Slovo prezidenta


Vážené kolegyně a kolegové, ráda bych využila aktualizace příspěvku nazvaného „slovo prezidenta“ ke krátkému vyhodnocení činnosti unie v minulém roce a k pokusu odhadnout, co ji a nás všechny čeká v nejbližší budoucnosti. Oblasti přitahující naši pozornost se většinou nelišily od předchozích let, avšak zásadní událostí v oblasti soudnictví byl bezpochyby počátek účinnosti nového občanského zákoníku. Již po několika měsících se potvrdily předpoklady nárůstu nápadu na civilních, zejména opatrovnických, úsecích soudů. Podle výsledku šetření systemizační komise Ministerstva spravedlnosti se zvýšil za první pololetí roku 2014 nápad v agendě PaNc o 19.715 věcí, oproti stejnému období roku 2013 se jedná o nárůst o 37,2 %. Soudcovská unie při několika jednáních s představiteli MSp zdůraznila, že je nutno co nejdříve přijmout opatření pro podporu zatížených úseků, např. posílení odborného aparátu, odbřemenění soudů cestou tzv. odklonů, změny procesních předpisů umožňující větší rozsah činnosti odborných pracovníků soudů.




Milé kolegyně, vážení kolegové, stojím před Vámi opět po roce a uvědomuji si, že mám poslední příležitost přednést klasickou zprávu o činnosti či lépe o stavu Unie. Poslední proto, že příští rok to již bude projev na rozloučenou. Tak tedy, co se za ten rok událo, co se nám podařilo a co nikoli. Začnu neúspěchy. Opět se nám nepodařilo prosadit novou úpravu správy soudnictví, tedy vytvoření vrcholného orgánu soudní moci. Předchozí ministr spravedlnosti Pavel Blažek sice projevil ochotu o této věci jednat a prosazovat ji. Nicméně již na jaře letošního roku nám přiznal, že tato vláda a tato sněmovna již nic zásadního ohledně justice nepřijmou. Měl pravdu. Vláda záhy padla a sněmovna ji brzy následovala. Úkol prosadit uzákonění vrcholného orgánu soudní moci nám tak zůstává nadále a bude hlavním bodem jednání s novou vládou vzešlou z předčasných voleb. To byl neúspěch úplný, leč víme, že je to běh na dlouhou trať, ve kterém jednou zvítězíme.




Milé kolegyně, vážení kolegové, tak rok utekl a je tu zase náš sněm. Je to již můj pátý v čele Soudcovské unie. A téměř na každý z nich jsme zvali jiného ministra spravedlnosti. Jen Jiřího Pospíšila jsme zvali dvakrát. Přimělo mne to udělat si malý přehled a zjistil jsem, že během posledních necelých 24 let jsme měli celých 15 ministrů spravedlnosti. A pokud mne paměť neklame, tak posledním ministrem spravedlnosti, který vytrval celé funkční období, byl Jiří Novák v letech 1992 až 1996. Dost smutná bilance.




Před týdnem jsem se zúčastnil konference na téma „Osobnost soudce vnějším pohledem“. Mimo jiné mne velmi zaujalo, že několik hlavních řečníků, kteří nebyli soudci, hovořilo o potřebě, aby soudcům bylo rozumět. Přesněji, aby soudcům rozuměli i „neprávníci“. Redaktor Hospodářských novin Jindřich Šídlo to dokonce považuje za podmínku věrohodnosti soudů. A já se k němu přidávám.




Podle § 17, odst. 4 Stanov Soudcovské unie ČR svolávám na 12. a 13. října 2012 již 22. Shromáždění zástupců Soudcovské unie České republiky. Místo konání Parkhotel Hluboká nad Vltavou, Masarykova 602, 373 41 Hluboká nad Vltavou.




Zemřela soudkyně Lída Krišlová. Vím, že proti smrti není lék. Ale vím také, že sice každý umírá, ale ne každý žije. (A. Sach). A proto také vím, že pokud žije člověk život ne jenom sám pro sebe, smysl jeho života smrtí nezanikne. Kolik krásných příběhů o takovém životě Lídy Krišlové jsem vyslechl za posledních pár hodin. Kolik takových příběhů jsem zažil já sám.




Vážení hosté, milé kolegyně, vážení kolegové, před třemi lety jste mi dali důvěru, abych vedl naši Unii a nadešel čas skládání účtů. Jaké byly priority současného vedení Unie a co se povedlo uskutečnit? Či spíše, k čemu se nám povedlo přiblížit. A protože k Vám nemluvím jen jako odcházející prezident Unie ale i jako kandidát na další volební období, představím Vám i své vize do budoucnosti.




Milé kolegyně, vážení kolegové, venku panuje letní počasí a přece se blíží náš pravidelný podzimní sněm. Tentokrát snad ještě před prvním sněhem. Těším se na něj víc než kdy jindy. Potřebuji už „dobít baterky“ v té, trochu hektické, atmosféře sněmu, kdy mohu více poslouchat než mluvit.




Milé kolegyně, vážení kolegové, ani se mi nechce věřit, že už je to rok, kdy jsem se k Vám touto cestou obracel. Přesně před rokem jsem psal o postavení naší justice ve společnosti a vyslovil myšlenku, že se snad představitelé justice jednou dostanou do „prvních řad!“. Slavnostní shromáždění na Pražském hradě skončilo a já mohu jen konstatovat: Nedostali! Protože se však jedná „jen“ o symbol, trápí mne to méně, než to, kam se naše soudnictví během uplynulého roku dostalo skutečně. Nechť trestní kolegové prominou, ale budu se věnovat soudnictví civilnímu. Kam spěje? Kam spějeme my, civilní soudci? Jsme tu stále ještě proto, abychom poskytovali ochranu právům, jak nám to ukládá Ústava? Nebo se opravdu stáváme továrnou




Milé kolegyně, vážení kolegové, prožil jsem první týden v roli prezidenta Soudcovské unie. Byl to týden pestrý, plný zážitků. Rozhovor pro televize, tisková konference, rozhovor pro noviny poskytovaný po telefonu na chodbičce vlaku a rozhlasové interview. Snažil jsem se sdělit, co nás pálí. Co považujeme za podstatné. Vládu jsem přitom „nešanoval“ a utvrzoval sebe i čtenáře (posluchače) v tom, jak špatné je postavení justice.



Copyright © SOUDCOVSKÁ UNIE ČR 2011