionářů bez jakékoliv náhrady:
Protiústavnost opakovaného výkonu funkce předsedy či místopředsedy soudu potvrdil a odůvodnil Ústavní soud ve výše citovaném nálezu. Ústavní soud k této otázce zvažoval důvody pro a proti, jeho závěr o protiústavnosti opakování funkčního období soudních funkcionářů není jakýmsi vedlejším produktem nálezu, ale výrazem vyslovení názorové většiny pléna Ústavního soudu. Je proto nejméně rozporuplné, pokud Ministerstvo spravedlnosti při tvorbě nové úpravy výběru a jmenování předsedů a místopředsedů soudů toto omezení nejen zcela pominulo, ale předchozí úpravu bez náhrady zrušilo. Důvody tohoto kroku by měly být ze strany ministerstva uspokojivě vysvětleny.
- Připomínky k některým ustanovením novelizované Instrukce:
Obecně by výběrové řízení mělo mít více fází, které by umožňovaly předat výběrové komisi veškeré relevantní informace o uchazečích, komise by měla mít prostor pro jejich vyhodnocení a případné ověření či doplnění. V § 3 by tedy mělo být uvedeno hodnocení podkladů shromážděných komisí podle § 4 jako samostatná fáze výběrového řízení. Výběrové řízení by mělo mít i úvodní fázi, kdy se zveřejní jména přihlášených uchazečů a určí se časový prostor k uplatnění podnětů k jejich osobám. Vytvoření této možnosti a určení pevného časového prostoru na samém začátku výběrového řízení by zabránilo dodatečnému zpochybňování jednotlivých kandidátů. Komise by sama rozhodla, které z těchto informací jsou relevantní či nikoliv.
K § 4:
V § 4 odst. 4 písm. b) Instrukce je nutno doplnit, že v případě uchazeče, který je aktuálně předsedou soudu, podá tyto informace předseda instančně vyššího soudu.
Ustanovení nedává možnost vyřešit situaci, kdy z předložených dokumentů vyplynou závažné informace, které bude třeba ověřit, vyvrátit či doplnit. Termín 5 dnů před konáním výběrového řízení pro předložení dokumentů komisi nedává časový prostor k jakékoliv aktivitě komise. Podle znění § 4 je sporné, zda toto oprávnění (doplnění informací zaslaných uchazeči či vyžádání údajů na základě vlastního uvážení) výběrová komise vůbec má, což je zásadní nedostatek.
k § 5:
Složení výběrové komise je pro výběrové řízení určující. Měl by být stanoven termín, do kdy bude komise jmenována. Jména členů musí být zveřejněna, je nezbytné dát prostor k podání námitek jejich případné podjatosti nejen ze strany kandidátů, ale i veřejnosti. To je pro důvěryhodnost výběrové komise nezbytné.
Dále není zřejmé, kdo by mohl být "další odborník pro oblast organizace práce soudů, státní správy soudů a ekonomiky z resortu spravedlnost". Komise je pětičlenná, nejasná definice jedné pětiny je vážný nedostatek úpravy.
Rovněž je třeba znovu posoudit smysluplnost dalších ustanovení týkajících se složení jednotlivých výběrových komisí. Soudcovská unie postrádá významnější zapojení soudcovských rad resp. shromáždění soudců při výběru soudních funkcionářů. Problematické je též například, že ve výběrové komisi pro výběr místopředsedy krajského soudu je krajský soud reprezentován jen jediným zástupcem na rozdíl od okresních soudů.
k § 6:
Bylo by velmi vhodné zvážit možnost jednoho až dvou nezávislých pozorovatelů, bez práva hlasování.
k § 7 odst. 2:
Viz námitku k § 5 – námitku podjatosti musí mít možnost podat i osoby, které nejsou kandidáty.
V Praze dne 28. 7. 2014
Mgr. Daniela Zemanová, I. viceprezidentka SU ČR